Výhláška města Nové Paky o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města
109/1996 Sb.
N 20/5 SbNU 165
Výhláška města Nové Paky o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 26. března 1996
v plénu ve věci návrhu skupiny 31 poslanců Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Nové Paky
ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické
propagandy na území města Nové Paky, takto:
Vyhláška města Nové
Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické
a fašistické propagandy na území města Nové Paky se zrušuje dnem
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění: Skupina 31
poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR navrhla, aby Ústavní
soud České republiky zahájil řízení o zrušení vyhlášky města Nové
Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické
a fašistické propagandy na území města Nové Paky.
Znění napadené vyhlášky je následující: "Město Nová Paka
vydává vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické a fašistické
propagandy na území města Nové Paky
města zakazuje.
rozumí: a) Požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku b)
Užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci c)
Zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala
jejího vyhlášení, tj. dne 9. listopadu 1994
V Nové Pace dne 25. 10. 1994
Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina poslanců uvádí, že
oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech
samostatné působnosti obce je sice zakotveno v článku 104 odst.
3 Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být
stanovena jen zákonem (článek 104 odst. 1 Ústavy). Tímto zákonem
je v prvé řadě zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní
zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v jehož ustanovení § 13
odst. 2 se uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí
jen zákony a obecně závaznými právními předpisy, vydanými
ústředními orgány k jejich provedení. Podle § 16 odst. 2 tohoto
zákona musí být obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony
a uvedenými právními předpisy. Nové ustanovení § 17 zákona
o obcích, ve znění zákona č. 279/1995 Sb., rozšiřuje pravomoc obcí
obecně závaznou vyhláškou omezovat nebo zakazovat činnosti, které
by mohly narušit veřejný pořádek na některých veřejně přístupných
místech v obci. Tato rozšířená pravomoc se však vztahuje jen na
místní záležitosti veřejného pořádku [podle § 14 odst. 1 písm.
o)], a je tedy nesporné, že "činností" ve smyslu nového znění §
17 není výkon práva "vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem,
obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat
a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu"
[článek 17 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina")]. Podle článku 17 odst. 4 Listiny mohou být svoboda
projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen zákonem,
jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu
práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost,
ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Jde o právo, korespondující
s článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických
právech, jež může být omezeno jen zákonem ve speciálních případech
[podle odst. 3 písm. a) a b) citovaného článku]. Takové právo na
svobodu projevu garantuje též ustanovení článku 10 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že výkon tohoto
práva může být omezen jen zákonem a jen za podmínek, stanovených
v odst. 2 tohoto článku. Svou pružnou dikcí zasahuje napadená
vyhláška rovněž do práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti,
chráněného bez jakéhokoli omezení ustanovením článku 34 odst. 1
Listiny. Napadená vyhláška je dále v rozporu s ustanovením článku
2 odst. 4 Ústavy ČR a článku 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý
může činit to, co není zakázáno zákonem (nikoli podzákonným
právním předpisem), a nesmí být nucen činit něco, co neukládá
zákon. Jde též o rozpor s ustanovením článku 4 odst. 1 Listiny,
podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona
a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Napadenou vyhláškou města Nové Paky byla tedy porušena zejména
ustanovení článku 2 odst. 4 a článku 104 Ústavy ČR, ustanovení
článku 2 odst. 2 a 3, článku 4 odst. 1 a 2, článku 17 odst. 1,
2 a 4 a článku 34 Listiny, ustanovení § 13 odst. 2 a § 16 odst.
2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
ustanovení článku 19 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech, jakož i ustanovení článku 10 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů
skupina poslanců navrhuje zrušení napadené vyhlášky.
Město Nová Paka ve vyjádření starosty města z 11. 1. 1996
uvedlo, že podnět k vydání výše uvedené vyhlášky byl iniciován
místní organizací Konfederace politických vězňů. Návrh vyhlášky
byl předložen městské radě k projednání dne 15. 9. 1994
a doporučen k projednání na veřejném zasedání městského
zastupitelstva, které dne 25. 10. 1994 znění vyhlášky schválilo.
Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah
zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu
s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle článku 10
Ústavy, popř. zákony, jedná-li se o jiný právní předpis,
a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené
kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu
z 5. jednání městského zastupitelstva, konaného dne 25. 10. 1994
v Nové Pace, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla
schválena při uvedeném jednání hlasy 18 členů z celkového počtu
19 přítomných členů, přičemž 1 člen se zdržel hlasování. Vzhledem
k tomu, že městské zastupitelstvo má celkem 23 členů, lze
konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným
způsobem (§ 38 odst. 5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů). Vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na
úřední desce Městského úřadu v Nové Pace dne 26. 10. 1994
a sejmuta dne 10. 11. 1994, takže nabyla účinnosti dne 9. 11.
1994 (§ 16 odst. 3, 4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za
to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným
způsobem.
Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška
přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Ústava
stanoví v tomto směru v článku 79 odst. 3, že orgány územní
samosprávy, stejně jako ministerstva a jiné správní úřady, mohou
na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li
k tomu zákonem zmocněny. Vzhledem k zařazení tohoto článku do
hlavy třetí, upravující moc výkonnou, lze mít za to, že obec zde
vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony.
Naproti tomu článek 104 Ústavy, v jehož odstavci 3 se stanoví, že
zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně
závazné vyhlášky, je zařazen do hlavy sedmé o územní samosprávě.
V zákoně ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, je uvedená pravomoc orgánů územní samosprávy
vydávat normativní právní akty rozvedena v hlavě druhé s názvem
"Působnost obce", a to tak, že jde o působnost samostatnou (§ 13
a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§ 21 a násl. zákona).
Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících do
přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění v zákoně
a jeho mezích (§ 24 odst. 1 zákona). O takový případ vydání obecně
závazné vyhlášky v rámci přenesené působnosti v projednávané věci
evidentně nejde. Ústavní soud se proto zabýval dále otázkou, zda
napadenou vyhlášku lze považovat za obecně závaznou vyhlášku ve
věcech, náležejících do samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1
písm. i) zákona]. Samostatná působnost obce je upravena
v ustanovení § 14 citovaného zákona, a to tak, že v odst. 1 tohoto
ustanovení jsou jednotlivé činnosti, patřící do samostatné
působnosti obce, uvedeny demonstrativně, zatímco v odst. 2 je
samostatná působnost obce extenzivněji upravena tak, že obec
v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu
hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého
životního prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou
zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy.
Podle názoru Ústavního soudu lze pod samostatnou působností obce
stěží rozuměti zákaz činností, který v podstatě není ničím jiným,
než parafrází skutkových podstat trestných činů, uvedených v §
260, § 261 trestního zákona. Tím, že vyhlášku takového obsahu
vydalo, překročilo tedy město Nová Paka meze, Ústavou ČR a zákonem
ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, stanovených kompetencí. K tomu Ústavní soud
dodává, že chce-li obec v tomto směru výslovně projevit svou
politickou vůli, může tak případně učinit jinými adekvátními
prostředky, nikoli však právním normativním aktem.
Na podkladě výše uvedeného dospěl proto Ústavní soud
k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s článkem 104 odst.
3 Ústavy ČR, ustanoveními § 13, § 14 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č.
367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů, a proto, aniž by považoval za nezbytné se zabývat
dalšími důvody, uváděnými v návrhu, rozhodl tak, že vyhláška města
Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické
a fašistické propagandy na území města Nové Paky se zrušuje dnem
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 26. března 1996