Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a ze soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti VT-SUN, s.r.o., sídlem Tovární 629, Chomutov, zastoupené Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem, sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5 - Hlubočepy, proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 14.
října 2021 č. j. Konf 8/2021-39, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2020 č. j. 74 Co 76/2019-253, rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 05434-26/2020-ERU a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 3. března 2021 č. j. 05434-17/2020-ERU, za účasti zvláštního senátu, Krajského soudu v Brně a Energetického regulačního úřadu, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ČEZ Prodej, a.s., sídlem Duhová 425/1, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 12. 2021, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen "zvláštní senát") kterým byl odmítnut její návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Okresním soudem v Hodoníně (dále jen "okresní soud") a Energetickým regulačním úřadem. Současně se domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Energetického regulačního úřadu. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že došlo také k porušení čl. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Napadenými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu měla být porušena i její základní práva zaručená v čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny.
2. Stěžovatelka je výrobcem elektrické energie. Na základě licence Energetického regulačního úřadu vyrábí elektřinu ze slunečního záření ve výrobně "FVE VT-SUN, s.r.o." o instalovaném výkonu 2,981 MW. Vedlejší účastnice, která je ve vztahu k výrobně stěžovatelky povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou, se žalobou proti stěžovatelce domáhala zaplacení částky 29 387 024,77 Kč s příslušenstvím, o níž se měla stěžovatelka bezdůvodně obohatit následkem neoprávněného přijetí podpory platné pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010.
3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 20. 11. 2018 č. j. 6 C 97/2017-177 byla žaloba vedlejší účastnice zamítnuta. K jejímu odvolání ve věci rozhodoval krajský soud, který usnesením ze dne 9. 4. 2020 č. j. 74 Co 76/2019-253 zrušil rozsudek okresního soudu a řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu. V tomto ohledu vyšel z právního názoru vysloveného v usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 45/2017-14, že domáhá-li se žalobce soudní cestou vydání bezdůvodného obohacení z titulu vrácení neoprávněně vyplacené podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jde o spor, k jehož rozhodnutí je podle § 52 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31.
12. 2021, příslušný Energetický regulační úřad. Právě tento úřad tak ve věci následně rozhodoval a rozhodnutím ze dne 3. 3. 2021 č. j. 05434-17/2020-ERU uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku s příslušenstvím. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, jenž byl rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 11. 2021 č. j. 05434-26/2020-ERU zamítnut a rozkladem napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
4. Dne 10. 5. 2021, tedy ještě před rozhodnutím o rozkladu, podala stěžovatelka návrh na rozhodnutí jí tvrzeného kladného kompetenčního sporu, který měl vzniknout mezi okresním soudem, který stěžovatelce vyhověl a žalobu zamítl, a Energetickým regulačním úřadem, který věcně rozhodl ve prospěch vedlejší účastnice. Usnesením zvláštního senátu ze dne 14. 10. 2021 č. j. Konf 8/2021-39 byl návrh stěžovatelky odmítnut pro nepřípustnost. Zvláštní senát podotkl, že existence kladného nebo záporného kompetenčního sporu podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je podmínkou rozhodnutí o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení.
V posuzované věci bylo zjištěno, že okresní soud sice nepravomocně rozhodl ve věci samé, krajský soud však jako soud odvolací jeho rozsudek zrušil a řízení zastavil. Energetický regulační úřad, jemuž byla věc následně postoupena, svou pravomoc naopak nepopřel a ve věci nepravomocně rozhodl. Kompetenční spor proto nebyl dán a zvláštnímu senátu za této situace nepříslušelo rozhodovat o tom, zda soud či správní orgán uvážily o existenci či neexistenci své pravomoci předmět sporu projednat a rozhodnout v souladu se zákonem.
5. Stěžovatelka tvrdí, že ve věci vznikl kladný kompetenční spor mezi okresním soudem a Energetickým regulačním úřadem. Ve věci její žaloby měly od počátku rozhodovat obecné soudy, které jsou nezávislé a nestranné, a nikoli Energetický regulační úřad, který nezávislým a nestranným není a u něhož nebylo možné očekávat, že se při svém rozhodování odchýlí od jím vydaného nezákonného cenového rozhodnutí ze dne 8. 11. 2010 č. 2/2010, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů. Stěžovatelka zdůrazňuje, že podle § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 137/2010 Sb., bylo meziroční snížení cen o více než 5 % možné výlučně u obnovitelných zdrojů, u kterých je dosažení návratnosti investic kratší než 11 let. Zmíněné cenové rozhodnutí toto zákonné omezení nerespektovalo a bezohledně snížilo výkupní ceny elektrické energie z 12 150 Kč/MWh v roce 2010 na 5 500 Kč/MWh v roce 2011, aniž by rozlišovalo dobu návratnosti. Právě u fotovoltaických elektráren s návratností 11 let a více přitom nemělo být použito. Stěžovatelka připouští, že napadená rozhodnutí Energetického regulačního úřadu mohou být přezkoumána obecnými soudy, vzhledem k tomu, že v takovémto řízení by byla v postavení žalobkyně a vedlejší účastnice v postavení žalované, by však ve věci již nerozhodoval okresní soud. Místně příslušný by byl Obvodní soud pro Prahu 4. Stěžovatelka tak byla v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny odňata svému zákonnému soudci, resp. zákonnému věcně příslušnému soudu.
6. K porušení základních práv stěžovatelky mělo dojít i napadenými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu, která mají být v rozporu s čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny založena na presumpci viny. Nelze připustit, aby docházelo k automatickému a svévolnému převzetí důkazů z trestního řízení do řízení správního, jak to učinil Energetický regulační úřad. Omezením práva stěžovatelky vyjádřit se k relevantním důkazům mělo dojít také k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. Energetický regulační úřad záměrně a účelově nečiní rozdíl mezi osobami odsouzenými v trestním řízení a stěžovatelkou jako právnickou osobou, která doposud souzena ani odsouzena nebyla.
7. Ústavní soud je příslušný k projednání ústavní stížnosti [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], která byla podána oprávněnou navrhovatelkou mající v řízeních, v nichž byla vydána napadená usnesení, postavení účastnice řízení.
8. Ústavní stížnost proti napadenému usnesení zvláštního senátu není nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jde o usnesení, proti němuž nelze uplatnit opravné prostředky (§ 5 odst. 4 zákona č. 131/2002 Sb.) a které, byť nejde o konečné rozhodnutí o žalobě stěžovatelky, je způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod. Uzavírá se jím totiž určitá část řízení, v níž výlučně může být závazně posouzena otázka existence kompetenčního sporu, a je-li dán, pak také otázka věcné příslušnosti soudu nebo správního orgánu [srov. nález ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 33/18 (N 205/97 SbNU 195), body 26 až 30; všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V této části byla ústavní stížnost rovněž podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
9. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, je dána její nepřípustnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavního soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že stěžovatelka se mohla domáhat ochrany proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod, k němuž mělo dojít těmito rozhodnutími, v soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu (srov. usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 45/2017-14, bod 20). Tuto možnost v ústavní stížnosti i sama připustila. Ústavní stížnost není přípustná ani v části, v níž směřuje proti usnesení krajského soudu. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka mohla podat dovolání za podmínek stanovených občanským soudním řádem, o čemž byla krajským soudem řádně poučena.
10. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, v níž byla shledána přípustnou, zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumal napadené usnesení zvláštního senátu z toho hlediska, zda jím nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.
12. Požadavky plynoucí ze základního práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny se uplatní i při rozhodování zvláštního senátu. Odmítnutí návrhu na rozhodnutí ve věci kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb. nesmí být výsledkem svévole či vybočení z obecně uznávaných metod výkladu právních norem. Jsou-li splněny zákonné podmínky k rozhodnutí kompetenčního sporu, je povinností zvláštního senátu, aby rozhodl, která ze stran kompetenčního sporu je věcně příslušná rozhodnout o nároku stěžovatelky (srov. usnesení ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 26/21
, bod 31).
13. Stěžovatelka v ústavní stížnosti trvá na svém právním názoru, že mezi okresním soudem a Energetickým regulačním úřadem vznikl kladný kompetenční spor, nijak se již ale nevypořádává s odlišným právním hodnocením zvláštního senátu. Ten přitom odmítl její návrh na základě zjištění, že krajský soud pravomocným rozhodnutím popřel pravomoc obecných soudů rozhodnout o žalobě vedlejší účastnice. Není podstatné, že se tak stalo až rozhodnutím odvolacího soudu. Pakliže byl rozsudek okresního soudu k odvolání vedlejší účastnice zrušen usnesením krajského soudu, nelze od tohoto zrušeného rozhodnutí odvíjet závěr, že si okresní soud ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. jako jedna ze stran tvrzeného kompetenčního sporu nadále osobuje pravomoc vydat rozhodnutí o totožné věci, o jaké rozhodl po jejím postoupení krajským soudem Energetický regulační úřad.
Takovýto výklad by popíral význam rozhodování o opravných prostředcích v občanském soudním řízení a rozhodnutí odvolacího soudu by odepíral zákonem předpokládané právní účinky. Není-li dán kompetenční spor, znamená to, že se zvláštní senát odmítnutím návrhu stěžovatelky nedopustil žádného pochybení, s nímž by bylo možné spojovat porušení některého z jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, včetně čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny, jejichž porušení stěžovatelka tvrdí. Napadeným usnesením nedošlo k porušení těchto ani jiných jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.
14. Ústavní soud dodává, že se nezabýval argumentací stěžovatelky, která se týkala posouzení otázky, zda byl k rozhodování o její žalobě příslušný soud nebo Energetický regulační úřad, neboť napadené usnesení zvláštního senátu na posouzení této otázky nezáviselo. Zbylé námitky stěžovatelky směřovaly vůči napadeným správním rozhodnutím a jejich posouzení Ústavním soudem bránila nepřípustnost ústavní stížnosti v této její části.
15. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. ledna 2022
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu