Pst 1/2009

ní zákona č. 117/1994 Sb.

I. Zamítavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na rozpuštění po- litické strany nevylučuje budoucí podání jiného návrhu na rozpuštění stejné poli- tické strany. V novém řízení nelze posuzovat již dříve projednaná skutková tvrzení a důkazy, ale ve vztahu k novému kontextu není vyloučeno projednat a vyhodnotit i tvr- zení týkající se činnosti politické strany před nabytím právní moci původního rozhod- nutí. Existence nových důvodů nebo skutečností, které navrhovatel nemohl bez svého zavinění uplatnit v původním řízení, má vést k návrhu na obnovu řízení [6 11, $ 114 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], nikoliv k novému návrhu na rozpuštění politické strany.

II. Protiprávnost činnosti politické strany ve smyslu $ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, nemůže zpravidla spočívat jen v její kritice ústavního a právního pořádku státu ani v kontroverzních a vyhraně- ných projevech týkajících se různých společenských jevů. O protiprávnost ve smyslu citovaného ustanovení se však již může jednat, pokud politická strana překročí po- psané meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí. IfI. Politické straně lze přičíst nejen projevy, které deklaruje jako oficiální, ale i jednání a projevy jejích představitelů, je-li zřejmé, že je činí v kontextu stranické činnosti, a dále i projevy a jednání jejích členů, příp. i nečlenů, mají-li souvislost s činností strany (např. s jejím shromážděním) a ze shody s programovou orientací a činností strany i z dalších okolností (např. opakovaná spolupráce) je zřejmé, že po- litická strana akceptuje tyto projevy jako své vlastní.

IV. Bezprostřednost rizika ohrožení demokracie jako podmínka pro vyhovění návrhu na rozpuštění politické strany může nastat i tehdy, pokud je strana schopna třebas jen na lokální úrovni účinně destabilizovat institucionální a právní systém a zejména když tak činí opakovaně. Bezprostřednost rizika může souviset i se schop- ností politické strany poskytnout organizační platformu jinak roztříštěným extre- mistickým subjektům a uskutečňovat a legitimizovat jejich cíle.

ní zákona č. 117/1994 Sb.

I. Zamítavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na rozpuštění po- litické strany nevylučuje budoucí podání jiného návrhu na rozpuštění stejné poli- tické strany. V novém řízení nelze posuzovat již dříve projednaná skutková tvrzení a důkazy, ale ve vztahu k novému kontextu není vyloučeno projednat a vyhodnotit i tvr- zení týkající se činnosti politické strany před nabytím právní moci původního rozhod- nutí. Existence nových důvodů nebo skutečností, které navrhovatel nemohl bez svého zavinění uplatnit v původním řízení, má vést k návrhu na obnovu řízení [6 11, $ 114 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], nikoliv k novému návrhu na rozpuštění politické strany.

II. Protiprávnost činnosti politické strany ve smyslu $ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, nemůže zpravidla spočívat jen v její kritice ústavního a právního pořádku státu ani v kontroverzních a vyhraně- ných projevech týkajících se různých společenských jevů. O protiprávnost ve smyslu citovaného ustanovení se však již může jednat, pokud politická strana překročí po- psané meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí. IfI. Politické straně lze přičíst nejen projevy, které deklaruje jako oficiální, ale i jednání a projevy jejích představitelů, je-li zřejmé, že je činí v kontextu stranické činnosti, a dále i projevy a jednání jejích členů, příp. i nečlenů, mají-li souvislost s činností strany (např. s jejím shromážděním) a ze shody s programovou orientací a činností strany i z dalších okolností (např. opakovaná spolupráce) je zřejmé, že po- litická strana akceptuje tyto projevy jako své vlastní.

IV. Bezprostřednost rizika ohrožení demokracie jako podmínka pro vyhovění návrhu na rozpuštění politické strany může nastat i tehdy, pokud je strana schopna třebas jen na lokální úrovni účinně destabilizovat institucionální a právní systém a zejména když tak činí opakovaně. Bezprostřednost rizika může souviset i se schop- ností politické strany poskytnout organizační platformu jinak roztříštěným extre- mistickým subjektům a uskutečňovat a legitimizovat jejich cíle.

(C IV.2 Překážka věci rozhodnuté [203] Soud se musel ještě před hodnocením konkrétních okolností, v nichž vláda spatřuje důvody pro rozpuštění Dělnické strany, zabý- vat námitkou DS uplatněnou při jednání a tý- kající se překážky věci rozhodnuté. O návrhu vlády na rozpuštění stejné politické strany to- tiž Soud rozhodl již rozsudkem ze dne 4. 3. 2009, čj. Pst 1/2008-66, č. 1841/2009 Sb. NSS (dále jen „Dělnická strana [“). Překážka věci rozhodnuté (resp. rozsouzené) znamená, že soud se nesmí podruhé věcně zabývat stej- ným návrhem, týkajícím se identických účast- níků řízení.

Smysl této překážky spočívá v ochraně právní jistoty úspěšného účastníka řízení a také v zamezení podávání opakova- ných návrhů na soudy, což by vedlo k jejich nadměrnému a neúčelnému zatěžování. Jak uvádí B. Dvořák, „má-li být právní konflikt účinně řešen a má-li být ochrana práv zajiš- těna, a ne zneužívána, musí být především vyloučeno, aby byl na soud opětovně vzná- šen nárok, o kterém již bylo meritorně roz- hodnuto. Platí, že úspěšný účastník je roz- sudkem chráněn před opakováním žaloby ze strany neúspěšného účastníka a podleh- nuvší účastník je rozsudkem chráněn protí zvítězivšímu, jestliže tento proti němu stejný nárok uplatní opětovně“ (Dvořák, B.

Právní moc civilních rozhodnutí. 1. vyd. C. H. Beck: Praha, 2008, s. 56).

[204] Překážka věci rozhodnuté má svůj původ již v římském právu. Od této doby to- tiž platí obecný právní princip, podle něhož „rozsudkem jest právní rozepře mezi žalob- cem a žalovaným rozhodnuta (res iudicata), takže spor jest na příště mezi stranami vy- loučen. Rozsudek činí odtud nezvratný zá- klad právního poměru mezi stranami. Tento účinek rozsudku zove se jeho právní mocí“ (Heyrovský, L. Dějiny a systém soukromého práva římského. 5. vyd. Praha, 1921, s. 155). „[B]yl příveden k platnosti názor, podle kie- rého obrana věci rozsouzené byla opírána o obsah rozsudku, vešlého v moc práva.

Obrana tato neměla k platnosti přiváděti pouze vylučující moc rozsudku, nýbrž pojiš- fovati též positivní obsah jeho, zabraňujíc, aby nebyl jíž na soud vznesen právní nárok, který byl rozsudkem jedné straně odeřčen. [..] Máli pak obrana věci rozsouzené — bu- diž zde zvána povšechně exceptio rei iudica- tae - míti průchod, jest potřebí, aby sporná otázka, jejíž soudní rozřešení se žádá, byla co do předmětu i co do subjektů totožná s onou, která byla již rozhodnuta rozsudkem „nepochybně bylo jasné římským právním či- nitelům, že vyloučení nového procesu ve věcí právoplatně rozsouzené je postulátem obec- ného zájmu, že je to jedním z požadavků obecné právní bezpečnosti“ (Vážný, J.

Římský proces civilní. Melantrich, 1935, s. 71). 41 2169 [2051 Z římského práva je však také zřej- mé, že bylo rozlišováno mezi žalobami n rem a in personam. V prvním případě pokud ně- kdo vindikoval bez úspěchu proti druhému určitou věc, nemohl vindikovat znova, a to ani tehdy ne, když by chtěl vindikaci původ- ně neúspěšně založenou nyní dodatečně za- ložit na jiném důvodu. V případě actfiones in personam oproti tomu sice nebylo možno opětovně se domáhat téhož plnění proti pů- vodnímu odpůrci z téže kauzy, nicméně bylo přípustné žalovat o totéž z jiné kauzy (J.

Váž- ný, op. cit. v bodě 204, s. 72-73). Současná procesualistika překážku věci rozhodnuté spatřuje u totožných věcí, přičemž totožnost věci je dána totožností účastníků a totožností předmětu řízení, tzn. jak žalobního nároku, tak i žalobního důvodu (Winterová, A. Civilní právo procesní. 3. vyd. Linde : Praha, 2004, s. 235). Jde tedy o to, že totožnost věcí je dána identitou jejich „jádra“ (tzv. Kernpunkttheo- rie). Smysl tohoto principu vysvětluje J. Ma- cur tak, že „jednak procesní strana nemůže ve sporu ztratit nic, co neučinila jeho před- mětem, jednak nemůže získat také víc, než co sama v řízení uplatnila.

Proto v případě tzv. dílčí žaloby, kdy žalobce např. uplatní pouze část vzniklé škody nebo část úhrady nájemného a pozdější novou žalobou uplat- ní zbytek, nemá pravomocné rozhodnutí o prvé žalobě žádnou závaznost pro rozho- dování souďu o druhé žalobě. Strany totiž samy určují, jak na základě jejich dispozice bude vymezen rozsah závaznosti budoucí- ho soudního rozhodnutí“ (Macur, J. Předmět sporu v civilním soudním řízení. Masaryko- va univerzita : Brno, 2002, s. 198). Dlužno do- dat, že toto pojetí překážky reí iudicatae od- povídá i ustálené soudní judikatuře, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.

5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1243/2004, anebo roz- sudek stejného soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. za. 25 Cdo 1751/98, Soudní judikatura č. 119/1999 (vše www.nsoud.cz).

[206] V citovaném rozsudku Dělnická strana I uvedl Soud k překážce věci rozhod- nuté následující právní názor (bod 108): „Vláda nese v řízení o návrhu na rozpuštění politické strany břemeno tvrzení a břemeno 42 důkazní. Její povinností spojenou s aktivní legitimací je, aby konkrétní poznatky o čin- nosti politické strany neslučitelné s f 4 záko- na o politických stranách dostatečně věro- hodně a přesvědčivě s návrhem konkrétních důkazů prokazujících její tvrzení předložila soudu. Ten je přes formální neexistenci dis- poziční zásady v daném typu řízení rozsa- hem návrhu vázán, příčemž výjimku z této vázanosti představuje např. posouzení sku- tečností, které vyjdou najevo až při projed- návání návrhu.

Nejvyšší správní soud roz- hoduje podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu (f 96s. ř. s.). Z toho plyne, že zamítavé rozhodnutí o návrhu na rozpuštění politické strany nevylučuje podá- ní jiného návrhu na rozpuštění stejné poli- tické strany v budoucnu“ [207] V případě řízení o návrhu na roz- puštění politické strany Soud vychází ze sku- tečnosti, že je sice upraveno soudním řádem správním (a do určité míry také zákonem), nicméně podle $ 64 s. ř. s. platí pro řízení ve správním soudnictví přiměřené použití usta- novení prvé a třetí části občanského soudní- ho řádu.

Tato subsidiarita aplikace občanské- ho soudního řádu samozřejmě neznamená doslovné převzetí příslušných částí tohoto zákona na řízení před správním soudem. Zna- mená použití pouze těch jeho částí, které ne- jsou autonomně a v úplnosti provedeny v soudním řádu správním, dále nepředstavují samostatné procesní instituty a konečně jsou pro řízení před správním soudem nezbytné a odpovídají jeho zvláštnostem (tzn. jsou při- měřeně využitelné). Gramatické vyjádření zá- sady překážky reí iuďicatae upravuje $ 159a odst. 5 o.

s. ř., podle něhož „[jlakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projed- návána znovů“.

[208] Rozhodování ve věcech politických stran není typickou agendou správního soud- nictví, a proto také zákonodárce v soudním řádu správním odlišil typickou agendu správ- ních soudů, tj. správní soudnictví [$ 4 odst. 1 s. ř. s.], od „dalšího“ rozhodování správních soudů, kam spadají i věci politických stran a politických hnutí [$ 4 odst. 2 písm. b) s. ř. s.]. V řadě evropských států totiž rozhodování o rozpouštění politických stran (resp. o jejich zákazu) nepřísluší správním soudům, nýbrž soudům ústavním (viz např. SRN, Polsko). Jakkoliv toto rozlišení jednotlivých pravomo- cí správních soudů nelze přeceňovat, je třeba je mít v rozumné míře na zřeteli při hodno- cení specifik řízení o návrhu na rozpuštění politické strany. Soud nicméně nemá pochyb o tom, že i na toto zvláštní řízení se přiměře- ně aplikuje $ 159a odst. 5 o. s. ř.

[209] Jak plyne z předchozí argumenta- ce, překážka věci rozhodnuté nastane při to- tožnosti účastníků řízení a totožnosti samot- né věci. V nyní projednávaném případě je zřejmé, že totožnost účastníků řízení je dána: návrh podala opět vláda proti Dělnické stra- ně. Navíc v pořadí druhý návrh vláda podala (23. 9. 2009) poměrně brzy po rozhodnutí o prvním návrhu (4. 3. 2009). O totožnosti o vz, účastníků řízení není rozumných pochyb.

[210] Jak nicméně plyne již z názoru Sou- du v rozsudku Dělnická strana I, zamítavé rozhodnutí o návrhu na rozpuštění politické strany nevylučuje podání jiného návrhu na rozpuštění stejné politické strany v budoucnu. Jinak řečeno, zamítnutí nelze vykládat jako ja- kýsi „glejt“, který dotčené politické straně dá- vá jednou provždy punc nerozpustitelnosti státem. Takové pojetí by odporovalo smyslu tohoto typu řízení, zasazeného do kontextu opakovaně zmiňovaného konceptu bránící se demokracie. Činnost politické strany je na- víc třeba posuzovat jako dynamickou a Soud rozhoduje podle skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí ($ 96 s.

ř. s.), tzn. toto rozhodování musí být vždy zcela aktuál- ní. Případné rozpuštění politické strany ne- má být vnímáno primárně jako následek její dřívější protiprávnosti (často již letité). Tako- vé rozhodnutí je třeba vnímat především jako preventivní opatření, nezbytné pro zachová- ní ústavního a demokratického systému do budoucna. Lze si tak přinejmenším teoretic- ky představit situaci, kdy konkrétní politická strana bude ve svých prvních letech existen- ce významným nebezpečím pro demokratic- ký systém, ale postupem času se natolik etab- luje (dojde ke změně programu, k výměně je- jích představitelů apod.), že následné úvahy o jejím rozpuštění budou zcela nedůvodné.

Naopak může rovněž platit, že se i politická strana v minulosti nezpochybnitelně kon- formní s demokratickým systémem v bu- doucnu projeví natolik dramaticky odlišným a ohrožujícím způsobem, že bude shledán důvod k jejímu rozpuštění.

[211] Pokud tedy v nyní projednávané věci soud obdržel od stejného navrhovatele iden- ticky formulovaný petit, nejedná se o stejný „žalobní návrh“ ve shora naznačeném smys- lu, který by zakládal překážku věci rozhodnu- té. Jakkoliv se totiž oba návrhy svými petity překrývají, jde v tomto směru o zcela samo- statné návrhy, o nichž Soud rozhoduje podle skutkového stavu k jinému časovému oka- mžiku. K tomu je vhodné pro úplnost dodat, že pokud by vláda zjistila nové důkazy nebo skutečnosti, které nemohla v původním říze- ní bez svého zavinění uplatnit, bylo namístě podat návrh na obnovu řízení [$ 111, $ 114 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], a nikoliv návrh na roz- puštění politické strany.

[212] Otázka totožnosti samotné věci je znovu rozhodovat v téže věci v tom smyslu, že by vláda Soudu opakovaně navrhovala k projednání a přezkoumání např. stejné ak- ce odpůrce, příp. by uplatňovala identická tvrzení jako v minulosti. Na tomto místě je třeba plně odkázat na výše citovaný právní názor tohoto Soudu, podle něhož vláda nese v řízení o návrhu na rozpuštění politické stra- ny břemeno tvrzení a břemeno důkazní a její povinností spojenou s aktivní legitimací je, aby konkrétní poznatky o činnosti politické strany neslučitelné se zákonem č. 424/1991 Sb. dostatečně věrohodně a přesvědčivě s návr- hem konkrétních důkazů prokazujících její tvrzení předložila Soudu.

I s ohledem na fakt, že vláda je orgánem veřejné moci, je třeba tr- vat na přiměřené aplikaci principu oficiality v tom směru, že předmětný návrh má podat v zásadě vždy, když se dozví relevantní sku- tečnosti, které s největší mírou pravděpo- dobnosti svědčí o jeho důvodnosti. Opačný názor by odporoval principu právní jistoty 43 2169 a mohl by dokonce hrozit zneužitím ve smyslu zásahu do svobodné soutěže politických stran.

[213] Výše uvedené Soud nicméně nevní- má tak, že by nabytí právní moci předchozí- ho zamítavého rozhodnutí o návrhu na roz- puštění politické strany vytvořilo časový okamžik, od něhož teprve by mohl Soud hod- notit předestřené skutečnosti a skutečnosti dřívější by již nikterak zohlednit nemohl. Po- kud totiž platí, že o tomto typu návrhu rozho- duje Soud podle aktuálního skutkového sta- vu, je zřejmé, že největší relevanci mají vždy strany. Tyto informace je však třeba zasadit do určitého kontextu skutečností dřívějších.

Instituce politické strany je totiž typická po- jmovým znakem dlouhodobosti usilování o převzetí politické moci a odpovědnosti s ní spojenou. Bylo by proto iracionální při tak závažném rozhodování, jako je návrh na roz- puštění politické strany, zabývat se její čin- ností pouze za krátké časové období. Takový- to přístup by totiž v reálném případě mohl vést ke ztrátě významnější vypovídací hodno- ty. Politická strana se totiž může chovat krát- kodobě atypicky a „nepřirozeně“ z řady vnitř- ních i vnějších důvodů: připravují se volby, je vybíráno nové vedení strany, strana se náhle ocitla v hmotné krizi, probíhají jednání s jiný- mi politickými subjekty o budoucí možné spolupráci, státní orgány začaly představitele strany a jednání jejích orgánů monitorovat apod. Jakkoliv jsou tedy pro rozhodování Soudu nejvýznamnější aktuální projevy čin- nosti strany, není možno při jejich hodnoce- ní zcela odhlížet od aktivit dřívějších.

[214] Lze tedy učinit dílčí závěr, že pře- kážku věci rozhodnuté v řízení o návrhu na rozpuštění politické strany vnímá Soud tak, že nemůže opakovaně posúzovat již jednou projednaná skutková tvrzení a důkazy, ale současně platí, že není vyloučeno projednat a vyhodnotit i taková tvrzení, která se týkají činnosti politické strany i před nabytím práv- ní moci prvního rozhodnutí, samozřejmě především ve smyslu současného kontextu.

[215] V nyní projednávaném případě z porovnání obou návrhů vlády, resp. průbě- hu jednání, plyne následující. Na základě 44 v pořadí prvního návrhu vlády ze dne 5. 12. 2008 se Soud zabýval: tvrzenou spoluprací Dělnické strany s Národním odporem; tvrze- ným porušením zákona č. 84/1990 Sb., o prá- vu shromažďovacím, Dělnickou stranou, a to konáním shromáždění dne 16. 8. 2008 v Hradci Králové a dne 18. 10. 2008 v Litvíno- vě; a konečně tvrzenou snahou uchopit moc nedemokratickými | prostředky. © Ohledně Ochranných sborů vláda v pořadí prvním ná- vrhu neuplatnila žádnou argumentaci, nic- méně tato otázka se vyjevila v průběhu jedná- ní, takže na ni Soud v citovaném rozsudku - byť toliko okrajově - reagoval.

[216] K tomu Soud v rozsudku Dělnická strana I konstatoval, že vláda nepředložila žádné důkazy o vztahu Národního odporu a Dělnické strany a v tomto směru neunesla dokonce ani břemeno tvrzení. Ve vztahu ke shromáždění v Hradci Králové vláda neune- sla důkazní břemeno. V případě shromáždění v Litvínově bylo prokázáno pouze jeho koná- ní (bez předchozího oznámení) a vyjádření podpory tomuto shromáždění Dělnickou stranou. Při tvrzené snaze uchopit moc nede- mokratickými prostředky bylo přezkoumáno pouze tiskové prohlášení Dělnické strany ze dne 17. 10. 2008 a Soud dospěl k závěru, že tento důkaz k rozpuštění DS nestačí, jelikož nebylo prokázáno, že obsah tohoto prohláše- ní odpovídá jeho cílům a konkrétním aktivi- tám. Konečně ohledně Ochranných sborů vláda k jejich existenci a činnosti žádné vý- hrady nevznesla (neunesla břemeno tvrzení), a Soud se jimi proto meritorně nezabýval a neprováděl žádné dokazování.

[217] V nyní projednávaném návrhu vlá- da podrobně argumentovala programovou orientací Dělnické strany, činností Ochran- ných sborů, propojením DS s dalšími subjek- ty pravicově extremistické scény, profilem některých představitelů strany a konečně ve- řejnými akcemi. Porovnáním obou návrhů vlády a s ohledem na výše prezentované úva- hy o překážce věci rozhodnuté tak Soud dále vymezuje rámec přezkumu.

[218] Není znovu samostatně posuzována tvrzená spolupráce Dělnické strany a Národ- ního odporu ve vztahu k období před břez- nem 2009. Zejména z průběhu jednání před Soudem totiž vyplynulo, že dokonce některé informace, příp. důkazy, měla vláda k dispozi- ci již v době, kdy podávala svůj první návrh, a její procesní pasivita nemůže být nyní vyu- žita v neprospěch odpůrce. Na straně druhé však vláda tvrdí a prokazuje pokračující spo- lupráci obou těchto subjektů i po 4. 3. 2009. Skutečnosti, týkající se předchozího období, proto nejsou brány v potaz samostatně, nic- méně jsou zohledněny v rámci současného kontextu, jelikož pouze tak se lze dobrat k prokázání vývoje a tendence případné spo- lupráce těchto dvou subjektů.

[219] Průběhem konání shromáždění dne 16. 8. 2008 v Hradci Králové a dne 18. 10. 2008 v Litvínově se Soud již zabýval v předchozím rozsudku a jakkoliv k oběma akcím vláda ny- ní předkládá nové skutečnosti, má Soud za to, že projednáním těchto akcí vznikla překážka věci rozhodnuté, a není proto možné se jimi opakovaně samostatně zabývat. Je procesní chybou vlády, že tyto nyní tvrzené skutečnos- ti neuplatnila v prvním návrhu, když není po- chyb o tom, že je již v té době znala, resp. při- nejmenším znát mohla a měla.

[220] V současném návrhu již vláda ne- tvrdí, že by Dělnická strana aspirovala na sna- hu o převzetí moci nedemokratickými pro- středky. V tomto směru se proto oba návrhy nikterak obsahově nepřekrývají, a překážka věci rozhodnuté tedy nenastává. (2211 Konečně k činnosti Ochranných sborů Soud konstatuje, že v nynějším řízení byla prokázána jejich existence i po 4. 3. 2009 (což potvrdila i DS), což znamená, že Soudu nic nebrání v projednání a zhodnocení jejich současných aktivit, přirozeně i v kontextuál- ní souvislosti s obdobím předchozím.

CI VI. Závěry soudu [624] Při posuzování návrhu na rozpuště- ní politické strany se Soud - ve shodě se svojí dosavadní judikaturou - musel na prvním místě zabývat protiprávností činnosti ta- kové strany. Protiprávní je v tomto směru ijednání rozporné s $ 4 zákona č. 424/1991 Sb. V rámci posuzování protiprávnosti činnosti strany bylo třeba zkoumat také slučitelnost ústavního či politického systému, o který strana usiluje, se základními principy demo- kratické společnosti, dále to, zda strana vyzý- vá k násilí a konečně otázku, zda její politický projekt respektuje pravidla demokracie, usi- luje o jejich zničení nebo směřuje k porušo- vání uznávaných práv a svobod (srov. zejm.

odstavce 46, 53, 59 a 60 rozsudku Dělnická strana I).

[625] V nyní posuzované věci vláda vy- tkla Dělnické straně, že je její Činnost v roz- poru s $ 4 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., te- dy porušuje ústavu a zákony, resp. jejím cílem je odstranění demokratických základů státu, a s $ 4 písm. d) téhož zákona, tedy ohrožuje mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svo- body občanů.

[626] V řízení bylo prokázáno, že skuteč- ný program DS, nahlížený ve světle projevů představitelů a členů této strany, dále proje- vů, které zazněly na shromážděních organi- zovaných Dělnickou stranou, nebo kterých se tato strana účastnila, a názorů, jimž tato strana poskytuje prostor ve svém stranickém tisku, směřuje k vyvolávání národnostní, ra- sové, etnické a sociální nesnášenlivosti a ve svém důsledku ke snaze o omezení základ- ních práv a svobod určitých skupin obyvatel České republiky, zejména menšin (typicky romské, ale také vietnamské a židovské, dále obecněji přistěhovalců a lidí jiného původu, barvy pleti či sexuální orientace).

Nenávistná rétorika DS vůči těmto skupinám se ani v po- sledním roce nijak nezměnila a Soud, který se zaměřil především na projevy této strany po březnu 2009, nemohl konstatovat snahu o změ- nu jejího programového směřování. V tomto ohledu proto soud uzavřel, že program DS směřuje k odstranění demokratických zákla- dů právního státu, mezi které je nutno počí- tat respekt k ochraně uznávaných práv a svo- bod [$ 4 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb.]. Jakkoliv vláda porušení tohoto ustanovení nenamítla, poukazuje soud i na $ 4 písm. c) uvedeného zákona, protože DS nepochybně směřuje k potlačení rovnoprávnosti občanů, a to zejména na základě národnostního klíče nebo sexuální orientace.

45 2169 [627] Dále Soud zjistil, že programovou podobností i užívanou symbolikou DS nava- zuje na německý nacionální socialismus. Zde Soud připomíná roli, kterou hrál nacismus v dějinách a historické zkušenosti nejen Čes- ké republiky, ale celé Evropy a světa. Právě s ohledem na tuto zkušenost je třeba vyjít z nevyvratitelného faktu, že nacionální socia- lismus je totalitní ideologií neslučitelnou s demokracií a základními lidskými právy, je- hož cíle jednoznačně směřují k popření práv chráněných Úmluvou (vedle vládou citova- ného rozhodnutí o přijatelnosti Evropské ko- mise pro lidská práva ze dne 12.

10. 1989, B. H, M. W., H. Pa G. K. proti Rakousku, stíž- nost č. 12774/87, srov. např. také rozhodnutí o přijatelnosti ESLP ze dne 1. 2. 2000, Schima- nek proti Rakousku, stížnost č. 32307/96). Dělnická strana v průběhu řízení tvrdila, že S nacismem nemá nic společného, nicméně průběh řízení a dokazování zcela zjevně její tvrzení vyvracel. Vzhledem k Soudem shleda- nému úmyslu Dělnické strany nahradit sou- časný „Systém“ demokratického právního státu totalitní ideologií nacionálního socialis- mu nelze mít pochyb o předpokládaném po- rušení čl.

9 odst. 2 Ústavy. Návaznost DS na tuto totalitní ideologii je také v rozporu s $4 písm. a) i d) zákona č. 424/1991 Sb., ve smyslu protiprávnosti směřující k odstranění demo- kratických základů státu a ohrožení práv a svo- bod občanů. Zároveň je třeba dodat, že sympa- tie DS k německému nacionálnímu socialismu z hlediska plynutí času nikterak neklesají.

[628] S návazností ideologie DS na ně- mecký nacionální socialismus souvisí rovněž zjištěná úzká provázanost této strany v pod- statě se všemi významnými neonacistickými hnutími v České republice. V řízení bylo pro- kázáno, že DS v politické rovině postupně sjednotila podstatnou část, ne-li celé, pravico- vě extremistické spektrum. DS těmto hnutím vytváří politickou platformu pro pokus o ur- čitou legitimizaci jejich světonázoru a záro- veň v nezanedbatelném rozsahu poskytuje významným postavám těchto hnutí prostor ve svých stranických strukturách a na kandi- dátních listinách.

Míra této spolupráce nekle- sá a DS poskytla krajně pravicovým aktivis- 46 tům místo na svých kandidátních listinách nejen ve volbách do zastupitelstev krajů v říj- nu 2008, nýbrž i ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009 a v neuskutečně- ných volbách do Poslanecké sněmovny v říj- nu 2009. Ze strany těchto hnutí DS naopak inkasuje především významnou podporu na svých shromážděních. Výjimečný není ani jev, kdy jsou shromáždění konána střídavě pod hlavičkou DS a jiného hnutí (ať již přímo, nebo jménem fyzické osoby).

V prvním pří- padě mají být některá shromáždění zaštítěna legitimitou politické strany, ve druhém je na- opak snahou zamlžit odpovědnost za případ- né excesy, za projevy, které v průběhu shro- máždění zazněly apod. V tomto směru ovšem Soud nepochyboval, vzhledem k účasti členů a projevům představitelů DS i na akcích po- řádaných jinými hnutími, a naopak vzhledem k účasti sympatizantů extrémně pravicových hnutí na akcích DS, o koordinovaném postu- pu DS s pravicově extremistickou scénou. Jedná se o činnost, která potvrzuje snahu DS o odstranění demokratických základů státu [S 4 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb.] a ohro- Žuje mravnost a veřejný pořádek [$ 4 písm. d) téhož zákona).

[629] Částečně v souvislosti s prokáza- nou spoluprací DS s neonacistickými hnutí- mi Soud také uzavřel, že se DS nezříká při prosazování svých cílů ani násilí, toto násilí svou činností cíleně vyvolává a zároveň veřej- ně schvaluje a oslavuje násilí páchané svými členy a sympatizanty. Tento postoj DS je zřej- mým porušením jedné z ústavních povinnos- tí politických stran (článek 5 Ústavy), a napl- ňuje tak $ 4 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb. Zároveň se jedná o postoj, který je s to ohrozit podstatným způsobem, byť zatím jen v lokál- ním rozsahu (v protikladu k celostátnímu) ve- řejný pořádek a práva a svobody občanů.

Tím DS naplnila $ 4 písm. d) zákona č. 424/1991 Sb. Tato činnost DS je soustavná, dlouhodobá a Soud nezaznamenal v její intenzitě podstat- ný pokles ani v období po březnu 2009. V té- to souvislosti Soud poukazuje i na shromáž- dění konaná v posledním roce (např. Přerov, Šarišské Michalany), která vyústila v násilné střety s pořádkovými silami, a kde se DS jed- noznačně postavila na stranu útočících „akti- vistů“ (tvořených i jejími členy či představite- 1). V případě Šarišských Michafan v této sou- vislosti DS dokonce poukazovala (a to nikoliv poprvé) na „bitvu o Janov“, která je v podání DS setrvale prezentována jako součást jejího „boje se Systémem“.

[630] Jakkoliv samotná „bitva o Janov“ proběhla ještě před vydáním rozsudku Děř nická strana I, a bylo proto především věcí vlády, aby ji uplatnila ve svém prvním návrhu, nemůže od ní Soud odhlédnout ani v nyní projednávané věci. Soud totiž sice rozhoduje podle stavu aktuálního v době: rozhodnutí, ale „janovský kontext“ je i v současné činnos- ti DS všudypřítomný. „Bitva o Janov“ se pro DS a její sympatizanty stala symbolem: tzv. bo- jovníci z Janova jsou heroizováni, celá akce je považována za počátek revoluce a existuje snaha o její opakování. Právě zmíněné akce v Přerově a Šarišských Michaťanech, uskuteč- něné v roce 2009, měly zjevně na Janov nava- zovat. Byť není sporu o tom, že intenzita proti- právnosti a nebezpečnosti těchto následných akcí byla výrazně nižší, nemění to nic na věci, že DS zcela zjevně na účast na podobných ak- cích do budoucna nejen nerezignovala, nýbrž hodlá v nich pokračovat i nadále.

[631] V těchto případech soud poukazuje rovněž na $ 5 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., podle něhož strany a hnutí jsou odděleny od státu. „Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat.“ Jak by- lo nicméně v řízení prokázáno, právě u těch- to akcí DS toto zákonné ustanovení porušila, jelikož se namísto hledání politických řešení snažila o potlačení tamějších existujících pro- blémů bez jakéhokoliv demokraticky nabyté- ho manďátu, a to formou nasazování svých mnohdy ozbrojených členů a stoupenců, a to více či méně organizovaných (např. v Ochran- ných sborech). Tím se DS snažila v rozporu s citovaným zákonným ustanovením nahradit činnost příslušných státních a samosprávných orgánů a také pořádkových sil.

[632] Soud proto dospívá k přesvědčení, že jednání DS tvoří ve svém souhrnném po- souzení jasný obrázek naplňování strategie k prosazování politického programu a dosa- žení společenského modelu, který je v přík- rém rozporu s koncepcí demokratického právního státu.

[633] Soud si je zároveň vědom skuteč- nosti, že politickou stranu nelze postihnout jen pro její kritiku právního a ústavního po- řádku státu. Soud ani nepochybuje, že někte- rá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské pro- blémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů. Na tom- to místě proto Soud zdůrazňuje, že pojmeno- vání palčivých a bolestivých problémů spo- lečnosti je bytostným právem každého jednotlivce i politické strany.

Limitem nemů- že být ani používání politicky korektního jazy- ka, které může být vnímáno toliko jako dělítko mezi „společensky slušnými“ a „společensky neslušnými“, nikoliv však již jako kritérium určení protiprávnosti, tím méně pak krité- rium pro rozpuštění politické strany. Svobo- da projevu musí být zachována i tehdy, když určité projevy mohou být vnímány jako velmi kontroverzní a i když se drtivá většina společ- nosti s kritikou neztotožní. Toto právo totiž tvoří jeden z úhelných kamenů demokratic- kého právního státu.

[634] I svoboda projevu má ovšem své meze. V rozsudku Komunistický svaz mláde- že Soud konstatoval, že „extrémním názo- rům a sdružením založeným k jejich šíření lze [...] cestou administrativní represe zasáh- nout až tehdy, vznikne-li nikoli jen hypote- tické nebezpečí, že uvedené extrémní názory či jejich důsledky mohou začít být skutečně prosazovány a realizovány“ s tím, že „mezi hlásáním extrémních názorů a jejich prosa- zováním a uskutečňováním existuje nezříd- ka jen velmi tenká a nezřetelná dělící linie.

Vzhledem k základní roli, jakou svoboda sdružovací, a s ní spojená svoboda projevu, v pluralitní společnosti hrají, však může ad- ministrativní represe v těchto hraničních případech nastoupit teprve tehdy, je-li mož- no se rozumně domnívat, že nepřikročení k zásahu by již pravděpodobně vedlo k reál- nému ohrožení práv a svobod občanů či 47 2169 hodnot, na nichž je demokratický právní stát založen.“ Potud obecně vyslovený názor Soudu platí i v nyní posuzované věci DS. Pod- statná odlišnost mezi rozhodováním soudu ve věci Komunistického svazu mládeže a v nyní posuzované věci ovšem vyplývá z čás- ti rozsudku Komunistický svaz mládeže, po- dle níž rozhodnutí o rozpuštění tehdy posu- zovaného sdružení neobsahovalo „úvahu o intenzitě hrozby pro demokratické zřízení, vyjma zveřejnění programu na webových stránkách“, dále nebyla „popsána konkrétní činnost stěžovatele, jeho členů či sympati- zantů“ a konečně správní orgán nezmínil „ani možné vazby stěžovatele na jiné politic- ké subjekty, zejména politické strany hlásící se k extrémní levici“.

V nyní posuzované věci Soud vycházel z podstatně širšího zkoumání DS, než pouze z programu umístěného na je- jích webových stránkách. Zde Soud připomíná celé odůvodnění shora, které v jednotlivých aspektech faktického programu a činnosti DS shledalo protiprávnost. Tato protipráv- nost nespočívala v tom, že DS pojmenovávala radikálním jazykem některé společenské pro- blémy, ale v tom, že se v diskusi (mj.) o nich a ve své činnosti a řešeních uchýlila do náru- če totalitní ideologie, nenávisti a zejména vý- zvám a podněcování k násilí i k samotnému násilí.

[635] Po shledané protiprávnosti progra- mu a činnosti DS se Soud zabýval přičitatel- ností zkoumaného jednání této politické straně (srov. také rozsudek Dělnická strana I, bod 52).

[636] O přičitatelnosti programu Dělnic- ké straně nebylo pochyb. Podobně i ve vztahu k předvolebním spotům DS, z nichž Soud také vycházel, byla přičitatelnost jednoznačná, [637] V případě některých projevů před- stavitelů DS její předseda při jednání tvrdil, že se jedná o jejich osobní názory, které nelze přičíst straně. V tomto ohledu ovšem neměl pravdu. Veškeré projevy představitelů DS, ji- miž se Soud zabýval, zazněly na shromáždě- ních této strany, případně na shromážděních subjektů, s nimiž DS dlouhodobě a opakova- ně spolupracuje, a představitelé DS na nich vystupovali právě ve svých stranických pozi- 48 cích.

Podobně články a texty, které tito před- stavitelé uveřejnili ve stranickém tisku, ne- jsou ničím jiným, než určováním ideového směřování strany. Soud na tomto místě připo- míná, že politické strany jsou obecně vnímány především prostřednictvím projevů a vyjádře- ní svých představitelů a dalších „rneďiálních“ tváří. V klipovité současnosti politické progra- my nabývají váhu zejména v podobě, ve které jsou veřejnosti přibližovány jednotlivými osobnostmi politických stran.

[638] Přičitatelnost projevů lokálních představitelů DS, jejích členů a kandidátů, ze kterých Soud vycházel, dovodil především na základě toho, že byly stejně jako projevy je- jích představitelů přednášeny na shromáždě- ních DS nebo jejích spřátelených subjektů, případně byly publikovány v jejím stranic- kém tisku. DS se od nich nikdy nedistancova- la, což je zcela pochopitelné, protože tyto projevy a texty ideově i hodnotově odpovída- ly rétorice představitelů strany a navazovaly na ni. Sloužily tedy především pro dokreslení a dobarvení obrazu, jehož podstatné rysy již dříve vyplynuly z projevů představitelů DS.

[639] Podobně Soud přičetl Dělnické straně projevy, které zazněly na jejích shro- mážděních, případně na shromážděních s ní spřátelených subjektů, jichž se zástupci DS účastnili. I v tomto případě Soud vycházel ze stavu, kdy se jednalo o osoby zvané na shro- máždění DS pravidelně a opakovaně, případ- ně o shromáždění subjektů, s nimiž DS dlou- hodobě spolupracovala. Za situace, kdy tyto osoby přednesly např. zjevně rasistický nebo antisemitský projev, případně se více méně nezastřeně přihlásily prostřednictvím odka- S.

Pohla z hnutí Freier Widerstand), a Dělnic- ká strana je přesto pozvala na další shromáž- dění či s nimi dále spolupracovala, nebo do- konce tato shromáždění a projevy zpětně kladně hodnotila ve svém stranickém tisku, neměl Soud o přičitatelnosti takových proje- vů straně nejmenších pochyb. Uvedený závěr platí tím spíše, že i tyto projevy zapadaly do obrazu Dělnické strany, který vyvstal již ve světle jejího programu a projevů jejích před- stavitelů a nebyly „nově přičtenými“ proti- právnostmi, jež by neměly oporu v jednání strany samotné.

[640] Konečně pak Soud uzavírá, že Děl- nické straně bylo možné přičíst i názory osob, které nejsou jejími představiteli či ve- řejně známými členy, a které se objevily na stránkách jejího stranického tisku. V tomto závěru Soud vyšel ze skutečnosti, že šéfredak- torem tohoto tisku je člen představenstva DS a i tyto texty hodnocené Soudem odpovídají již dříve nastíněné podobě DS. Ani zde se te- dy nejedná o texty, na jejichž základě by Soud přičetl Dělnické straně dříve nezkoumanou protiprávnost, ale o názory, které pouze po- tvrzují i jinými důkazy prokázané ideové a hodnotové směřování DS.

Soud má totiž na základě provedeného dokazování za zcela zřejmé, že Dělnické listy nejsou koncipovány jako periodikum laděné polemickým směrem, kde by např. probíhala otevřená diskuse nad spornými tématy. Naopak, jde o platformu prezentace pouze určitého, velmi specifické- ho a ideologicky jednostranného názorového proudu, z něhož nevybočují prakticky žádné publikované texty. Za této situace proto není určující, zda ten který autor prokazatelně je organizován v DS, případně zda je oprávněn za tuto stranu jednat.

[641] Soud tedy dospěl k závěru, že v ří- zení byla prokázána přičitatelnost protipráv- ního jednání Dělnické straně.

[642] Dále Soud přikročil k přezkumu bezprostřednosti rizika ohrožení demo- kracie. Stát pochopitelně může zabránit reali- zaci politického projektu, neslučitelného se základními právními a ústavními principy, ještě dříve, než bude uveden v život konkrét- ními akty, které mohou ohrozit občanský smír a demokratický režim v zemi, musí ovšem existovat skutečné a bezprostřední nebezpe- čí ohrožení demokracie. Rozpuštění strany není jen reakcí na její chování v minulosti, ale je především do budoucna namířeným ak- tem bránící se demokracie proti reálně exis- tujícímu nebezpečí.

Pro hodnocení činnosti politické strany, spojené se snahou získat úpl- ný obraz o jejích aktivitách, může být rele- vantní i jednání této strany v minulosti. Záro- veň podle konkrétních okolností může být např. důležité, zda a jakým způsobem se stra- na distancovala od svých dřívějších činů, zda a jak se změnila její členská základna a vede- ní, zda došlo k zásadnímu programovému po- sunu apod. (srov. rozsudek Dělnícká strana I, zejm. odstavce 54 a 56).

[643] Zde Soud především konstatuje, že rizikem ohrožení demokracie v citovaném roz- sudku nerozuměl pouze míru pravděpodob- nosti, s níž strana získá parlamentní většinu a poté formálně „obrátí kormidlo“ státopráv- ního uspořádání směrem z demokratických vod. Rizikem ohrožení demokracie je třeba rozumět i stav, kdy je strana schopna třebas jen na lokální úrovní účinně destabilizovat stávající institucionální a právní systém, a ze- jména stav, kdy tak může činit či dokonce či- ní opakovaně a stát jen s vynaložením nepři- měřeného úsilí a prostředků garantuje ochranu práv a svobod obyvatel dané lokali- ty.

Pokud je výsledkem jednání politické stra- ny v určité lokalitě nejen přímá destabilizace tohoto místa, ale i zprostředkované riziko de- stabilizace a případně společensky nežádou- cích jevů (eskalace násilí) v jiných lokalitách, je již možné hovořit o bezprostředním ne- bezpečí ohrožení demokracie. Toto ohrožení se tedy nemusí zdát v jednom okamžiku zjev- ným všem obyvatelům celého státu.

[644] V tomto směru DS dosáhla stupně, kdy již může představovat aktuální riziko pro demokracii, jakkoliv zatím spíše na lokální než na celostátní úrovni. Příklad „bitvy o Ja- nov“ ukázal, že tato strana je schopna pro- střednictvím s ní spolupracujících neonacis- tických hnutí motivovat nezanedbatelné síly k násilí směřujícímu proti reálně ohroženým skupinám obyvatel. DS se od události nejen nijak nedistancovala, ale dokonce se k ní jed- noznačně hlásí, zcela cíleně vytváří legendu „bitvy o Janov“ jako počátku „revoluce“ v „bo- ji se Systémem“, heroizuje „spolubojovníky“, kteří se prokazatelně dopustili ozbrojeného násilí. DS naopak odsuzuje pořádkové síly za zásah, přestože byl podle provedeného doka- zování přiměřený způsobu útoku „aktivistů“, a dosud se snaží této události politicky využí- vat. Důležitá je i personální a ideová podpora DS dalším akcím podobného charakteru, tře- 49 2169 baže zatím nedosáhly rozměru srovnatelného s událostmi v Litvínově/Janově dne 17. 11. 2008.

[645] Za velmi významnou považuje Soud z hlediska zmíněné bezprostřednosti rizika skutečnost, že DS v současnosti představuje prakticky monopolní, vysoce organizovanou, politickou platformu pro všechny významné pravicově extrémistické subjekty působící v České republice. Je zcela zřejmé, že v každé demokratické společnosti existuje a bude existovat určitá skupina občanů, kteří se ne- gativně vymezují vůči ústavnímu a politické- mu systému jako celku a ve svých aktivitách se nezdráhají ani používat násilí vůči jiným.

Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno (zejm. výpověďmi svědků Nováka a Choboly), že řada těchto jedinců nalézá svoji seberealizaci právě v projevovaném násilí (např. jako sou- část tzv. hooligans některých fotbalových klubů), ve velmi vyhraněném hudebním smě- ru (tzv. white power music) a počínaje rokem 2007 také na politické scéně stále těsnějším za- pojením do aktivit Dělnické strany. Tyto aktivi- ty však ani v rámci strany nejsou ryze politické, ale jak ukázal příklad některých shromáždění, představují prolnutí politiky a násilí.

Míra je- ho nebezpečnosti je podstatně zvýšena orga- nizovaností, kterou umožňuje struktura DS. Tato organizovanost se prakticky projevuje zejména způsobem provádění veřejných ak- cí, formou komunikace mezi členy a stoupen- ci DS, napojení na jiné pravicově extremistic- ké subjekty atd. Specifickým znakem těchto aktivit je jejich celostátní provázanost, proje- vující se v účasti jednotlivců z celého území České republiky. Cílem účastníků těchto akcí je často násilí, rasové útoky, narušování veřej- ného pořádku a další jevy, které jsou v demo- kratickém právním státě nežádoucí.

[646] Demokratický právní stát na tato ri- zika musí odpovídajícím a proporcionálním způsobem reagovat, a to jak v individuální sféře (správněprávní a trestní odpovědnost jedinců), tak i ve vztahu k politické straně. Pokud totiž v nyní projednávané věci bylo zjištěno, že nezanedbatelná část kandidátů DS ve volbách je úzce spojena s extrémistic- kými hnutími (Autonomní nacionalisté, Ná- rodní odpor, Resistance Women Unity), tyto 50 subjekty se podílejí na konkrétních akcích DS a existuje zcela zjevné propojení i v ideové oblasti, nelze vnímat Dělnickou stranu jinak než jako prostředek pro realizaci politických cílů těchto extrémistických skupin.

Bylo by naivní domnívat se, že tyto cíle, daleko otevře- něji prezentované zmíněnými hnutími (otev- řený rasismus, etnická nesnášenlivost, xenofo- bie, antisemitismus, neonacistické tendence, výzvy k násilí proti skupinám obyvatel, násilí a trestná činnost jako výrazný průvodní jev řady aktivit), nejsou a nebudou transformová- ny do podoby konkrétních kroků v politické oblasti, vždy samozřejmě v závislosti na stup- ni dosažené politické moci (úroveň obecních samospráv, krajský stupeň, případně až úro- veň celostátní).

V tom spatřuje Soud velmi in- tenzivní hrozbu pro celý ústavní systém.

[647] Relevantní je rovněž skutečnost, že - jak Soud již shora konstatoval - u strany v současnosti nedošlo v zásadě k žádnému programovému posunu, natožpak významné- mu. Faktický program, interpretovaný ve světle nenávistné rétoriky představitelů a čle- nů této strany, tedy neztratil nic ze své „úder- nosti“ vůči některým menšinám a ze svého jednoznačného směřování k okleštění jejich základních práv a svobod. V tomto směru ne- mohlo být o zřeknutí se dřívějšího jednání ani řeči a příkladem lze připomenout třeba výslovné odmítnutí předsedy DS distancovat se (přes dotaz Soudu) od zjevně a silně anti- semitských projevů, které zazněly na shro- máždění spolupořádaném touto stranou C. 5. 2008) - v tomto směru proto naopak stále platí text 1. místopředsedy DS, který ce- lé shromáždění i jeho ideový obsah ve stra- nickém tisku DS výrazně adoroval.

[648] Podobně i zalíbení DS v německém nacionálním socialismu zůstává stabilní cha- rakteristikou této strany. Zde může sloužit příkladem nezměněného přístupu DS opako- vaná účast řečníka oslavujícího tzv. Třetí říši (S. Pohl z hnutí Freier Widerstand) na shro- mážděních DS, naposledy 1. 5. 2009 v Brně. Soud také připomíná, že se v případě nacis- mu jedná o ideologii genocidního totalitního režimu. Debata o legitimitě obhajování jeho myšlenek se proto jeví zcela absurdní.

[649] V řízení nebylo ani prokázáno, že by v DS existoval trend k proměně vedení strany a členské základny směrem k méně ex- trémním protiprávním projevům. Co do změn v členské základně, ty Soud nemohl po- soudit, protože neměl k dispozici v podstatě žádné relevantní údaje, které by se členů DS týkaly. Předseda DS se při jednání ohradil proti tvrzení vlády o počtu členů a nabídl vlastní údaj, ten ovšem zůstal stejně jako v případě vlády jen v rovině tvrzení. U někte- rých osob, kde bylo tvrzeno jejich členství v DS, předseda této strany při prokazování je- jich sepětí s neonacistickým hnutím zdůraz- ňoval, že nejsou členy DS, způsobem nazna- čujícím, že se stranou neměli nic společného.

Vzápětí však k dotazu Soudu u některých při- pustil, že v minulosti byly členy strany. Vzhle- dem k tomu, že v zásadě u žádné osoby, jíž se Soud ve zmiňovaném kontextu zabýval, DS nenabídla konkrétní údaje týkající se jejího členství, ukončení členství a důvodů takové- ho ukončení, tím méně aby nabídla Soudu důkazy k podobným tvrzením, nebylo možné učinit k možné proměně členské základny žádný závěr ve prospěch ani v neprospěch DS. Soud zde proto zdůrazňuje, že vycházel především z nezpochybnitelných údajů na kandidátních listinách DS a z projevů jednot- livých osob hlásících se k členství ve straně, pokud DS jejich členství nepopřela.

[650] K nyní rozebíranému kritériu tak Soud uzavřel, že DS představuje schopností a prozatím na lokální úrovni projevenou sna- hou o destabilizaci poměrů a eskalaci násilí bezprostřední riziko ohrožení demokracie.

[651] Konečně pak Soud zkoumal, zda za- mýšlený zásah, tj. rozpuštění této strany, je přiměřený sledovanému cíli, tzn. zda není na- rušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zá- jmem společnosti na ochraně jiných hodnot. Soud v tomto směru připomíná, že hodnocení otázky proporcionality musí respektovat prin- cipy nastíněné v části V.1 (odst. 230 a násl.).

[652] V souladu se zásadou proporciona- lity musí být zásah do práva sdružovat se v politických stranách přiměřený sledova- ným legitimním cílům. V případě návrhu na rozpuštění politické strany je proto nutné zkoumat, zda existovaly mírnější prostředky, jichž mohlo být proti dané straně použito, a zda rozpuštění svým právním významem odpovídá důvodu, pro který je navrhováno, resp. zda je ekvivalentní hodnotě či cíli, které mají být chráněny. Nikoliv každé porušení prá- va nebo ohrožení právem chráněných hodnot může vést k zásahu do práva na sdružování v politických stranách, ale musí se jednat o in- tenzivní porušení či ohrožení těchto hodnot. Pouze zájem na ochraně ohrožených práv, kte- rá jsou svojí hodnotou srovnatelná s právem sdružovat se v politických stranách, může vy- vážit zásah do tohoto práva (srov. rozsudek Dělnická strana I, zejm. odstavce 57 a 61).

[653] Soud již shora uvedl, že obrana Děl- nické strany byla v řízení vedena taktikou zdůrazňované náhodnosti jednotlivých jí vy- týkaných skutečností. Procesní strategie DS měla své racionální jádro, protože závažnost protiprávnosti celé řady z jejích projevů a ji- ného jednání nevyplynula najevo nahlížena osamoceně, ale jak Soud naznačil - teprve v rámci ostatních prokazovaných skutečnos- tí. Tato situace ovšem do značné míry snižuje možnost efektivní nápravy DS v návaznosti na případný individuální postih jednotlivých fyzických osob.

Dále je třeba podotknout, že v některých případech, kdy nepochybně do- šlo ke spáchání mnoha trestných činů, byl okamžitý efektivní individuální postih obtíž- ný - typicky v případě shromáždění, zejména násilných, jichž se účastnil větší počet osob, byly pořádkové síly natolik vázány ochranou skupin, proti nimž útoky směřovaly, a útoky byly natolik masivní a rozsáhlé, že bylo spíše výjimečně možné bezodkladně postihnout jednotlivé pachatele konkrétních trestných činů či přestupků. Konečně je třeba nahléd- nout také na to, v čem je spatřována protipráv- nost činnosti DS.

Ta totiž z podstaty vytýkané- ho jednání limituje možný individuální postih konkrétních fyzických osob. DS poskytnutím své organizační struktury a politické legitimity krajně pravicovým hnutím vytváří prostředí usnadňující páchání protiprávních činů (zejm. trestných činů a přestupků). Postih jednotlivců je za této situace mířen proti ná- 51 2169 sledku, nikoliv příčině uvedeného jevu. Soud zdůrazňuje, že jeho závěr nemůže a nesmí vést k rezignaci Policie ČR na stíhání a postih trestných činů páchaných jednotlivci, byť by tak činili v souvislosti s politickou činností určité strany.

V podobném případě se Soud vždy musí zabývat tím, zda mohl být indivi- duální postih protiprávního jednání jednot- livců dostatečně efektivním prostředkem k ochraně hodnot ohrožovaných činností ur- čité strany nebo jejích členů.

[654] Program Dělnické strany, její sku- tečný program získávající obrysy teprve ve světle projevů a článků jejích představitelů, její ideové směřování, její opora v myšlen- kách, hodnotách i symbolice německého na- cionálního socialismu, její nezanedbatelná personální provázanost s krajně pravicovými a neonacistickými uskupeními, a koneckon- ců i její více či méně zastíraná a zastřená účast na veřejných shromážděních krajně pravicových extremistů a podpora akcím po- gromistického charakteru, při nichž došlo k ozbrojeným násilným střetům s Policií ČR a jinými pořádkovými silami, nenechávají po- chyb o tom, že DS zakládá svoji existenci na vzbuzování nenávisti k různým etnickým a sociálním skupinám, líčeným jako nepřáte- lé a na vytváření obrazu světa jako bojiště.

[655] Carl Gustav Jung napsal: „Skutečná existence nepřítele, na něhož je možno svést veškeré zlo, znamená pro svědomí člověka nesmírnou úlevu. Můžeme alespoň bez zá- bran říci, kdo je ten ďábel, a je nám pak jas- né, že příčina našeho neštěstí se nachází vně, a nikoli snad v našem postoji“ Citát trefně ukazuje, jakým způsobem je nastavena ideologie DS. Zničení nepřítele, jeho zahube- ní, vede k očistě našeho světa, kaženého ni- koliv námi.

[656] Dělnická strana byla podle Soudu právem označena jako strana vyznávající tota- litní ideologii, jako strana hlásící se ke spole- čenskému modelu, který byl zavržen po způsobení nevýslovného utrpení desítkám milionů lidí a který přes odstup více než půl století neztratil nic z negativního příkladu budoucím generacím. Soud však přesto opět připomíná Jungovu myšlenku - jen v obráce- 52 ném směru. Lze připustit, že označení Děl- nické strany jako subjektu nepřátelského de- mokratickému právnímu státu může přinést úlevu veřejnému svědomí.

Společnost si ovšem musí být vědoma toho, že příčina exis- tence Dělnické strany leží uvnitř jí samotné. Dělnická strana není vnější nepřítel, je to jed- na z tváří této společnosti. Problémy této spo- lečnosti, na které DS v některých případech legitimně poukazovala a kterých využila či zneužila, samozřejmě rozpuštěním této stra- ny nezmizí. Soud nicméně připomíná, že na- vrhovaná řešení těchto problémů musí dů- sledně respektovat principy právního státu, zejména ochranu základních práv a svobod.

[657] Zároveň Soud podotýká a zdůrazňu- je, že ideologie hlásaná Děinickou stranou, ani ti, kteří se k ní hlásí, rozpuštěním strany neopustí veřejný prostor. Tento krok nevy- maže extrémní a extremistické názory z poli- tického života a tím méně ze společnosti. Tvr- dil-li v této souvislosti předseda Dělnické strany, že její členové a příznivci mohou přijít o značku, nikoliv však o své názory, měl beze zbytku pravdu. Bylo by v bytostném rozporu se základními hodnotami této společnosti ur- čovat myšlenky, které její členové mohou za- stávat.

A přestože lze, na rozdíl od zastávání názorů, omezit jejich veřejné hlásání, členům DS nelze bránit a zabránit ani v založení nové politické strany v případě rozpuštění té před- chozí. Český právní řád nezná sankci odnětí občanských práv a členové politické strany se mohou i v případě jejího rozpuštění nadá- le politicky angažovat. Rozpuštění DS proto znamená pouze její vyřazení ze soutěže poli- tických stran, nikoliv vyřazení jejích předsta- vitelů a členů - byť lze připustit, že obtíže spojené s přechodem do jiného politického subjektu nebo se založením nové politické strany znamenají zásah (právem aprobovaný) do jejich politických práv a třebas jen krátko- dobé omezení jejich možnosti usilovat o poli- tickou moc.

[658] Za této situace je legitimní se ptát, zda má vůbec smysl činit takový krok, jakým je rozpuštění Dělnické strany. Soud dospěl k závěru, že má. Nezávisle na možné „rein- karnaci“ Dělnické strany v podobě jiného politického subjektu totiž Soud dospěl k zá- věru, že je nutné jasně pojmenovat hodnoty prosazované touto stranou, jednoznačně konstatovat, že ideologie navazující na totalit- ní konstrukci nacionálního socialismu před- stavuje zlo, a že existující systém právních hod- not České republiky není s takovou ideologií kompatibilní. Soud připomíná, že rozhodnutí o rozpuštění politické strany má významnou preventivní funkci. Byť by stejní členové roz- puštěné politické strany či kdokoliv jiný založi- li nový politický subjekt, musí tak činit s vědo- mím předchozího rozpuštění, které nastavuje hranice jejich budoucímu jednání.

[659] V úvahách o bezprostřednosti hroz- by a zejména přiměřenosti prostředků k jeho dosažení se Soud zabýval otázkou, zda byl vzestup ideologií, které se následně ukázaly vést k totalitním režimům, zadržitelný či ne- zadržitelný. Jak rozpoznat znamení doby, kdy se již vzestup nedá zastavit? Kdy je hrozba na jedné straně dostatečně bezprostřední, ale zásah na straně druhé ještě přiměřený?

[660] Rozhodnutí v tomto směru není jed- noduchým dosazením proměnných skutko- vých zjištění do triviální rovnice právní úpra- vy - Soud vážil základní kameny tvořící pilíře současného společenského uspořádání.

[661] Na jedné straně stojí svoboda proje- vu, spojená s právem sdružovacím, navíc v demokratickém právním státě se zvlášť chráněným právem sdružování v politických stranách. Politické strany jsou v zásadě jedi- nými subjekty schopnými efektivně usilovat o institucionalizovanou moc ve státě. Rozpus- tit politickou stranu znamená alespoň dočas- ně odepřít jejím členům možnost usilovat o tuto formu moci, tedy omezit jejich politic- ká práva. Proto takový zásadní krok může být odůvodněn pouze ochranou práv stejně dů- ležitých, jako svobodná politická soutěž.

[662] Těmi jsou na druhé misce vah zá- kladní lidská práva a svobody. Sociální smír moderního demokratického právního státu je charakterizován demokratickým prvkem, te- dy vládou většiny, která je však omezena prá- vem - katalogem základních lidských práv a svobod, chránících i před většinou nejužší nedotknutelné jádro individuální svobody. V řízení bylo bez nejmenších pochyb proká- záno, že program Dělnické strany i její kroky, vedoucí k naplňování programu, směřují k rozvrácení takto popsaného fungování spo- lečnosti. Současně Dělnická strana navazuje na ideologii německého nacionálního socia- lismu, byť částečně v jeho „modernějším“ neonacistickém provedení. Cíle DS tak bez ja- kýchkoliv pochybností směřují k popření zá- kladních lidských práv a svobod.

[663] Dělnická strana se zaštiťovala svo- bodou projevu a právem sdružování. Nikdo, ani politická strana, se však nemůže účinně dovolávat ochrany svých vlastních základ- ních práv a svobod, uplatňovaných s cílem ohrožovat nebo porušovat základní práva a svobody jiných. Výkladovým vodítkem je v tomto směru čl. 17 Úmluvy, podle nějž nic v Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakéko- liv právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoliv práva a svobody přiznané Úmluvou nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 8. 6. 1976, Engel a dal- ší proti Nizozemí, stížnosti č. 5100/71 a další, Series A, č. 22, nebo rozhodnutí o přijatelnos- ti ze dne 20. 2. 2007, Pavel Ivanov proti Rus- ku, stížnost č. 35222/04).

[664] Za této situace se nakonec i rozho- dování Soudu jevilo vážením mezi dvěma konkurujícími si právy, ale za současného zneužití jednoho z nich ve smyslu čl. 17 Úmluvy, připouštějícího i omezení sdružova- cího práva (vč. sdružování v politických stra- nách) podle čl. 11 odst. 2 Úmluvy. Soud totiž posuzoval stav, kdy se Dělnická strana zaštiťo- vala svobodou projevu a právem sdružova- cím především proto, aby mohla směřovat k omezení základních lidských práv a svobod jí napadaných sociálních skupin. Historie při- tom ukazuje, i na příkladu německého nacio- nálního socialismu, že vůle většiny předsta- vující zvůli vůči menšině se nakonec obrací proti všem.

[665] Závěr Soudu v předchozím odstav- ci podstatným způsobem snižuje možnost 53 2170 Dělnické strany účinně namítat porušení práva na svobodu projevu či práva sdružova- cího. Jinými slovy, strana, která hrála politic- kou hru násilně a s nacionálně socialistický- mi kartami, musí počítat s tím, že v případě návrhu na její rozpuštění jsou tyto karty Čer- ným Petrem, s nímž nelze vyhrát. V jeho svět- le Soud hodnotil i přiměřenost zásahu. Byla-li by Dělnická strana moderní radikální stranou evropského střihu, bylo by nutné zkoumat, nakolik historií dosud neotestovaný mix je- jích programových bodů může ohrozit zákla- dy demokracie, nakolik má taková strana po- tenciál realizovat svůj program nebo jeho části, a nakolik lze vyřazením některých částí jejího programu nebo postihem některých jejích projevů snížit míru její společenské ne- bezpečnosti na akceptovatelný standard sou- časné demokratické společnosti.

[666] Dělnická strana však není v tako- vém postavení. Soud na základě provedené- ho dokazování dovodil její ideové navázání na nacionální socialismus a neonacismus, stejně jako podporu násilí. To se projevilo nejprve v personální rovině, když DS absor- bovala osoby z neonacistické, resp. krajně pravicové scény neštítící se násilí a následně svojí strukturou i ideově podporovala a osla- vovala akce, na nichž k násilí došlo. Jedná se o podstatné skutečnosti, které potenciál DS zařadit se po bok politických stran fungují- cích v souladu se zákonem limitně přibližují nule.

DS se těchto charakteristik navíc nezba- vila ani po předchozím návrhu na její rozpuš- tění. Kalkulovat o zamítnutí návrhu po všech shora uvedených zjištěních soudu s pouka- zem na to, že se stát měl nejprve pokusit o použití mírnějších prostředků k „nápravě“ DS, by pak bylo alibistickým zavíráním očí před zjevnou skutečností. Tato strana je zalo- žena na své dlouhodobé a nepřerušené ideo- logii nenávisti a násilí a je natolik pevně per- sonálně i hodnotově spojena s krajně pravicovými hnutími v České republice, že je- jí změna prakticky není možná.

Vedla by totiž k popření samotných důvodů její existence. Za této situace pak nebylo namístě učinit zá- věr o pouhém pozastavení činnosti DS.

[667] Soud proto neměl pochyb, že roz- puštění Dělnické strany není v rozporu ani s kritériem proporcionality tohoto zásahu. 2170 Volby do zastupitelstev obcí: registrace kandidátní listiny k $ 89 soudního řádu správního, ve znění zákona č. 320/2009 Sb. V rámci ochrany ve věcech registrace podle $ 89 s. ř. s. je soud k návrhu oprávněn zasáhnout v případě nezákonného rozhodnutí registračního úřadu nebo jeho vad- ného postupu; soud však v případě - ať už z jakéhokoli důvodu — marného uplynutí zákonné lhůty pro podání kandidátní listiny není (ani za použití prominutí lhůty či jiné konstrukce) oprávněn - byť by to in concreto shledal vhodným - nahradit roz- hodnutí registračního úřadu o odmítnutí kandidátní listiny soudním rozhodnutím o povinnosti registračního úřadu registrovat kandidátní listinu ve smyslu $ 89 odst. 2 věty prvé s. ř. s.

Vláda proti Dělnické straně o návrhu na rozpuštění politické strany.

[8] Požadavek „zavedení určování národnosti obyvatel republiky a jejího potvrzení do rodných a křestních listů, rovněž i občanského průkazu. V tomto smyslu je třeba změnit Ústavu ČR“ vláda vnímá v kontextu s nacionalismem hlásaným Dělnickou stranou a rasismem či xenofobií, projevujícím se ve vztahu k Romům, Židům a příslušníkům jiných států. Realizace záměru by nepřípustně zasáhla do osobnostních práv, do ochrany soukromí ve smyslu článku 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“). Dělnická strana také spojuje určité právní nároky pouze s českou národností, proto by realizace tohoto záměru byla podmíněna i likvidací článku 3 Listiny a byla by v rozporu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin, která stanoví, že z volby příslušnosti k určité národnostní menšině nesmí vzejít žádná nevýhoda. V programu není upřesněn způsob určení národnosti, ale z gramatického výkladu lze dovodit, že by šlo o určování tzv. objektivní, tedy závislé na rozhodování vnější autority. To by však bylo v rozporu s článkem 3 odst. 2 Listiny. Cílem tohoto bodu programu je nepochybně odstranění jednoho ze základních demokratických základů státu, totiž rovnosti občanů. Již jen požadavek takového postupu je porušením Ústavy a Listiny.

[9] Za urážlivý, pomlouvačný vůči celým skupinám obyvatel a narušující veřejný pořádek a práva občanů považuje vláda požadavek: „(v)ypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací. Nechceme být „žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod. Požadujeme zrušení přistěhovaleckých táborů a zrušení všech podpor pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu může dostat pouze osoba splňující morální kvality a odborné znalosti, u níž je předpoklad, že se přizpůsobí národním tradicím a zvykům občanů České republiky a je zde záruka plné asimilace do většinové společnosti.“ Program politické strany nelze koncipovat na systematickém a programovém urážení a pomlouvání určitých skupin obyvatel. Tento bod je výrazně diskriminační a rozporný s článkem 1 Listiny a s článkem 14 odst. 5 Listiny. Požadavek plné asimilace je také v rozporu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin.

[10] Požadavek obnovy institutu domovského práva je vyslovován z řady míst a je zřejmě jen výsledkem neznalosti právního kontextu, zejména občanských práv zaručených Listinou. Návrh Dělnické strany „(j)e nutné zavést Zákon o domovském právu...Tím by se velká města zbavovala i tzv. bezdomovců, kteří by byli eskortováni do svých domovských obcí, které by měly povinnost se o ně postarat.“ ovšem představuje jeden z bodů jejího programu předpokládajícího faktickou likvidaci Listiny. Požadovaná úprava by byla v rozporu s článkem 14 odst. 1 Listiny, v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv i s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Listina umožňuje omezení tohoto práva zákonem, ale pouze v nevyhnutelných případech z přesně vymezených důvodů. Dělnická strana neodůvodňuje požadavek na zavedení domovského práva žádným z těchto důvodů.

[11] Vláda připustila kontroverzi institutu registrovaného partnerství a témat souvisejících s veřejnou existencí a soužitím homosexuálů. Programové prohlášení DS „(j)ednoznačně odmítáme snahy postavit zákonem homosexuální vztahy na stejnou úroveň manželství. Žádáme zrušení zákona o partnerských vztazích. Aktivity pochybných pseudohumanistů jsou mimořádně nebezpečné pro občanský pořádek a přirozený stav společnosti a znamenají postupný morální ale i fyzický úpadek lidské společnosti. Pohlavní deviace musí být zcela jednoznačně postaveny mimo zákon“ vláda vnímá v kontextu agresivních výpadů této strany vůči homosexuálům v praxi a spojení homosexuality s pohlavní deviací považuje za zásah do soukromí.

[12] K programovému bodu DS „(j)e třeba novelizovat zákon o policii, jakož i zákon o vězeňství. Každý zločinec, pouliční zloděj, násilník, ale i výrostci poškozující majetek obce či vlastníka domu, různí rváči a provokatéři apod. musejí počítat s tím, že policie se s nimi při dopadení mazlit nebude a veškerá odpovědnost proto padá na ně. Jejich svoboda skončila tam, kde začíná svoboda jiného. Hovořit v tomto případě o humanitě je naprosto scestné. Vězeňství je třeba zbavit nesmyslné „humanizace“; vězňové musejí mít pocit, že jsou ve vězení, nikoliv na léčení. Svou tvrdou prací - která je tím správným výchovným prostředkem – si vězňové musejí platit svůj pobyt i ochranu, jakož i dluhy, které svou činností napáchali.“ vláda připustila, že zpřísnění podmínek ve věznicích může být legitimní. Dělnická strana se ovšem nedovoleně dovolává dehumanizace vězeňského prostředí. Hodnoty, na kterých je založena česká ústavnost, znamenají také to, že lidská práva jsou právy všech lidských bytostí, včetně těch, kteří jsou podezřelí, že se něčím provinili nebo odsouzených. Uvedený bod programu je v rozporu i s článkem 5 Listiny, s článkem 7 odst. 2 Listiny, a s článkem 10 Listiny. Relevantní jsou i evropská Úmluva o zabránění mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a Úmluva proti mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterými je Česká republika vázána. Cíl odebrat trestně stíhaným osobám faktickou možnost právní ochrany a zachování určitého zákonného standardu práv a svobod znamená zásadní zásah do ústavní koncepce práv a svobod.

[13] Realizace programových bodů „(s)tát se musí podílet značnou měrou na garanci slušného sociálního zázemí pro zaměstnance, dělníky a jejich rodiny. Zde bude hrát roli národnost dělníka či zaměstnance. Stát nemůže mít zájem na ilegálně přivandrovalých námezdních dělnících.“ a „Prioritu v lékařské péči mají čeští občané. Požadujeme, aby občané české národnosti, kteří vykonávají těžkou manuální práci, např. slévači, horníci apod., jednou ročně mimo svou dovolenou na čtrnáct dní ze státních prostředků odjeli na rehabilitace do lázní.“ by byla v rozporu s článkem 3 Listiny. Česká republika se navíc mezinárodními smlouvami zavázala zaručit základní práva a svobody každému bez rozdílu. Ani v případě specificky vymezených práva určitých skupin osob (zaměstnanců, dělníků apod.) nelze přiznávat práva jen příslušníkům určité národnosti. Zároveň se jedná o rozpor s článkem 24 a s článkem 25 Listiny.

[14] Podle vlády Dělnická strana programovým bodem „(p)rošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku“ zjevně slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. To by znamenalo odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Zákaz retroaktivity trestních předpisů odporuje samotné podstatě demokratického právního státu, vyvlastnění by zřejmě bylo v rozporu s článkem 11 odst. 4 Listiny.

[15] Z jednání, názorů a veřejně uváděných postojů, zastávaných představiteli Dělnické strany a šířených na mítincích či jinými veřejnosti přístupnými způsoby, vláda dovozuje, že programové teze DS nemají pouze proklamativní charakter, ale že tato strana opravdu usiluje o zrušení či podstatné omezení některých základních lidských práv a svobod. Tím se dopouští jednání, které ohrožuje demokratické základy státu, porušuje ústavní pořádek a mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, tedy protiprávního jednání. Společným jmenovatelem vystoupení DS a projevů je neodůvodněné vytváření sociálního napětí, negativních pocitů, strachu a nenávisti vůči různým skupinám obyvatelstva a zlovolné, zavádějící a zkreslující paušalizování. Vláda v tomto směru odkázala na řadu projevů představitelů a členů DS.

[16] Dělnická strana podle vlády programově odmítá princip zaručenosti základních lidských práv a svobod všech bez rozdílu rasy, náboženství, národnosti a její počínání plánovitě směřuje k poškození a zničení svobodného demokratického zřízení. Jakkoliv politické strany mohou v rámci svobody projevu vyjadřovat názory, které jsou šokující, zraňující nebo pohoršující a které většinová společnost odmítá, nelze tuto skutečnost vnímat jako omluvu pro projevy zjevně rasistické, xenofobní či jinak urážející. Dělnická strana tuto hranici ve svých projevech zjevně překračuje.

[17] Článek 5 Ústavy požaduje od politických stran vedle respektu k základním demokratickým principům také odmítání násilí k prosazování svých zájmů. Dělnická strana však využívá násilných metod a zastrašování, resp. je neodmítá. Vláda v této souvislosti poukázala na spolupráci DS s neonacistickými skupinami a hnutími, jejichž představitelé pro své zájmy a cíle často využívají násilí. Takové osoby jsou ve velké míře nejen sympatizanty, ale často přímo členy Dělnické strany, a její čelní představitelé takovým osobám vyjadřují veřejně sympatie a podporu. Jedná se např. o podporu odsouzeným osobám z hnutí Národní odpor (poznámka Soudu: toto hnutí je účastníky řízení a také v prováděných listinných důkazech promiscue označováno jako Národní odpor, Národní Odpor či Odpor, ve všech případech je však myšleno stejné hnutí) nebo osobám, které se pokusily o pogromistický útok na janovské sídliště (Tomáš Kebza, Antonín Nedvěd, Martin Franěk nebo Viktor Aufart). Dělnická strana je označuje za bojovníky či své spolubojovníky. Tato strana také záměrně cílí místa svých shromáždění do problematických lokalit, zejména za účelem vyvolání obav obyvatel takových míst a případného konfliktu s nimi. Na těchto akcích je často zaznamenána přítomnost sympatizantů neonacistických hnutí a zároveň členů Dělnické strany. Opomenout nelze ani aktivity Ochranných sborů DS.

[18] Demonstrace v Litvínově dne 18. 10. 2008 a následně plánovaný pochod na Janov měly být určitou odvetou za verbální útok na členy Ochranných sborů DS v Janově dne 4. 10. 2008. Při příchodu na náměstí účastníci pochodu organizovaně volali hesla: „Národ Čechům“, „Čechy Čechům“, „Bílí pojďte s námi“, „Stop černému rasismu“ a „Nic než národ“. Po rozpuštění shromáždění starostou (akce nebyla řádně nahlášena a existovalo riziko narušování klidu a pořádku) se demonstranti vydali směrem k sídlišti Janov, kde se pokusili o střet s romskými obyvateli. V tom jim zabránil zásah Policie ČR, během kterého bylo předvedeno celkem 9 osob, z toho dvakrát pro trestný čin výtržnictví (házení kamenů mezi zasahující policisty) a dvakrát pro podezření z trestného činu útok na veřejného činitele (1x napadení policistky z antikonfliktního týmu, 1x hození kamene na policistu). Dále bylo předvedeno 7 osob k podání vysvětlení (u předvedených zajištěny boxer, kladivo, obušky, slzotvorné prostředky, nože, plynové pistole a další zbraně). Akce byla cíleným pokusem o pogrom.

[19] Další demonstraci v Litvínově dne 17. 11. 2008 organizovala Dělnická strana pod názvem „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“. Na shromáždění DS navazující pochod do Janova ohlásil člen AN Jiří Bunda. Po ukončení shromáždění se několik set účastníků demonstrace vydalo na pochod do sídliště Janov. V průběhu pochodu došlo k tvrdým střetům s Policií ČR. Dělnická strana se k akci několikrát přihlásila a vyjádřila jí podporu, zejména v mimořádném vydání Dělnických listů č. 19, uvedeného nadpisem „Náš boj s režimem“ a v projevech svých představitelů. Tomáš Vandas mj. osobně vyjádřil podporu Viktoru Aufartovi, který se zranil při předčasném výbuchu vlastní výbušniny házené na zasahující policisty, ale jehož zranění byla ze strany krajně pravicových hnutí i Dělnické strany prezentována jako důsledek zásahu policejní rozbuškou. Vláda dodala, že V. Aufart je aktivní olomoucký neonacista, v roce 2009 odsouzený Okresním soudem v Olomouci za výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel. V souvislosti s útokem v Janově byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu nedovolené ozbrojování. Předseda DS tedy přinejmenším schvaluje násilí, ke kterému při veřejných akcí strany dochází, byť až po ukončení oficiální části.

[20] Dělnická stran původně oznámila shromáždění v Přerově, po stažení oznámení byl svolavatelem akce "Pochod proti rasismu" dne 4. 4. 2009 Jiří Švehlík, člen předsednictva DS. Akci zaštiťovali Autonomní nacionalisté a pozvánka byla zveřejněna i na webu www.odpor.org. Po oficiálním skončení pochodu došlo ke střetům s Policií ČR. Na akci byli přítomni někteří funkcionáři DS, Jiří Švehlík či Patrik Vondrák. Dělnická strana zveřejnila v Dělnických listech informaci o konání pochodu a rozhovor s „aktivistou národního socialismu“ nazvaný „Jedu do Přerova, protože nevěřím Systému“. Tento rozhovor byl převzat také na stránky www.odpor.org.

[21] Ve slovenské obci Šarišské Michaľany se dne 8. 8. 2009 konala neoznámená demonstrace proti romské kriminalitě, kterou organizovala Slovenská pospolitosť. Za Dělnickou stranu se účastnilo několik osob v čele s Lucií Šlégrovou, místopředsedkyní Dělnické mládeže a členkou DS. Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně Lucie Šlégrové. Podle veřejně dostupných informací utrpělo zranění 7 lidí, z toho 5 policistů. Dělnická strana informovala o akci v článku v Dělnických listech nazvaném „Slovensko se připravuje na svůj Janov“, v jehož závěru je uvedena výzva aktivisty J. B.: „Naši slovenští bratři nechyběli 17. listopadu loňského roku na celonárodní demonstraci v Janově. Nyní volají oni nás o pomoc v boji s režimem a cikánským rasismem.“ Předseda Dělnické strany také veřejně prohlásil: „Celý zásah slovenské policie hodnotím jako neadekvátní a nepřiměřený. Domnívám se, že policie na Slovensku se chovala stejně neprofesionálně, jako jejich čeští kolegové při loňském zásahu proti demonstrantům na českém sídlišti Janov.“ . Tato akce je také důkazem provázanosti Dělnické strany a hnutí Slovenská pospolitosť.

[22] Vláda uzavřela, že Dělnická strana porušuje Ústavu a zákony a jejím cílem je odstranění demokratických základů státu. Nerespektuje základní demokratické principy a neodmítá násilí k prosazování svých zájmů. Inklinuje k omezování některých lidských práv a svobod, směřuje k potlačení rovnoprávnosti občanů a ke snaze o uchopení a držení moci způsobem zamezujícím druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc. To vláda dovozuje také ze spolupráce Dělnické strany a krajně pravicových hnutí. Dělnickou stranou navrhovaná úprava práv a povinností občanů a nového uspořádání společnosti není založena na dodržování demokratických principů, ale na jejich porušování či omezování. Politická strana obecně může požadovat změnu ústavy a zákonů, ale změny navrhované Dělnickou stranou volají po diskriminaci a odstranění samotné podstaty základních lidských práv a svobod. To je podporováno veřejnými vystoupeními představitelů Dělnické strany. I.2 Ochranné sbory (OS)

[23] Dělnická strana si vytvořila Ochranné sbory (dále též „OS-DS“), jejichž úkolem je podle oficiálního prohlášení ochrana stranických představitelů, organizování a dohled nad stranickými akcemi a případná pomoc občanům při řešení nejrůznějších problémů. Jejich vrchním velitelem je předseda strany. OS-DS mají vlastní organizační strukturu a fungují na subordinačním principu. Byl stanoven kodex chování a podmínky pro přijetí. Jednou z nich je čistý trestní rejstřík, ale velká část členů OS-DS tuto podmínku nesplňuje. Aktivními členy OS-DS jsou navíc osoby výrazně spjaté s krajně pravicovými hnutími, často ozbrojené.

[24] Z článku 2 odst. 1 Listiny vyplývá, že politickým stranám nepřísluší vměšovat se do funkcí státních orgánů (poznámka Soudu: zde se vláda dopustila zjevné chyby, jedná se o článek 20 odst. 4 Listiny). Politickým stranám nepřísluší ani vytváření ozbrojených složek, případná obrana je úkolem bezpečnostních sborů. Přípustné není ani založení organizační jednotky s ozbrojenými členy, byť by byly zbraně registrované pro osobní potřebu. Začne-li politická strana ve svém programu, stanovách či faktickém jednání počítat s organizací ozbrojených osob, jedná se o porušení § 5 Zákona a článku 5 Ústavy.

[25] OS-DS užívají jako znak svislý meč na pozadí rudého ozubeného kola, který evokuje symboliku užívanou hitlerovskými ozbrojenými sbory. V minulosti to byly právě Hitlerovy oddíly SA (Sturmabteilung), které se jako pouliční oddíly NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei) staly výrazným činitelem a nátlakovým faktorem při přebírání moci nacisty.

[26] OS-DS často cílí činnost (tzv. monitorovací hlídky) do problémových lokalit, kde mohou očekávat střety s obyvateli. Zde vláda odkázala na události v Litvínově – Janově a na další akce na různých místech zejména severních Čech (Bílina, Krupka, Postoloprty). Např. v březnu roku 2009 místopředseda DS Petr Kotáb oznámil, že tato strana začíná monitorovat situaci v Krupce a uzavřel „(s)lušní občasné Krupky musejí mít zajištěno právo na klidný a různými parazity nerušený život“, přičemž parazity mínil místní Romy. Dne 18. 4. 2009 se uskutečnilo v Krupce shromáždění. Pochod v Krupce byl na webových stránkách DS prezentován jako pomoc obětem žijícím v Krupce u Teplic, které jsou již celé roky terorizovány cikánským morem. Akce byla navíc prezentována jako „Den 18 je tady“, přičemž číslice 18 je považována za označení iniciál Adolfa Hitlera. OS-DS se do Krupky znovu vrátily již 25. 4. 2009. Obdobná akce OS-DS se uskutečnila dne 21. 2. 2009 a také v tomto případě se nejprve objevila na webu DS informace, že občané požádali o ochranu před nepřizpůsobivými občany. OS-DS vyvolávají tímto jednáním napětí, které vede k eskalaci konfliktů a komplikuje nalezení uspokojivých řešení. Vedení města Krupka např. varovalo před pochody Dělnické strany a vyzvalo občany, aby zůstali doma.

[27] OS-DS tak v souladu s programem Dělnické strany, ze kterého je zřejmá podpora romské segregaci, cíleně vyvolává strach u členů romské komunity a tím vytváří společenské napětí. Pochody OS-DS působí jako hrozba násilím – skutečnost, že příslušníci OS-DS pochodují po určité romské čtvrti dokazuje, že „cikánský problém“ zdůrazněný Dělnickou stranou je třeba řešit silou, pochody pak slouží k demonstraci síly. Hrozba násilím má jasného adresáta.

[28] Dělnická strana se také snaží prostřednictvím OS-DS suplovat role, které přísluší obcím, městské policii či Policii ČR. Činnost OS-DS je spojována se zajišťováním ochrany před nepřizpůsobivými občany. Politickým stranám je však takováto činnost zakázána, neboť ochrana je úkolem Policie ČR. K událostem v Litvínově-Janově zřídila Dělnická strana zvláštní webovou stránku a také ustavila tzv. vzdorostarostu. Na webu umístila i výzvu a kontaktní telefonní čísla na tzv. SOS linku pro občany, kteří mají potíže se svými sousedy a kterým nepomohla radnice nebo Policie ČR. Vláda v této činnosti spatřuje snahu Dělnické strany o vměšování se do funkcí a činností, které přísluší státním orgánům.

[29] Konečně vláda tvrdila, že činnost OS-DS je nutné vnímat a hodnotit v souvislosti s akcemi Dělnické strany. Členové DS a OS-DS se snaží vyprovokovat jednání, na které poté reagují a vytvářejí dojem, že sjednávají pořádek. Ve skutečnosti pořádek narušují a vyvolávají nepokoje nejen v místě pořádání akcí, ale i v ostatních místech, kde se soustředí minority, vůči nímž akce primárně směřují. V důsledku synergických efektů dochází k destabilizace situace. Fakt, že členové OS-DS nejsou vždy ozbrojení, není rozhodující. I.3 Propojení Dělnické strany s dalšími subjekty

[30] Dále vláda tvrdila, že Dělnická strana úzce spolupracuje s dále popsanými neonacistickými a ultranacionalistickými hnutími, která svým jednáním a náplní své činnosti často ohrožují veřejný pořádek a práva a svobody občanů.

[31] Národní odpor (dále též „NO“) je neregistrovaná radikální neonacistická organizace a důležitá součástí krajně pravicových hnutí. NO je fakticky synonymem pro neonacistickou scénu v ČR, na jejímž sjednocení a vedení se významnou měrou podílí. Významnou roli hraje také v oblasti spolupráce mezi ostatními světovými neonacistickými skupinami (Slovensko, Německo, Itálie, USA atd.). Ve své činnosti navazuje (ideově i personálně) na dřívější extremistické organizace, ultrapravicová hnutí či politické strany, registrované i neregistrované, např.: Bohemia Hammerskins, Blood & Honour Division Bohemia, Republikánská mládež, Národní aliance, Národně sociální blok ad. Jako symbol NO slouží prapory v barevné trojkombinaci černá-bílá-červená, tzv. „barevný akord“. Jde o barvy vlajky a trikolory vilémovského císařství, které od roku 1933 jako říšské barvy užívala i NSDAP. Sami aktivisté NO chápou „akord“ jako barvy všech nacionálních socialistů na celém světě, symbolizující vůli k životu a vítězství. V současné době je hnutí ovlivněno trendem tzv. autonomního nacionalismu, který má neonacistické hnutí modernizovat. Čeští neonacisté nalezli inspiraci u německé krajní pravice (Christian Worch-freie Kameradchaften). Základem je tzv. „odpor bez vedení - leaderless resistance“. V rámci neonacistického hnutí vznikají samostatné buňky, které vyvíjejí politickou činnost nezávisle, ve prospěch hnutí jako celku. Tento princip má odbourat vzájemné soupeření o moc, umožnit efektivnější práci celého hnutí a zvýšit odolnost vůči možné infiltraci a zásahům policie.

[32] Nový trend znamená konec snah o legalizaci Národního odporu jako celku. Jednotliví členové NO se naopak snaží na veřejnosti zaštiťovat tím, že samotný NO neexistuje a členství v něm se proto nedá postihnout. O tom, že NO je nutné chápat jako existující hnutí organizovaného charakteru, směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť vůči jiné skupině, svědčí i soudní judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 79/2006, nebo usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 4 To 98/2009, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2008, č. j. T 179/2008 - 950). Webovou stránkou hnutí je stránka www.odpor.org. V současné době se jedná o jeden z hlavních sjednocujících komunikačních a propagandistických prostředků celé ultrapravicové scény. Na těchto stránkách se objevují informace o plánovaných či uskutečněných akcích, zveřejňují se často protižidovské a protiromské články, články glorifikující nacistické období apod.

[33] Autonomní nacionalisté (dále též „AN“) jsou neonacistickým uskupením, které vzniklo na přelomu let 2006 a 2007 jako variace NO, za účelem snahy o modernizaci neonacistického hnutí. Na svých webových stránkách se hnutí charakterizuje jako: „…nezávisle působící buňky, fungující v ideálním případě po celé zemi... V těchto těžkých časech potřebujeme organizaci silnou, profesionální a aktivní. Působení organizace a její činnost záleží především na jejích členech. Naše síla by měla být ve zmiňované autonomii a to znamená být nezávislí na jakémkoliv vedení. To by však nemělo platit jen pro jednotlivé buňky jako celky, ale svým způsobem pro samostatné členy lokálních skupin. Organizace nebude fungovat efektivně, pokud nebude každý člen samostatně činný.“ AN sdružují nacionalisty, patrioty, antikomunisty, národní socialisty, fotbalové fans a příznivce různých dalších hnutí.

[34] S AN úzce spolupracují skupiny Anti-Antifa, které mají za cíl zabránit narušování akcí a napadání nacionalistů a monitorovat a konfrontovat levicové aktivisty. Autonomní nacionalisté se nezříkají násilí. To je patrné z akcí, které byly spolu/pořádané Autonomními nacionalisty. Mj. v prosinci 2007 v Chebu se AN letáky přihlásili k metodám teroristické organizace Combat 18; 4. 4. 2009 v Přerov po skončení demonstrace proběhly násilné nepokoje za účasti AN; 3. 5. 2009 v Chomutově byla napadena romská demonstrace; v červnu 2009 došlo k několika střetům s policií na demonstracích na podporu zatčených příslušníků neonacistické scény; v srpnu 2009 byly nalezeny materiály AN u údajných pachatelů v kauze žhářského útoku ve Vítkově. Jejich názorovou orientaci lze dovodit z programu, podle nějž odmítají pozitivní diskriminaci, protěžování menšin, nadnárodní a bezohledný kapitalismus, komunismus ve všech jeho podobách, masovou imigraci civilizačně nepřizpůsobivého obyvatelstva, multi-kulti ideologii, drogy, amerikanizaci české kultury a politiku USA vůbec, byrokratický diktát EU a vojenský pakt NATO, cizí vojska na území ČR a vojska ČR účastnící se okupace jiných států, a naopak požadují silný národní a nezávislý stát, zastavení nahrazování českého obyvatelstva imigranty, ochranu přírody, zastavení jejího bezohledného drancování, svobodu slova a projevu, svobodu vědeckého bádání a sociální spravedlnost.

[35] Autonomní nacionalisté se často přímo či nepřímo podíleli na organizaci akcí Dělnické strany, což dokládají symboly AN používané během těchto akcí. Dělnická strana se od AN nikdy nedistancovala.

[36] Resistance Women Unity (dále též „RWU“) je ženskou odnoží NO. Ve svých stanovách uvádí: „RWU má za cíl oslovit další ženy v našem hnutí, inspirovat je především k aktivismu a tvořivosti, a tím přispět k posílení opozice vůči stávajícímu Systému, který podporou politiky spočívající v potlačování porodnosti našich lidí, ve schvalování homosexuálních sňatků, v zavádění složitých a zdlouhavých obstrukcí při adopci dítěte z (nejen) českého dětského domova, v porovnání s veřejnou propagací adopce afrických dětí pod záštitou boje proti rasismu, jde cíleně proti dlouhodobému přežití bílých rodin. Problémů, kterým je potřeba čelit, je mnohem víc, chtěly bychom se jimi dále zabývat na našich stránkách.“ Na svých webových stránkách prezentují i text 10 slov: „Mladí čeští rodičové, mějte na prvním místě své bílé děti… Ale jak už několikrát zaznělo - mnoho je ve výchově. Snem Roberta Metthewse (v roce 1982 se pokusil na americkém Severozápadě založit Bílou Americkou Baštu. Přepady bank a vozů s penězi získával peníze pro svou vysněnou vlast) bylo vybojovat zemi pro svého bílého synka. My svým dětem dejme alespoň zdravý domov a připravme je na krutou realitu čím dál černějších ulic.“ Název článku odkazuje na tzv. 14 slov Davida Lanea („We must secure the existence of our people and future for white children“), amerického rasisty, člena a zakladatele Řádu Mlčenlivých Bratří – The Order, který byl v roce 1985 za spoluúčast na rasové vraždě odsouzen na 190 let odnětí svobody.

[37] Národní korporativismus (dále též „NK“) vznikl v roce 2004, nejvíce aktivní byl v roce 2006. Hlavní osobou byl Jiří Petřivalský (nyní předseda rozhodčí komise DS). Názory NK leží na pomezí neonacismu a nacionalismu. Úzce spolupracoval s Národním odporem, např. v pokusu o založení Antikolaborantské iniciativy, která měla provádět čistky mezi mladými neonacisty a hledat zrádce či policejní konfidenty. Dne 8. 4. 2008 došlo k ukončení činnosti Národního korporativismu s tím, že pobočky budou nadále pokračovat ve své práci pod hlavičkou Autonomních nacionalistů. Zároveň byla na webových stránkách uveřejněna výzva, aby členové s politickými ambicemi vstoupili do Dělnické strany.

[38] Dělnická mládež (dále též „DM“) je registrovaným občanským sdružením, které oficiálně vystupuje jako nepolitické hnutí mladých národních socialistů sympatizujících s Dělnickou stranou nebo se podílejících na její činnosti. Nazývají se také „kulturní odnoží Dělnické strany“. Provázanost Dělnické mládeže a Dělnické strany je velmi silná, o čemž svědčí například to, že časopis DM „Hlas mládeže“ je přílohou Dělnických listů, sídlo DS a DM se nachází na stejné adrese, předseda DM Martin Zbela je zároveň člen předsednictva DS a 1. místopředsedkyně DM Lucie Šlégrová je předsedkyní místní organizace DS v Mostě. Dělnická mládež vydává periodický tisk s názvem Národní odpor. Totožnost názvu tohoto periodika a neonacistického hnutí není náhodná. To potvrzují i slova předsedy DM Martina Zbely v jeho projevu v Brně dne 1. 5. 2009, kde vyslovil podporu osobám, odsouzeným Krajským soudem v Brně v březnu 2009 za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověk podle § 260 odst.1 trestního zákona. Podporu těmto osobám vyslovil i v článku ze dne 2. 4. 2009 „Rozsudky nad aktivisty Odporu potvrzeny“, který byl zveřejněn na webu www.odpor.org.

[39] Program DM, prezentovaný na webových stránkách sdružení, je v některých bodech problematický, „na hraně“ či „za hranou“ zákona, zejména pokud je vykládán v kontextu prohlášení členů DM a aktivit souvisejících s tímto sdružením. Tyto projevy a prohlášení mohou podněcovat nesnášenlivost z důvodu odlišné národnosti, diskriminaci a popírání rovných práv a svobod člověka. Problematické jsou zejména body, podle nichž „1. Naše země patří pouze nám, ne přistěhovalcům a lidem odlišné národnosti. Vlastnit půdu a disponovat s ní mohou jen čeští občané. Pro přežití národa je nutné, aby se lidé chovali zodpovědně k dědictví, které pro nás naši předci vytvořili a uchovali. ... 5. Tvořivá práce musí být doménou. Imigrace dává zaměstnavatelům možnost zaměstnání levné pracovní síly, tím je náš dělník znevýhodněn a manuální práce ztrácí prestiž. Pokud má být národ jednotný, musí ho budovat domácí ruka. … 11. Stát, jehož jediným zřizovatelem je národ a jeho příslušníci, musí být na mezinárodní úrovni absolutně suverénní a nezávislý. ...14. Nacionalizace sdělovacích prostředků. Není přípustné, aby byla média v rukou cizinců.“ Přihlášení se DM k národnímu socialismu, jako hlavní myšlence sdružení, a zařazení této myšlenky pod bod č. 18 v programu („Víru v národní socialismus vidíme jako ústřední ideu, určující existenci a činy národa. Obojí bereme jako dar. Obecný zájem je pro nás kánonem, podle kterého se budeme řídit i v našich skutcích.“) lze chápat z hlediska symboliky užívané extremistickými hnutími (č. 18 symbolizuje počáteční písmena jména Adolf Hitler) jako skrytý odkaz na sympatie s neonacistickým hnutím.

[40] Shromáždění Dělnické strany se pravidelně účastní také zástupci německého Freier Widerstand (obdoba českého NO), německé politické strany NPD, Slovenské pospolitosti, polské Falangy či rumunského hnutí Nová pravice. Dělnická strana tyto subjekty veřejně podporuje a spolupracuje s nimi.

[41] Provázanost a spolupráce popsaných hnutí s Dělnickou stranou má dvě základní formy. Především se jedná o pořádání společných akcí, případně účast na akcích pořádaných jednotlivými nacionalistickými nebo neonacistickými subjekty a naopak účast členů těchto subjektů na akcích pořádaných Dělnickou stranou. Nejedná se pouze o veřejné mítinky a shromáždění, ale také např. o hudební akce za účasti tzv. white power kapel (hnutí bílé síly). Druhou formou je aktivní podílení se nacionalistických a neonacistických subjektů na činnosti Dělnické strany. Výrazná část osob spojených s těmito extremistickými skupinami je členy DS a některé z těchto osob byly jejími kandidáty ve volbách do krajů v r. 2008, Evropského parlamentu v r. 2009 a do Poslanecké sněmovny v r. 2009. Z toho vláda dovozuje, že Dělnická strana je ochotna využívat a také využívá ke své činnosti zastrašování a násilných metod.

[42] Od r. 2008 došlo k posunu v aktivitách Dělnické strany, jejíž představitelé se neomezují na návštěvu akcí pořádaných nacionalistickými a neonacistickými subjekty, ale akce jsou pořádány pod hlavičkou Dělnické strany za aktivní účasti extremistických hnutí.

[43] Existenci neoficiální dohody o vzájemné spolupráci mezi popsanými subjekty a Dělnickou stranou potvrzuje článek bývalého člena DS Ladislava Malého „V očekávání“, zveřejněný na webu dne 11. 2. 2009, podle nějž: „… Někdy na jaře došlo k gentlemanské dohodě mezi Dělnickou stranou a Národním odporem k vzájemné podpoře. Současně byli do strany přijati i lidé z hnutí Autonomních nacionalistů. Ze strany vedení DS to byl zajisté rozumný tah, jenž vedl k sjednocení pravicových subjektů, ale hlavně k zmohutnění a zviditelnění strany a jejího předsedy. Na volebních kandidátních listinách do krajských výborů se objevila jména, jež byla v hledáčku ideopolicie.“. Spolupráci mezi Dělnickou stranou a extremistickými hnutími dokládá také materiál Ministerstva vnitra z roku 2009 „Strategie boje proti extremismu“: „V roce 2008 došlo v České republice k transformaci neonacistické scény. … podporu a záštitu jim počala otevřeně poskytovat oficiální politická strana - Dělnická strana. Stala se pro ně možnou „vstupní bránou“ na politickou scénu po vzoru německé pravicově extremistické Nacionálně demokratické strany Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands - NPD). … Někteří bývalí členové Národního korporativismu vstoupili do Dělnické strany, která se otevřela i neonacistům, s politickými ambicemi. Na doporučení svých předních představitelů se jejími členy stala i řada osob z Národního odporu.“ I.4 Osobní charakteristiky představitelů Dělnické strany

[44] Vláda dále zmínila nejdůležitější členy a kandidáty Dělnické strany, kteří jsou nějakým způsobem angažováni v aktivitách shora popsaných extremistických hnutí. K dalším osobám, které jsou členy a kandidáty Dělnické strany a zároveň se angažují či angažovaly v krajně pravicových hnutích, vláda odkázala na zprávy od Policie ČR předložené k důkazu a na svědecké výpovědi.

[45] Jiří Petřivalský je bývalý vůdce Národního Korporativismu a nyní člen Dělnické strany, stojí v čele její Rozhodčí komise. Je přispěvatelem na webové stránky www.odpor.org. Stejné články jsou publikovány v Dělnických listech (např. články „Pojďme společně k cíli“ a „Koho chcete poučovat?“).

[46] Jiří Švehlík je členem předsednictva DS a jejím kandidátem č. 1 v krajských i sněmovních volbách v Olomouckém kraji v r. 2008 a 2009. Patří mezi nejznámější krajně pravicové osoby v Olomouci. Je veden jako svolavatel (ohlašovatel) řady akcí a shromáždění a je významným členem Národního odporu, který se aktivně účastnil celé řady demonstrací, soukromých akcí, koncertů atd. po celém území ČR.

[47] Patrik Vondrák byl dříve členem Vlastenecké fronty. Spolu s Erikem Sedláčkem je zakladatelem občanského sdružení Mladí národní demokraté. Mladí národní demokraté je doslovný překlad německého „Junge Nationaldemokraten“, mládežnické pobočky německé strany Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD). Jedná se o jednoho z čelních a nejaktivnějších představitelů neonacistického hnutí a organizace Národní odpor. Nyní je předsedou místní organizace DS v Praze. Na kandidátce ve volbách do Evropského parlamentu byl uveden pod č. 9, ve sněmovních volbách v r. 2009 vedl kandidátní listinu DS v Praze. Pravidelně se účastnil či organizoval celou řadu akcí krajně pravicových hnutí.

[48] Milan Hroch je předsedou krajské organizace DS Vysočina. V říjnu 2008 byl volebním kandidátem do krajského zastupitelstva kraje Vysočina a ve sněmovních volbách č. 1 na kandidátce DS na Vysočině. Byl členem pravicového Národního sjednocení a Vlastenecké fronty, nyní je jednou z nejaktivnějších osob v Národním odporu, účastnil se řady akcí krajně pravicové scény.

[49] Mirko Musil je členem Dělnické strany a její Revizní komise, na kandidátce do voleb v Severomoravském kraji byl uveden jako č. 1. Je členem Národního Odporu Slezsko, v minulosti byl aktivním členem Národního sjednocení a účastnil se řady „Anti-Antifa“ akcí krajní pravice.

[50] Ladislav Budz je hudebníkem WPM skupiny Squad 96 a také kapely Uličníci 88. Pohybuje se v prostředí ultrapravicových příznivců, zejména hnutí Národní odpor a Autonomní nacionalisté, byl členem hnutí Národní sjednocení. Účastnil se akcí krajní pravice, zároveň se účastnil dne 1. 5. 2008 na oslavách 1. máje pořádaných DS jako jeden z hlavních organizátorů a vystoupil i s hudební produkcí.

[51] Tomáš Kebza je několikrát odsouzeným členem Dělnické strany. Politickou aktivitu začal v roce 1992 v SPR-RSČ. Jeho články ve stranickém týdeníku Republika byly v roce 1999 důvodem k zákazu publikační činnosti na deset let. Stál u zrodu později rozpuštěné Republikánské mládeže a byl jejím I. místopředsedou. Patří k hlavním představitelům hnutí Blood&Honour a Národního odporu, za jehož propagaci dne 1. 5. 2007 v Brně byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Účastnil se řady krajně pravicových akcí.

[52] Lucie Šlégrová je členkou Resistance Women Unity. Od června 2006 je členkou Dělnické strany a od roku 2008 také členkou OS-DS. Podílela se na vzniku Dělnické mládeže, je její místopředsedkyní. Dále je fotoreportérkou Dělnických listů. Na svém těle má vytetován symbol dělníka, který evokuje propagační symbol „Arbeiter“ dříve používaný NSDAP, a nápis „Mou ctí je věrnost“, tj. překlad hesla „Meine Ehre heißt Treue“, které příslušníci SS nosili na opascích a jímž vyjadřovali svou věrnost Adolfu Hitlerovi a myšlence národního socialismu.

[53] Benedikt Vácha byl členem Národního Korporativismu Ostrava. Nyní se angažuje v Dělnické straně, je předsedou Místní organizace Ostrava a na kandidátce do krajských voleb v Severomoravském kraji byl uveden jako č. 6. Patří k aktivním členům Národního odporu Slezsko.

[54] Václav Bureš je členem Dělnické strany, na její kandidátce v Plzeňském kraji byl jako č. 2. Patří k hlavním osobnostem Autonomních nacionalistů Plzeňsko a hnutí Národní odpor. Jako hlavní organizátor se účastnil akcí krajní pravice.

[55] Pavel Andrle je členem Dělnické strany, na její kandidátce v Plzeňském kraji byl jako č. 3. Patří k hlavním osobnostem Autonomních nacionalistů Plzeňsko a hnutí Národní odpor. Jako organizátor se účastnil akcí krajní pravice.

[56] Petr Andrle je členem DS, na její kandidátce v Plzeňském kraji byl jako č. 6. Patří k hlavním osobnostem Autonomních nacionalistů Plzeňsko. V roce 2008 byl trestně stíhán za fyzické napadení Roma s rasovým podtextem v obci Rokycany. Účastnil se řady akcí krajní pravice.

[57] Iveta Machová je členkou Dělnické strany, na kandidátce do voleb v Severomoravském kraji byla jako č. 4. Patří mezi nejaktivnější aktivistky ultrapravice na Severní Moravě, byla vůdčí osobností Národních korporativistů v Ostravě, aktivně spolupracuje s aktivisty Národního odporu Slezsko a účastní se pravidelně jejich akcí.

[58] Martin Anlauf je členem Dělnické strany, na kandidátce do voleb v Severomoravském kraji byl jako č. 5. Patří k představitelům neonacistického hnutí v Havířově a účastní se jeho akcí. I.5 Veřejné akce Dělnické strany

[59] Vláda tvrdila, že na společných akcích Dělnické strany a popsaných hnutí dochází často k projevům rasismu a antisemitismu, páchání trestných činů či jednání, pro které je zahajováno trestní stíhání, páchání přestupků, narušování veřejného pořádku včetně potyček s Policií ČR a k projevům, které jsou zaměřeny proti různým menšinám žijícím na území České republiky, tedy proti právům a svobodám občanů. Vláda poukázala zejména na cílené svolávání protestních pochodů do lokalit s větší koncentrací romského obyvatelstva či jinak specifických s účelem vyvolat strach a případný konflikt s obyvateli míst, do nichž se akce soustředí. Na shromážděních DS dochází pravidelně k ústnímu napadání určitých skupin občanů, zejména ve formě hrubých urážek osob náležejících k nějaké minoritě. Byly zaznamenány i fyzické útoky, které se dějí v souvislosti s konáním akcí Dělnické strany. Zde vláda poukázala především na akce v Litvínově - Janově, Přerově a Šarišských Michalanech. Dále vláda podrobněji popsala některé z akcí Dělnické strany, resp. jichž se tato strana účastnila.

[60] Dne 24. 2. 2007 se v Berouně uskutečnila demonstrace proti raketové základně v ČR, jejímž svolavatelem byl předseda hnutí Autonomní nacionalisté Jiří Bunda (někdejší předseda místní organizace Vlastenecké Fronty v Kladně). S projevy vystoupili J. Bunda, J. Petřivalský a T. Vandas.

[61] Dne 10. 3. 2007 se v Přerově uskutečnila demonstrace proti komunismu, kterou zorganizoval místopředseda Národního Korporativismu Roman Fojtík. Akce se zúčastnilo cca 200 představitelů Národního odporu. S projevy vystoupili R. Fojtík, Jan Skácel (člen přípravného výboru tehdy vznikající politické organizace Národní Demokracie a člen Vlastenecké fronty) a Tomáš Vandas.

[62] Dne 21. 4. 2007 se v Plzni uskutečnil I. ročník protestního pochodu za Vlastimila Pechance, který svolal Jiří Švehlík a Václav Bureš, oba zároveň přední aktivisté uskupení Prisoners of War (Vězňové války či svědomí, hnutí s cílem podporovat perzekuované nebo zemřelé příznivce krajní pravice a jejich rodiny, bojující za „bílou rasu“, různými prostředky a způsoby). S projevy vystoupili J. Petřivalský, za POW V. Bureš a za DS Ladislav Malý.

[63] Dne 1. 5. 2007 se v Brně uskutečnil 1. máj - oslava Svátku práce, jehož výsledkem bylo sedm obžalovaných osob, které se měly dopustit trestného činu podle § 260 odstavce 1 trestního zákona (podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod). Pět ze sedmi obžalovaných odsoudil soud k nepodmíněným trestům odnětí svobody, zbylí dva byli odsouzeni podmíněně. V odvolacím řízení tresty potvrdil Krajský soud v Brně. Mezi odsouzenými jsou členové OS- DS Antonín Nedvěd, Jiří Tůma a Tomáš Kebza. Členové Dělnické strany vyslovili odsouzeným osobám několikrát veřejně podporu. Rozhovor s odsouzeným Tomášem Kebzou byl dne 7. 12. 2008 zveřejněn na stránkách www.odpor.org a následně byla jeho část otištěna v Dělnických listech č. 19.

[64] Dne 21. 7. 2007 se ve Svitavách uskutečnil II. protestní pochod za Vlastimila Pechance, jehož hlavním organizátorem byl Jiří Švehlík. Z krajní pravice se jej zúčastnilo cca 300 stoupenců, mj. i ze Slovenska (neonacistický Sĺobodný odpor). S projevy vystoupili J. Švehlík, redaktor krajně pravicového časopisu Svědomí a leader politické organizace Vlastenecká Liga František Rozhoň, za Sĺobodný odpor Slovensko Rado Novotný, za DS L. Malý a předseda T. Vandas.

[65] Dne 29. 9. 2007 se na Kladně uskutečnila Svatováclavská demonstrace, jejímž hlavním organizátorem byli předseda Autonomních nacionalistů Jiří Bunda a místopředseda hnutí Filip Pošva. Demonstrace se zúčastnil také zástupce ruské krajně pravicové politické organizace DPNI (Dviženie protiv nelegalnoj imigracii). S projevy vystoupili J. Bunda, F. Pošva, J. Petřivalský, zástupkyně RWU Michala Dupová, zástupce DPNI a předseda DS T. Vandas. Této akce se jako členka RWU zúčastnila rovněž současná místopředsedkyně Dělnické mládeže a členka DS Lucie Šlégrová.

[66] Dne 28. 10. 2007 se v Moravské Ostravě uskutečnila demonstrace k výročí vzniku republiky, uspořádaná tehdejším předsedou krajně pravicové organizace Národní Čest Martinem Kratochvílem a předáky Národního Korporativismu Ivetou Machovou a Martinem Bacíkem. S projevy vystoupili J. Petřivalský, aktivistka NK Soňa Vilingrová, zástupce Sľobodného odporu SR Rado Novotný a předseda DS T. Vandas.

[67] Dne 23. 2. 2008 se v Praze uskutečnila demonstrace proti nezávislosti Kosova, organizována předsedou Autonomních nacionalistů Jiřím Bundou. Ze zahraničí byli na akci pozváni čelní představitelé slovenského občanského sdružení Slovenská Pospolitosť (v roce 2007 jako politická strana soudně zakázáni za propagaci neonacismu a neofašismu) v čele s předsedou Ivanem Sýkorou a dále zástupci srbské neonacistické a zároveň teroristické organizace Blood and Honour Serbia v čele s Draganem Petrovičem. S projevy vystoupili J. Bunda, Ivan Sýkora, za RWU Michala Dupová a předseda DS T. Vandas.

[68] Dne 1. 3. 2008 se v Plzni uskutečnila demonstrace/pochod za svobodu slova, organizovaná čelními aktivisty Národního Odporu Václavem Burešem a Jiřím Švehlíkem jako náhrada za zakázanou akci dne 19. 1. 2008 (z některých ohlasů prý vyplynulo účelové spojení tohoto protestu s datem 18. 1. 1942, kdy došlo k deportaci plzeňských Židů do koncentračního tábora Terezín). Akce se zúčastnilo cca 200 aktivistů krajní radikální pravice, cca 100 odpůrců z řad krajní levice a cca 500 občanů, kteří protestovali proti neonacismu. S projevy vystoupili Václav Bureš, Jiří Bárta (člen DS), za RWU Michala Dupová a předseda DS T. Vandas.

[69] Dne 15. 3. 2008 se v Praze uskutečnila demonstrace na podporu Srbska, svolaná Dělnickou stranou v čele s T. Vandasem a J. Štěpánkem. Na akci byli pozváni aktivisté Národního Odporu, Národního Korporativismu a Resistance Women Unity. S krátkým projevem vedeným v angličtině vystoupil Jiří Petřivalský, dále Jiří Šlégr, člen vedení Křesťanskosociálního hnutí p. Tuleškov a Jiří Štěpánek. Shromáždění podpořili na webu i AN.

[70] Dne 1. 5. 2008 se v Praze uskutečnil 1. máj - oslava Svátku práce. Shromáždění původně oznámil Magistrátu hlavního města Prahy dne 20. 12. 2007 jako pochod Národního svobodného odporu za svobodu slova člen Národního Odporu Martin Matička (stejně jako v roce 2006). Magistrát shromáždění zakázal. Následně oznámila shromáždění Dělnická strana, ale se změněným účelem jako oslavy Svátku práce. Poprvé tak lze zaznamenat využití Dělnické strany aktivisty NO k uspořádání demonstrace, což se stalo impulsem k podobnému postupu u dalších akcí. Pozvánka, včetně pokynů, jak se chovat na akci byla zveřejněna i na webu www.odpor.org. Na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze se sešlo cca 700 radikálů z řad NO, doplněných o několik členů DS. Ze zahraničí byli pozváni a vystoupili zde zástupci slovenského Sĺobodného odporu a Slovenské Pospolitosti a německého Freier Widerstand Dortmund. Akci moderoval místopředseda DS Jiří Štěpánek, první projev přednesl Tomáš Vandas.

[71] Dne 14. 6. 2008 se v Děčíně konala demonstrace proti legalizaci drog, uspořádaná AN Severočeského kraje, vedenými Jiřím Engelhartem. Na akci vystoupili se svými projevy za RWU M. Dupová, J. Engelhart a místopředseda DS P. Kotáb.

[72] Dne 28. 6. 2008 se v Brně konal protest proti shromáždění gayů a lesbiček, který organizovala Dělnická strana na protest proti pochodu „Duhová vlna 2008 (Queer parade)“. Protestů se účastnili členové Národního odporu a z jejich řad došlo k násilnému napadení účastníků pochodu homosexuálů.

[73] Dne 26. 7. 2008 se ve Svitavách uskutečnil III. ročník protestního pochodu za Vlastimila Pechance, jehož svolavatelkou byla Iveta Machová. Pochodu se zúčastnili také zástupci krajně pravicové organizace ze slovenského Sľobodného odporu. Projevy přednesli Jiří Švehlík, Tomáš Vandas, František Rozhoň z organizace Vlastenecká fronta, zástupkyně RWU Michaela Dupová s Kristýnou Harflovou, zástupce Sľobodného Slovenska Rado Novotný, Ladislav Malý z DS. Několikrát mezi projevy zahrál Ladislav Budz.

[74] Dne 16. 8. 2008 se v Hradci Králové měl konat Den svobody, ohlášený Jiřím Bártou z NO jako tzv. politicko-hudební odpoledne. Po zákazu akce proběhla pouze politická část, kterou moderoval místopředseda DS J. Štěpánek. Reakcí Tomáše Vandase a dalších představitelů DS na zákaz dalšího konání akce bylo uskutečnění tzv. spontánní demonstrace, tedy pochod městem z vlakového nádraží na Ulrichovo náměstí, kterého se účastnilo cca 300 stoupenců krajní pravice. T. Vandas prohlásil, že se jedná o procházku za krásami města a během projevů svoje prohlášení doplnil o skutečnost, že sice akce tohoto typu nebyla nahlášena, ale podle zákona o shromažďování se jedná pouze o přestupek. Po demonstraci v Hradci Králové se členové DS sešli se zástupci německé NPD, aby prodiskutovali svoje politické postoje a vzájemnou spolupráci. Sešli se zástupci DS, NPD, NO, českého RWU a německého Svobodného Odporu Dortmund.

[75] Dne 6. 9. 2008 se v Rokycanech uskutečnila spontánní demonstrace proti černému rasismu, kterou uspořádali Václav Bureš a Petr Andrle, kandidáti DS ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2008. Důvodem demonstrace byly události ze dne 23. 8. 2008, kdy v Rokycanech v baru Ural příznivci NO napadli hosty, zejména Romy, a proti několika osobám bylo zahájeno trestní stíhání.

[76] Dne 28. 9. 2008 se na Kladně uskutečnila Svatováclavská demonstrace, oficiálně pod záštitou Dělnické strany. Hlavními organizátory byli předseda Autonomních nacionalistů Jiří Bunda a předseda DS Tomáš Vandas. Akce se účastnili zástupci NO Jih a RWU. S projevy vystoupili Jiří Bunda, zástupci AN Sever a AN Plzeňsko, za DS J. Štěpánek a T. Vandas. T. Vandas se kriticky zmínil o odsouzení Erika Sedláčka za šíření antisemitismu a roztrhal českou Ústavu s vysvětlením, že zákony v ní obsažené se v České republice stejně nedodržují.

[77] Dne 13. 9. 2008 se v německém Altenburgu uskutečnil Fest der Völker (Festival národů), oficiální akce krajně pravicové politické strany Nationalpartei Deutschland (NPD). Právě podle německého vzoru nastal v České republice trend v konání obdobných akcí, tzv. hudebně-politická odpoledne. Akce v Altenburgu se zúčastnilo několik řečníků z krajně pravicových politických organizací ze zahraničí a stoupenci evropského Odporu. Česká výprava, kterou čítalo cca 100 stoupenců krajní pravice, byla tvořena i představiteli DS J. Štěpánkem a T. Vandasem, který přednesl projev. Hudební část tvořily kapely mezinárodní white power scény např. White Law, Sleipnir či Strappo. O celé akci podrobně informoval web www.odpor.org.

[78] Dne 4. 10. 2008 se v Litvínově - Janově uskutečnila akce Ochranných sborů DS, jejichž dvanáct členů uspořádalo v rámci politického mítinku průchod sídlištěm obydleným početnou skupinou romských občanů. Účelem akce měl být monitoring života v místě. Proti účastníkům radikálně vystoupilo několik desítek místních Romů častováním nadávkami a vyhrožováním fyzickým útokem. Tato událost následně vyvolala spontánní neohlášenou demonstraci a tzv. trestní pochod z Litvínova na Janov, ke kterému se přihlásili a který vyvolali a zmobilizovali čelní představitelé a aktivisté Národního Odporu (Filip Vávra, J. Dufek) a členové DS a jejich OS (Jiří Tůma, Jiří a Lucie Šlégrovi).

[79] Dne 11. 10. 2008 se v Plzni a v Chrástu u Plzně konalo politicko hudební odpoledne Dělnické strany v rámci předvolební kampaně. Na náměstí republiky v Plzni se nejprve uskutečnil předvolební mítink DS a následně v restauraci v Chrástu u Plzne již nepřípstupný širší veřejnosti hudební koncert s projevy řečníků. Mimo jiné na akci vystoupil Ladislav Budz a s antisemitským projevem Tomáš Babka.

[80] Dne 18. 10. 2008 se v Litvínově – Janově uskutečnil protest proti černému rasismu, který byl brán jako určitá odveta za události ze 4. 10. 2008. Skupiny radikálů se nejprve shromáždily v centru města, kde k nim promluvili zástupci Dělnické strany. Řada z těchto osob držela v rukou dřevěné štíty s namalovanými státními symboly (bílý lev v červeném poli) a se symboly hnutí Autonomních nacionalistů nebo transparenty se znaky DS. Při příchodu na náměstí účastníci organizovaně volali hesla: „Národ Čechům“, „Čechy Čechům“, „Bílí pojďte s námi“, „Stop černému rasismu“ a „Nic než národ“. Po rozpuštění shromáždění starostou se příznivci pravicového hnutí vydali k sídlišti Janov a střetli se s pořádkovými jednotkami Policie ČR, které přehradily trasu pochodu. Ke střetu s Romy nedošlo. Hlavní skupinu protestujících, která vyvolávala nejvíce střetů s policií, tvořilo cca 200 osob v čele s Jiřím Tůmou, Filipem Vávrou a Janem Dufkem (aktivisté NO). Během konání akce někteří ze zakuklených účastníků demonstrace rozdávali přihlížejícím letáky s orientační mapou Litvínova a s instrukcemi o směru plánovaného pochodu na sídliště Janov. Leták obsahoval také informace o cíli pochodu a rady, jak se chovat během přesunu a při střetu s policií. Podle vlády DS odmítla již v rámci řízení vedeného u Soudu pod sp. zn. Pst. 1/2008 spojitost s akcí, ale svědčí o ni rozsudek NSS v uvedené věci ze dne 4. 3. 2009, č. j. Pst 1/2008 – 66, č. 1841/2009 Sb. NSS (dále též “Dělnická strana I”), a záznamy projevů jejích členů, zejm. J. Šlégra a L. Šlégrové.

[81] Dne 28. 10. 2008 v Praze DS organizovala shromáždění pod názvem „Den národní jednoty”. V průběhu shromáždění byl předveden mj. Erik Sedláček, ozbrojený teleskopickým obuškem.

[82] Dne 17. 11. 2008 v Litvínově - Janově došlo k „bitvě o Janov“. Protestní demonstrace se v Litvínově konala dne 17. 11. 2008 a byla organizována Dělnickou stranou pod názvem „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“. S projevy vystoupili zástupci jednotlivých nacionalistických organizací, Tomáš Vandas, dále místopředseda DS Jiří Štěpánek a člen DS Jiří Bárta, zástupci organizací Slovenská pospolitosť, Nové slobodné Slovensko, RWU a Autonomní nacionalisté. Člen AN J. Bunda nahlásil pochod navazující na shromáždění DS. Po ukončení shromáždění se tak několik set účastníků demonstrace vydalo na pochod do sídliště Janov. V průběhu pochodu došlo k tvrdým střetům s Policií ČR. Celá akce byla mezi příznivci krajní pravice prezentována jako počátek boje za bílou rasu (počátek svaté rasové války RAHOWA), byla např. vyrobena trička oslavující tuto událost a vyšla řada článků. DS také zveřejnila otevřený dopis AN litvínovské radnici, kde bylo dáno starostovi ultimátum k řešení nastalých problémů.

[83] Dne 4. 4. 2009 se v Přerově uskutečnil protest proti černému rasismu. Vedení DS se Odpůrce: akce distancovalo, nicméně svolavatelem byl J. Švehlík, člen předsednictva DS. Pořadateli akce byli AN. Pozvánka na akci byla zveřejněna také na webu www.odpor.org. Po oficiálním skončení pochodu došlo ke střetům s Policií ČR. Na této akci bylo přítomno několik vysoce postavených členů DS, například J. Švehlík nebo P. Vondrák. DS zveřejnila v Dělnických listech informaci o konání pochodu a rozhovor s „aktivistou národního socialismu“ nazvaný „Jedu do Přerova, protože nevěřím Systému“.

[84] Dne 1. 5. 2009 se v Brně uskutečnil 1. máj - oslava Svátku práce. Demonstraci nahlásil člen DS Pavel Procházka s Lukášem Levayem. S projevy vystoupili čelní představitelé DS T. Vandas, J. Štěpánek, M. Zbela a P. Kotáb. Dále promluvil Gottfried Küssel, výrazný reprezentant nacionálního socialismu, který byl v minulosti odsouzen k 10 letům vězení a proslavilo jej mimo jiné založení VAPO (Volkstreue außerparlamentarische Opposition), jejíž činnost byla zakázána. Promluvil také zástupce německého Freier Widerstand a zástupci za Svobodný odpor, Autonomní nacionalisty a RWU. V rámci shromáždění došlo ke slavnostnímu křtu oficiálního periodika hnutí Dělnické mládeže, Národního odporu. Akce byla popsána na webu www.odpor.org, v Dělnických listech nebo v dalším médiu Dělnické strany - TV Nacional.

[85] Dne 16. 5. 2009 se ve slovenských Košicích konal pochod proti kapitalismu, pořádaný Autonomními nacionalisty Slovensko jako pochod proti kapitalismu, globalizaci a za sociální jistoty. S projevy vystoupili zástupci AN Pováží, silně xenofobního sdružení Hlavu Hore, Matice Slovenské a Patrik Vondrák, předseda místní organizace DS v Praze, jehož projev byl zveřejněn v Dělnických listech. O propagaci akce se staraly významné krajně pravicové skupiny.

[86] Dne 18. 5. 2009 se v Jihlavě konal politický mítink a uctění památky vojáků II. sv. války, pořádaný Dělnickou mládeží Brno s následnou návštěvou hřbitova za účelem uctění památky padlých německých vojáků. Následně se měl dne 6. 6. 2009 v Jihlavě uskutečnit pochod jihlavské národní opozice věnovaný padlým německým vojákům za druhé světové války. Úředníci jihlavského magistrátu však akci rozpustili. Odůvodnili to tím, že se odchýlila od oznámeného účelu. Oznamovatelem této akce byl člen DS Martin Václavek a zúčastnil se jí také rakouský aktivní nacista Herbert Schweiger.

[87] Dne 24. 5. 2009 se v Praze uskutečnil protest proti vyřazení volebních spotů z vysílání ČT. Shromáždění bylo po 20 minutách rozpuštěno zástupcem Magistrátu hl. m. Prahy. S projevem vystoupil T. Vandas. Přestože bylo shromáždění rozpuštěno, pokračovali členové a příznivci DS v protiprávním jednání. 42 osob bylo zajištěno pro podezření z páchání přestupku.

[88] Dne 6. 6. 2009 se v Mostě a v Litvínově uskutečnil pochod za padlé kamarády „REHO 2009“. Jedná se o každoroční shromáždění nacionalistů za účelem připomenutí výročí úmrtí Miloše Reha, který byl v roce 1999 v Litvínově po střetu se třemi Romy zavražděn. Akce se zúčastnili také místopředseda DS P. Kotáb, jehož projev však nebyl přednesen, protože Policie ČR informovala organizátory shromáždění, že akce bude rozpuštěna, pokud v projevech zazní slovní spojení jako např. „nepřizpůsobiví cikáni“, „národní socialismus“ či propagace jakýchkoli politických myšlenek. O akci informuje článek v Dělnických listech s názvem „Nacionalisté uctili památku zavražděného Miloše Reha“. Pozvánka na akci se objevila také na stránkách www.odpor.org.

[89] Dne 18. 6. 2009 se v Táboře uskutečnilo shromáždění DS za účelem poděkování voličům, ale jak vyplývá z projevu místopředsedy DS J. Štěpánka, hlavním cílem byl protest proti pochodu homosexuálů Queer Parade 2009.

[90] Dne 27. 6. 2009 se měla v severních Čechách konat akce „Call for Freedom 2009“, která byla prezentována jako oslava úspěchu DS v eurovolbách. Organizátorem byla DS za podpory Hatecore shopu, jehož majitel Martin Franěk je členem NO a nyní je ve vazbě. Akce se měla konat nedaleko hranic s Polskem a Německem. Z oficiálně prezentovaných kapel je většina představiteli neonacistické WPM. Akce se neuskutečnila zejména z důvodu zatčení a trestního stíhání několika představitelů neonacistické scény (mimo jiné M. Fraňka), kteří se zabývali organizováním koncertů WPM.

[91] Dne 15. 8. 2009 se v Novém Kníně uskutečnil „Den Svobody 2“, hudebně-politický festival, který byl prezentován jako společná akce Dělnické strany a Svobodné mládeže (jedno z označení Národního odporu). Nahlášen byl jako charitativní akce pro oběti povodní.

[92] Dne 12. 9. 2009 se v německém Pössnecku uskutečnil Fest der Völker (Festival národů), oficiální akce NPD, které se pravidelně účastní představitelé evropských krajně pravicových a nacionalistických organizací. Vystoupil zde i Patrik Vondrák.

[93] Dne 28. 9. 2009 se na Kladně uskutečnila Svatováclavská demonstrace, pořádaná společně Dělnickou stranou a Autonomními nacionalisty. Zúčastnili se jí místopředseda DS Petr Kotáb a místopředseda Dělnické mládeže Matyáš Sombati. Z textu otištěného v Dělnických listech je zřejmé, že DS jsou známa jména představitelů hnutí AN (A. Berčík, J. Bunda, M. Glas) a RWU. I.6 Shrnutí návrhu

[94] Vláda shrnula, že program a projevy představitelů DS jsou založeny na soustavném urážení a pomlouvání některých menšinových skupin obyvatel, zejména Romů a homosexuálů, a cílí k vytváření negativních pocitů, strachu a nenávisti vůči těmto skupinám. Vláda má za to, že program a činnost DS ohrožují demokracii v ČR. S ohledem na charakter tohoto počínání, jež s sebou nese znaky soustavného navádění k porušování či omezování práv a svobod občanů, k porušování veřejného pořádku a mravnosti, a s ohledem na reakce, které toto počínání vyvolává (zejména u jeho adresátů), se toto jeví jako bezprostřední. DS sama i ve spolupráci s jinými svolává protestní pochody, jejichž primárním cílem je vzbudit pocity strachu a vyvolat případný konflikt s obyvateli míst, kam se pochody soustředí. Zde často dochází ke slovnímu napadání určitých skupin občanů či osob žijících na území ČR a náležejících k nějaké minoritě, spojenému s fyzickým násilím či pokusy o něj. Podle názoru vlády se DS hlásí k myšlenkám národního (nacionálního) socialismu jako totalitární ideologii neslučitelné s demokracií a lidskými právy, jehož přívrženci sledují cíle předpokládané článkem 17 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“). Toto počínání, byť tvořené jednotlivými akty, není nahodilým a marginálním jevem, ale programově trvalým chováním směřujícím k ohrožení demokracie v této zemi.

[95] Činnost DS je v rozporu se Zákonem. Bezprostřednost hrozby nezačíná být naplněna až když se strana dostane do Parlamentu, ale když překoná hranici pro zisk volebního příspěvku, stát začne finančně přispívat na její činnost, média jí začnou věnovat pozornost, a její aktivity přinejmenším v některých lokalitách i svým celkovým vyzněním, způsobují vznik strachu a důvodných obav u celých skupin obyvatelstva ČR. Politické strany mohou jako jediné subjekty v zastupitelské formě demokracie získat politickou moc a ovlivnit režim v zemi jako celku. Vyžadují proto zvýšenou ochranu a ztíženou možnost rozpustitelnosti ve vztahu k jiným organizacím. Strana však nepožívá ochrany, pokud nerespektuje základní demokratické principy, lidská práva a základní svobody a usiluje o takové změny, které nejsou slučitelné se základními principy demokratického právního státu.

[96] Vláda se domnívá, že DS dlouhodobě nerespektuje základní demokratické principy, reálně ohrožuje a porušuje základní práva a svobody druhých a ve svém důsledku usiluje o odstranění základních náležitostí demokratického státu. Proto vláda dospěla k závěru, že jsou dány důvody, uvedené v § 4 Zákona, opravňující ji k podání návrhu na rozpuštění DS.

[97] Rozsudek Soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 7 As 29/2008–104 (dále též rozsudek Komunistický svaz mládeže) požaduje zhodnotit pro rozpuštění sdružení naplnění tří základních kritérií: a) zda zásah byl stanoven na základě zákona, b) zda zásah sledoval legitimní zájem, c) zda byl zásah v demokratické společnosti nezbytný. Vláda je toho názoru, že v daném případě byly naplněny všechny tři podmínky. Dělnická strana již fakticky přistoupila k prosazování svých názorů, byť zatím „pouze“ ve formě militantních akcí namířených proti Romům nebo homosexuálům. Tyto akce přitom nelze interpretovat jako jinou formu šíření názorů, například veřejnou demonstrací. Jde zjevně o akce zastrašující a z pohledu těch, proti kterým směřují, musí být takto vnímány. Tyto agresivní akce jsou namířeny proti jiným skupinám obyvatel pro jejich rasu, etnickou příslušnost anebo sexuální orientaci. Minimálně tyto skupiny obyvatel jsou veřejně, agresivně a nikoliv jen ústními či psanými projevy, ale faktickými činy, pronásledovány pro rasu, etnikum či sexuální orientaci. Připuštění něčeho takového nutně musí vést podle názoru vlády k závěru, že stát není schopen chránit zmíněné skupiny před agresí a obecněji není schopen zajistit práva přiznaná Listinou a Úmluvou.

[98] Podle vlády je nutné včas sankcionovat antidemokratické směřování DS (její program a cílené a trvalé pokusy o jeho naplňování), jehož nebezpečnost lze díky empirické zkušenosti s podobně orientovanými subjekty v minulosti odhalit již nyní, ačkoliv aktuální potenciál této strany prosadit své cíle v Parlamentu ČR je zdánlivě nízký. Vláda nepodceňuje bezprostřednost ohrožení demokracie představovaného DS. Není přípustné, aby malé strany mohly hlásat protidemokratické, protiústavní principy a nebyly za to postihovány. Takový přístup by u nich totiž vedl k pocitu beztrestnosti, k demotivaci co do jejich možného dalšího ústavně konformního směřování. Rozpuštění politické strany je preventivní krok, při němž není rozhodný faktický vliv strany. Pokud by nebylo možné politickou stranu rozpustit v období, kdy nemá dostatečně silnou podporu, a muselo by se čekat na okamžik, kdy bude politická strana moci uskutečnit své cíle, ztratila by možnost rozpustit politickou stranu jako prevence před prosazováním nedemokratických myšlenek smysl. Je žádoucí klást stejné požadavky na malé i velké strany. Vzhledem k zásadním nedemokratickým cílům DS a pokusům o jejich realizaci je nutné ji rozpustit bez ohledu na to, zda má v současnosti možnost prosadit svůj program v Parlamentu.

[99] Vláda i při vědomí specifického postavení politických stran připomněla judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“), podle níž při usilování o změnu právního a ústavního pořádku státu musí být použité prostředky po všech stranách zákonné a demokratické a navrhovaná změna musí být sama o sobě slučitelná se základními principy demokracie. Politická strana, která nabádá k násilí a jejíž politický program nerespektuje pravidla demokracie, usiluje o jejich zničení a sleduje porušování uznávaných práv a svobod, se nemůže sama odvolávat na jí zaručená ústavní práva.

[100] Vláda považuje zákonné důvody pro rozpuštění DS za splněné. V jejím programu, činnosti a v činnosti jejích představitelů totiž vláda spatřuje přesvědčivé a naléhavé důvody, které ospravedlňují omezení svobody sdružování. II. Vyjádření Dělnické strany

[101] Soud předem stručné rekapitulace obsahu vyjádření Dělnické strany k návrhu připomíná, že plný text tohoto vyjádření je k dispozici na jeho webových stránkách www.nssoud.cz v oddílu Aktuality, zpráva ze dne 12. 11. 2009.

[102] Dělnická strana navrhla návrh zamítnout. Konstatovala, že byla zaregistrována dne 20. 12. 2002 pod názvem Nová síla. Na ustavujícím sjezdu dne 18. 1. 2003 přijala název Dělnická strana. Ministerstvo vnitra zaregistrovalo změnu názvu dne 22. 1. 2003. Dělnická strana připomněla také předchozí návrh vlády na rozpuštění této strany a uvedla, že současný návrh podala tzv. úřednická vláda bez politického mandátu. Dělnická strana vznikla legálně z vůle občanů ČR a registrace Ministerstvem vnitra dokládá, že její stanovy jsou demokratické a v souladu s Ústavou a zákony.

[103] Dále Dělnická strana zdůraznila, že zdrojem veškeré státní moci je lid. Politické strany představují legální formu podílu občanů na politické moci, občané jejich prostřednictvím vyjadřují své názory a stanoviska. Vzniku demokratických státních orgánů předchází volná soutěž politických stran, oddělených od státu. Na základě výsledku voleb se prosazuje politický program politických stran a hnutí, nikoliv však neomezeně a především ne likvidací opozičních politických subjektů.

[104] Pro omezení politických stran a hnutí je podstatné, zda odmítají násilí při prosazování svých cílů a programů, a zda se zavazují, že se budou v případě volebního vítězství držet zásad demokratického principu vládnutí a prosazování svých cílů. Vládnoucí politické strany tak musí zajistit legální šíření i takových myšlenek, zájmů a prostředků, s nimiž se neztotožňují, ale které jsou v souladu s Ústavou a zákony.

[105] Kritika přijatých zákonů a opatření vlády je demokratickým právem opozičních politických stran a hnutí. Svoboda občanů a svoboda politických stran a hnutí vede v případě volebního vítězství ve svobodných volbách k právu měnit a rušit zákony a nahrazovat je jinými, a to včetně Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Jediné limity představuje omezení porušování lidských práv dané principy přirozeného práva, které přijímá veškerý svobodný svět.

[106] DS rovněž vyjádřila svůj postoj k některým politickým otázkám. Kritizovala privatizaci a její provedení s tím, že snaha o přijetí zákonů „o nepromlčitelnosti zločinu totální likvidace národního jmění“ nepředstavuje nepřijatelnou retroaktivitu, ale známý postup srovnatelný s nepromlčitelností zločinů z období komunismu nebo zrušení amnestie za zločiny v době diktatury v Chile. Rozpad Československa DS považovala za umělý a za vlastizradu. Kritizovala také úpadek morálky. Devastaci morálních zásad dovozuje i ze zrušení trestu smrti, nízkých trestů za závažné trestné činy, uvolnění trhu s drogami a pornografií a s „nebývalý(m) příliv(em) zločinců z celého světa“. Podle DS „(s)oučástí úpadku práva je i prudký nárůst jevu, který se zjednodušeně označuje jako justiční mafie. Ta skutečně zasahuje nejen právníky jako odborný stav, ale především soudce, státní zástupce, policisty, vědecké a odborné právní kruhy a pedagogické pracovníky.“. DS kritizovala také „podpor(u) přílivu cizinců do České republiky“, představující „snahu rozředit a smísit zcela odlišné skupiny osob ve snaze potlačit českou kulturu a tradice“. Uvedla, že „(v)ýrazným prvkem této cizinecké vlny je příval Cikánů ze Slovenska, Rumunska a dalších zemí východní Evropy ...“. Konečně DS poukázala na pokles úrovně vzdělání a nahrazení kvality kvantitou, hrozbu „děsivé byrokratizace a nesvobody vyplývající z Evropské unie v současné podobě“ a vyjádřila i obavu z majetkových nároků sudetských Němců po prosazení tzv. Lisabonské smlouvy. Proto je nutné provést změnu v celé společnosti a odvrátit hrozící katastrofu.

[107] DS zpochybnila extenzivní výklad pojmu příznivec strany. Uvedla, že politická strana je skupina občanů starších 18 let, kteří se do strany dobrovolně přihlásili, plní její úkoly a podle dosažených funkcí se podílejí na její práci. Své členy vede v kartotéce od jejich přijetí až po případné vystoupení ze strany. Tvrzení vlády, že DS má 670 členů, není pravdivé a neexistuje pro ně žádný důkaz. Navíc dokazuje, že „strana je nepřetržitě kontrolována tajnými službami“. DS se distancovala od údajných příznivců, jimiž měli být (blíže nespecifikovaní, pozn. Soudu) nasazení agenti tajné policie, složek výzvědných služeb a placení provokatéři. Zároveň však uvedla, že je obtížné bránit se či distancovat se od osob, které se vydávají za hosty na jejích akcích, a proti provokacím zvláštních služeb a aktivistů fanatických ultralevých skupin. Takto se snažili vyvolat násilné střety např. představitelé Strany zelených při shromáždění na Palackého náměstí v Praze 2 před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006. II.1 Vyjádření k programatice

[108] DS označila jako lživé tvrzení, že se používáním pojmu národní socialismus hlásí k odkazu hitlerovského nacionálního socialismu a k participaci na činnosti moderního nacionalismu. Zároveň upozornila na dopis člena předsednictva M. Zbely, který se jménem občanského sdružení Dělnická mládež obrátil na ministra vnitra s otázkou, za jakých okolností je trestným činem propagace slovních spojení „národní (nacionální) socialismus“ a „národní odpor“. Ministerstvo odpovědělo nekonkrétně, resp. neodpovědělo vůbec.

[109] Podle DS účelová tvrzení vlády zcela opomněla skutečnost, že „v této zemi je registrována a působí více než-li 100 let politická strana pod označením národně socialistická. Ta byla vždy demokratická a národní.“. V části D. návrhu pak vláda podle názoru DS „odkrývá své skutečné důvody, i když ty jsou zkreslené a různým způsobem dezinterpretované“. Má-li být jedním z neonacistických symbolů dělník s kladivem nebo ozubené kolo, DS uvedla, že nemají nic společného s nějakým nacistickým symbolem. DS podala v roce 2007 u Městského soudu v Praze žalobu „proti tomuto nařčení“ a je „podivné, že až dosud soud nebyl zahájen a je oddalován z důvodů údajného nedostatku času“ – „podobně se to má i s dalšími tzv. symboly“.

[110] Dále DS uvedla, že pravicové i levicové dělnické subjekty v minulosti používaly v politické propagaci ozubené kolo jako svůj symbol. Rudé ozubené kolo bylo po roce 1945 oficiálním logem Československé sociální demokracie. Symbol ozubeného kola má v české kotlině hlubokou tradici a byl a je chápán jako symbol práce, pohybu a průmyslového rozvoje. Ozubené kolo měly ve svém znaku Královopolská strojírna, Jednota i mnohé zemědělské podniky. V českém právním řádu neexistuje zákon, který by zakazoval politickým stranám jejich oficiální symboliku, kterou DS nemá důvod měnit.

[111] DS popřela, že by obrázek dělníka s kladivem byl symbolem. Poprvé byl publikován v Dělnických listech č. 1 ze dne 1. 5. 2003 v záhlaví novin a na webu strany v rámci pozvánky na prvomájové shromáždění, s tím, že jeho předlohou „byl zřejmě historický plakát neznámé provenience“. DS nezjišťovala předlohu obrázku, ke kterému nebyl připojen původní nápis napovídající více o jeho historickém původu. Tato kresba nikdy nevyšla tiskem jako profesionální plakát DS a bylo možné pouze její stažení z webu DS k vlastnímu vytištění. Činnost DS byla v jejích počátcích amatérská a neprofesionální a svůj první oficiální plakát vydala tiskem ve větším nákladu až před krajskými volbami v roce 2008. Do té doby šlo o soukromá díla jednotlivců, členů nebo jen příznivců strany a do této kategorie patří i znázornění dělníka s kladivem, které vystřídalo od ledna 2004 v záhlaví Dělnických listů předchozí obrázek. DS mohla pochybit pouze tím, že nestáhla obrázek ze své prezentace po zjištění jeho původu (článek v MF Dnes dne 16. 3. 2007). Vzhledem však k tomu, že je v ČR beztrestně propagována a šířena symbolika zločinné komunistické strany, nepovažovala problém za akutní. Daná kresba navíc nebyla oficiálním logem NSDAP, ale pouze jedním z jejích mnoha plakátů. DS neupustila od propagace dělníka s pracovním nástrojem na rameni ani v současné době, kdy má k dispozici novou verzi tohoto motivu.

[112] Symbol Ochranných sborů vychází z oficiálního loga DS. Jeho protnutí mečem symbolizuje název OS, protože znázornění meče tradičně znamenalo ochranu, záštitu a bezpečí před vnějším nepřítelem. Meč má pouze symbolický charakter, neboť členové OS nejsou ozbrojeni. Symbol meče nebo jiné sečné zbraně se objevuje i ve znacích oficiálních institucí, např. Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.

[113] Dále DS zpochybnila posudek, předložený vládou k návrhu. Odkázala přitom na stanovisko advokáta Mgr. et Ing. Petra Prchala, podle kterého se nejedná o znalecký posudek ve smyslu příslušných procesních ustanovení. Znalecký posudek musí být vypracován znalcem, kterého určí soud po seznámení se s názory účastníků na ustanovení znalce. Tato podmínka nebyla splněna, stejně jako nebyly Soudem vymezeny skutečnosti, k jejichž posouzení je třeba odborných znalostí. Předložený posudek není navíc přezkoumatelný. Představuje tak pouze účelovou prezentaci různých spekulací autora, jehož závěry nelze ověřit ani vyvrátit. Z procesního hlediska je bezcenný a je pouze dalším tvrzením účastníka, které se snaží vytvářet dojem důkazu. Žádným důkazem však není, nemá privilegovanou důkazní hodnotu, jeho závěry nemohou být v řízení uváděny jako odborné posouzení procesně významných skutečností a jedná se pouze o soukromou listinu vlády.

[114] DS popřela tvrzení, že porušuje základní principy demokracie a svobody občanů. Tvrdila naopak, že se snaží demokracii rozšířit a svobody občanů zachovat a prohloubit. Zároveň ovšem zdůraznila, že občané musí zachovávat zákony, Ústavu a normy chování „civilizované české společnosti“. Pokud je „svoboda menšiny … svobodou na úkor většiny, pak nejde o svobodu, ale o zvůli jedněch proti druhým“ a DS chce v tomto směru prosadit „zákonnou, ústavní cestou, nutnou změnu“.

[115] Ke svému požadavku na „zavedení národnosti obyvatel ČR a jejího potvrzení“ DS uvedla, že se zákonnou cestou připravuje na změnu Ústavy. Ta byla přijata uspěchaně, nedomyšleně a chaoticky, ústavní dodatky navíc nejsou výjimečné. Úplná změna Ústavy provedená právní a demokratickou formou je legální a správná. Také další témata vytýkaná Dělnické straně v návrhu jsou v různé podobě a s různou formou řešení tématy i dalších politických subjektů.

[116] Podle DS vládě vadí zejména její požadavek na prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků. Změna zákonů o nepromlčitelnosti určitých zločinů není výmysl DS, nýbrž pravidlo postihu nejodpornějších zločinů na českém národě.

[117] K projevům T. Vandase a dalších představitelů tato strana uvedla, že se jedná „o monitoring Policie ČR, případně tajných služeb, a tzv. aktivit, tedy fanatických a dobře placených bijců za práva cizinců, menšin a různých individuí“. Články, projevy a vystoupení jsou „vytrženy z kontextu, doplněny o neprohlášená slova, smíchané vše dohromady a vykládané účelově s cílem pošpinit osoby, které buď pronesly nebo napsaly nějaké prohlášení“. II.2 Vyjádření k Ochranným sborům (OS)

[118] Ke svým Ochranným sborům DS uvedla, že se jedná o její neozbrojené členy a sympatizanty. Jejich cílem je ochrana představitelů a shromáždění strany zejména před „organizovanými útoky různých bojůvek, napojených, inspirovaných a často přímo řízených vládními orgány“. DS poukázala také na „tzv. Romské hlídky, které podle serveru novinky.cz … začaly procházet mosteckým sídlištěm Chanov, za účelem dohledu nad pořádkem a zároveň upozorňovat na přestupky či trestné činy ve městě“ a dodala, že se ve srovnání s jejími OS jedná „o stejný cíl i činnost, jenže vládou podporovanou“. Zároveň DS odmítla srovnání jejích Ochranných sborů s SA jako ozbrojenou složkou NSDAP. Zdůraznila přitom odlišnost tehdejší situace v Německu s tím, že ozbrojené oddíly měly všechny politické strany a ozbrojené složky politických stran byly běžné i v jiných státech.

[119] DS strana připustila, že mohla suplovat činnost místních samospráv, ale podotkla, že se díky tomu podařilo „dosáhnout aktivity některých měst a obcí při postupu proti různým živlům, kteří ohrožují českou většinu“. II.3 Vyjádření ke spolupráci s jinými subjekty

[120] DS popřela rovněž styky či spolupráci s dalšími subjekty uvedenými v návrhu, zejména s organizacemi Národní odpor, Autonomní nacionalisté, Resistance Women Unity a Národní korporativismus. Uvedla, že s ní nemají nic společného a jejich členové ani vedení jí nejsou známi. DS nelze vytýkat, že se od jmenovaných subjektů nedistancovala. Stejně tak se totiž nedistancovala od KSČM, ODS, ČSSD a dalších politických subjektů, přestože s nimi nemá nic společného a zásadně s nimi nesouhlasí. Důkazem o dohodě o spolupráci mezi DS a označenými subjekty měl být článek bývalého člena DS Ladislava Malého. Ten ovšem dopisem ze dne 11. 10. 2009 reagoval na zneužití svého článku Ministerstvem vnitra v postupu proti DS.

[121] Co se týká Dělnické mládeže, ta je registrovaným nepolitickým hnutím. Personální propojení u jedné osoby nemůže být důvodem kritiky, protože se nejedná o dva politické subjekty, ale o jednu politickou stranu a jedno občanské sdružení. Neexistuje právní ani faktická překážka pro působnost kohokoliv v obou subjektech. Činnost Dělnické mládeže je veskrze nepolitická. Podle DS je přitom správné, že se část mládeže zajímá o situaci v zemi a vidí její katastrofický vývoj. Vláda pak zkresleně interpretuje části projevů a vyjádření a navíc se snaží dát jim nádech, který nikdy neměly. II.4 Vyjádření k osobním charakteristikám představitelů

[122] DS uvedla, že „je připravena na požádání NSS doložit bezúhonnost čelných funkcionářů strany jejich výpisy z rejstříku trestů“. Jejich články, projevy a činy jsou velmi otevřené a slušné, byť jasně opoziční. „I kdyby některá z pomlouvaných osob byla členem dříve jiné organizace, vstupem do DS již není v žádné jiné politické straně a ani jiném občanském sdružení, vyjma Dělnické mládeže.“ Dále DS namítla, že údajné podklady tajných služeb „jsou zcela protiprávní při sledování osoby bez souhlasu soudce“. Vznesla také otázku, kdo ze strany současné vlády, tj. navrhovatelky, byl členem zločinecké organizace KSČ. II.5 Vyjádření k veřejným akcím

[123] DS nesouhlasila s tvrzením vlády, že chování strany je neuctivé, neukázněné a příčící se zásadám pokojného soužití ve společnosti a chování na veřejnosti. To vláda dovodila ze skutečnosti, že DS svolává svá shromáždění do lokalit, kde „převážně žije cikánské obyvatelstvo, případně obyvatelstvo, které narušuje normy života českého obyvatelstva“. Podle DS ovšem každá politická strana prosazuje své principy a cíle veřejně. Nikde není uvedeno, že by se projevy, shromáždění a jiné akce politických stran měly konat na předem určeném místě. Předpokladem svobodné politické činnosti je pak zásadní a rozhodná kritika jiných politických subjektů včetně vládnoucí skupiny. DS také poukázala na chování jiných subjektů, zejména organizované útoky na předvolebním shromáždění ČSSD (tzv. vajíčková agrese), útok na Mirka Topolánka vajíčky nebo kameny, případně sprosté a agresivní útoky na členy DS. Jako příklad posledně jmenovaných útoků DS uvedla hrubé urážky a rasistické výhrůžky vůči její člence Lucii Šlégrové.

[124] DS se ohradila vůči monitoringu jejích akcí ze strany Policie ČR. Představuje totiž legální politickou stranu a tato činnost je proto vůči ní v demokratické zemi alarmující a bezprecedentní. Je-li pak argumentováno pácháním trestných činů, platí presumpce neviny a skutečnost, že o vině nerozhoduje policie zahájením trestního stíhání, ale soud.

[125] K demonstraci proti raketové základně (Beroun dne 24. 2. 2007) DS uvedla, že nebyla jejím svolavatelem. Předseda DS vystoupil s projevem, v němž se věnoval plánované stavbě americké radarové základny v ČR. Dělnická strana v této souvislosti podotkla, že současný náměstek ministra vnitra Jiří Komorous písemně velebil ruskou okupaci Československa a činnost StB.

[126] K demonstraci proti komunismu v Přerově dne 10. 3. 2007 DS uvedla, že nebyla svolavatelem. T. Vandas zde vystoupil s projevem, v němž se věnoval aktivitám bývalých komunistů v současné politice. Dále DS upozornila na provázanost vlády a premiéra J. Fischera se zločinnou organizací KSČ a jeho zaujatost proti této straně, která se vůči komunistům ostře vyhraňuje.

[127] K I. ročníku protestního pochodu za Vlastimila Pechance v Plzni dne 21. 4. 2007 DS uvedla, že nebyla jeho svolavatelem. S projevem vystoupil L. Malý, který však již není členem DS.

[128] DS prý nebyla ani svolavatelem Svátku práce v Brně dne 1. 5. 2007. Antonín Nedvěd, Jiří Tůma a Tomáš Kebza nejsou členy DS ani jejích Ochranných sborů. Rozhovor s T. Kebzou byl uskutečněn pro Dělnické listy a posléze zveřejněn na stránkách www.odpor.org, nikoliv naopak jak tvrdí vláda. Není v moci DS ovlivnit přebírání a další zveřejňování textů, zvláště po internetu.

[129] Ke II. protestnímu pochodu za Vlastimila Pechance ve Svitavách dne 21. 7. 2007 Dělnická strana opět uvedla, že nebyla svolavatelem. T. Vandas zde vystoupil s projevem, v němž se věnoval politickým procesům v ČR a upozornil na jejich jednostrannost, kdy na jedné straně jsou osoby stíhány kvůli neonacistickým symbolům a tetování a na druhé straně je možné volně propagovat symboly komunismu. Hypotéza, podle níž T. Vandas hovořil o aktivistech NO a o symbolech a tetování propagujících neofašismus, neonacismus, antisemitismus nebo rasovou nesnášenlivost, není podpořena jeho výroky.

[130] K Svatováclavské demonstraci na Kladně dne 29. 9. 2007 Dělnická strana toliko uvedla, že nebyla svolavatelem akce.

[131] DS nebyla svolavatelem ani demonstrace k výročí vzniku republiky v Moravské Ostravě dne 28. 10. 2007. T. Vandas zde vystoupil s projevem, v němž se věnoval politické a ekonomické situaci v zemi a reformám vlády Mirka Topolánka.

[132] Na demonstraci proti nezávislosti Kosova v Praze dne 23. 2. 2008, kterou DS nesvolala, vystoupil T. Vandas s projevem, v němž se věnoval aktuální situaci v Kosovu a v Srbsku.

[133] Na demonstraci za svobodu slova v Plzni dne 1. 3. 2008, kterou rovněž DS nesvolala, hovořil T. Vandas o aktuální politické a ekonomické situaci v zemi, např. reformě veřejných financí.

[134] DS byla svolavatelem demonstrace na podporu Srbska v Praze dne 15. 3. 2008. Její místopředseda J. Štěpánek zde vystoupil s projevem, v němž se věnoval historii Jugoslávie a situaci v Srbsku; připomněl i protest proti bombardování Jugoslávie NATO v roce 1999. Pozvánka uvedená příloze k odpovídajícímu tvrzení vlády není oficiálním zdrojem DS.

[135] K oslavě Svátku práce v Praze dne 1. 5. 2008 DS uvedla, že NO je neregistrované hnutí. Tvrzení vlády o příslušnosti členů ochranky k NO je proto spekulativní a nepodložené členskou legitimací nebo jiným dokladem. Článek J. Štěpánka zmíněný v návrhu byl publikován na webu DS a za jeho zveřejňování na jiných doménách DS není odpovědna. Web www.odpor.org ani další domény zmíněné v odpovídající části návrhu nejsou doménami nebo zdroji DS.

[136] DS nesvolala demonstraci proti legalizaci drog v Děčíně dne 14. 6. 2008. Vystoupil zde její místopředseda P. Kotáb s projevem, v němž se věnoval drogové problematice v ČR.

[137] K protestu proti shromáždění gayů a lesbiček v Brně dne 28. 6. 2008 DS uvedla, že podle oznámení z 23. 6. 2008 vyhlásil předseda T. Vandas mobilizaci Ochranných sborů. Ty měly monitorovat plánovaný pochod homosexuálů v Brně dne 28. 6. 2008 a dohlížet, aby ze strany účastníků „této zvrácené akce nedocházelo k napadání slušných lidí“. Osoby zmíněné v souvislosti s touto akcí v návrhu vlády nejsou členy DS.

[138] K III. ročníku protestního pochodu za Vlastimila Pechance ve Svitavách dne 26. 7. 2008 DS uvedla, že zde T. Vandas vystoupil s projevem, v němž se věnoval kritice vlády a některých jejích činitelů, ale ne v souvislosti s kauzou Pechanec.

[139] Ve vztahu ke Dni svobody v Hradci Králové dne 16. 8. 2008 DS namítla, že Magistrát Hradce Králové nevydal žádné rozhodnutí, kterým by potvrdil přestupek nebo jiné porušení shromažďovacího zákona DS nebo T. Vandasem. Po skončení procházky v Hradci Králové se uskutečnilo přátelské jednání mezi představiteli DS a zástupci NPD, jak vyplývá z oznámení Tiskového odboru Dělnické strany, zveřejněného dne 18. 8. 2008 na webu www.delnickastrana.cz. Doména zmíněná v této souvislosti vládou v příloze k odpovídajícímu tvrzení není doménou DS.

[140] DS nebyla svolavatelem spontánní demonstrace proti černému rasismu v Rokycanech dne 6. 9. 2008.

[141] K Festivalu národů v německém Altenburgu dne 13. 9. 2008 DS uvedla, že šlo o oficiální akci německé NPD. Předseda T. Vandas ve svém projevu nepronesl slova „bílá rasa a „bílé evropské národy“. Na závěr zamával posluchačům a účastníkům, což zachyceno na fotografii může pouze zdánlivě vypadat jako „hajlování“. Celý projev je od 14. 9. 2008 zveřejněn na doméně www.dělnickastrana.cz. Web www.odpor.org a web zmíněný v příloze k odpovídajícímu tvrzení vlády nejsou doménami DS.

[142] Na Svatováclavské demonstraci na Kladně dne 28. 9. 2008 T. Vandas odsoudil odsouzení Erika Sedláčka soudem prvního stupně a dodal, že E. Sedláček byl později odvolacím soudem osvobozen. K související příloze v návrhu vlády DS podotkla, že se nejedná o její nahrávku.

[143] K akci svých OS v Janově dne 4. 10. 2008 DS uvedla, že jí předcházelo jednání předsedy T. Vandase s vedením litvínovské radnice dne 23. 7. 2008, sledování situace v Janově Dělnickou stranou, beseda občanů s T. Vandasem a místopředsedou P. Kotábem v Janově dne 2. 8. 2008 a monitoring situace členy DS dne 11. 9. 2008. Následně po „napadení hlídek OS-DS dne 4. 10. 2008 ozbrojenými cikány došlo v letošním roce k odsouzení dvou cikánů z Janova“.

[144] DS se odmítla vyjádřit k politicko hudebnímu odpoledni v rámci předvolební kampaně v Chrástu u Plzně dne 11. 10. 2008, jelikož se jednalo o uzavřenou akci.

[145] K protestu proti černému rasismu v Janově dne 18. 10. 2008 DS odkázala na rozsudek Dělnická strana I. Dodala, že L. Šlégrová tehdy nebyla místopředsedkyní Dělnické mládeže, vzniklé až dne 3. 3. 2009.

[146] Ke shromáždění „Den národní jednoty“ v Praze dne 28. 10. 2008 DS uvedla, že bezúhonnost Erika Sedláčka dokládá jeho výpisem z rejstříku trestů.

[147] Rovněž ve vztahu k „bitvě o Janov“ dne 17. 11. 2008 DS odkázala na svoje vyjádření k prvnímu návrhu na rozpuštění z roku 2008.

[148] DS údajně neorganizovala protest proti černému rasismu v Přerově dne 4. 4. 2009. Domény zmíněné v přílohách návrhu vlády nepatří DS.

[149] K oslavě Svátku práce v Brně dne 1. 5. 2009 DS uvedla, že údajný zástupce německého Freier Widerstand jí nebyl pozván. V jeho projevu nicméně nezaznělo jméno Adolfa Hitlera a je irelevantní dokazovat údajné sympatie DS k A. Hitlerovi nebo jeho veřejnou adoraci potleskem příznivců. V této souvislosti upozornila na rozhovor představitele ČSSD a hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha, který v Lidových novinách dne 23. 1. 2009 „otevřeně a jmenovitě chválil zaměstnaneckou politiku Adolfa Hitlera“. Odkázala i na výroky předsedy ODS Mirka Topolánka, který avizoval personální změny obratem o přicházející noci dlouhých nožů a v SMS redaktorce deníku Šíp použil větu „Es kommt der Tag“, a také na článek bývalého poradce M. Topolánka Marka Dalíka v iDNES dne 11. 9. 2006, který hovořil o Hitlerovi a Martinu Bormannovi.

[150] K pochodu proti kapitalismu v Košicích dne 16. 5. 2009 Dělnická strana uvedla, že akci neorganizovala.

[151] Podobně k politickému mítinku a uctění památky padlých vojáků II. světové války v Jihlavě dne 18. 5. 2009 DS konstatovala, že neorganizovala žádnou návštěvu hřbitova a souvislost mezi mítinkem a následnou návštěvou hřbitova za účelem uctění padlých německých vojáků je zavádějící. Článek „Od zfetované lůzy k obětem války“ je reportáží zveřejněnou na webu Dělnické mládeže, kterou vláda účelově spojila s konáním oficiálního mítinku DS. K pochodu v Jihlavě dne 6. 6. 2009 uvedla, že jej neorganizovala a neexistuje souvislost mezi ním a akcí strany dne 18. 5. 2009. Web zmíněný v odpovídající příloze návrhu není webem DS.

[152] Ohledně protestu proti vyřazení volebních spotů z vysílání ČT v Praze dne 24. 5. 2009 prý T. Vandas nepoužil slovní spojení nacionální, nýbrž národní socialismus, a to v souvislosti s Miladou Horákovou. Tvrzení o rasistickém podtextu předvolebních spotů DS není důvodné. Tato strana rovněž podotkla, že kvůli rozpuštěnému shromáždění podala trestní oznámení na úředníka pražského magistrátu Václava Bílovce a také žalobu na pražský magistrát.

[153] K pochodu za padlé kamarády „REHO 2009“ v Mostu a Litvínově dne 6. 6. 2009 DS uvedla, že akci neorganizovala.

[154] Ke shromáždění za účelem poděkování voličům v Táboře dne 18. 6. 2009 DS uvedla, že článek „Arijský bratr Tomáš Hána“ v příloze k odpovídající části navrhuje z oficiální internetové adresy tzv. Antifašistické akce, která je podle výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za rok 2007 extremistickým anarchoautonomním hnutím. DS se ohradila proti přímé spolupráci vlády s Antifašistickou akcí.

[155] Shromáždění „Call for Freedom 2009“ v severních Čechách dne 27. 6. 2009 se neuskutečnilo, navíc nebylo DS organizováno ani propagováno. M. Franěk není jejím členem.

[156] Ke Dni svobody 2 v Novém Kníně dne 15. 8. 2009 DS uvedla, že spojení Svobodné mládeže s označením Národní odpor je spekulativní a nedoložené s cílem poškodit DS. II.6 Shrnutí vyjádření

[157] DS považuje za zásadní růst své popularity mezi občany a její skutečné a předpokládané výsledky ve volbách v některých regionech mají dokázat a ospravedlnit, že se nejedná o „zanedbatelné uskupení několika jedinců, které nemá a nebude mít vliv na celostátní dění“, ale že „má jít o stranu, která dosahuje již značné podpory“. Toto spekulativní tvrzení má představovat splnění podmínky nutné pro rozpuštění politické strany, totiž existenci dostatečné a bezprostřední hrozby pro demokratický právní stát. Vláda proto podala návrh jako „ preventivní akci, která kromě zastrašení svobodomyslných lidí v České republice má za cíl „odstřihnutí DS od státního příspěvku““.

[158] Vláda neprokázala existenci důvodů pro rozpuštění DS. Právní řád předpokládá možnost svobodného uplatňování zákonů, i když se cíle a programy politických stran „nezamlouvají současnému vládnoucímu politickému uskupení“. Je vyloučena libovůle podpořená „poslušnou policií, tajnými službami a několika desítkami placených aktivistů“, která by umožnila na objednávku vyřadit z politické soutěže nějakou stranu. Tajné služby nezákonně bez souhlasu soudu shromažďují důvěrné informace o stavu, zaměstnání, rodinných příslušnících a politické orientaci občanů. Při tom dochází k dlouhodobému sledování, odposlouchávání telefonů a hovorů a k překrucování důkazů formou fotomontáží, doplňování článků a projevů. Takové jednání porušuje základní lidská práva.

[159] Je varující, že se potlačování jednotlivců i celé organizované skupiny děje cíleně, promyšleně a z důvodu ziskuchtivosti, maskovaných péčí o občany. DS poukázala i na skutečnost, že návrh Senátu PČR na rozpuštění KSČM byl zamítnut jako porušující volnou hru politických stran. Možnost zisku politického kapitálu DS nesouvisí s hospodářskou krizí, ale je důsledkem amorálnosti politiků, korupce, růstu kriminality, zneužívání postavení veřejných činitelů a celkového úpadku společnosti. III. Průběh řízení před Soudem III.1 Činnost Soudu po podání návrhu

[160] Soud kromě zaslání návrhu vlády Dělnické straně k vyjádření a posléze též vyjádření DS vládě k replice vyzval písemně oba účastníky, aby sdělili své návrhy na doplnění dokazování nad rámec uvedený v návrhu, resp. ve vyjádření k návrhu.

[161] Podáním ze dne 10. 11. 2009 vláda navrhla, aby si Soud vyžádal k důkazu předvolební spoty DS, které Český rozhlas odmítl odvysílat před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009. V rámci repliky k vyjádření DS vláda dne 27. 11. 2009 navrhla doplnit dokazování o projevy a články Lucie Šlégrové a poukázala na další akce a shromáždění DS. Podáním ze dne 22. 12. 2009 vláda navrhla doplnit dokazování usneseními o zahájení stíhání šesti osob pro trestné činy, které měly být spáchány skutkem spočívajícím ve veřejných projevech na shromáždění DS v Brně dne 1. 5. 2009, dále usneseními o zahájení stíhání Martina Loskota a Františka Brávka pro trestné činy, k nimž mělo dojít v souvislosti s pochodem DS v Litvínově – Janově, a konečně usneseními o zahájení stíhání Patrika Vondráka, Michaely Dupové a Matyáše Sombati pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Vláda k důkazu předložila také kopii posudku Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín VŠKV ze dne 30. 9. 2009, jehož zpracovatelem byl Mgr. Michal Mazel. Podáním ze dne 8. 1. 2010 vláda navrhla, aby Soud předvolal jako svědky Patrika Vondráka, Jiřího Šlégra a Jiřího Švehlíka.

[162] Soud si navržené důkazy od příslušných institucí vyžádal. Předvolal také osoby navržené jako svědky.

[163] Dále byl do spisu založen dopis Ladislava Malého ministru vnitra ze dne 11. 10. 2009, který se vyjádřil k jednomu z důkazů – článku Ladislava Malého „V očekávání“. Dělnická strana později navrhla provedení tohoto dopisu jako důkazu. III. 2 Jednání III. 2. 1 Vyjádření vlády

[164] Vláda při jednání především odkázala na návrh. Uvedla, že návrh respektuje právní rámec daný rozsudkem Soudu Dělnická strana I. Podmínky pro rozpuštění politické strany, definované v tomto rozsudku, jsou v nyní posuzované věci splněny. Zástupce vlády připomněl dva názorové proudy vztahující se k rozpouštění politických stran. Přísnější „evropský“, vyznačující se „netolerancí k netoleranci“, a liberálnější model aplikovaný převážně ve Spojených státech amerických. I v něm je však možné rozpustit politickou stranu, přechází-li z pouhé proklamace myšlenek v jim odpovídající skutky, namířené proti právům jiných osob.

[165] Vláda se proto v návrhu podrobně zaměřila na skutky DS a tvrdila, že je patrné jejich stupňování. Nejprve se jednalo o agresivní verbální útoky jejích představitelů, následně pak tato strana, resp. její představitelé, vystupovali v pozici svolavatele nebo účastníka pouličních pochodů, které lze označit za pogromy. Pochody jsou svolávány do míst s obyvateli jiné národnosti a dochází při nich k násilným střetům s Policií ČR. Účastníci pochodů usilují o proražení policejních kordonů, vůči ozbrojeným složkám je postupováno za použití síly a čelí i útokům např. dlažebními kostkami a tzv. Molotovovými koktejly.

[166] Dále se vláda zaměřila na verbální projevy DS, jejích členů a sympatizantů. Tvrdila, že se jedná o protiústavní projevy přičitatelné straně, které zpochybňují práva jiných osob. Ty by podle prezentovaných názorů měly opustit Českou republiku. V projevech je patrná generalizace, vymezující skupiny na etnickém nebo jiném principu (např. sexuální orientace).

[167] Program DS počítá podle vlády se změnami Ústavy ČR, které by změnily charakter státu z demokratického právního státu založeného na ochraně lidských práv ve stát totalitní. O tom svědčí i vyjádření DS v tom smyslu, že vítěz voleb může zcela měnit Ústavu, tedy i její „jádro“.

[168] Vláda poukázala také na osobní charakteristiky představitelů DS a jejích členů nebo kandidátů ve volbách. Podle vlády se v jednání přičítaném DS nejedná o pouhé excesy (jako je např. adorování Adolfa Hitlera), ale o organickou součást a logické vyústění jejího charakteru.

[169] V případě OS-DS jde o vojenskou či paramilitaristickou organizaci. Ta je vysílána do problematických míst, kde vyvolává rvačky, nepokoje a odpor vůči Policii ČR.

[170] Zástupce vlády shrnul, že na návrh je třeba pohlížet jako na mozaiku, sestavenou z jednotlivých kamínků. Vláda si je vědoma, že rozpuštění politické strany je krajním opatřením, ale má za to, že předpoklady pro rozpuštění formulované Soudem a ESLP byly naplněny. Pro tento postup je dostatečný již samotný významný útok na hodnoty demokratického právního státu. III. 2. 2 Vyjádření Dělnické strany

[171] Dělnická strana konstatovala, že se jedná o druhé řízení s ní během necelého roku. Soud se nenechal v prvním případě vtáhnout do atmosféry hysterie okolo této strany. Opakovaný návrh je výsledkem snahy vlády zlikvidovat nepohodlnou opoziční stranu, která otevřeně, přímo a bez výmluv pojmenovává problémy dnešní společnosti. Soud by se neměl zabývat akcemi uskutečněnými do března 2009, protože se jimi zabýval již ve svém předchozím rozsudku. V období od března do září 2009 byl podle DS jejím jediným proviněním úspěch ve volbách do Evropského parlamentu a s ním spojený zisk finančních prostředků, rozšiřování počtu členů, sympatizantů a nárůst popularity. Řízení o rozpuštění strany je politickým procesem, souvisejícím s přitažlivostí a zajímavostí jejího programu.

[172] Vláda (jako navrhovatel) není nestranná ani apolitická, nýbrž musí plnit přání a nařízení ČSSD a ODS. Předseda vlády je bývalý komunista, ministr vnitra Martin Pecina byl členem ODS i ČSSD. Proti DS stojí většinou bývalí členové zločinecké organizace, tj. KSČ. Ozubené kolo Dělnické strany, které kdysi používala i sociální demokracie, je vydáváno za pozůstatek nacismu, ale nikdo se nepozastavuje nad symboly rudé hvězdy, rudými prapory a jinými symboly komunismu a nad přítomností komunistů v parlamentu.

[173] Řízení není o Dělnické straně, ale o rozdílném pohledu na fungování společnosti, jedná se o ideologický střet národního a sociálního konceptu s konceptem nadnárodně liberálním. Podstatou je, zda bude primární suverénní stát a vláda důsledně hájící zájmy občanů, nebo společnost s vládou ustupující nadnárodním korporacím, kdy stát bude pouhým regionem a občané znevýhodněni ve prospěch imigrantů.

[174] Hlavním argumentem pro rozpuštění DS má být její spojení s neonacisty. V této souvislosti je uváděn a démonizován Národní odpor, aniž by někdo věděl, kdo jej vede, kdo jsou jeho členové a aniž by byl předložen důkaz o jeho existenci. Všichni o této organizaci mluví, nikdo ji neviděl, a neexistuje nic víc než internetové stránky.

[175] DS rovněž namítla, že bývá v poslední době spojována s každým porušením zákona, které souvisí s problémy mezi většinovou společností a menšinami a je jí vytýkáno, že eskaluje násilí a napětí. Ve skutečnosti však jen usiluje o moc získanou v politické soutěži prostřednictvím voleb. Neusiluje tedy o totalitu a je pouze na občanech, zda je osloví její program. Vyznává skutečnou demokracii, svobodu slova a svobodu projevu. Uvedl-li ministr vnitra M. Pecina, že DS nemá právo existovat, přisvojil si právo určovat, co je demokratické a co smí existovat.