Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje), Lucie Dolanské Bányaiové, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti 1. obchodní společnosti PRAGON s. r. o., sídlem Imrychova 883/9, Praha 12 - Kamýk, 2. spolku HABEAS CORPUS a 3. spolku Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek, obou sídlem Ocelkova 643/20, Praha 14 - Černý Most, všech zastoupených Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, sídlem Rumunská 21/29, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. října 2025 č. j. 21 As 164/2025-109 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2025 č. j. 5 A 53/2025-66, spojené s návrhem na zrušení § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a části zákona č. 70/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Poslanecké sněmovny Parlamentu, Senátu Parlamentu a prezidenta republiky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že se stěžovatelé jako žalobci domáhali u Městského soudu v Praze soudní ochrany před nezákonným zásahem, ke kterému, podle jejich slov, "došlo, dochází a docházet bude ‚jiným zásahem orgánu veřejné moci', a to zejména ‚Přílepkem' - pozměňovacím návrhem poslanců Mgr. Marka Výborného, Ing. Michala Kučery, Ing. Karla Smetany, Ing. Petra Bendla, Tomáše Dubského, Ing. Josefa Kotta a Oldřicha Černého k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk č. 710, následně zák. č. 70/2025 Sb., (dále jen ‚Přílepek'), a to důvody vzniku tohoto ‚Přílepku', ‚Přílepkem' jako takovým a následky ‚Přílepku'."
2. Uvedeným postupem byla podle stěžovatelů porušena jejich základní práva, a proto se obrátili na správní soud, aby určil, že vymezené části zákona č. 70/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 70/2025 Sb.") jsou nezákonné, rozporné s ústavním pořádkem a právem EU a zakázal jejich aplikaci v praxi, a to až do doby rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na jejich zrušení. Konkrétně napadali čl. VII, body 7, 14 a 16 zákona č. 70/2025 Sb. novelizující zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a čl. XVII, bod 4 zákona č. 70/2025 Sb. novelizující zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci. Zároveň navrhli věc postoupit Ústavnímu soudu k rozhodnutí o návrhu na zrušení specifikovaných částí zákona č. 70/2025 Sb.
3. Městský soud napadeným rozhodnutím žalobu stěžovatelů odmítl, neboť nebyla splněna podmínka řízení spočívající v existenci tvrzeného nezákonného zásahu. Vytýkaná jednání vedlejších účastníků nepředstavují nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu § 82 soudního řádu správního a nemohou být proto předmětem řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem.
4. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelů zamítl a ztotožnil se s argumentací městského soudu týkající se posouzení přípustnosti žaloby, resp. povahy napadeného zásahu. Stěžovatelé spatřují nezákonný zásah v zákonodárné činnosti, přičemž tuto činnost nelze v souladu se zásadou dělby moci podřadit pod výkon veřejné správy. Městský soud se tak správně nezabýval námitkami uplatněnými v žalobě ani navrženými důkazy, jak požadovali stěžovatelé. Stejně tak bylo nadbytečné se zabývat případnou existencí osob zúčastněných na řízení, neboť ani jejich přibrání ve věci by nic nezměnilo na konečném rozhodnutí městského soudu. Jako bezpředmětné shledal Nejvyšší správní soud i další návrhy stěžovatelů, spočívající např. v požadavku na předložení věci Ústavnímu soudu či Soudnímu dvoru EU.
5. Stěžovatelé napadají rozhodnutí správních soudů a podle § 74 zákona o Ústavním soudu navrhují zrušit též § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jakož i vybrané části zákona č. 70/2025 Sb., kterými byly změněny zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci.
6. Stěžovatelé ve značně nepřehledné a stěží srozumitelné ústavní stížnosti [označené paralelně též jako žaloba k Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU)] tvrdí, že městský soud i Nejvyšší správní soud porušily jejich ústavně zaručená práva, neboť se nezabývaly "namítaným a reálným rozporem zákona č. 70/2025 Sb. s namítanými normami vyšší právní síly a důsledky tohoto rozporu v praxi", resp. rozporem stejného zákona s právem EU. Městský soud měl žalobu věcně projednat, případně řízení přerušit a věc postoupit Ústavnímu soudu či SDEU. Městský soud nepochopil a nevystihl smysl a význam žaloby.
7. Stěžovatelé navrhují přibrání řady dalších osob do řízení před Ústavním soudem, žádají, aby "Ústavní soud a potažmo SDEU provedl jako důkaz listinami, soudními spisy a výslechy svědků označenými v textu této ústavní stížnosti/žaloby ke SDEU a [správní] žaloby ze dne 31. 5. 2025", dále navrhují přerušit řízení před Ústavním soudem a předložit SDEU předběžnou otázku.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Stěžovatelé v rozsáhlé ústavní stížnosti z velké části opakují argumentaci předestřenou správním soudům, tvrdí, že označené části zákona č. 70/2025 Sb. jsou v rozporu s právem EU a byly přijaty jako neústavní přílepek. Zdůvodnění ústavní stížnosti se ovšem věcně míjí s podstatou rozhodnutí správních soudů.
10. Podstatou věci je z pohledu projednávané ústavní stížnosti pouze posouzení, zda žaloba podaná stěžovateli městskému soudu byla přípustná. Stěžovatelé sice uvádějí, že městský soud "nepochopil a nevystihl smysl a význam žaloby", ovšem z obsahu přiložené žaloby i kasační stížnosti, jakož i z obsahu napadených rozhodnutí, plyne opak. Stěžovatelé se domáhali ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 soudního řádu správního. Z jejich žaloby je zřejmé, že napadají části novelizačního zákona č. 70/2025 Sb., které považují za přílepky, přičemž žádný individualizovaný zásah správního orgánu do jejich subjektivních práv, kterým by se mohl městský soud zabývat, nenamítají. Pokud městský soud uzavřel, že takováto žaloba není přípustná, neboť je napadána pouze legislativní činnost vedlejších účastníků, nelze jeho závěru nic vytknout.
11. Stejně tak nelze nic vytknout postupu Nejvyššího správního soudu, pokud za dané procesní situace nepředložil věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, resp. nepoložil předběžnou otázku SDEU a kasační stížnost zamítl.
12. Stěžovatelé ostatně v ústavní stížnosti neuvádí vůbec nic, čím by ústavnost postupu správních soudů jakkoli zpochybnili, resp. čím by jejich argumentaci věcně vyvraceli. Naopak jako ústavní stížnost pouze opětovně předkládají mírně modifikovanou původní správní žalobu.
13. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti neshledává Ústavní soud důvod pro provádění důkazů, ať již listinami či výslechy svědků. Stejně tak podávání předběžné otázky k SDEU v tomto řízení postrádá smysl.
14. Ústavní soud proto návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
15. Návrh na zrušení § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jakož i vymezených částí zákona č. 70/2025 Sb. sdílí jakožto akcesorický návrh osud ústavní stížnosti.
16. V souladu s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025 č. Org. 39/25, o atrahování působnosti (č. 339/2025 Sb.), tak Ústavní soud učinil v plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2026
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu