Výhláška města Nové Paky o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města
109/1996 Sb. N 20/5 SbNU 165
Výhláška města Nové Paky o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. března 1996 v plénu ve věci návrhu skupiny 31 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky, takto:
Vyhláška města Nové
Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění: Skupina 31 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR navrhla, aby Ústavní soud České republiky zahájil řízení o zrušení vyhlášky města Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky.
Znění napadené vyhlášky je následující: "Město Nová Paka vydává vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky
města zakazuje.
rozumí: a) Požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku b) Užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci c) Zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala
jejího vyhlášení, tj. dne 9. listopadu 1994 V Nové Pace dne 25. 10. 1994
Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina poslanců uvádí, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti obce je sice zakotveno v článku 104 odst. 3 Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být stanovena jen zákonem (článek 104 odst. 1 Ústavy). Tímto zákonem je v prvé řadě zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v jehož ustanovení § 13 odst. 2 se uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy, vydanými ústředními orgány k jejich provedení.
Podle § 16 odst. 2 tohoto zákona musí být obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony a uvedenými právními předpisy. Nové ustanovení § 17 zákona o obcích, ve znění zákona č. 279/1995 Sb., rozšiřuje pravomoc obcí obecně závaznou vyhláškou omezovat nebo zakazovat činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek na některých veřejně přístupných místech v obci. Tato rozšířená pravomoc se však vztahuje jen na místní záležitosti veřejného pořádku [podle § 14 odst. 1 písm. o)], a je tedy nesporné, že "činností" ve smyslu nového znění § 17 není výkon práva "vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu" [článek 17 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].
Podle článku 17 odst. 4 Listiny mohou být svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Jde o právo, korespondující s článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jež může být omezeno jen zákonem ve speciálních případech [podle odst. 3 písm. a) a b) citovaného článku]. Takové právo na svobodu projevu garantuje též ustanovení článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že výkon tohoto práva může být omezen jen zákonem a jen za podmínek, stanovených v odst. 2 tohoto článku.
Svou pružnou dikcí zasahuje napadená vyhláška rovněž do práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, chráněného bez jakéhokoli omezení ustanovením článku 34 odst. 1 Listiny. Napadená vyhláška je dále v rozporu s ustanovením článku 2 odst. 4 Ústavy ČR a článku 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý může činit to, co není zakázáno zákonem (nikoli podzákonným právním předpisem), a nesmí být nucen činit něco, co neukládá zákon. Jde též o rozpor s ustanovením článku 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Napadenou vyhláškou města Nové Paky byla tedy porušena zejména ustanovení článku 2 odst. 4 a článku 104 Ústavy ČR, ustanovení článku 2 odst. 2 a 3, článku 4 odst. 1 a 2, článku 17 odst. 1, 2 a 4 a článku 34 Listiny, ustanovení § 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovení článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i ustanovení článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů skupina poslanců navrhuje zrušení napadené vyhlášky.
Město Nová Paka ve vyjádření starosty města z 11. 1. 1996 uvedlo, že podnět k vydání výše uvedené vyhlášky byl iniciován místní organizací Konfederace politických vězňů. Návrh vyhlášky byl předložen městské radě k projednání dne 15. 9. 1994 a doporučen k projednání na veřejném zasedání městského zastupitelstva, které dne 25. 10. 1994 znění vyhlášky schválilo. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy, popř. zákony, jedná-li se o jiný právní předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
V tomto směru ze zápisu z 5. jednání městského zastupitelstva, konaného dne 25. 10. 1994 v Nové Pace, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla schválena při uvedeném jednání hlasy 18 členů z celkového počtu 19 přítomných členů, přičemž 1 člen se zdržel hlasování. Vzhledem k tomu, že městské zastupitelstvo má celkem 23 členů, lze konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným způsobem (§ 38 odst. 5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na úřední desce Městského úřadu v Nové Pace dne 26.
10. 1994 a sejmuta dne 10. 11. 1994, takže nabyla účinnosti dne 9. 11. 1994 (§ 16 odst. 3, 4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Ústava stanoví v tomto směru v článku 79 odst. 3, že orgány územní samosprávy, stejně jako ministerstva a jiné správní úřady, mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Vzhledem k zařazení tohoto článku do hlavy třetí, upravující moc výkonnou, lze mít za to, že obec zde vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony. Naproti tomu článek 104 Ústavy, v jehož odstavci 3 se stanoví, že zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky, je zařazen do hlavy sedmé o územní samosprávě.
V zákoně ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je uvedená pravomoc orgánů územní samosprávy vydávat normativní právní akty rozvedena v hlavě druhé s názvem "Působnost obce", a to tak, že jde o působnost samostatnou (§ 13 a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§ 21 a násl. zákona). Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících do přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění v zákoně a jeho mezích (§ 24 odst. 1 zákona). O takový případ vydání obecně závazné vyhlášky v rámci přenesené působnosti v projednávané věci evidentně nejde.
Ústavní soud se proto zabýval dále otázkou, zda napadenou vyhlášku lze považovat za obecně závaznou vyhlášku ve věcech, náležejících do samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1 písm. i) zákona]. Samostatná působnost obce je upravena v ustanovení § 14 citovaného zákona, a to tak, že v odst. 1 tohoto ustanovení jsou jednotlivé činnosti, patřící do samostatné působnosti obce, uvedeny demonstrativně, zatímco v odst. 2 je samostatná působnost obce extenzivněji upravena tak, že obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy.
Podle názoru Ústavního soudu lze pod samostatnou působností obce stěží rozuměti zákaz činností, který v podstatě není ničím jiným, než parafrází skutkových podstat trestných činů, uvedených v § 260, § 261 trestního zákona. Tím, že vyhlášku takového obsahu vydalo, překročilo tedy město Nová Paka meze, Ústavou ČR a zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, stanovených kompetencí. K tomu Ústavní soud dodává, že chce-li obec v tomto směru výslovně projevit svou politickou vůli, může tak případně učinit jinými adekvátními prostředky, nikoli však právním normativním aktem.
Na podkladě výše uvedeného dospěl proto Ústavní soud k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy ČR, ustanoveními § 13, § 14 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a proto, aniž by považoval za nezbytné se zabývat dalšími důvody, uváděnými v návrhu, rozhodl tak, že vyhláška města Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 26. března 1996