L. Přestože z $ 35 odst. 8 s. ř. s. plyne, že předseda senátu může za splnění dalších podmínek ustanovit zástupce jen navrhovateli, lze v řízení o pozastavení činnosti politické strany (0 rozpuštění politické strany) ustanovit zástupce též politické stra- ně (odpůrci); opačný postup by byl v rozporu s ochranou svobodné soutěže politic- kých sil (čl. 22 Listiny základních práv a svobod).
II. Jestliže politická strana v řízení o pozastavení své činnosti doloží ke svému ná- vrhu na ustanovení zástupce pouze „čestné prohlášení“ o tom, že nemá žádný maje- tek ani finanční prostředky, soud takový návrh zamítne ($ 35 odst. 8 s. ř. s.). U aktiv- ně činných politických stran lze legitimně očekávat alespoň minimální vlastní majetek a finanční prostředky; aktuální nedostatek prostředků k ochraně práv v rámci řízení o pozastavení činnosti (rozpuštění) musí politická strana vždy kon- krétně doložit.
C.) Z $ 35 odst. 8 s. ř. s. se mimo jiné po- dává, že „[n]Javrhovateli, u něhož jsou před- poklady, aby byl osvobozen od soudních po- platků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advo- kát“. Z $ 36 odst. 3 s. ř. s. pak plyne, že „[úlčastník, který doloží, že nemá dostateč- né prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěš- ný, takovou žádost zamítne.
Příznané osvo- bození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravo- mocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvod- ňují, popřípadě neodůvodňovaly.“ 762 Jak vyplývá ze shora citovaných ustanove- ní soudního řádu správního, je v zásadě v ří- zení ve správním soudnictví možné navrho- vateli ustanovit zástupce za splnění dvou podmínek: jednak je-li u něj předpoklad, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jed- nak je-li to třeba k ochraně jeho práv.
V této souvislosti je nicméně nezbytné v prvé řadě konstatovat, že v projednávané věci podal ná- vrh na ustanovení zástupce pro řízení o poza- stavení činnosti politické strany odpůrce, a nikoliv navrhovatel, jak vyžaduje citované ustanovení soudního řádu správního. Nejvyš- ší správní soud proto musel nejprve posou- dit, zda je vůbec možné, aby odpůrce v řízení podle soudního řádu správního ustanovení zástupce navrhoval. V tomto ohledu je třeba především konstatovat, žc řízení ve věcech politických stran a politických hnutí.
předsta- vuje zcela specifický druh řízení (obdobně ja- ko třeba soudnictví ve věcech volebních a ve věcech místního referenda), který sice má některé společné rysy s ostatními řízeními, na něž se také aplikuje soudní řád správní, současně se ovšem poměrně výrazně odlišuje od „typických“ řízení ve správním soudnictví (srov. v této souvislosti např. $ 75 odst. 1 s. ř. s. a $ 96s. ř. s.). Tato odlišnost pak také do znač- né míry spočívá ve vymezení účastníků dané- ho soudního řízení. Tak především zatímco v „typickém“ řízení podle soudního řádu správního (zejména řízení o žalobě proti roz- hodnutí správního orgánu, $ 65 a násl. s.
ř. s.) jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný v po- době správního orgánu (srov. $ 69 s. ř. s.), v ří- zení ve věcech politických stran jsou účastní- ky řízení na jedné straně navrhovatel v podobě vlády nebo prezidenta republiky ($ 94 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s $ 15 odst. 1 zá- kona o politických stranách) a na straně dru- hé politická strana (hnutí), jejíž rozpuštění (pozastavení činnosti) je navrhováno. Z výše uvedeného tedy jednoznačně plyne, že zatím- co např. v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu lze logicky očekávat, že ná- vrh na ustanovení zástupce pro řízení bude podávat téměř výlučně žalobce (navrhova- tel, jak to ostatně soudní řád správní před- pokládá, pak v řízení ve věcech politických stran a hnutí tomu bude opačně.
V této sou- vislosti považuje současně Nejvyšší správní soud za důležité upozornit i na to, že $ 30 odst. 1 o.s. ř., který by bylo možné za splnění zá- konných podmínek stanovených v $ 64 s. ř. s. přiměřeně aplikovat i v soudním řízení správ- ním, upravuje možnost žádat o ustanovení zá- stupce pro účastníka řízení, nikoliv toliko pro navrhovatele (k tomu srov. např. nález Ústavní- ho soudu ze dne 13.9.2007, sp. zn. II. ÚS 16/07, č. 143/2007 Sb. ÚS, http://nalus.usoud.cz). Shora uvedenou argumentaci je pak vhodné doplnit i o připomenutí, že právo za- kládat politické strany (hnutí) a sdružovat se v nich ve smyslu čl.
20 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod (dále jen „Listina“) před- stavuje nepochybně jedno z nejzákladnějších a nejvýznamnějších politických práv občanů, přičemž toto právo je zcela určitě třeba řadit i mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR. Jak totiž v této souvislosti plyne z čl. 22 Listiny, zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
K tomu ostatně již Ústavní soud opakovaně judikoval např. ve věcech volebních, že „[jlestliže účelem zákona o volbách do Par- lamentu ČR, zák. č. 247/1995 Sb., je realizo- vat svobodnou soutěž politických sil dle čl. 22 Listiny a blíže upravit základní právo volit a být volen dle čl. 21 Listiny, přičemž vý- kon těchto práv je podstatnou náležitostí de- mokratického právního státu, pak skutečně s tím důsledkem, že budou při interpretaci a aplikaci tohoto zákona eliminovány for- málně pozitivistické přístupy“ (nález Ústav- ního soudu ze dne 22.
10. 1996, sp. zn. IL ÚS 276/96, č. 107/1996 Sb. ÚS), přičemž uvede- ný závěr je zcela nepochybně přiměřeně apli- kovatelný i na právo sdružovat se v politických stranách (hnutích), a tedy i na projednáva- nou věc. Lze proto uzavřít, že Nejvyšší správ- ní soud nepovažoval i za použití shora uvede- ných ústavních principů za správné setrvat při aplikaci $ 35 odst. 8 s. ř. s. na „prostém gramatickém“ výkladu, a předem tak vylou- čit vůbec samotnou možnost odpůrce podat návrh na ustanovení zástupce v řízení o poza- stavení činnosti politické strany (hnutí).
Dále proto Nejvyšší správní soud přistou- pil k samotnému zkoumání splnění dvou zá- konem daných podmínek pro ustanovení zá- stupce podle shora již citovaného ustanovení soudního řádu správního, tedy předpokladu odpůrce k osvobození od soudních poplatků a potřeby ustanovení zástupce k ochraně práv odpůrce v řízení. K první uvedené zákonné podmínce ne- zbytné pro ustanovení zástupce (předpoklad odpůrce k osvobození od soudních poplatků) je třeba nejprve konstatovat, že odpůrce i přes doplňující výzvu Nejvyššího správního soudu doložil, že nemá dostatek prostředků, pouze prostřednictvím „čestného prohlášení“ a kon- statování, že nemá žádný majetek ani finanč- ní prostředky.
Přestože Nejvyšší správní soud považuje takové prokázání uvedených sku- tečností za zcela nedostatečné (politické stra- ny a hnutí musí každoročně předkládat vý- roční finanční zprávy obsahující mimo jiné i roční účetní výkazy, zprávu auditora o ově- ření roční účetní uzávěrky apod., takže se pří- mo nabízelo, aby odpůrce tyto nebo obdobné dokumenty k návrhu připojil, nepovažoval za nezbytné konkrétní finanční a majetkové poměry odpůrce dále podrobovat bližšímu zkoumání. V tomto ohledu je totiž především potřebné upozornit na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.
11. 2007, čj. 62 Ca 40/2007-41, č. 1482/2008 Sb. NSS, ve kterém uvedený soud mimo jiné vyslovil, že „[plo ob- čanském sdružení, hodlá-li být aktivně čin- ným, lze požadovat, aby si materiální pro- středky pro svoji činnost (alespoň v základní a pro samotnou činnost v nezbytné míře) za- jistilo samo. Rezignuje-li sdružení na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevy- tvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků.“ Přestože uvedený právní názor může být z hlediska jeho obecné aplikace sporný a je vždy třeba zkoumat konkrétní skutkové okol- nosti každé věci, za použití výkladu logické- ho, konkrétně argumentace a míinorií ad maius, je nicméně možno dovodit, že pokud lze uvedené požadavky (obstarání alespoň zá- kladních prostředků pro svoji činnost) klást 763 2101 za určitých podmínek na občanská sdružení, tím spíše by měly těmto požadavkům vyho- vět politické strany, které chtějí aktivně vyko- návat svoji činnost.
Jak ostatně vyplývá ze sa- motného $ 1 odst. 1 zákona o politických stranách, slouží výkon práva sdružovat se v politických stranách a politických hnutích občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodár- ných sborů, orgánů vyšších územních samo- správných celků a orgánů místní samosprávy. Lze si přitom jen těžko představit politickou stranu, která se hodlá aktivně podílet na vy- tváření zastupitelských orgánů, ať již v rámci jakékoliv úrovně veřejné správy (což je vůbec samotný smysl zařazení institutu politické strany do právního řádu), přičemž taková strana současně nevykazuje žádný majetek ani finanční prostředky.
Primárním úkolem politických stran je účast ve volbách. Pokud však volební zákony podmiňují tuto účast ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky složením příspěv- ku (resp. kauce), a z judikatury Ústavního sou- du plyne, že tato povinnost není protiústavní, je zcela zřejmé, že od politických stran lze legi- timně očekávat existenci alespoň minimálního vlastního majetku. K tomu Nejvyšší správní soud považuje za vhodné připomenout, že sa- motné meritorní rozhodování v dané věci se bude týkat otázky, zda odpůrce předložil vý- roční finanční zprávy Poslanecké sněmovně v podobě stanovené zejména $ 18 odst. 1 záko- na o politických stranách.
Již samotné zajištění takovéto výroční finanční zprávy se všemi její- mi zákonnými náležitostmi přitom bezpochy- by stojí každou politickou stranu (hnutí) určité finanční prostředky, a lze proto konstatovat, že k tomu, aby politická strana (hnutí) mohla existovat, vyvíjet svoji činnost a plnit své zá- konné povinnosti, se bez finančních prostřed- ků (byť minimálních v podobě například člen- ských příspěvků) neobejde. Vzhledem k tomu, že se ze shora již citova- ného $ 35 odst. 8 s. ř. s. podává, že ustanovit zá- stupce lze toliko tomu, u něhož jsou v prvé řa- dě dány předpoklady k osvobození od soudních poplatků, a soud výše uvedeným způ- sobem dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě není, již tím podmínku pro ustanovení zástupce odpůrce nesplnil.
Přesto Nejvyšší správní soud považuje za vhodné se na okraj to- hoto rozhodnutí zmínit i o druhé podmínce, která při hodnocení oprávněnosti žádosti od- půrce o ustanovení zástupce přicházela do úva- hy, konkrétně o potřebnosti ustanovení zástup- ce k ochraně práv odpůrce. K této otázce je totiž třeba především připomenout, že smys- lem následného řízení u Nejvyššího správního soudu ve věci samé (tedy o návrhu na pozasta- vení činnosti odpůrce) je toliko posouzení, zda odpůrce splnil svoji zákonnou povinnost a předložil včas (případně dodatečně) Poslane- cké sněmovně výroční finanční zprávy v podo- bě, kterou stanoví zákon o politických stra- nách, či nikoliv.
Takové řízení přitom není z hlediska svého průběhu nikterak kompliko- vané či jinak náročné, a proto by odpůrce v tomto ohledu musel uvést zcela jednoznačné důvody, které jej vedou k přesvědčení o potře- bě ochrany jeho práv prostřednictvím ustano- veného zástupce, což ovšem neučinil. 2101 Řízení před soudem: elektronická forma podání ve věcech volebních k $ 37 odst. 2 a $ 93 odst. 2 soudního řádu správního Požadavku $ 93 odst. 2 s. ř. s. vyhovuje, je-li podání soudu zasláno v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikova- ném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, 23% a není jej třeba doplňovat písemným podáním.
Vláda České republiky proti politické straně Agrární strana v řízení o návrhu na pozasta- vení činnosti politické strany.