a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb. (v textu též „volební zákon“) I. Účastníkem řízení o návrhu na neplatnost voleb do Senátu je ve smys- lu definice účastenství obsažené v $ 90 odst. 2 s. ř. s. vedle navrhovatele pou- ze Státní volební komise a kandidát, který byl zvolen senátorem. II. I v řízení ve věcech voleb lze všechny skutkové a/nebo právní důvody, o něž navrhovatel opírá svůj návrh, účinně uvést pouze ve lhůtě stanovené pro podání návrhu. III. Tajnost hlasování úzce souvisí s principem svobodných voleb. Jestli- že nikoliv rozsáhlé porušení tajnosti hlasování nevyloučí svobodu výkonu aktivního volebního práva, nebude mít zpravidla ani za následek zpochyb- nění výsledků voleb.
a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb. (v textu též „volební zákon“) I. Účastníkem řízení o návrhu na neplatnost voleb do Senátu je ve smys- lu definice účastenství obsažené v $ 90 odst. 2 s. ř. s. vedle navrhovatele pou- ze Státní volební komise a kandidát, který byl zvolen senátorem. II. I v řízení ve věcech voleb lze všechny skutkové a/nebo právní důvody, o něž navrhovatel opírá svůj návrh, účinně uvést pouze ve lhůtě stanovené pro podání návrhu. III. Tajnost hlasování úzce souvisí s principem svobodných voleb. Jestli- že nikoliv rozsáhlé porušení tajnosti hlasování nevyloučí svobodu výkonu aktivního volebního práva, nebude mít zpravidla ani za následek zpochyb- nění výsledků voleb.
Navrhovatelka v návrhu i v jeho dopl- nění označila jako účastníky řízení (krom sebe samé) Státní volební komisi, Magist- rát města Ústí nad Labem (jakožto pověře- ný obecní úřad se sídlem ve volebním ob- vodu) a Jaroslava D., tedy kandidáta, jenž neuspěl ve druhém kole voleb. Toto vyme- zení účastníků - dle názoru soudu - neod- povídá definici účastenství obsažené v $ 90 odst. 2 s. ř. s., podle níž jsou účastníky ří- zení navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena. Nepřes- né vymezení okruhu účastníků navrhova- telkou v tomto typu řízení však není na zá- vadu, neboť kdo je žalovaný, určuje zákon, a soud v souladu s ním s takovou osobou či orgánem jedná, resp. nejedná s tím, kdo účastníkem řízení není, ač jej tak navrho- vatelka nesprávně označila; zvláštní usne- sení o tom vydávat nemusí (arg. $ 53 odst. 2 s. ř. s. a contrario). Vedle navrhovatelky jsou účastníky řízení též příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena. Příslušným volebním orgánem v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Senátu je pouze Státní volební komise, a nikoliv již pově- řený obecní úřad se sídlem ve volebním obvodu či snad okrsková volební komi- se. Tento závěr je patrný nejen z prvotní- ho přiblížení se obsahu normy obsažené v $ 90 odst. 2 s. ř. s. jazykovým výkladem (arg. jednotné číslo: „příslušný volební orgán“), ale především z vymezení kom- petencí v $ 8 volebního zákona, z něhož se bezpochyby podává závěr, že Státní volební komise je volebním orgánem za- střešujícím volby do Senátu, pročež by účast dalších volebních orgánů v řízení byla zjevně nadbytečná. Co se týče třetího účastníka, tedy to- ho, jehož volba byla napadena, pak jím není neúspěšný kandidát, ale naopak kandidát, který byl zvolen. Neúspěšný kandidát účastníkem řízení není, neboť jeho „volba“ nemůže být zpochybňována (účastníkem řízení by tento kandidát byl toliko tehdy, pokud by podal návrh). Slo- va zákona, že účastníkem řízení je ten, je- hož volba byla napadena, přitom nelze vykládat restriktivně tak, že by zvolený kandidát byl účastníkem jenom tehdy, pokud by se někdo domáhal návrhem vyslovení neplatnosti volby kandidáta, ale též tehdy, usiluje-li návrh o vyslovení neplatnosti voleb či hlasování; i v poslé- ze uvedených dvou případech totiž mo- hou být dotčena práva zvoleného kandi- dáta. Jiný výklad by nebyl konformní s článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 14 odst. 1 Mezinárod- ního paktu o občanských a politických právech. Tento závěr plně potvrzuje ná- lez pléna Ústavního soudu ze dne 10. 1. 1996, který, když zrušoval ustanovení $ 2001 o. s. ř. proto, že omezovalo úča- stenství v řízení toliko na navrhovatele, konstatoval: „Výraz jeho věc v čl. 38 odst. 2 Listiny je nutno vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, má mít možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným dů- kazům.“ Z těchto důvodů dospěl Nejvyš- ší správní soud k závěru, že účastníky ří- zení jsou navrhovatelka, Státní volební komise a zvolený kandidát MUDr. S. Ještě předtím, než Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení věci samé, zabýval se z procesního hlediska doplně- ním návrhu, který při ústním jednání předložil zástupce navrhovatelky. Toto doplnění jako celek není novým samo- 201 472 statným návrhem (a proto není na místě odmítnout takové podání jako opožděné), nýbrž z malé části má povahu zopakování tvrzení obsažených v návrhu a z převáž- né části se v něm uvádí zcela nové sku- tečnosti, které navrhovatelka v původ- ním návrhu na neplatnost 2. kola voleb ve lhůtě stanovené pro podání návrhu vůbec neuplatnila. Z ustanovení $ 87 odst. 2 volebního zákona plyne, že návrh na neplatnost voleb je třeba podat nejpoz- ději deset dnů po vyhlášení výsledků vo- leb Státní volební komisí. Z ustanovení $ 93 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že zmeškání lhůty k podání návrhu nelze prominout. Vzhledem k tomu, že výsledky voleb vy- hlásila Státní volební komise 16. 11. 2004 v Hospodářských novinách, připadl po- slední den lhůty, v níž mohl být návrh po- dán, na den 26. 11. 2004. Citovaná usta- novení hovoří sice pouze o návrhu na zahájení řízení, avšak je nepochybné, že lhůta se vztahuje i na uvedení všech skut- kových a/nebo právních důvodů, z nichž navrhovatel shledává volby neplatnými. Návrh totiž není tvořen pouze proces- ním nárokem, tedy uvedením toho, čeho se navrhovatel domáhá, ale též tvrzením důvodů, z nichž se domáhá určitého soudního výroku. Návrh na rozhodnutí ve věci a k němu vedoucí skutkové a/ne- bo právní důvody tvoří jeden celek. Z té- to příčiny Nejvyšší správní soud nepřihlí- žel k tvrzením obsaženým v doplnění návrhu, která měla povahu nových sku- tečností, a nepřistoupil ani k provádění dokazování připojenými přílohami. Ten- to závěr vyplývá i ze zcela specifické po- vahy volebního soudnictví, které je svá- záno přísnými Ihůtami, v nichž musí soud rozhodnout a své rozhodnutí v úpl- ném znění vyvěsit na úřední desce: v ří- zeních ve věcech neplatnosti voleb a hla- sování je podle $ 90 odst. 3 s. ř. s. soud povinen rozhodnout do dvaceti dnů po- té, kdy mu došel návrh. Tato krátká lhůta 202 by např. ani neumožňovala, aby soud s novými důvody stihl obeznámit druhou stranu a umožnit jí, aby se mohla kvalifi- kovaně vyjádřit a skutečně a účinně hájit svá práva, čímž by porušil právo na „rov- nost zbraní“ v řízení před soudem. Resp. pokud by soud dostatečnou lhůtu k vyjá- dření protistraně poskytl, porušil by sám procesní předpis, neboť by nestihl roz- hodnout v předepsané lhůtě a - pokud by návrhu na neplatnost voleb vyhověl - ohrozil by tím i případnou přípravu opa- kovaných voleb; takový postup by však byl zjevně absurdní a mohl by se stát ná- strojem pro obstrukce. S ohledem na tu- to teleologickou redukci, princip rovnos- ti, povahu volebního soudnictví, jakož i jednotu procesního nároku s důvody, z nichž povstává, má Nejvyšší správní soud za to, že po lhůtě stanovené pro po- dání návrhu již novoty přípustné nejsou. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl Nejvyšší správní soud ve věci sa- mé k závěru, že návrh na vyslovení ne- platnosti 2. kola voleb do Senátu Parla- mentu České republiky, konaných ve dnech 12. a 13. 11. 2004 ve volebním ob- vodu č. 31, není důvodný. Z ustanovení $ 90 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením $ 87 odst. 4 vo- lebního zákona vyplývá, že návrh na ne- platnost voleb je důvodný tehdy, byla-li porušena ustanovení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Nejvyšší správní soud setrvává i v souzené věci na své stabilní judikatu- ře (usnesení ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, publikované ve Sbírce roz- hodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 354/2004 Sb. NSS; dále usnesení ze dne 3. 12. 2004, čj. Vol 10/2004-24), podle níž v obecné rovině existují tři zá- kladní předpoklady vyhovění volební stížnosti: (1) protizákonnost, tzn. poru- šení některých ustanovení volebního zá- kona; (2). vztah mezi touto protizákon- ností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena volební stížností, a (3) zá- sadní intenzita této protizákonnosti, kte- rá ve svých důsledcích musí přinejmen- ším výrazně © zpochybňovat | volbu kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvod- ně domnívat, že pokud by k protizákon- nému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjedno- dušeně řečeno: tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků, tzn. je- jich zásadní zpochybnění. Nejvyšší správní soud po provede- ném dokazování shledal, že první pod- mínka, tedy porušení volebního zákona, je naplněna. Toto porušení spatřuje jed- nak v nedodržení tajnosti hlasování, jed- nak v protiprávním jednání s tím úzce souvisejícím a spočívajícím v tom, že okr- sková volební komise netrvala na tom, aby si voliči vzali oba hlasovací lístky. Hla- sování do přenosné volební schránky upravuje $ 19 odst. 7 volebního zákona, podle něhož volič může „požádat ze zá- važných, zejména zdravotních, důvodů obecní úřad a ve dnech voleb okrskovou volební komisi o to, aby mohl hlasovat mimo volební místnost, a to pouze v územním obvodu volebního okrsku, pro který byla okrsková volební komise zřízena. V takovém případě okrsková vo- lební komise vyšle k voliči dva své členy s přenosnou volební schránkou, úřední obálkou a hlasovacími lístky. Při hlasová- ní postupují členové volební komise tak, aby byla zachována tajnost hlasování. Mi- mo území České republiky nelze do pře- nosné volební schránky hlasovat“. V daném případě se dva členové okr- skové volební komise dostavili na zákla- us dě telefonické. žáďosti do Domova dů- chodců, aby umožnili vykonat aktivní volební právo těm. voličům; kteří špatně chodí, a bývalo by proto pro ně bylo ob: tížné či nemožné dostavit se do volební místnosti, která byla pro 71. volební okr- sek otevřena nedaleko v 31. základní ško- le. Členové okrskové volební komise s sebou měli rovněž dostatečný počet hlasovacích lístků a úředních obálek. Skutečnost, že jich s sebou:měli více, než byl počet osob, které opravdu. nakonec volily, není na závadu; naopak v situaci;. kdy přesný počet osob, které měly volit do přenosné volební schránky, nebyl znám, byla taková opatrnost zcela na místě. Okrsková volební komise neporu: šila volební zákon ani tím, že v Domově důchodců otevřela „provizorní volební místnost“, jak tvrdí navrhovatelka. Dle názoru Nejvyššího správního. soudu se nejednalo o volební místnost ve smyslu $ 17 volebního zákona, ale pouze o míst- nost, v níž mohli svůj: hlas odevzdat ti z obyvatelů Domova důchodců, kteří ne-: mohli dojít do volební místnosti, ale alespoň v:rámci Domova. důchodců se pohybovat mohli. Umístění přenosné volební schránky do takové místnosti není porušením volebního zákona, ne- boť při tomto typu hlasování je postup členů volební komise upraven jedinou směrnicí: jsou povinni postupovat tak, aby byla zachována tajnost hlasování. Citovaná norma stanoví toliko cíl, je- hož musí volební komise dosáhnout, ni- koliv však prostředky; ty. ponechává na její volbě. Protože se nejednalo:o volební místnost, nebylo ani nutné, aby v ní byly zvláštní prostory určené pro úpravu hla- sovacích lístků a oddělené plentou ($ 17 odst. 2 volebního zákona); okrsková vo- lební komise však měla zajistit v daných podmínkách tajnost hlasování jinak: pře- devším byla povinna trvat na tom, aby si 203 472 voliči vzali hlasovací lístek z každé z obou hromádek hlasovacích lístků, tj. aby si vzali hlasovací lístek obou kandi- dátů, a nikoliv jen toho kandidáta, které- ho chtěli volit. Z provedeného dokazová- ní však vyplynulo, že komise netrvala na tom, aby voliči převzali oba hlasovací lístky. V některých případech si tak vy- brali pouze lístek kandidáta, jemuž chtě- li dát svůj hlas, navíc před zraky obou členů komise a sociální pracovnice. Dále měla okrsková volební komise dle názo- ru soudu upozornit voliče, aby se s obě- ma hlasovacími lístky odebral ke stolku v opačném rohu místnosti, v němž by v soukromí do úřední obálky vložil lístek kandidáta, jehož chtěl volit; případně u osob, jejichž zdravotní stav takový po- stup neumožňoval (osoby o dvou fran- couzských holích, osoby nevidomé či špatně vidoucí), měla komise umožnit, aby hlasovací lístek za ně do obálky vlo- žil jiný volič, který by za ně případně vlo- žil obálku s lístkem i do přenosné voleb- ní schránky. Nejvyšší správní soud tedy shledal naplnění prvního předpokladu úspěšnosti volební stížnosti, tj. porušení volebního zákona spočívající v tom, že komise v některých případech netrvala na tom, aby voliči převzali oba hlasovací lístky, a že byla porušena tajnost hlasová- ní tím, že okrsková volební komise vědě- la, komu volič odevzdal svůj hlas. Druhý předpoklad, jímž je souvislost mezi porušením volebního zákona a vol- bou určitého kandidáta, však naplněn nebyl: popsaná porušení volebního zá- kona nezpůsobila zvolení MUDr. Pavla S., a naopak volební neúspěch Jaroslava D. Soud postavil najisto, že svoboda výkonu aktivního volebního práva - jakožto jed- noho ze základních požadavků na volby v demokratickém právním státě - byla zachována. Obyvatele Domova důchod- ců v prvé řadě nikdo nenutil, aby se 204 voleb účastnili: bylo tedy na jejich svo- bodném rozhodnutí, zda volit budou či nikoliv. Obyvatele Domova důchodců, kteří se rozhodli na volbách participo- vat, nikdo dále nepřinucoval k tomu, aby volili v místnosti, v níž byla v Domově důchodců umístěna přenosná volební schránka, ale mohli své volební právo vykonat v nedaleké volební místnosti v 31. základní škole, což také někteří z nich učinili. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poznamenává, že někteří voliči nehlasovali v oficiální volební místnosti, nýbrž v Domově důchodců ni- koliv ze zdravotních či z jiných vážných důvodů, ale toliko proto, že to pro ně by- lo pohodlnější (viz výpověď svědkyň Č., C. a P.). Připuštění takového jednání ne- lze ze strany okrskové volební komise považovat za porušení $ 19 odst. 7 voleb- ního zákona, ale spíše za jakousi službu navíc a snahu vyjít voličům vstříc, a to tím spíše, že okrsková volební komise nemůže reálně přezkoumávat, zda zdra- votní stav voliče je takový, aby mu umož- nil odebrat se do oficiální volební míst- nosti (ostatně pokud by okrsková volební komise z těchto důvodů odepře- la některému z voličů v důsledku svého mylného úsudku neprávem hlasování do přenosné volební schránky, vystavo- vala by se tím oprávněné výtce, že poru- šila svobodu voleb, neboť by zabránila volit tomu, kdo volit chtěl). Svědkyně A. dokonce vypověděla, že spolu se svým otcem dala přednost volbě v Domově důchodců i přesto, že si byla vědoma po- rušování tajnosti hlasování, a pokud by se o možnosti volit v Domově důchodců nedozvěděla, volil by její otec v 31. zá- kladní škole, v níž také pravidelně v mi- nulosti volíval. Jako podstatnou soud shledává především skutečnost, že volič si vždy mohl vybrat hlasovacídístek toho kandidáta, kterému chtěl dát svůj hlas. Vzdor tomu, že někteří voliči si vzali toli- ko jeden hlasovací lístek, byl to vždy hla- sovací lístek toho kandidáta, jehož chtěli ve volbách podpořit, a tento hlasovací lístek byl sečten. Z těchto příčin Nejvyš- ší správní soud dospěl k závěru, že mezi porušením volebního zákona a volbou kandidáta neexistuje souvislost. Co se týče třetího předpokladu, tj. in- tenzity porušení volebního zákona, má soud za to, že v daném případě byla tato intenzita nízká, resp. téměř nulová, a proto nemohla vést k zatemnění voleb- ních výsledků. Tajnost hlasování je poža- davkem, který není samoúčelný, ale kte- rý velmi úzce souvisí s principem svobodných voleb. Umožňuje každému voliči, aby mohl toliko v souladu se svým přesvědčením dát hlas tomu kandidáto- vi, kterého skutečně volit chce, a aby se z této volby nemusel nikomu - krom se- be samého - zpovídat. V souzené věci nemělo nevydání obou lístků a porušení tajnosti voleb za následek porušení svo- body voleb, jak již soud dovodil v před- chozím odstavci, a proto nezpůsobilo a ani nemohlo způsobit zkreslení voleb- ních výsledků. Krom toho je významná — ačkoliv nikoliv sama o sobě určující - i skutečnost, že vítězný kandidát - od- půrce 2) obdržel ve druhém kole v ce- lém volebním obvodu č. 31 celkem 11 908 hlasů, zatímco Jaroslav D., který ve druhém kole neuspěl, 9255 hlasů. Ve volebním okrsku č. 71 bylo přitom pro druhé kolo voleb zapsáno v seznamech voličů 1256 osob, bylo vydáno 200 obá- lek a stejný počet jich byl odevzdán a stejný počet obálek též obsahoval plat- né hlasy, přičemž v Domově důchodců podle zjištění soudu volilo toliko 56 voli- čů. I z porovnání počtu osob, které volily v Domově důchodců, s rozdílem hlasů, který dělil ve druhém kole úspěšného a neúspěšného kandidáta, je zřejmé, že k zatemnění výsledků v tomto konkrét- ním případě dojít nemohlo. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že nebyly současně naplněny všechny tři nutné podmínky úspěšnosti volební stíž- nosti, a proto podaný návrh zamítl. (axa)
Politická strana K. v P. proti 1) Státní volební komisi a 2) MUDr. Pavlu S. vÚ.