Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2007 v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o návrhu Mgr. Františka Bublana, ministra vnitra, o zrušení čl. 1 odst. 2 a 3 nařízení města Mariánské Lázně č. 1/2002, o schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic, za účasti města Mariánské Lázně, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že nařízení v čl. 1 stanovuje odchylně od ustanovení § 27 odst. 4 a § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemních komunikacích"), povinnosti odstraňovat závady ve schůdnosti místních komunikací na přilehlých chodnících vlastníkům nemovitostí hraničících s místní komunikací. Zákon o pozemních komunikacích již neobsahuje veřejnoprávní povinnost vlastníka nemovitosti odstraňovat závady ve schůdnosti chodníků přilehlých k nemovitosti. Ustanovení § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích stanoví toliko objektivní odpovědnost za škodu. V napadeném nařízení však dle názoru navrhovatele došlo k záměně objektivní odpovědnosti za škodu s právní povinností zajistit schůdnost. Ustanovení § 27 odst. 7 zákona nezmocňuje obec, aby stanovovala povinnost vlastníků nemovitostí hraničících s místní komunikací - chodníkem, odstraňovat závady ve schůdnosti způsobené znečištěním, náledím nebo sněhem. Obec nemůže stanovit odchylnou úpravu tam, kde existuje zvláštní právní úprava na úrovni zákona či obecně závazného předpisu. V případě stanovení povinnosti zajišťovat schůdnost chodníků právním předpisem obce by se však o takovou odchylnou úpravu jednalo, neboť uložení takové povinnosti zákon neumožňuje. Z těchto důvodů měl navrhovatel za to, že čl. 1 odst. 2 a 3 nařízení je v rozporu s čl. 79 odst. 3, čl. 4 odst. 2 Ústavy, čl. 4 odst. 1, čl. 9 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž i s ustanoveními § 27 odst. 4 a odst. 7 zákona o pozemních komunikacích a ustanoveními § 11 odst. 1 a § 61 odst. 2 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
(2) Odstranění závad ve schůdnosti komunikací vzniklých jejich znečištěním zabezpečuje ten, kdo znečištění způsobil. Neučiní-li tak, zabezpečuje odstranění závad vlastník nebo správce komunikace a na přilehlém chodníku vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí s komunikací. Odstranění závad se děje na náklady toho, kdo znečištění způsobil (zde je poznámkou pod čarou odkazováno na § 28 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích v platném znění).
(3) Odstranění závad ve schůdnosti komunikací vzniklých náledím nebo sněhem zabezpečuje vlastník nebo správce komunikace a na přilehlém chodníku vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí s komunikací (zde je poznámkou pod čarou odkazováno na § 27 odst. 3 a odst. 4 zákona o pozemních komunikacích v platném znění).
Ustanovení § 27 odst. 4 a odst. 7 zákona o pozemních komunikacích zní:
(4) Vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, která vznikla znečištěním, náledím nebo sněhem, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit; u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit.
(7) Prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic.
Veřejný ochránce práv k výzvě Ústavního soudu oznámil, že do řízení jako vedlejší účastník nevstupuje (§ 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Podle § 11 odst. 1 zákona o obcích může obec v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zákonem zmocněna; podle § 61 odst. 2 písm. a) téhož zákona se obec při vydávání nařízení řídí zákonem a jinými právními předpisy.
Otázkou, zda ustanovení § 27 odst. 4 a 7 zákona o pozemních komunikacích umožňuje obcím upravovat povinnosti vlastníků nemovitostí, spočívající v úklidu a údržbě přilehlých chodníků, se Ústavní soud již zabýval v usnesení Pl. ÚS 11/06 ze dne 3.1.2007, ve kterém uvedl:
"Navrhovateli nelze přisvědčit, jestliže dovozuje, že ze zákonem založené odpovědnosti vlastníků nemovitostí za škodu vzniklou závadami ve schůdnosti na přilehlých chodnících neplyne i odpovídající povinnost tuto schůdnost "zajistit". Uplatněný argument - poukazem na úpravu odpovědnosti za škodu podle § 427 až § 433 obč. zák. - není případný proto, že zde nejde o odpovědnost objektivní, resp. které se nelze zprostit (viz kupř. § 428, věta první,§ 433 odst. 3 obč. zák.), nýbrž o odpovědnost blízkou základnímu typu odpovědnosti za presumované zavinění (srov. § 420 odst. 3 obč. zák.) s tím, že průkaz nezavinění škody je zákonem předjímán v podobě doložení, že "nebylo v mezích ... možností ... závadu (ve schůdnosti) odstranit". Právní povinnost, jejíž porušení je nezbytným předpokladem této odpovědnosti za škodu, je pak dovoditelná i z ustanovení § 415 obč. zák., podle kterého je každý povinen si počínat tak, aby nedocházelo (mimo jiné) ke škodám na zdraví a majetku.
Jestliže tedy zákon o pozemních komunikacích popsaným způsobem založil odpovědnost určitých (definovaných) subjektů, platí, oproti názoru navrhovatele, že tím vymezil prostor pro jim korespondující povinnosti, které jsou identifikovatelné nejen z povahy a obsahu této odpovědnosti, nýbrž i ze samotného znění výše citovaného § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích (totiž odstranit závady ve schůdnosti, ... které vznikly znečištěním, náledím nebo sněhem).
Uvádí-li § 27 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, že "obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic", nelze to pochopit jinak, než že jde o "rozsah, způsob a lhůty" ku splnění povinnosti "odstraňování závad" těmi, s nimiž § 27 odst. 4 téhož zákona spojuje odpovědnost za škody vzniklé tím, že by tyto závady odstraněny nebyly."
Ústavní soud neshledal důvodu, proč by se měl od uvedeného stanoviska odchylovat a konstatuje, že napadené nařízení nevybočuje z ústavněprávního rámce poskytnutého městu Mariánské Lázně.
Dříve již použitou argumentaci Ústavního soudu vylučující rozpor napadeného nařízení obce se zákonem jeví se vhodné doplnit o konstatování, že shora uvedená právní úprava je obvyklá i v zahraničí.
Například země Spolkové republiky Německo zemskými zákony stanovují povinnost obcím uklízet cesty, silnice a chodníky, avšak také umožňují, aby obec přenesla tuto povinnost v rámci normotvorných pravomocí na třetí osoby, a to i na vlastníky nemovitostí [srov. § 10 HStrG (Hessisches Straßengesetz) ze dne 9.10. 1962, § 51 odst. 5 SächsStrG (Sächsisches Straßengesetz) ze dne 21.1.1993, § 49a BbgStrG (Brandenburgisches Straßengesetz) ze dne 6.6.2005)].
V Rakousku jsou povinnosti vlastníků nemovitostí spočívající v úklidu a posypu přilehlých chodníků upraveny přímo zákonem, a to § 93 StVO (Straßenverkehrsordnung ze dne 6.7.1960).
Povinnosti vlastníků nemovitostí v zastavěném území obce hraničících s místní komunikací nebo s cestou spočívající v úklidu přilehlých chodníků na Slovensku vychází z dosud účinného ustanovení § 9a odst. 3 a 4 zákona č. 135/1961 Zb., o pozemných komunikáciach (cestný zákon).
Lze též poukázat i na historickou tradici právní úpravy zakotvující shora uvedené povinnosti vlastníků nemovitostí na českém území (srov. § 6 zákona č. 82/1920 Sb., kterým se upravují právní poměry domovníků, či vládní nařízení č. 1/1943 Sb., o čištění veřejných chodníků, účinné až do 7.12.1961).
Pro vyložené Ústavní soud návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl z důvodu uvedeného v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu