tických hnutích, ve znění zákonů č. 117/1994 Sb., č. 296/1995 Sb., č. 340/2000 Sb., č. 556/2004 Sb. a č. 342/2006 Sb. (v textu též „zákon o politických stranách“) Porušování povinnosti politické strany či hnutí předkládat Poslanecké sněmov- ně každoročně výroční finanční zprávy se zákonem stanovenými náležitostmi ($ 18 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích) je zvláštním a samostatným důvodem pro pozastavení činnosti této strany a pro její následné rozpuštění v případě, že tyto skutečnosti, pro které byla činnost strany či hnutí Nejvyšším správním soudem pozastavena, trvají i nadále.
Tyto případy je tře- ba odlišovat od možných důvodů pro rozpuštění politické strany či politického hnu- tí podle $ 13 odst. 6 citovaného zákona ve spojení s G 1 až $ 5 téhož zákona (tj. z dů- vodu ohrožení demokratického zřízení, porušování ústavy a zákonů, snahy uchopit moc a omezit volnou politickou soutěž a z dalších důvodů vyplývajících zejména z $4 citovaného zákona).
Z obsahu spisu soud konstatuje, že shora citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2006, čj. Pst 15/2005-18, byla pozastavena činnost odpůrce, neboť by- lo prokázáno, že skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti, neboť opakovaně ne- předložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, vý- roční finanční zprávy, a to za roky 2002 a 2003, a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil povinnost stanovenou v $ 18 odst. 1 zákona o politických stranách, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl o pozastavení činnosti této politické strany.
Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1699 ze 44. schůze konané dne 12. 5. 2005, z usne- sení Poslanecké sněmovny č. 2447 z 55. schůze konané dne 26. 4. 2006, z usnesení Poslanecké sněmovny č. 295 ze 14. schůze konané dne 27. 4. 2007 a z usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 z 30. schůze konané dne 30. 4. 2008 je patrno, že odpůrce nepředložil výroční finanč- ní zprávu ani za roky 2004, 2005, 2006 a 2007. 254 Vzhledem k tomu, že podle ustanovení $ 96 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu, musel soud ještě postavit najisto, zda odpůrce v me- zidobí (tedy od podání návrhu na rozpuštění ze dne 16.
12. 2008 do doby rozhodnutí) zpětně svoji zákonnou povinnost nesplnil. Jak Nejvyšší správní soud zjistil z přípisu Ing. Marcely Hálkové, tajemnice kontrolního vý- boru Poslanecké sněmovny PČR, ze dne 10. 6. 2009, odpůrce k uvedenému datu Poslanec- ké sněmovně výroční finanční zprávy ne- předložil. Tuto skutečnost [ze doložit také přehledem a obsahem jednotlivých usnesení kontrolního výboru Poslanecké sněmovny uveřejněném na internetových stránkách Po- slanecké sněmovny Parlamentu České repub- liky (www.psp.cz).
(...) Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odpůrce po pozastavení své činnosti v záko- nem stanovené době jednoho roku ($ 14 odst. 2 zákona o politických stranách) neuči- nil žádné úkony k odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí Nevyššího správní- ho soudu o pozastavení jeho činnosti, tj. ne- předložil výroční finanční zprávy se zákonný- mi náležitostmi za roky 2002 a 2003. Navíc, jak vyplývá z citovaných usnesení Poslanecké sněmovny a sdělení jejího kontrolního výbo- ru, nesplnil tuto povinnost ani ve vztahu k ro- kům následujícím (2004 až 2007).
Odpůrce tak opakovaně nepředložil příslušnému orgá- nu, tedy Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy splňující náležitosti stanovené v $ 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Z již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se přitom v tomto ohledu jednoznačně podává, že „jestliže i po uplynu- ří lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o po- zastavení činnosti politické strany nebo poli- tického hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany nebo hnutí podle f 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.
12. 2003, čj. Pst 5/2003-43, č. 299/2004 Sb. NSS). V daném případě nebylo důvodu se od takto vysloveného právního názoru odchýlit, a pro- to Nejvyšší správní soud rozhodl na základě návrhu oprávněného subjektu tak, jak je uve- deno ve výroku, tedy že uvedená politická strana se rozpouští. V této souvislosti Nejvyšší správní soud považuje za vhodné připomenout, že politic- ké strany a politická hnutí nepředstavují běž- né právnické osoby. Již Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. PI.
ÚS 26/94 (č. 296/1995 Sb.), uvedl, že „politické strany a politická hnutí jsou korporacemi na sou- kromoprávním základu, v nichž členství ne- ní výsledkem aktu veřejné moci, ale volného rozhodnutí jednotlivců, nemají veřejnopráv- ní statut, a požívají proto ochrany, plynoucí ze základních práv a svobod, v rozsahu, v němž lze základní práva a svobody vztáh- nout i na právnické osoby. [..| Přesto však ústavněprávní postavení politických stran nemůže být definováno pouze jako prostý výsledek zjištění, že strany nemají statut státního orgánu, a v důsledku toho nejsou ničím jiným, než soukromými spolky.
Takto jednoduché jejich postavení v současné době není. Po druhé světové válce překonala řada ústav předválečnou ústavní prudérii a upra- vila postavení a úlohu politických stran vý- slovně též v ústavním zřízení. Tomuto ústav- nímu „odhalení“ veřejné úlohy politických stran a snahám po jejich „zveřejnoprávně- ní“ vyšlo v některých západoevropských ze- mích vstříc uznání jistého statutu veřejnosti, tj. role, kterou mají strany ve státě a vůči stá- tu, aniž by však samy byly státem (měly stát- ní, veřejnoprávní povahu).
Z této ambiva- lentní povahy politických stran vyplývá řada problémů spojených s interpretací jejich po- stavení, funkce a vztahu ke státu.“ Za situace, kdy stát politickým stranám a politickým hnutím přiznává ve vztahu k ji- ným korporacím soukromého práva privile- gované postavení, které se konkrétně proje- vuje např. v oblasti jejich přímého státního financování, v monopolu podávat kandidátní listiny v některých volbách apod., je zcela le- gitimní po nich vyžadovat transparentnost hospodaření, aby měl každý občan reálnou možnost získat informace, o jakou politickou stranu (resp. politické hnutí) se jedná, kdo za ní „finančně stojí“, jaké příjmy je schopna zís- kat z členských příspěvků, zda jsou její vyka- zované výdaje přiměřené atp. Pokud mají být politické strany a politická hnutí svorníkem mezi občany a státem, aktivizujícím občany a zapojujícím je do veřejných záležitostí, ne- zbytným článkem zprostředkujícím obča- nům podíl na politické moci (srov. např. roz- sudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.
4. 2005, čj. Pst 2/2003-69, č. 586/2005 Sb. NSS) je toto informační právo občanů - voli- čů nezbytným předpokladem férového poli- tického boje. Jinými slovy, nepředložení finančních zpráv splňujících kritéria zakotve- ná v $ 18 zákona o politických stranách nelze považovat za formální či formalistický důvod pro rozpuštění politické strany či politického hnutí, nýbrž důvod zaručující transparent- nost politického boje, zabraňující manipulaci s voliči a v konečném důsledku zajišťující za- chování nedeformované politické soutěže.
Zároveň je nezbytné, aby výše zmíněné fi- nanční údaje poskytované samotnými politic- kými stranami (resp. politickými hnutími) byly alespoň do určité míry verifikovány, k čemuž slouží zejména požadavek na ověře- ní roční účetní závěrky auditorem. Zákon o politických stranách tedy z těchto důvodů zcela konsekventně spojuje s opakovaným neplněním povinnosti předkládat výroční fi- nanční zprávy nejprve pozastavení, a není-li zjednána náprava, následné rozpuštění poli- tické strany. Od případů, kdy finanční zprávy nejsou předloženy vůbec či nejsou opatřeny povin- nou zprávou auditora, je pak nutné odlišit případy, kdy finanční zprávy sice předloženy jsou, ale-vyvstane.
otázka, zda tyto finanční zprávy splňují náležitosti zakotvené v $ 18 zá- kona o politických stranách. V posledně jme- nované skupině případů Nejvyšší správní soud obzvláště obezřetně dbá na to, aby za- bránil přepjatému formalismu při zkoumání náležitostí předložených finančních zpráv (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního 255 2007 soudu ze dne 20. 2. 2008, čj. Pst 39/2007-82). Projednávaná věc však spadá do prvně jme- nované skupiny případů, neboť odpůrce fi- nanční zprávy nepředložil vůbec.
Zákon o politických stranách obsahuje rovněž další záruky proti nepřiměřené apli- kaci institutu rozpuštění politické strany či politického hnutí z důvodu nepředložení fi- nančních zpráv splňujících náležitosti dle $ 18 zákona o politických stranách. Samotné rozpuštění politické strany či politického hnutí podle $ 13 odst. 6 zákona o politických stranách z důvodu nepředložení finančních zpráv totiž probíhá ve dvou fázích. Nezbyt- ným prvním krokem k rozpuštění politické strany je pozastavení činnosti politické stra- ny či politického hnutí.
Podle $ 14 odst. 3 zá- kona o politických stranách, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stano- vená povinnost uznána za splněnou přísluš- ným orgánem (k tomu blíže viz usnesení Nej- vyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, čj. Obn 1/2006-11, č. 1386/2007 Sb. NSS). Ji- nými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodne o pozastavení činnosti politické strany Či hnutí, nic jim nebrání v tom, aby bezpro- středně po splnění zákonných povinností po- kračovaly v plném rozsahu ve své činnosti.
Pozastavení činnosti politické strany či poli- tického hnutí tak nepředstavuje nevratný či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně či dotčenému politickému hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední vý- zvu ze strany státu k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické strany či daného politického hnutí. Teprve v případě, že do- tčená politická strana či dotčené politické hnutí na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok, tj. rozpuštění politické strany či hnutí.
Právě tento dvouťfázový postup odlišuje řízení o rozpuštění politické strany či politického hnutí podle $ 13 odst. 6 zákona o politických stranách z důvodu nepředložení finančních 256 zpráv od řízení o rozpuštění politické strany či politického hnutí podle $ 13 odst. 6 zákona o politických stranách ve spojení s $ 1 až 5 té- hož zákona (tj. mj. z důvodu ohrožení demo- kratického zřízení, porušování ústavy a záko- nů, snahy uchopit moc a omezit volnou politickou soutěž a z dalších důvodů vyplýva- jících zejména z $ 4 zákona o politických stra- nách).
Proto nelze bez dalšího činit paralelu mezi oběma výše zmíněnými způsoby roz- puštění politických stran a hnutí ani mecha- nicky aplikovat na nepředložení finančních zpráv kritéria, která Nejvyšší správní soud de- finoval v rozsudku ze dne 4. 3. 2009, čj. Pst 1/2008-66 (č. 1841/2009 Sb. NSS), právě pro případy, kdy se posuzuje, zda je činnost poli- tické strany v rozporu zejména s $ 4 zákona o politických stranách. Nejvyšší správní soud dále poukazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu ze dne 18.
10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (č. 296/1995 Sb.), podle kterého politické strany a politická hnutí trvale porušující zákon (tj. porušování má charakter perpetuálního chování) nemo- hou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti poli- tické strany nebo politického hnutí je v těch- to případech vytvoření právního rámce pro nápravu vadného stavu, a pokud k nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému po- dání návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí.
Podle $ 14 odst. 2 zá- kona o politických stranách totiž mohou stra- ny a hnutí při pozastavení činnosti činit pou- ze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o po- zastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí po- zastavena, podají orgány uvedené v $ 15 to- hoto zákona žalobu (návrh) ve správním soudnictví na rozpuštění strany nebo hnutí. Právě tato opakovanost a dlouhodobost pro- tiprávního chování je tedy nezbytnou pod- mínkou pro rozpuštění politické strany či po- litického hnutí z důvodu nepředložení finančních zpráv.
Územní plánování: opatření obecné povahy; námitky; schvalování a přezkum územního plánu k $ 10laa násl. soudního řádu správního, ve znění zákona č. 127/2005 Sb. k $ 53 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiné- ho funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na ná- vrh vlastníka takových pozemků zabývat v řízení podle $ 101a a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti no- vému funkčnímu využití pozemků, a tedy obci umožnil se s těmito výhradami se- známit a reagovat na ně prostřednictvím vypořádání námitek nebo připomínek dle $ 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006.
Vláda proti politické straně Volba pro budoucnost o návrhu na rozpuštění politické strany.