na č. 192/2002 Sb.
I. Na různé druhy médií dopadají v předvolebním období zejména tři povinnosti: všechna média, regulovaná zákonem o provozování rozhlaso- vého a televizního vysílání, podléhají trvalému požadavku objektivnosti a vyváženosti vysílání; všechna veřejnoprávní a veřejnoprávními korpora- cemi provozovaná média podléhají zásadě vyváženosti a rovného přístupu kandidujících subjektů v období volební kampaně; Česká televize a Český rozhlas pak nadto plní ještě specifický úkol svěřený jim v $ 16 odst. 4 záko- na č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a do- plnění některých dalších zákonů, poskytnout bezplatně 14 hodin vysílací- ho času, jenž se rozdělí rovným dílem mezi kandidující subjekty.
II. Vyváženost a rovný přístup do veřejnoprávních médií nelze chápat mechanicky jako absolutní rovnost kandidujících subjektů, nýbrž pohle- dem tzv. odstupňované rovnosti. To znamená, že jednak musí každý kandi- dující subjekt dostat alespoň určitou minimální šanci ke své prezentaci tak, aby byl naplněn požadavek jejich plurality; nad tuto minimální úroveň mu- sí být zastoupení kandidujících subjektů ve vysílání, zejména v pořadech zpravodajských či v publicistických debatách, přiměřené jejich politické- mu a společenskému významu.
III. Ustanovení $ 16 odst. 4 cit. zákona zakotvuje rovnost mezi jednotli- vými kandidujícími subjekty z hlediska času, který je vyhrazen pro jimi 866 prováděnou agitaci, nikoli z hlediska času, který je vyhrazen pro agitaci v je- jich prospěch. Je tedy rozhodné, kdo agitaci provádí, nikoli v čí prospěch.
Nejvyšší správní soud předně konsta- tuje, že podle ustanovení $ 87 odst. 1 zá- kona č. 247/1995 Sb. může návrh na ne- platnost volby kandidáta podat občan zapsaný do stálého seznamu ve voleb- ním okrsku, kde byl poslanec volen. Pro- tože však z obsahu podaného návrhu je patrno, že navrhovatel usiluje o prohlá- šení neplatnosti voleb do celé Poslane- cké sněmovny, nelze dospět k jinému smysluplnému závěru, než že navrhova- tel brojí proti všem zvoleným kandidá- tům. Jak nicméně soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26.
6. 2006, sp. zn. Vol 5/2006 (www.nssoud.cz), aktivní legiti- mace občana je dána vždy jen ve vztahu 867 946 ke kandidátům voleným ve volebním kraji, kde je navrhovatel veden ve stálém seznamu. V daném případě to znamená, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání předmětného návrhu toliko ve vztahu ke kandidátům ve volebním kraji Hlavní město Praha a touto částí návrhu se soud zabýval meritorně, zbývající část musel odmítnout. Nejvyšší správní soud dále uvádí, že podle ustanovení $ 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. může návrh na neplat- nost volby kandidáta podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidá- ta.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že předmětný návrh představuje prostře- dek soudní ochrany namířený proti zvo- lení konkrétního kandidáta (příp. kandi- dátů) do Poslanecké sněmovny, přičemž pokud by soud tomuto návrhu vyhověl, rozhodl by o neplatnosti volby kandidá- ta ($ 90 odst. 1 s. ř. s.) s účinky ex tunc. Jak vyplývá z dikce ustanovení $ 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. a ze sa- motného smyslu předmětného právní- ho institutu, za základní předpoklady vy- hovění tomuto typu volební stížnosti je - v obecné rovině - nutno označit pře- devším tři následující: 1.
protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení zá- kona č. 247/1995 Sb.; 2. vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno volební stíž- ností; a 3. zásadní intenzitu této protizá- konnosti, která ve svých důsledcích mu- sí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Jinak ře- čeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že po- kud by k protizákonnému jednání nedo- šlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vů- 868 bec zvolen.
Zjednodušeně řečeno tedy tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění. Je tak potřeba nejprve posoudit, zda mohla některá ze tří navrhovatelem uvá- děných skutečností způsobit protizá- konnost. Navrhovatel tuto protizákon- nost spatřuje zejména v jednání ČT, v menší míře pak i ve vysílání soukromo- právních televizí NOVA a PRIMA, proto k tomu, aby zdejší soud mohl zareagovat na trojici navrhovatelových námitek, musí nejprve zvážit, jaké zákonné povin- nosti váží v souvislosti s volbami jednak ČT a jednak masmédia soukromoprávní.
Z českého právního řádu vyplývá, že na masmédia skutečně dopadá v době voleb požadavek legislativně specifiko- vané nestrannosti, a to ze tří odlišných a samostatně se projevujících zákon- ných zdrojů, z nichž první dopadá v ob- dobné podobě na média veřejnoprávní i soukromoprávní, druhé dva pak pouze na média veřejnoprávní, konkrétně na ČT a Český rozhlas. Prvním z těchto zdrojů, společným pro média veřejnoprávní i soukromo- právní, je obecný požadavek vyváženos- ti, který dopadá na všechny provozovate- le rozhlasového a televizního vysílání podle $ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizní- ho vysílání, podle nějž „provozovatel vy- sílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vy- tváření názorů.
Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od infor- mací zpravodajského charakteru“ Ve vztahu k České televizi coby veřejno- právnímu médiu, tedy veřejnoprávní korporaci zřízené zákonem za účelem poskytování služby veřejnosti tvorbou a šířením programů, resp. za účelem po- skytování objektivní a všestranné informa- ce pro svobodné vytváření názorů, je pak tato povinnost zopakována v ustanovení $ 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, podle nějž je jednou z povinností veřejné služby v oblasti tele- vizního vysílání také „poskytování objek- tivních, ověřených, ve svém celku vyváže- ných a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.
'Totožnou formulaci nacházíme i v $ 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu. Požadavek vyváženosti dále stíhá spe- cificky Českou televizi a Český rozhlas, stejně jako případná jiná veřejnoprávní média (příkladem může posloužit typic- ky po internetu vysílané Rádio Vnitro provozované Ministerstvem vnitra), ve zvláštní intenzitě právě v předvolební době, jak vyplývá ze zásady vyváženosti a rovného přístupu kandidujících sub- jektů v období volební kampaně do těchto médií. Tato zásada je vyjádřena konkrétně ve vztahu k jednomu druhu komunikace veřejnoprávních subjektů s občany v ustanovení $ 16 odst. 1 záko- na o volbách do Parlamentu České re- publiky; v rovině obecné pak byla vyřče- na zejména v nálezu PL ÚS 73/2004 ze dne 26.
1.2005 (publ. pod č. 140/2005 Sb.), kde Ústavní soud uvedl ve vztahu k pří- stupu do médií vlastněných územní sa- mosprávou pravidlo, jež lze jistě vztáh- nout i na jiné mediálně aktivní veřejnoprávní korporace v obdobném postavení, tedy i na Českou televizi: „Ne- ní pochyb o tom, že sdělovací prostřed- ky, kterými disponují územní samos- právné celky, i když nejde o úřední věstníky, na které se tiskový zákon ne- vztahuje, podléhají z hlediska využití ve volební kampani přísnějším pravi- dlům, než je tomu v případě vydavate- lů, kteří jsou osobami soukromého prá- va.
Neznamená to sice jejich povinnost zajišťovat mechanicky stejný prostor pro jednotlivé kandidující strany a oso- by, i zde se však musí uplatnit pravidlo možnosti rovného přístupu“ Jiný po- stup by byl v rozporu s pravidly volné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy a svobodné soutěže politických sil podle čl. 22 Listiny. Pokud již záko- nodárce použití takových sdělovacích prostředků nezakazuje, musí být jejich využití pro účely volební agitace měřeno pravidly rovnosti šancí a vydavatel nebo provozovatel takových sdělovacích pro- středků musí zvážit, zda je schopen re- spektování takového principu zajistit.“ Třetím zdrojem povinností pro Čes- kou televizi a Český rozhlas je pak jejich specifická úloha subjektů, jimž je svěřen zvláštní úkol v rámci předvolební kam- paně politických stran, politických hnu- tí a koalic.
Tento úkol je uveden v usta- novení $ 16 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republiky: „Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující poli- tické strany, politická hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina byla zaregist- rována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi cel- kem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysíla- cího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem.
Termíny vyst lacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice.“ Lze tak shrnout, že všechna média (bez ohledu na soukromoprávní či veřej- noprávní povahu, byť formulace o objek- tivnosti a vyváženosti vysílání použitá zá- konem o České televizi a zákonem 869 946 o Českém rozhlasu je poněkud odlišná od formulace použité zákonem o provo- zování rozhlasového a televizního vysílá- ní), regulovaná zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání, pod- léhají požadavku objektivnosti a vyváže- nosti vysílání; všechna veřejnoprávní a veřejnoprávními korporacemi provo- zovaná média (bez ohledu na druh) pod- léhají zásadě vyváženosti a rovného pří- stupu kandidujících subjektů v období volební kampaně; Česká televize a Český rozhlas pak nadto plní ještě specifický úkol svěřený jim ustanovením $ 16 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republiky.
Tyto tři role přitom nelze mechanic- ky směšovat a požadavky vyplývající z jedné z nich přenášet nepřiměřeně na ostatní. Zejména takto nelze požadavek absolutní rovnosti rozložení poskytnuté- ho času mezi všechny kandidující sub- jekty obsažený v $ 16 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republi- ky vztahovat na vysílání České televize a Českého rozhlasu nad rámec oněch 14 hodin poskytnutých pro sebeprezen- taci politických stran, politických hnutí a jejich koalic tímto ustanovením, tím méně pak na ostatní média.
Česká televi- ze a Český rozhlas totiž v rámci těchto 14 hodin na straně jedné a mimo něj na straně druhé (zde pak obdobně s ostat- ními výše zmíněnými typy médií) vystu- pují ve zcela odlišných pozicích a musejí se řídit ve svém rozhodování zcela odliš- nými hledisky. Při poskytování oněch 14 hodin jsou totiž Česká televize a Český rozhlas reali- zátory veřejného subjektivního práva, které je přiznáno všem subjektům kandi- dujícím ve volbách, jsou tedy vykonava- teli volebního zákona a jako takoví - jako všechny ostatní veřejnoprávní subjekty 870 podílející se na přípravě voleb - musejí ke všem kandidujícím subjektům přistu- povat z hlediska naprosté rovnosti.
To plyne z rovnosti šancí všech kandidují- cích subjektů, která plyne na ústavní rovi- ně zejména z článku 5 Ústavy a článku 22 Listiny základních práv a svobod a která sama implikuje na úrovni zákona o vol- bách do Parlamentu České republiky ně- kolik práv, v míře jejichž poskytnutí si všechny kandidující subjekty musejí být naprosto rovny. Takovým právem je např. právo delegovat člena a náhradníka do okrskové volební komise podle $ l4e odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb. či právo na vytištění hlasovacích lístků podle je- ho $ 38.
Odraz tohoto práva nacházíme i v tom, že je číslo, pod kterým kandidu- jící subjekt kandiduje, určováno podle $ 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 247/1995 Sb. losem, tedy jakousi spravedlností náho- dy. Z pohledu těchto příkladmo uvede- ných práv a z pohledu subjektů, které je mají naplňovat, musejí být všechny kan- didující subjekty jistě vnímány jako rov- nocenné, bez ohledu na jakákoliv krité- ria určující jejich váhu v politickém či společenském životě (předchozí volební výsledky, dosavadní zastoupení v zastu- pitelských sborech, početnost členské základny apod.).
Nad rámec těchto 14 hodin v obou veřejnoprávních masmédiích však již tento požadavek mechanické rovnosti mizí a na jeho místo nastupuje požada- vek vyváženosti a objektivnosti (platný pro všechny provozovatele rozhlasové- ho a televizního vysílání) a požadavek přiměřeně © rovného | přístupu (pro všechna veřejnoprávní a veřejnoprávní- mi korporacemi provozovaná média), neboť zde již média nevystupují jako pouzí realizátoři zákonem striktně defi- novaného práva, ale v celé úplnosti své- ho mediálního působení.
To jim zároveň již umožňuje přistupovat k jednotlivým kandidujícím subjektům nikoliv z pozice absolutní rovnosti typické pro orgány po- dílející se na přípravě a průběhu voleb, nýbrž z pozice odstupňované rovnosti. Zmíněný koncept odstupňované rov- nosti (abgestufie Chancengleichheit) precizně zformulovala německá odbor- ná literatura a judikatura, na niž je pří- padné pro stručnost v tomto směru od- kázat. Podle této koncepce ze zásady rovnosti šancí politických stran připuš- těných k volbám plyne, že nemohou být vyloučeny z přístupu k rozhtasovému a televiznímu vysílání s odkazem na to, že jsou nevýznamné nebo politicky škodlivé.
Tato zařízení totiž musí dát pro- stor všem tendencím. Na straně druhé však zásada rovnosti soutěžních šancí stran neznamená, že všechny tyto strany musí mít vymezen stejný vysílací čas pro volební agitaci. „Je ústavněprávně pří- pustné vyměřit vysílací časy diferenco- vaně podle významu stran (odstupňo- vaná rovnost šancí), pokud malým a novým stranám je dán k dispozici rov- něž přiměřený vysílací čas (diferencia- ce na základě nezbytného minima „Grundsockel“)“ (W. Schreiber: Hand- buch des Wahlrechts zum Deutschen Bundestag.
Kommentar zum Bundes- wahlgesetz. 7. vyd., Carl Heymanns Ver- lag, 2002, str. 120 - 121). Za kritéria pro diferenciaci významu politických stran slouží např. délka existence stran, jejich předchozí volební výsledky, počet čle- nů, organizační struktura apod. (blíže viz např. BVerfGE 7, 99 - Sendezeit I, BVerfGE 13, 204 - Sendezeit II). „Je úko- lem vysílání v předvolebním období in- formovat občany objektivně o rozdělení mezi nejvýznamnější politická, 'světo- názorová a společenská uskupení. Tato povinnost obsahové vyváženosti s se- 72 bou přináší rovněž to, že o politickém uskupení, které se poprvé účastní nad- regionálních voleb, je v rámci redakční- ho vysílání podle všech pravidel zpravo- váno podstatně méně než o stranách, které sehrávají na základě délky svého trvání, pevné organizace, parlamentní- ho zastoupení nebo účasti ve vládách Spolku nebo zemí větší roli v politické re- alitě; přesto mu musí být poskytnuta při- měřená příležitost k vlastní sebeprezen- taci.“ (W.
Schreiber, cit. dílo, str. 122). Z hlediska ČT, proti níž navrhovatel směřuje většinu ze svých tří námitek, lze z konceptu odstupňované rovnosti od- vodit pro rozvržení času poskytnutého jednotlivým kandidujícím subjektům nad rámec 14 hodin přidělených na zá- kladě $ 16 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb. zejména dvě pravidla. Za prvé musí každý kandidující sub- jekt dostat alespoň určitou minimální šanci ke své prezentaci tak, aby byl napl- něn požadavek jejich plurality. Toto pra- vidlo naplnila ČT zejména tím, že každý kandidující subjekt měl možnost vystou- pit v pořadu „Události, komentáře“ v ter- mínu od 15.
do 26. května podle stano- veného harmonogramu a také možnost vystoupit v pořadu „Dobré ráno s ČT z Prahy“ (viz informace na stránkách ČT http;//www.ct24.cz/volby/index view. php?id= 155956). Za druhé pak bylo potřebné, aby ČT (podobně jako Český rozhlas) postupo- vala v souladu se zásadou odstupňované rovnosti při určování časové proporce celkového zastoupení jednotlivých kan- didujících subjektů ve vysílání, zejména v pořadech zpravodajských či v publicis- tických debatách, přiměřeně k jejich po- litickému a společenskému významu.
Bylo by tak nespravedlivé a nepřiměře- né, zejména z hlediska rovnosti přístupu 871 946 vážícího veřejnoprávní média, například v situaci, kdy by byly volby zejména sou- bojem dvou politických stran či bloků Gako je tomu například v poslední době v Itálii), a některé z těchto stran či bloků by se dostalo viditelně méně prostoru ve vysílání než subjektu druhému. Není oproti tomu v rozporu s touto zásadou, pokud je například tradiční straně, která má členskou základnu v řádu tisíců čle- nů, je významně zastoupena v některé z komor Parlamentu ČR a lze ji označit za zásadní stranu vládní či za zásadní stra- nu demokratické opozice, poskytnut v těchto médiích, ať už ve zpravodajství či v publicistických debatách, i výrazně větší prostor než straně zcela nové, s ne- početnou členskou základnou, bez za- stoupení v Parlamentu ČR.
Opačné řeše- ní, tedy vztažení naprosté rovnosti bez ohledu na význam a váhu kandidujícího subjektu, by bylo i neproveditelné, už proto, že někteří čelní představitelé kan- didujících subjektů „jsou zároveň vý- znamnými ústavními činiteli a je nerea- listické například předpokládat, že by každý kandidující subjekt (v podmín- kách letošních voleb do Poslanecké sně- movny Parlamentu ČR tedy celkem 26 subjektů) měl mít přidělen v médiích stejný časový prostor jako strana, jejímž členem je například předseda vlády či předseda Senátu Parlamentu ČR, tedy li- dé, kteří v médiích často vystupují již z ti- tulu svých funkcí.
Přitom i tomuto požadavku přiměře- nosti při určování časové proporce zastou- pení jednotlivých kandidujících subjektů ve vysílání vzhledem k jejich politickému a společenskému významu se ČT snažila v předvolebním období dostát. Vyplývá to například z deklarace obsažené v Kodexu ČT, v jehož článku 6 (viz znění uvedené na stránkách http//www.ceskatelevize.cz/ct/ kodex/06.php) ČT deklaruje: 872 „61 Česká televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní kon- frontaci idejí, myšlenek a konceptů vzta- hujících se k důležitým otázkám veřej- ného zájmu.
Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé na- hlížet z různých úhlů a že vývoji společ- nosti je vlastní názorový střet. Česká te- levize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor R vy- jádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta se- hrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním | protikladných v diskusi nezastoupených argumentů. 6.2 Naplňování čl. 6.1 předpokládá také vysílání diskusí politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí.
Časový prostor, který je dán jed- notlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Vyvá- ženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demo- kratické společnosti odvozené přede- vším z výsledků voleb do hlavních orgá- nů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vlád- ních stran a stran opozičních byl v sou- hrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimo- parlamentních politických stran a hnu- tí v těchto diskusích.
6.8 Česká televize věnuje v progra- mu zvláštní pozornost období před vol bami do hlavních orgánů zastupitelské demokracie včetně orgánů na úrovní obcí a měst. Podrobná pravidla a plán předvolebního vysílání uveřejní Co možná nejdříve, jak je to vzhledem k oznámení termínu voleb a počtu kan- didujících subjektů možné.“ Obdobný závazek ve vztahu k druhé- mu veřejnoprávnímu masmédiu nachá- zíme také v článku 7 Kodexu Českého rozhlasu (viz znění uvedené na strán- kách http://media.rozhias.cz/informace/ dokumenty/.
binary/00294913.pdf). Je tak sice možno navrhovateli při- svědčit v názoru, že míra zastoupení jed- notlivých kandidujících subjektů v mé- diích významně ovlivňuje jejich vnímání veřejností, dokonce mu lze přisvědčit i v tom, že výše nastíněný a dvěma hlav- ními veřejnoprávními masmédii akcep- tovaný přístup odstupňované rovnosti do určité míry pomáhá stabilizovat roz- ložení voličské přízně, když je větší pro- stor v médiích poskytován zejména sub- jektům, jež se dosud jevily z hlediska více kritérií jako významné, a to i svým zastoupením v zastupitelských sborech, určeným výsledky minulých voleb do těchto sborů.
Na straně druhé není tato stabilizace či konzervace rozložení volič- ské přízně absolutní, když je poskytování většího prostoru v médiích významněj- ším subjektům vyrovnáváno poskytnu- tím alespoň minimálního prostoru i sub- jektům dosud nevýznamným, a to i nad rámec zákonem stanovených 14 hodin v každém z těchto dvou médií. Výsledný přístup těchto dvou médií ke kandidují- cím subjektům v předvolební době je tak možno označit podle názoru zdejší- ho soudu v obecné rovině za legitimní a spravedlivý.
Lze tak uzavřít, že zmiňovaný princip rovnosti je nutno vnímat ve dvojím vý- znamu: jako rovnost kandidujících vo- lebních stran a jako rovnost občanů. Při- tom je patrno, že absolutizace náhledu na rovnost kandidujících stran, vedoucí až v mechanickém trvání na přidělování zcela stejného rozsahu vysílacího času i v pořadech, které si média připravují sama, ve svých důsledcích porušuje princip občanské rovnosti, založený na myšlence zájmu občanů na tom, aby byli informováni zejména o relevantních skutečnostech, majících dopad na větši- nu z nich.
Právě proto Nejvyšší správní soud považuje za nosný princip odstup- ňované rovnosti, který se snaží nalézt ře- šení mezi oběma zmíněnými póly. Na základě shora naznačených úvah soud zhodnotil obsah podaného návrhu. Tímto pohledem tak zdejší soud shle- dává nejprve nedůvodnost námitky, po- dle níž vedla tvrzená agitace strany Čes- ká pravice ve prospěch ODS k porušení $ 16 odst. 4 zákona o volbách do Parla- mentu České republiky. Z výše citované- ho textu tohoto ustanovení vyplývá, že je zde zakotvena rovnost mezi jednotlivý- mi kandidujícími subjekty z hlediska ča- su, který je vyhrazen pro jimi provádě- nou agitaci, nikoli z hlediska času, který je vyhrazen pro agitaci v jejich pro- spěch; jinými slovy je rozhodné, kdo agi- taci provádí, nikoli v čí prospěch.
Oka- mžikem registrace kandidátní listiny tak vzniká kandidujícímu subjektu právo na rovný díl ze 14 hodin vysílacího času v České televizi a 14 hodin v Českém roz- hlase a záleží na jeho úvaze, zda tento čas využije ke své propagaci či jiným akcep- tovatelným způsobem (za neakceptova- telný způsob lze označit příkladmo vyu- žívání přiděleného času pro komerční reklamu), přičemž za něj lze nesporně označit i agitaci ve prospěch jiného sub- jektu. Ta ostatně obecně není v českém politickém prostředí zakázána, naopak je zcela běžná např. před druhým kolem voleb do Senátu Parlamentu ČR, kdy po- litické strany, jejichž kandidát do druhé- ho kola voleb nepostoupil, často podpo- rují volbu některého z kandidátů, kteří do něj postoupili.
873 946 Co se týče druhé námitky směřující proti nerovnosti zastoupení jednotli- vých politických stran v televizních de- batách na ČT, zde soud konstatuje, že již v jeho výše provedených obecných úva- hách bylo dostatečně prokázáno, že Čes- ká televize svým postojem k rozvržení času poskytnutého jednotlivým kandi- dujícím subjektům, nad rámec oněch 14 hodin rozdělených rovným dílem mezi všechny kandidující subjekty podle $ 16 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., následo- vala výše rozebraný přístup odstupňované rovnosti a skutková situace, s níž navrho- vatel touto svou námitkou nesouhlasí, je v plném souladu s tímto přístupem.
Na- vrhovatel sám nevědomky popisuje tuto akceptovatelnou „odstupňovanost“, v souladu s níž mohlo být nejvíce prosto- ru poskytnuto ODS-a ČSSD, jež byly vní- mány jako hlavní rivalové v těchto vol bách, méně již dalším stranám, jež se měly podle předvolebních průzkumů dostat do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a nejméně pak stranám ostatním. Co se týče třetí námitky směřující proti předvolebnímu -vysílání televiz- ních stanic NOVA a PRIMA, zde je třeba připomenout, že provozovatele těchto dvou stanic váže z výše rozebraného komplexu povinností pouze ten požada- vek vyváženosti, který je vyjádřen v $ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provo- zování rozhlasového a televizního vysílá- ní, nikoliv již požadavek rovného přístu- pu a odstupňované rovnosti vážící veřejnoprávní a veřejnoprávními korpo- racemi provozovaná média, zjevně pak nikoliv požadavek na odvysílání záko- nem určeného času k propagaci všech kandidujících subjektů adresovaný pou- ze České televizi a Českému rozhlasu.
Namítaná disproporce v televizních de- batách na těchto dvou soukromopráv- ních televizních stanicích by tak byla na- 874 rušena až tehdy, kdyby vedla k tomu, že jimi provozovatel vysílání poskytuje ne- objektivní či nevyvážené informace, popřípadě že brání svobodnému vytváře- ní názorů. Tito provozovatelé však ze své povahy nemohou porušit ustanovení $ 16 odst. 1 či 4 zákona o volbách do Parla- mentu České republiky a porušení samot- ného $ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizní- ho vysílání, není obyčejně dostatečné ke shledání protizákonnosti ve smyslu $ 87 odst. 5 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, který požaduje poruše- ní „ustanovení tohoto zákona“, nikoli zá- kona jiného.
Lze si tak představit, že by tito provozovatelé mohli způsobit napří- klad porušení $ 16 odst. 2 či 3 zákona o volbách do Parlamentu České republi- ky, to však navrhovatel nenamítá. Lze tak po posouzení těchto tří námi- tek konstatovat, že soud neshledal, že by se navrhovatelem uváděná média dopus- tila porušení některé z povinností, jež jsou jim zákonem uloženy, způsobem, který by založil protizákonnost ve smys- lu $ 87 odst. 5 zákona o volbách do Par- lamentu České republiky. Nebyla-li přitom shledána protizá- konnost ve smyslu prvého kroku výše nastíněného algoritmu posouzení dů- vodnosti volební stížnosti - když tedy již první podmínka z trojice podmínek, jež by ke shledání důvodnosti volební stíž- nosti musely být splněny kumulativně, splněna není - není důvodu zabývat se dalšími dvěma podmínkami.
To by ostat- ně v daném případě vyžadovalo určit, volbu kterého/kterých konkrétního kan- didáta/kandidátů navrhovatel napadá svým návrhem, a posoudit, zda v důsled- ku navrhovatelem kritizovaných skuteč- ností, jež - jak bylo výše vyloženo - ne- mohly porušit volební zákon, mohlo dojít k zatemnění výsledků voleb. Proto soud dospěl k závěru, že podaná volební stížnost není důvodná. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší. správní soud dospěl k závěru, že ve vztahu ke kandidátům zvoleným ve volebním kraji Hlavní město Praha byl navrhovatel k podání návrhu aktivně le- gitimován, nicméně nebyla zjištěna pro- tizákonnost jejich volby, a proto byl v této části návrh podle ustanovení $ 90 s.
ř. s. zamítnut. Ve vztahu ke kandidátům zvoleným v ji- ných krajích než ve volebním kraji Hlavní město Praha se jedná o návrh podaný oso- bou zjevně k tomu neoprávněnou. Proto byl návrh v této části podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnut. 947 Volby do Poslanecké sněmovny: zákaz zveřejňovat výsledky předvolebních a volebních výzkumů; nestrannost a vyváženost vysílání veřejnoprávních médií; svoboda projevu k čl. 17 Listiny základních práv a svobod k $ 16 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb.
I. Zákaz zveřejňovat výsledky předvolebních a volebních průzkumů v době vymezené v $ 16 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parla- mentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, nelze vykládat tak, že mu odporuje vyslovení jakéhokoliv zveřejněného vý- roku, v němž lze subjektivně vnímat jinotajné poselství o vítězství některé z kandidujících politických stran.
II. Jakkoli je třeba respektovat silný a legitimní veřejný zájem na tom, aby veřejnoprávní média působila v době voleb nestranně a vyváženě, je třeba tento zájem vyvažovat zejména se svobodou projevu. Výsledek tohoto vyvažování přitom zásadně nevede k tomu, aby se veřejný prostor médií, všichni jednotliví lidé v něm vystupující a všechna jejich jednotlivá slova a myšlenky stali názorově zcela sterilními a aby museli rezignovat i na ná- znaky humoru, ironie či osobitosti.
Petr F. proti Státní volební komisi o návrhu na určení neplatnost volby kandi-