I. Nelze považovat za porušení zásad čestného a poctivého vedení voleb- ní kampaně ve smyslu $ 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Par- lamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, směřuje-li volební kampaň pouze k určitým skupinám voličů.
II. Platnost volby kandidátů určité politické strany nelze účinně zpo- chybnit obecným poukazem na nesplnitelnost jejich volebních slibů.
Navrhovatelka se formálním vymeze- ním petitu domáhá něčeho, co jí zákon- ná úprava vůbec neumožňuje. Pro zdejší soud totiž platí základní pravidlo právní- ho státu, podle něhož státní orgány mo- hou činit pouze to, co zákon výslovně dovoluje (viz zejména čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z toho pro soudní moc vyplý- vá jednoznačný imperativ, že může svoji pravomoc vykonávat jen tam, kde to právní řád výslovně předvídá, a svoje zá- konem vymezené pravomoci nemůže svévolně překračovat.
Přitom soudům zásadně ani nepřísluší komentovat vhod- nost či smysluplnost zákonné úpravy, je- likož je nutno respektovat jejich odděle- ní od moci zákonodárné. Není ovšem rozhodující, jak navrho- vatelka svůj návrh formálně označila, ale o jaký návrh se jedná podle jeho obsahu. V daném případě je z obsahu návrhu pa- trno, že navrhovatelka brojí proti celko- vému výsledku voleb do Poslanecké sně- movny z důvodu tvrzené neregulérnosti průběhu volební kampaně ODS v Mo- ravskoslezském kraji. Vzhledem k tomu, že $ 87 odst. 1 volebního zákona umož- uje jednotlivci podat návrh na neplatnost volby pouze toho kandidáta - případně kandidátů (argumentum a minori ad maius), kteří byli zvoleni ve volebním okrsku, kde je tento jednotlivec zapsaný do stálého seznamu, a s ohledem na obsah podání, posoudil je soud jako návrh na neplatnost volby kandidátů ODS zvolených v Moravskoslezském kraji ve smyslu shora citovaného usta- novení volebního zákona, neboť volební kampaň této politické strany považuje stěžovatelka za nezákonnou, a v'důsled- ku toho kandidáty ODS za neplatně zvo- lené.
(...) Z ustanovení 690 odst.1s.ř.s.a$87 odst. 5 volebního zákona vyplývá, že ná- vrh na neplatnost volby kandidáta je dů- vodný tehdy, byla-li porušena ustanove- ní volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kan- didáta. Jak Nejvyšší správní soud judiko- val již dříve (viz např. usnesení ze dne 2.7.2004, čj. Vol 6/2004-12, publikované pod č. 354/2004 Sb. NSS), v obecné rovině existují tři základní předpoklady vyhovění volební stížnosti: 1. protizákon- nost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; 2.
vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena volební stížnos- tí, a 3. zásadní intenzita této protizákon- nosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu kandidáta. Jinak řečeno, tato in- tenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, ne- byl by tento kandidát zřejmě vůbec zvo- len. Zjednodušeně řečeno: tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních vý- sledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění.
V projednávané věci navrhovatelka zejména brojí proti volební kampani ODS v místě jejího bydliště, kterou pova- žuje za nekorektní a nezákonnou v dů- sledku omezení volební kampaně na vybrané subjekty, rozdílů mezi propa- gačními materiály a praxe odchylující se od předvolebních slibů. Při posuzování této námitky vycházel Nejvyšší správní soud především z $ 16 volebního zákona, který upravuje voleb- ní kampaň. Přitom je nutno předeslat, že citované ustanovení neupravuje volební kampaň vyčerpávajícím způsobem, nýbrž že se vztahuje toliko na její poslední, zá- věrečnou tzv. „horkou“ fázi.
I při posuzo- vání tohoto právního institutu totiž je třeba mít v patrnosti základní atributy demokratického právního státu, mezi něž patří i princip, že každý může dělat to, co zákon výslovně nezakazuje, a ni- kdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá (viz čl. 2 odst. 2 Ústavy, čl. 2 957 962 odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod). Protože kandidující subjekty (v da- ném případě politické strany) předsta- vují subjekty soukromoprávní a žádný zákon jim nezakazuje vykonávat volební kampaň i mimo období upravené citova- ným ustanovením, je zjevné, že tuto kampaň vyvíjet mohou.
Není totiž mož- no ani přehlédnout, že volební kampaň představuje ve svých důsledcích jednu z forem výkonu základních práv, jakými jsou především svoboda projevu, právo na informace, sdružovací právo, shro- mažďovací právo apod. Uvedené ustanovení $ 16 je nutno vi- dět právě ve zmíněném kontextu ochra- ny základních práv a svobod. Svojí pod- statou totiž představuje konkretizaci citovaných základních práv a ústavních principů, jako je zejména princip svo- bodné soutěže politických sil v demo- kratické společnosti (čl.
22 Listiny) a princip rovnosti, konkretizovaný pro potřeby volebního práva čl. 21 odst. 4 Listiny. S ohledem na respektování zmí- něných dominantních principů svobod- né soutěže a rovnosti ve volebním pro- cesu je proto nutno vykládat i citované ustanovení volebního zákona. Pokud jde o způsob vedení volební kampaně, tak $ 16 odst. 2 volebního zá- kona stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány ne- pravdivé údaje.
Volební zákon však ne- stanoví, jaké prostředky může kandidují- cí subjekt k volební kampani užít [vyjma starostou obce potenciálně vyhrazené plochy pro vylepení volebních plakátů ($ 16 odst. 1) a zákonem stanoveného rozsahu vysílacího času v Českém roz- hlase a v České televizi ($ 16 odst. 4)]. 958 S ohledem na citované ústavní principy je bez jakýchkoliv důvodných pochyb- ností zřejmé, že je plně na kandidujícím subjektu, jakými prostředky svojí voleb- ní kampaň povede, samozřejmě pokud jimi nedojde k porušení volebního záko- na či jiných právních předpisů.
Jedním z tradičních a hojně využívaných způso- bů vedení volební kampaně pak stále zů- stává rozdávání, případně zasílání voleb- ních letáků a jiných propagačních materiálů, prostřednictvím nichž se poli- tické strany snaží potenciální voliče se- známit a případně zaujmout svým pro- gramem. Podivuje-li se stěžovatelka nad tím, že leták ODS obdržela jako podnika- telka na adresu místa svého podnikání, a nikoliv do místa svého trvalého bydliš- tě, je třeba poukázat na to, že údaje o místech podnikání, případně sídlech podnikatelských subjektů, jsou veřejně dostupné (např. registr ekonomických subjektů ARES či obchodní rejstřík, kte- ré jsou dokonce snadno přístupné na in- ternetu), na rozdíl od údajů o bydlišti fy- zických osob.
Navrhovatelka také považuje za nezá- konné a diskriminační, že volební leták obdrželi pouze podnikatelé, a nikoliv všichni občané. Tato její domněnka však není správná. Volební zákon ani žádný ji- ný právní předpis neukládá politickým stranám (případně jiným kandidujícím subjektům), aby se v rámci volební kam- paně zaměřovaly na všechny potenciální voliče. Naopak ze samotné podstaty a smyslu fungování politických stran, ja- ko zástupců určité větší či menší Části obyvatelstva, je zřejmé, že se tyto strany budou orientovat a působit pouze na ur- čitou část společnosti, která je názorově programu strany nejbližší.
Politická strana (Partei, z latinského pars - část, odděle- ní) znamená skupinu stejně smýšlejících občanů, kteří si vytkli za cíl prosazování společných politických představ (Ada- mová, K., Křížkovský, L.: Základy polito- logie. 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2000, str. 179). Některé politické strany pak mají svoji orientaci na určité voliče obsa- ženou přímo v názvu (např. ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 kandidující strana Důchodci za životní ji- stoty se zaměřovala převážně na voliče důchodového věku, strana Moravané pak působí pouze na voliče moravské a Strana venkova pak nebude svoji kam- paň zaměřovat do velkých měst, nýbrž právě na venkov).
Jiné strany v názvu tu- to skutečnost přímo obsaženou nemají (např. právě Občanská demokratická strana), avšak je zcela zřejmé a přiroze- né, že nemohou zaujmout všechny voli- če, a proto oslovují zejména ty jejich skupiny, u nichž lze očekávat, že se s je- jich programem ztotožní, a ve volbách je proto podpoří. V případě ODS, která se profiluje jako pravicová strana, lze oče- kávat, že se bude orientovat na voliče spíše pravicově zaměřené, a právě pod- nikatelé představují její konstantní sil- nou voličskou základnu.
Je proto zcela přirozené, že se svým programem - v da- ném případě navíc pouze částí týkající se podpory podnikání - pokusí oslovit právě podnikatele, a nikoliv všechny ob- čany, jak požaduje navrhovatelka. Stejně tak propagační materiály kandidujících subjektů mohou obsahovat pouze někte- rou z částí volebního programu a nemu- sí být totožné. Takový postup je zcela v souladu s volebním zákonem a v žád- ném případě jej nelze považovat za dis- kriminační či klamavý. Údajné rozpory v letácích ODS se proto zcela míjí s poža- davky volebního zákona na způsob vede- ní volební kampaně.
Navrhovatelka dále zpochybňuje spl- nitelnost předvolebních slibů s odkazem na předchozí volby a na to, že ODS nebu- de vládnout sama, a nebude tak schopna svoje sliby splnit. Ani tato tvrzení však ne- jsou způsobilá platnost volby kandidátů zvrátit. Jak již je uvedeno výše, bylo by to- tiž třeba, aby došlo k porušení volebního zákona takovým způsobem, který by mo- hl výsledek volby kandidátů ovlivnit. Obecný poukaz na budoucí nesplnění předvolebních slibů však v daném přípa- dě nemůže být považován za rozporný s volebním zákonem, neboť ten neukládá absolutní povinnost předvolební sliby splnit a ani nelze dovozovat, že volební program nebude splněn.
Subjekty účast- nící se volební soutěže logicky nabízejí program realizovatelný pouze za situace, kdy dosáhnou volebního úspěchu, který jim“ plnění programu umožní. Zákon pouze vyžaduje, aby volební kampaň pro- bíhala čestně a poctivě, zejména aby ne- bylo o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány ne- pravdivé údaje ($ 16 odst. 2 volebního zá- kona). Takové skutečnosti však navrhova- telka netvrdí a ani soud je z předložených podkladů neshledal.
Větší či menší nespl- nění předvolebních slibů je pak zcela běžné ve všech demokratických zemích. Zásadně totiž nelze předpokládat, že by politická strana (a to ani ta, která ve vol- bách zvítězila) splnila bez výjimky celý svůj předvolební program, neboť míra promítnutí předvolebních slibů do reali- ty, vedle volebních výsledků, zpravidla závisí na politickém vyjednávání v parla- mentu. Sebevětší snaha určité politické strany svoje předvolební sliby prosadit pak mnohdy nestačí. 959 963 963 Volby do Poslanecké sněmovny: vedení volební kampaně k $ 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (v textu též „volební zákon“) Nedostatek etiky prohlášení činěných v rámci předvolební kampaně ne- ní porušením zákona, v jehož důsledku by bylo možno považovat volbu ně- kterých kandidátů za neplatnou ($ 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o vol- bách do Parlamentu České.
republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů).
Marie K. proti Státní volební komisi o vyslovení neplatnosti voleb kandidátů zvolených v Moravskoslezském kraji za Občanskou demokratickou stranu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.