Obecně závazná vyhláška města Ostrova o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku
162/1999 Sb.
N 85/14 SbNU 213
Obecně závazná vyhláška města Ostrova o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud
rozhodl dne 8. června 1999 v plénu o návrhu
přednosty Okresního úřadu v Karlových Varech na zrušení obecně
závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/1996 ze dne 11. července 1996
o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku takto:
Obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 ze dne 11.
července 1996 o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku
se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Dne 9. prosince 1997 Ústavní soud obdržel návrh přednosty
Okresního úřadu v Karlových Varech na zrušení obecně závazné
vyhlášky města Ostrova č. 6 /1996 o některých opatřeních
k zajištění veřejného pořádku přijaté Městským zastupitelstvem
v Ostrově dne 11. července 1996. Text napadené vyhlášky je následující:
Město Ostrov
obecně závazná vyhláška
Města Ostrova
č. 6/1996,
o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku
Město Ostrov dle § 16 zákona ČNR č.367/1990 Sb., o obcích
(obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona),
na základě usnesení Městského zastupitelstva Ostrov ze dne 11. července 1996 č. 43/1996 dle § 36 odst. 1 písm. f) zákona vydává
tuto obecně závaznou vyhlášku:
§ 1
Pro udržení veřejného pořádku ve městě Ostrově
a k zabezpečení nerušeného života občanů včetně zajištění zdravé
výchovy dětí a mládeže dle § 17 zákona Město Ostrov přijímá
opatření uvedená v § 2 a 3. § 2
Konzumace alkoholických nápojů
Na veřejně přístupných místech se zakazuje konzumovat
alkoholické nápoje a to z jakékoliv nádoby a obalu. Alkoholickými nápoji se rozumí všechny nápoje obsahující
alkohol včetně piva ve smyslu zvláštního předpisu 1). Za veřejně přístupné místo se považují pozemky nebo jejich
části a budovy a stavby nebo jejich části, které jsou se souhlasem
jejich vlastníka přístupné předem neurčeným osobám (např. i chodby
a schodiště). Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na veřejně přístupná
místa dle odstavce 3 na území města Ostrova v zastavěných částech
městských částí sídliště a Starého města, Horního a Dolního Žďáru,
Kfel a Květnové a to zejména na Mírovém náměstí, Hlavní třídě,
Jáchymovské ulici a Starém náměstí a jejich okolí, v okolí škol
a školních zařízení, na autobusových zastávkách a jejich okolí
a v okolí prodejních stánků. Zákaz se nevztahuje na prostory provozoven určených pro
pohostinskou činnost a občerstvení s konzumací nápojů a povolených
tzv. předzahrádek před nimi. § 3
Autobusové čekárny
Čekárny na autobusových zastávkách a nádražích jsou určeny
pro cestující čekající na nejbližší možný a vhodný autobusový
spoj.Tento jejich účel vyplývá z kolaudačního rozhodnutí,
popřípadě ze stavebního povolení. K jinému účelu není povoleno
stavbu užívat 2). Autobusové čekárny na zastávkách na území města Ostrova je
zakázáno užívat k jiným účelům než je uvedeno v odstavci 1. § 4
Porušení této vyhlášky se postihuje podle zvláštních předpisů
3). § 5
Tato vyhláška byla zveřejněna dne 15. července 1996 a nabývá
účinnosti dnem 1. srpna 1996. V Ostrově dne 15. července 1996
--------------------
zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 2
zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 85
zákon č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
§ 46 odst. 2 a 3.
Navrhovatel uvedl, že vyhláška vydaná v samostatné působnosti
obce odporuje jak Ústavě České republiky, tak Listině základních
práv a svobod, a proto okresní úřad pozastavil její výkon. Poněvadž město nezjednalo nápravu, obrací se s návrhem na zrušení
vyhlášky k Ústavnímu soudu. Vyslovil nesouhlas s odkazem na § 17
zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní
zřízení), ve znění zákona č. 279/1995 Sb., týkající se působnosti
obce na úseku místních záležitostí veřejného pořádku a uvedl, že
podle důvodové zprávy tato novela byla vydána proto, aby umožnila
obcím činit účinná opatření podle místních podmínek proti
negativním důsledkům provozování prostituce, a proto nelze pod
toto ustanovení zahrnovat pravomoc obcí k vydávání obecně
závazných vyhlášek pro regulaci všech činností, které by mohly
narušit veřejný pořádek a zvláště ne těch, jež jsou upraveny
samostatnými právními předpisy. Namítl, že § 2 vyhlášky zakazuje
konzumaci alkoholu na veřejně přístupných místech, ačkoliv zákon
České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem
a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, sám v tomto
směru obsahuje omezující opatření a nezmocňuje k právní úpravě
této problematiky obec. Mimo to definice a lokální vymezení
veřejně přístupných míst ve městě jsou nedostatečné a neurčité. Ohradil se proti tvrzení obsaženému v § 3 vyhlášky a sdělil, že
kolaudační rozhodnutí o autobusových čekárnách tak restriktivně
užívání těchto objektů neomezují. Vyslovil názor, že když
narušováním veřejného pořádku konzumací alkoholických nápojů na
veřejně přístupných místech se speciálně zákon České národní rady
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
nezabývá, lze toto nepřístojné chování postihovat podle § 47 a 49
tohoto zákona. Starosta města Ostrova ve svém vyjádření doporučil zamítnutí
návrhu. Uvedl, že pravomoc obce je dána § 17 případně § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích. Podle těchto předpisů obce mohou
vydávat k zabezpečení veřejného pořádku obecně závazné vyhlášky
a požívání alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech,
o jehož zákaz ve vyhlášce jde, lze považovat za činnost, jež by
mohla narušit veřejný pořádek ve městě. Z usnesení ze zasedání Městského zastupitelstva v Ostrově
konaných 11. července 1996 a 18. září 1997, usnesení ze schůze
Městské rady v Ostrově konané 9. září 1997, korespondence mezi
přednostou Okresního úřadu v Karlových Varech a městem Ostrovem,
rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech z 8. října 1997
č.j. PŘ /317/1997, sdělení starosty města Ostrova z 10. května
1999 a vyhlášky samotné bylo zjištěno, že obecně závazná vyhláška
města Ostrova č. 6/1996 byla přijata dne 11. července 1996 všemi
hlasy 18 přítomných členů 21členného Městského zastupitelstva
v Ostrově. Vyhláška podepsaná starostou města a jeho zástupcem
byla vyhlášena dne 15. července 1996 vyvěšením na úřední desce
obecního úřadu a účinnosti podle usnesení zastupitelstva nabyla
1. srpna 1996, tedy 18.dne po vyhlášení.
Město Ostrov nevyslyšelo
námitky přednosty okresního úřadu, nevyhovělo jeho žádosti
o zjednání nápravy a na vyhlášce v celém rozsahu a v původním
znění setrvalo. Okresní úřad proto výkon vyhlášky pozastavil podle
§ 62 odst. 1 zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a po
marném uplynutí lhůty, již městu Ostrovu poskytl ke zjednání
nápravy, přednosta Okresního úřadu v Karlových Varech podal návrh
na zrušení vyhlášky Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. b)
Ústavy a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku města Ostrova
přezkoumal a ve shodě s přednostou Okresního úřadu v Karlových
Varech dospěl k závěru, že její ustanovení jsou v rozporu
s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a zákony. I když působnost § 17 o omezujících opatřeních k zabezpečení
místních záležitostí veřejného pořádku inkorporovaného do zákona
o obcích novelou č. 279/1995 Sb. účinnou od 1. prosince 1995 nelze
omezit jen na opatření proti negativním důsledkům provozování
prostituce podle důvodové zprávy k zákonu a jakkoli není pochyb
o tom, že nemírné pití alkoholu na očích veřejnosti je společensky
škodlivým jevem, který bývá příčinou narušování veřejného pořádku
a poškozuje dobré mravy v obci, je špatným příkladem a kazí děti
a mládež, nelze obecně závaznými vyhláškami vydanými na základě
tohoto zmocňovacího ustanovení regulovat činnosti, které jsou
upraveny speciálním právním předpisem. V projednávaném případě jde
o zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. K využívání autobusových zastávek nutno podotknout, že lze
stěží lidem bránit, aby se zde pokojně zdržovali i mimo vymezenou
dobu. Navíc takto přísně stanovený účel užívání autobusových
zastávek není ve stavebních povoleních a kolaudačních rozhodnutích
obsažen. Lze ještě podotknout, že § 85 stavebního zákona má jiný
smysl, než který mu přičítá vyhláška. V tomto řízení jde v zásadě o posouzení otázky, má-li obec
právo obecně závaznou vyhláškou zakázat na veřejně přístupných
místech svého území konzumaci alkoholu. Je třeba uvést, že podle
čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy státní moc slouží všem občanům a lze ji
uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví
zákon. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo
nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Rovněž Listina
základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2 uvádí, že státní moc lze
uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to
způsobem, který zákon stanoví. Čl.4 odst. 1 pak stanoví, že
povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho
mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 z 11.7.1996
o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku je v rozporu
s ustanoveními jak Ústavy a Listiny základních práv a svobod, tak
zákonů, a proto ji Ústavní soud zrušil podle § 70 odst. 1 zákona
č. 182/1993 Sb.
Projednávaná právní problematika i všechny skutkové okolnosti
případu byly dostatečně zřejmy z listinných podkladů a protože se
od ústního jednání nedalo očekávat další objasnění věci, Ústavní
soud od něj se souhlasem obou účastníků upustil podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. června 1999