Nejvyšší správní soud usnesení volby

Vol 11/2013

ze dne 2013-02-13
ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.11.2013.11

Vol 11/2013- 11 - text



Pokračování Vol 11/2013 - 12

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatelů: a) Mgr. G. K., b) J. P., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise se sídlem nám. Hrdinů 4, Praha 4, 2) Ing. Miloš Zeman, CSc., bytem Brdičkova 9, Praha 13, 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem Osvětimany 274, odpůrci 2) a 3) zastoupeni JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5 Zbraslav, v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky,

I. Návrh s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Navrhovatelé ve svém návrhu ve volební věci sp. zn. Vol 11/2013, doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 2. 2013, předestřeli řadu námitek ohledně „znemožnění volebního práva“, které „nelze naplnit u osob, které jsou občany ČR, dosáhly věku 18-ti let a nemají v ČR evidováno trvalé bydliště.“ Proto žádali, aby Nejvyšší správní soud „v rámci svých kompetencí toto řešil anebo tuto stížnost postoupil jinému příslušnému správnímu orgánu nebo příslušnému soudu, v jehož kompetenci je řešení této stížnosti“.

Protože tento návrh trpěl nedostatky, které bránily jeho věcnému projednání, Nejvyšší správní soud navrhovatele poučil o náležitostech návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky dle § 66 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů, a podle § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je usnesením ze dne 4. 2. 2013, č. j. Vol 11/2013 - 3, vyzval k odstranění vad podání. Současně je také poučil, že nebudou-li vady podání odstraněny ve lhůtě tří dnů od doručení této výzvy (poslední den lhůty musí být odstranění vad doručeno soudu), nebude pro tento nedostatek možno v řízení pokračovat a soud podání odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.

Navrhovatelé na uvedenou výzvu, která jim byla doručena dne 6. 2. 2013, reagovali podáním ze dne 7. 2. 2013, označeným jako „stížnost na porušení ústavního zákona č. 71/2012 Sb.“ V jeho obsahu výslovně Nejvyššímu správnímu soudu sdělili, že svou stížností „nezpochybňujeme prezidentskou volbu, ale související zákony, které občanům ČR tuto volbu znemožňují, ač jsou tyto zákony nižší právní síly.“ Proto pouze opětovně žádali, aby Nejvyšší správní soud „tuto stížnost posoudil a rozhodl o ní jako důvodné či nedůvodné, anebo aby věc postoupil k rozhodnutí Ústavnímu soudu.“ Z uvedeného je zřejmé, že v návrhu i po jeho doplnění absentuje dostatečně určitý návrhový petit ve smyslu § 66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta a i nadále tak není zřejmé, čeho se navrhovatelé vlastně domáhají, ač byli řádně poučeni. Stejně tak navrhovatelé neuvádí žádné relevantní konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo porušení zákona o volbě prezidenta způsobem, který mohl ovlivnit výsledky volby prezidenta.

Za dané situace tak předmětný návrh ani v doplněné podobě není jako volební stížnost věcně projednatelný, v řízení není možno pro tyto nedostatky pokračovat, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

Pokud se navrhovatelé domáhali postoupení věci k Ústavnímu soudu, je třeba zdůraznit, že účastníkům řízení nesvědčí „nárok“ na předložení věci Ústavnímu soudu, příslušnému soudu mohou učinit toliko podnět k takovému postupu, nicméně ten jím není vždy vázán, neboť z Ústavy ČR plyne soudu právo a zároveň povinnost předložit Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona, jehož má být při řešení věci použito, pouze dojde-li k závěru, že je v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR). V dané věci však Nejvyšší správní soud k takovému postupu neshledal žádný důvod.

Pouze nad rámec výše uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné se stručně vyjádřit k námitce navrhovatelů ohledně porušení jejich volebního práva, které spatřují ve „znemožnění prezidentské volby podle zákona č. 71/2012 Sb. občanům ČR starším 18-ti let, kteří mají bydliště na území ČR, ovšem ne trvalé bydliště.“ Podmínka trvalého „bydliště“ (pobytu), jejímž naplněním je podmíněno „aktivní“ volební právo, je příslušnými zákony vyžadována pouze pro volby do obecních zastupitelstev (§ 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí), u voleb do zastupitelstev krajů (§ 4 zákona č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů) a u voleb do Evropského parlamentu (§ 5 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu), přičemž ani Ústavní soud ji neshledal v rozporu s ústavně zakotvenými principy všeobecnosti a rovnosti volebního práva (srov. např. nález sp. zn. IV.

ÚS 420/2000 ze dne 10. 10. 2000 či nález sp. zn. Pl. ÚS ze dne 22. 5. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Nelze se tak ztotožnit s námitkou navrhovatelů, že absence „trvalého bydliště v ČR znemožňuje prezidentskou volbu“, neboť dle čl. 55 odst. 6 Ústavy ČR ve spojení s § 4 odst. 1 zákona o volbě prezidenta je „aktivní“ volební právo u volby prezidenta republiky podmíněno pouze občanstvím ČR a dovršením věku 18-ti let nejpozději v poslední den voleb, nikoliv i existencí trvalého pobytu (shodným způsobem jsou podmínky volebního práv stanoveny i pro volby do Poslanecké sněmovny a Senátu).

V závěru návrhu předestřenou konkrétní námitku navrhovatelů, že z důvodu absence trvalého „bydliště“ ve Zlíně byli Magistrátem města Zlín odmítnuti k zápisu do voličských seznamů, je třeba považovat za opožděnou, neboť navrhovatelé se v době před konáním volby prezidenta republiky mohli domáhat postupem podle § 28 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb. provedení oprav v seznamu voličů, resp. postupem podle § 88 s. ř. s. soudní ochrany ve věcech seznamu voličů u příslušného krajského soudu. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle § 93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u řádné opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. února 2013

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu