tích, ve znění zákonů č. 117/1994 Sb. a č. 151/2002 Sb. (v textu též „zákon o politických stranách“) Dodatečné předložení výroční finanční zprávy Poslanecké sněmovně politickou stranou, jejíž činnost byla sice pozastavena, ovšem nebyla dosud rozpuštěna, je pří- pustné i po uplynutí lhůty stanovené v $ 14 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružo- vání v politických stranách a v politických hnutích.
C.) Z výše uvedeného vzal Nejvyšší správ- ní soud za prokázané, že odpůrce po pozasta- vení své činnosti v zákonem stanovené době jednoho roku neučinil žádné úkony k odstra- nění stavu, který byl důvodem pro rozhodnu- tí Nejvyššího soudu o pozastavení jeho čin- nosti, tj. nepředložil výroční finanční zprávy za roky 1996 až 1997, což odpůrce ani sám vý- slovně nepopírá. Byť lze pochopit, že odpůrci zřejmě do určité míry ve včasné nápravě to- hoto stavu zabránily jeho vnitrostranické zá- 727 1640 ležitosti, není možné v projednávané věci v žádném případě považovat dopis předsedo- vi Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny (navíc až ze dne 28.
6. 2004) za odpovídající úkon směřující k odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o pozastavení činnosti odpůrce. Navíc, jak vy- plývá z citovaných usnesení Poslanecké sně- movny a sdělení jejího kontrolního výboru, nesplnil odpůrce svoji zákonnou povinnost ani ve vztahu k rokům následujícím. Odpůrce tak opakovaně nepředložil příslušnému orgá- nu, tedy Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy splňující náležitosti stanovené v $ 18 odst. 1 zákona o politických stranách.
Z již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se přitom v tomto ohledu jednoznačně podává, že „jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí trva- Jí skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany nebo hnu- tí podle S 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v poli- tických hnutích.“ [rozsudek © Nejvyššího správního soudu ze dne 4.
12. 2003, čj. Pst 5/2003-43 (č. 299/2004 Sb. NSS)]. V projed- návané věci neshledal Nejvyšší správní soud důvody se od takto vysloveného právního ná- zoru odchýlit, a proto rozhodl na základě ná- vrhu oprávněného subjektu tak, jak je uvede- no ve výroku, tedy že uvedené politické hnutí se rozpouští. K tomu ještě považuje Nejvyšší správní soud za vhodné dodat, že nelze považovat za důvodnou a přiléhavou argumentaci odpůr- ce z jeho vyjádření k návrhu, že nemohl Po- slanecké sněmovně předkládat zpětně výroč- ní finanční zprávy po 9.
5. 2002, neboť (jak odpůrce tvrdí) v souladu s $ 14 odst. 2 zákona o politických stranách mohl činit pouze úko- ny k odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu 0 pozastavení jeho čin- nosti, a to jen po dobu jednoho roku od po- zastavení této činnosti. Odpůrce tak de facto tvrdí, že svoji zákonnou povinnost za roky 1996 a 1997, stejně tak jako roky následující, 728 později dodatečně nesplnil mimo jiné i z to- ho důvodu, že by svými úkony směřujícími k nápravě tohoto stavu po 9. 5. 2002 porušo- val shora citované ustanovení zákona o poli- tických stranách.
Toto jeho tvrzení je nicmé- ně třeba považovat za tvrzení do určité míry účelové, kterým se především snaží zakrýt tu skutečnost, že výroční finanční zprávy za ro- ky 1996 a následující nepředložil ani v presu- mované jednoroční lhůtě, ani později. Výklad $ 14 odst. 2 citovaného zákona, který by neu- možňoval politické straně, jejíž činnost byla pozastavena a dosud nebylo rozhodnuto o je- jím rozpuštění (či dokonce nebyl ani podán návrh na její rozpuštění), předložit Posla- necké sněmovně chybějící výroční finanční zprávy za předchozí roky, má-li tato strana vů- li výroční finanční zprávy i poté předložit, by přitom představoval příliš formální a zužující výklad takového ustanovení, který by se mohl dostat i do rozporu s ústavně zakotveným principem ochrany svobodné soutěže poli- tických sil (čl.
22 Listiny základních práv a svobod). Nejvyšší správní soud v této souvislosti navíc považuje za vhodné upozornit i na $ 96 s. ř. s., ze kterého mimo jiné vyplývá, že soud o návrhu na rozpuštění politické strany roz- hoduje podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. V tomto ohledu te- dy není soud striktně vázán hodnocením, zda byla kupříkladu právě určitá výroční finanč- ní zpráva podána příslušnému orgánu před uplynutím Ihůty dané ustanovením $ 14 odst. 2 zákona o politických stranách, či nikoliv.
Do- datečné předložení výroční finanční zprávy Poslanecké sněmovně politickou stranou, je- sud nebyla rozpuštěna, i po uplynutí lhůty stanovené v $ 14 odst. 2 zákona o politických stranách je tedy přípustné. Podle přesvědče- ní Nejvyššího správního soudu je třeba jed- noznačně preferovat situaci, kdy pro politic- ké strany (hnutí), jejichž činnost byla sice pozastavena, které mají ovšem i nadále zájem podílet se na správě věcí veřejných, byl dán prostor pro jejich aktivitu (možnost předlo- žit výroční finanční zprávy i po uplynutí jed- noroční lhůty dané ustanovením $ 14 odst. 2 zákona o politických stranách); opačný vý- klad by mohl zcela nelogicky vést k jistě nežá- doucímu vzniku určité skupiny politických stran v některých případech i proti své vůli několik let pasivně čekajících na svoje roz- puštění.
K tomu považuje Nejvyšší správní soud za vhodné ještě dodat, že uvedenou jed- noroční lhůtu ve smyslu $ 14 odst. 2 zákona o politických stranách je třeba chápat spíše jako lhůtu z hlediska politických stran ochrannou, tedy lhůtu ve prospěch zachová- ní aktivní činnosti politických stran (hnutí), a nikoliv naopak. Jak zdejší soud vyslovil již ve svém rozhodnutí ze dne 29. 8. 2007, čj. Obn 1/2006-11 (č. 1386/2007 Sb. NSS), „Ihů- tu jednoho roku, zakotvenou v citovaném ustanovení, pak je třeba vykládat jednak ja- ko lhůtu, po kterou by nejpozději měla do- tčená strana napravit zjištěné nedostatky, a současně se jedná o lhůtu, před jejímž marným uplynutím nejsou vláda anebo pre- zident oprávněni podat návrh na její roz- puštění.
Lze tak funkce této lhůty vymezit ja- ko motivační i ochrannou“ 1641 Územní řízení: účastenství v řízení; k pojmu „přímo dotčen 2 na vlastnickém právu“ k $ 34 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb. a č. 83/1998 Sb.“ Neurčitý právní pojem „přímo dotčen na vlastnickém právu“ ve smyslu $ 34 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 je nutno interpretovat vždy s ohledem na okolnosti spočívající v povaze umísťované stavby a jejích možných dopadech na okolí.
Pří- mým dotčením vlastníka nemovitostí na jeho vlastnickém či jiném právu může být i dotčení vlastníka zvýšenou hlukovou hladinou nebo jiným znečištěním způsobe- ným intenzitou dopravy v důsledku rozhodnutí o umístění velkoskladu, který bude prostřední blízkosti jeho nemovitosti.
Vláda České republiky proti politické straně Strana podnikatelů, živnostníků a rolníků České republiky o návrhu na rozpuštění politické strany.
pouze „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“; z toho důvodu tedy není ani na místě v projednávané věci posuzovat a hodnotit „společenskou nebezpečnost“ nebo „promlčení“ postupu odpůrce, neboť se jedná o právní instituty, které ve světle shora uvedeného v projednávané věci aplikovat nelze.
Výrok o nákladech řízení se opírá zejména o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá a úspěšný navrhovatel náhradu nákladů výslovně nepožadoval a zjevně mu v této souvislosti žádné náklady řízení ani nevznikly.
Podle ustanovení § 13 odst. 6 zákona o politických stranách určil Nejvyšší správní soud likvidátorem Mgr. Radslava Janečka, advokáta se sídlem Bubeníčkova 44, Brno, který bude postupovat přiměřeně podle předpisů o likvidaci majetku a závazků obchodních společností (§ 12 odst. 4 zákona o politických stranách). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u řádné opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. února 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu