Vol 28/2025

Vol 28/2025- 36 - text

 Vol 28/2025 - 39

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka (soudce zpravodaj), Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelky: Mgr. P. K., zast. Mgr. Petrou Mackovou, advokátkou se sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, a účastníků řízení: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Mgr. Tomáš Doležal, 3) Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M., 4) Radek Koten, o návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu ve volbách konaných ve dnech 3. a 4. října 2025

I. Návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. Mgr. Tomáše Doležala se zamítá.

II. Návrh na neplatnost volby kandidátů Ing. Mgr. Jana Hrnčíře, MBA, LL.M., a Radka Kotena se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[1] Návrhem došlým soudu dne 15. 10. 2025 se navrhovatelka domáhá, aby byla vyslovena neplatnost volby tří kandidátů zvolených za SPD. Svůj návrh opírá o porušení ústavních principů dle čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to závadnou kampaní vedenou politickým hnutím SPD prostřednictvím videí, vizuálních zobrazení a postů na sociálních sítích kandidátů SPD. Kritizuje, že v této kampani byly na sociálních sítích nepokrytě využívány zbraně, zejména nože; část obyvatel byla nazývána parazity a SPD na ně měla působit jako „repelent“; a byla používána agresivní vyobrazení osob. K návrhu přiložila fotodokumentaci této předvolební kampaně.

[2] Dle jejího přesvědčení došlo touto nezákonnou propagací, která je neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu, k hrubému ovlivnění výsledků voleb, tedy k ovlivnění vůle voličů, což dokládá vlastním propočtem počtu voličů, kteří byli ovlivněni takovou kampaní. Tento propočet odvozuje z toho, kolik lidí připojilo k této nezákonné propagaci svůj „lajk“ či souhlasný komentář. Jejich počet dosahuje podle jejích zjištění čísla 86 899. Na základě dalších propočtů a rozpočítání mezi jednotlivé kraje podle počtu hlasů odevzdaných pro SPD dospívá k závěru, že ve Středočeském kraji, kde má trvalý pobyt, bylo takto ovlivněno 5 158 voličů, kteří volili SPD.

[3] Z tohoto důvodu by nemohl poslanec Ing. Mgr. Tomáš Doležal získat mandát v rámci prvního skrutinia, a pokud by získal mandát v rámci druhého skrutinia, nemohl by jej v něm získat Radek Koten. Krom toho byly ovlivněny výsledky celorepublikově, přičemž tento výpočet je nezbytné promítnout například do výpočtu republikového mandátového čísla a bezesporu i do výpočtu výsledků druhého skrutinia. Proto je navrhovatelka přesvědčena, že nelze napadnout výsledek voleb pouze v rozsahu, jak s tím počítá § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „volební zákon“). Pokud by bylo hrubé ovlivnění výsledků voleb zohledněno jako celek v rámci druhého skrutinia, nezískala by SPD v rámci druhého skrutinia zřejmě žádný mandát. Proto navrhovatelka napadá kromě volby Radka Kotena rovněž i volbu PhDr. Ing. Mgr. Jana Hrnčíře MBA, LL.M.

[4] Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud rozhodl buď o vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny jako celku, tedy aby vyslovil neplatnost volby všech zvolených poslanců za všechny kandidující subjekty ve všech volebních krajích, nebo o neplatnosti volby kandidáta Ing. Mgr. Tomáše Doležala zvoleného za SPD ve Středočeském kraji a kandidátů Radka Kotena, zvoleného v Kraji Vysočina, a PhDr. Ing. Mgr. Jana Hrnčíře MBA, LL.M., zvoleného v Pardubickém kraji, kteří by dle navrhovatelky nezískali mandát, pokud by bylo hrubé ovlivnění výsledků voleb zohledněno jako celek v rámci druhého skrutinia.

[4] Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud rozhodl buď o vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny jako celku, tedy aby vyslovil neplatnost volby všech zvolených poslanců za všechny kandidující subjekty ve všech volebních krajích, nebo o neplatnosti volby kandidáta Ing. Mgr. Tomáše Doležala zvoleného za SPD ve Středočeském kraji a kandidátů Radka Kotena, zvoleného v Kraji Vysočina, a PhDr. Ing. Mgr. Jana Hrnčíře MBA, LL.M., zvoleného v Pardubickém kraji, kteří by dle navrhovatelky nezískali mandát, pokud by bylo hrubé ovlivnění výsledků voleb zohledněno jako celek v rámci druhého skrutinia.

[5] Závěrem brojí proti tomu, že pro případy, kdy volební kampaň vybočí z pravidel stanovených zákonem nebo Ústavou, neobsahují volební zákony možnost zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci podobného závadného chování volebních subjektů ještě ve fázi vedení volební kampaně. Dle navrhovatelky je dokonce otázkou, zda se nejedná o takovou vadu volebních zákonů, kterou by bylo možné považovat za protiústavní, a to zejména v souvislosti se zpřísněním standardu volebního přezkumu zavedeného od 1. 1. 2017. Část ústavních práv se v rámci volební kampaně ocitá při nynějším nastavení soudního přezkumu voleb zcela bez ochrany.

[6] Státní volební komise ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší správní soud návrh jako nedůvodný zamítl. Zdůraznila zejména, že jejím úkolem není dohled nad dodržováním pravidel volební kampaně. Nemůže se tudíž vyjádřit ke skutkovým tvrzením navrhovatelky, neboť nedisponuje žádnými věcnými informacemi, kterými by je mohla podpořit či vyvrátit.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Podle § 87 odst. 1 volebního zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována […]. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.

[7] Podle § 87 odst. 1 volebního zákona platí, že podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována […]. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.

[8] V případě soudního přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny umožňuje citované ustanovení napadnout jedině neplatnost volby kandidátů, nikoli neplatnost voleb jako celku, jak je tomu v případě jiných voleb probíhajících v České republice. Navrhovatelka nadto podává návrh jako volička, která může podle právě citovaného ustanovení napadat pouze volbu těch kandidátů, kteří byli zvoleni v jejím vlastním volebním kraji. Proto je podaný návrh věcně projednatelný jen ve vztahu k těm kandidátům, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, kde je navrhovatelka zapsána do seznamu voličů, tzn. ve Středočeském kraji. Ze sdělení Státní volební komise č. 374/2025 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 3. a 4. října 2025, plyne, že z trojice kandidátů, jejichž volbu napadá, byl ve Středočeském kraji zvolen pouze Ing. Mgr. Tomáš Doležal. Pouze ve vztahu k němu tedy bude návrh posouzen věcně a jen jemu jej také Nejvyšší správní soud zaslal k vyjádření. Krom něj byl v tomto kraji za SPD zvolen také Tomio Okamura, jehož volbu však navrhovatelka nenapadá.

[9] Zbývající část návrhu ve vztahu ke zvolení Radka Kotena za Kraj Vysočina a PhDr. Ing. Mgr. Jana Hrnčíře MBA, LL.M., za Pardubický kraj Nejvyšší správní soud odmítl z důvodu chybějící aktivní legitimace navrhovatelky. Ta zdůvodňuje, že nezákonnost, na niž upozorňuje, se promítla do druhého skrutinia. Její tvrzení však nemůže nic změnit na tom, že zvolení poslanců v jiném volebním kraji jako volička účinně napadnout nemůže.

[10] Soud se tedy návrhem věcně zabýval jen ve vztahu ke zvolení Ing. Mgr. Tomáše Doležala. Z návrhu je patrné, v čem navrhovatelka spatřuje porušení volebního zákona a jakého rozhodnutí se po soudu domáhá. Soud však dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

[11] Obecně platí, že volební stížnost může být úspěšná, je

li prokázáno porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek volby kandidáta (§ 87 odst. 5 volebního zákona). NSS v minulosti rozdělil podmínky přezkumu do tří kroků. Soud tak zkoumá, zda je dána:

1) nezákonnost, tj. porušení některých ustanovení zákona upravujícího volební proces;

2) vztah mezi touto nezákonností a výsledkem volby;

3) zásadní intenzita této nezákonnosti, která hrubě ovlivnila výsledek volby.

[12] V nynější věci navrhovatelka předložila řadu fotografií jednotlivých příspěvků představitelů SPD na sociálních sítích. Kromě jednoho příspěvku zaměřeného proti předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen se jedná o obrázky mužů s noži v rukách (z popisků plyne, že má jít o imigranty z různých zemí).

[12] V nynější věci navrhovatelka předložila řadu fotografií jednotlivých příspěvků představitelů SPD na sociálních sítích. Kromě jednoho příspěvku zaměřeného proti předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen se jedná o obrázky mužů s noži v rukách (z popisků plyne, že má jít o imigranty z různých zemí).

[13] Taková kampaň není skutečnou výpovědí ani o zobrazovaných cizincích, ani o osobách, jimž je kampaň určena, ale především o těch, kdo takovou kampaň vedou, tedy o SPD. Nejvyšší správní soud předesílá, že téma migrace v předvolební kampani samozřejmě není a nemůže být samo o sobě tabuizováno. Co však je a má zůstat v předvolební kampani nepřípustné, je podněcování nenávisti vůči jakékoli skupině lidských bytostí a vyvolávání strachu z nich, zvlášť při vědomí historické zkušenosti s nacistickou a komunistickou propagandou, která ve dvacátém století zobrazovala příslušníky jiných ras či jiných společenských tříd podobným způsobem, jako to činí nyní SPD, tedy jako hrozbu pro „naši“ společnost, před kterou je třeba „nás“ bránit všemi prostředky. Přesně k tomu zjevně směřují fotografie migrantů s noži v ruce ze sociálních sítí SPD a jejích kandidátů, které navrhovatelka v návrhu použila.

[14] Obdobně ostatně podobně „ostrou“ (z hlediska využití obrázků nožů) kampaň SPD, probíhající před loňskými volbami do zastupitelstev krajů, hodnotil Krajský soud v Brně. Ten ji v bodě 147 svého usnesení ze dne 18. 10. 2024, č. j. 63 A 6/2024-106, zamítajícího i tehdy návrh nynější navrhovatelky, trefně označil za „jednoduše pitomou, morálně pokleslou, se svými xenofobními, rasistickými a diskriminačními prvky přesahující meze elementární slušnosti a v konečném důsledku podceňující míru inteligence voličů, na které snad měla zacílit, což na straně druhé mnohé vypovídá o samotném volebním subjektu, který takovou kampaň používá ve volební soutěži, jeho vztahu k základním principům politické soutěže v demokratické společnosti a nepochopení základní role politických stran“.

[15] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje (tehdy) s Krajským soudem v Brně i (dnes) s navrhovatelkou, že je velmi nevkusné a nebezpečné, aby politická kampaň rozdmýchávala ve společnosti xenofobii a nenávist k jakékoli skupině obyvatel. Důsledky podobných kampaní ze strany SPD ostatně posuzovaly již i trestní soudy, a to v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2019, č. j. 3 T 60/2018-2098, kde byl za zvlášť závažné zločiny teroristického útoku (pokácení stromů a jejich povalení na železniční tratě před přijíždějící vlaky) a vyhrožování teroristickým trestným činem odsouzen příznivec SPD (viz zjištění rekapitulovaná v bodech 28 a 35 odsuzujícího rozsudku), který jednal právě pod vlivem podobných nenávistných protiimigračních kampaní, jak plyne z bodů 58, 64 a 69 odsuzujícího rozsudku: „Obžalovaný před soudem vypověděl, že se prvního červnového rána probudil po zlém snu, ve kterém se přes hranice do země řítí vlaky plné arabských hrdlořezů. Otřesen a vystrašen tímto snem dostal okamžitý nápad - vyburcovat občany k obraně. Proto vzal pilu, došel k trati a pořezal na ni strom. (…) Znalci v podstatě potvrdili, že vlivem informací, které k němu doléhaly z veřejné sféry a které se týkaly hrozeb, jež mají vytvářet uprchlíci islámského vyznání, se v jeho těle znásobovaly organické procesy, které mu laicky řečeno zatemňovaly mysl a bránily se rozhodovat racionálně. (…) Manipulace veřejně vystupujícími osobami, které právě důvěřivost a obecný strach osob, jako je obžalovaný, využívají ve svůj prospěch. Obžalovaný je tak určitým způsobem obětí této manipulace.“

[16] Posouzení kampaně SPD z pohledu trestního práva přísluší orgánům činným v trestním řízení, nikoli Nejvyššímu správnímu soudu. Jeho úkolem je posoudit splnění algoritmu soudního přezkumu voleb jako celku. Při tomto posouzení je v nynějším případě klíčové, že nebyla prokázána ona „zásadní intenzita této nezákonnosti, která hrubě ovlivnila výsledek volby“.

[17] Nelze totiž přehlédnout, že ani zjevně závažný „faul“ ve volební kampani nemusí volební výsledek výrazněji ovlivnit, pokud na něj mohou ostatní kandidující subjekty přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006-37, č. 944/2006 Sb. NSS, a ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS). Jak připomněl již zmiňovaný Krajský soud v Brně v usnesení č. j. 63 A 6/2024-106, styl kampaně SPD je již minimálně od minulých krajských voleb v roce 2024 předmětem široké veřejné diskuse a kritiky. Ostatní kandidující subjekty tak měly možnost k ní zaujmout ve veřejné diskusi postoj (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013-72). Je totiž právě primárně úkolem zbylých kandidujících subjektů, aby se v rámci politického boje proti takové volební kampani vymezily a pokusily se ji v mezích své čestné a poctivé volební kampaně využít ve svůj prospěch.

[17] Nelze totiž přehlédnout, že ani zjevně závažný „faul“ ve volební kampani nemusí volební výsledek výrazněji ovlivnit, pokud na něj mohou ostatní kandidující subjekty přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006-37, č. 944/2006 Sb. NSS, a ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS). Jak připomněl již zmiňovaný Krajský soud v Brně v usnesení č. j. 63 A 6/2024-106, styl kampaně SPD je již minimálně od minulých krajských voleb v roce 2024 předmětem široké veřejné diskuse a kritiky. Ostatní kandidující subjekty tak měly možnost k ní zaujmout ve veřejné diskusi postoj (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013-72). Je totiž právě primárně úkolem zbylých kandidujících subjektů, aby se v rámci politického boje proti takové volební kampani vymezily a pokusily se ji v mezích své čestné a poctivé volební kampaně využít ve svůj prospěch.

[18] Voliči přitom měli před letošními parlamentními volbami zachovánu možnost přístupu k různým informacím a názorům, mezi nimiž si mohli svobodně vybrat. Navrhovatelka neuvádí a neprokazuje žádnou okolnost, která by nasvědčovala opaku, tedy že by se občané v důsledku vystavení volební kampani nemohli svobodně rozmyslet, jak naloží se svým hlasem. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 2. 2018, č. j. Vol 26/2018-23: „Za takové situace je třeba respektovat svobodný výkon volebního práva každým z voličů spojený s jeho odpovědností za vlastní volbu. Jiný přístup by ve svých důsledcích vedl k tomu, že by výsledek volby neurčovali voliči, nýbrž soudci. Tím by však byla popřena povaha České republiky jako demokratického právního státu založená na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy), v níž je lid zdrojem veškeré státní moci a zdrojem legitimity všech státních orgánů.“

[18] Voliči přitom měli před letošními parlamentními volbami zachovánu možnost přístupu k různým informacím a názorům, mezi nimiž si mohli svobodně vybrat. Navrhovatelka neuvádí a neprokazuje žádnou okolnost, která by nasvědčovala opaku, tedy že by se občané v důsledku vystavení volební kampani nemohli svobodně rozmyslet, jak naloží se svým hlasem. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 2. 2018, č. j. Vol 26/2018-23: „Za takové situace je třeba respektovat svobodný výkon volebního práva každým z voličů spojený s jeho odpovědností za vlastní volbu. Jiný přístup by ve svých důsledcích vedl k tomu, že by výsledek volby neurčovali voliči, nýbrž soudci. Tím by však byla popřena povaha České republiky jako demokratického právního státu založená na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy), v níž je lid zdrojem veškeré státní moci a zdrojem legitimity všech státních orgánů.“

[19] V usnesení č. j. Vol 44/2013-72 pak Nejvyšší správní soud doplnil: „Jedním ze zákonných limitů (zejména) pro negativní kampaně je povinnost vést kampaň čestně a poctivě a především zákaz zveřejňovat nepravdivé údaje. Soud citované zákonné ustanovení interpretuje jako výraz zvýšené pozornosti zákonodárce ve vztahu právě k období volební kampaně, která se vyznačuje často velmi emotivní, napjatou a mnohdy i iracionální atmosférou. Ani v období volební kampaně však nepanuje ‚právní vakuum‘ vyplňované výhradně volebním zákonem. I v období té nejžhavější fáze volební kampaně si všichni její aktéři musí být neustále vědomi toho, že se mohou dopustit porušení řady právních předpisů nejen z oblasti volebního práva, ale také správního, občanského, mediálního či dokonce trestního práva. Posláním volebního soudu není zastávat pozici jakéhosi monopolního ochránce korektnosti celého volebního procesu. Tento úkol přísluší i jiným orgánům veřejné moci a je věcí jednotlivých kandidátů a koneckonců i voličů, aby se svým aktivním jednáním zasazovali o férovost voleb. Možnosti volebního soudu jsou totiž poměrně limitované: jeho pravomocí je pouze rozhodnout o neplatnosti voleb, což je natolik závažný zásah do projevené vůle voličů, že k němu lze přistoupit pouze ve výjimečných případech.“

[20] Navrhovatelka svůj návrh založila na tvrzení odvozeném z počtu „lajků“ a souhlasných komentářů na sociálních sítích, že 5 158 voličů ve Středočeském kraji mohlo být ovlivněno nevkusnou kampaní SPD na těchto sítích. Z toho však přímo nevyplývá, že se takový počet voličů pro svou volbu rozhodl právě v důsledku této kampaně. Jak uvedla ve svém vyjádření Státní volební komise, navrhovatelčina kvantifikace nijak nevypovídá o tom, jak voliče takto vedená kampaň skutečně ovlivnila při jejich rozhodování, komu svůj hlas ve volbách do Poslanecké sněmovny odevzdají. Navrhovatelka tedy podle Státní volební komise nepředložila a podle Nejvyššího správního soudu patrně ani nemohla předložit důkazy, které by prokazovaly míru faktických dopadů do rozhodování voličů, a tedy by odůvodnily vyslovení neplatnosti volby kandidátů označených návrhem.

[20] Navrhovatelka svůj návrh založila na tvrzení odvozeném z počtu „lajků“ a souhlasných komentářů na sociálních sítích, že 5 158 voličů ve Středočeském kraji mohlo být ovlivněno nevkusnou kampaní SPD na těchto sítích. Z toho však přímo nevyplývá, že se takový počet voličů pro svou volbu rozhodl právě v důsledku této kampaně. Jak uvedla ve svém vyjádření Státní volební komise, navrhovatelčina kvantifikace nijak nevypovídá o tom, jak voliče takto vedená kampaň skutečně ovlivnila při jejich rozhodování, komu svůj hlas ve volbách do Poslanecké sněmovny odevzdají. Navrhovatelka tedy podle Státní volební komise nepředložila a podle Nejvyššího správního soudu patrně ani nemohla předložit důkazy, které by prokazovaly míru faktických dopadů do rozhodování voličů, a tedy by odůvodnily vyslovení neplatnosti volby kandidátů označených návrhem.

[21] Jakkoli působí navrhovatelčin odhad racionálně, není v možnostech volebních soudů odhadnout, kolik z lidí, kteří dali jí uváděným příspěvkům „lajk“ či k nim připsalo souhlasný komentář, nakonec volilo SPD, kolik by tento subjekt volilo i bez ohledu na uvedené příspěvky, a kolik jiných potenciálních voličů mohlo být touto nenávistnou kampaní naopak zhnuseno a odrazeno od volby SPD.

[22] Platí tak závěr z bodu 88 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. Vol 13/2024-8: „Soudy ve volebním soudnictví nejsou povolány k tomu, aby řešily všechny možné neférovosti či prohřešky při volební kampani. Způsobit neplatnost volby kandidáta totiž může pouze taková nezákonnost, která hrubě ovlivní výsledek volby daného kandidáta (…). Ve zbylém rozsahu je na voličích, aby svůj nesouhlas s tím, jak daný volební subjekt vede volební kampaň, promítli při volbě samotné.“

[22] Platí tak závěr z bodu 88 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. Vol 13/2024-8: „Soudy ve volebním soudnictví nejsou povolány k tomu, aby řešily všechny možné neférovosti či prohřešky při volební kampani. Způsobit neplatnost volby kandidáta totiž může pouze taková nezákonnost, která hrubě ovlivní výsledek volby daného kandidáta (…). Ve zbylém rozsahu je na voličích, aby svůj nesouhlas s tím, jak daný volební subjekt vede volební kampaň, promítli při volbě samotné.“

[23] Krom toho Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že navrhovatelka nemohla být úspěšná ani z dalšího důvodu. Občan, na rozdíl od politické strany nebo hnutí, může podat návrh jen ve vztahu ke kandidátům zvoleným v tom volebním kraji, kde mohl vykonat svoje aktivní volební právo (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2006, č. j. Vol 5/2006

46, č. 944/2006 Sb. NSS; ze dne 3. listopadu 2021, č. j. Vol 105/2021

17, body 13 až 16; ze dne 3. listopadu 2021, č. j. Vol 190/2021

16, body 12 až 16; a nejnověji pak usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. října 2025, č. j. Vol 6/2025

18, body 16 až 22). Nezákonnost kampaně SPD, na kterou navrhovatelka poukazuje, se ale nedotýká pouze volebního kraje, ve kterém volila, nýbrž voleb v celostátním měřítku. Na její návrh tak dopadá závěr z bodů 20 a 21 usnesení č. j. Vol 6/2025

18, v němž soud s odkazem na svou setrvalou judikaturu „zdůraznil, že pokud se podstata tvrzených důvodů neplatnosti volby kandidátů dotýká voleb na celostátní úrovni, vzniká tu nepoměr mezi procesním prostředkem daným občanovi a mezi limity pro rozhodování soudu. Jestliže občan požaduje rozhodnout o neplatnosti volby konkrétních kandidátů z důvodů týkajících se voleb jako celku (např. nekorektní volební kampaně na celostátní úrovni, nepřekročení uzavírací klauzule), pak by při vyhovění návrhu nebyla uspokojivým řešením výměna těchto kandidátů za osoby jiné, kandidující za stejnou politickou stranu nebo hnutí, neboť důvod neplatnosti jejich volby by se vztahoval i na tyto náhradníky. Návrh na neplatnost volby kandidáta podaný občanem podle § 87 odst. 1 volebního zákona proto může být důvodný pouze tehdy, pokud soud zjistí porušení volebního zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek volby kandidáta, a zároveň se jedná o porušení řešitelné buď uvnitř krajské kandidátní listiny jedné politické strany či hnutí“.

[23] Krom toho Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že navrhovatelka nemohla být úspěšná ani z dalšího důvodu. Občan, na rozdíl od politické strany nebo hnutí, může podat návrh jen ve vztahu ke kandidátům zvoleným v tom volebním kraji, kde mohl vykonat svoje aktivní volební právo (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2006, č. j. Vol 5/2006

46, č. 944/2006 Sb. NSS; ze dne 3. listopadu 2021, č. j. Vol 105/2021

17, body 13 až 16; ze dne 3. listopadu 2021, č. j. Vol 190/2021

16, body 12 až 16; a nejnověji pak usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. října 2025, č. j. Vol 6/2025

18, body 16 až 22). Nezákonnost kampaně SPD, na kterou navrhovatelka poukazuje, se ale nedotýká pouze volebního kraje, ve kterém volila, nýbrž voleb v celostátním měřítku. Na její návrh tak dopadá závěr z bodů 20 a 21 usnesení č. j. Vol 6/2025

18, v němž soud s odkazem na svou setrvalou judikaturu „zdůraznil, že pokud se podstata tvrzených důvodů neplatnosti volby kandidátů dotýká voleb na celostátní úrovni, vzniká tu nepoměr mezi procesním prostředkem daným občanovi a mezi limity pro rozhodování soudu. Jestliže občan požaduje rozhodnout o neplatnosti volby konkrétních kandidátů z důvodů týkajících se voleb jako celku (např. nekorektní volební kampaně na celostátní úrovni, nepřekročení uzavírací klauzule), pak by při vyhovění návrhu nebyla uspokojivým řešením výměna těchto kandidátů za osoby jiné, kandidující za stejnou politickou stranu nebo hnutí, neboť důvod neplatnosti jejich volby by se vztahoval i na tyto náhradníky. Návrh na neplatnost volby kandidáta podaný občanem podle § 87 odst. 1 volebního zákona proto může být důvodný pouze tehdy, pokud soud zjistí porušení volebního zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek volby kandidáta, a zároveň se jedná o porušení řešitelné buď uvnitř krajské kandidátní listiny jedné politické strany či hnutí“.

[24] Další navrhovatelčina obecná tvrzení o nedostatečnosti soudní ochrany v případech, kdy volební kampaň vybočí z pravidel stanovených zákonem nebo Ústavou, jsou zcela mimo kompetenci Nejvyššího správního soudu v řízení o neplatnosti volby kandidátů. Soud se jimi proto nemůže věcně zabývat a může toliko zopakovat, co již vyslovil při přezkumu voleb do Evropského parlamentu ve vztahu k jinému návrhu téže navrhovatelky v bodě 18 usnesení ze dne 26. 6. 2024, č. j. Vol 13/2024 – 8: „Soudy ve volebním soudnictví nejsou povolány k tomu, aby řešily všechny možné neférovosti či prohřešky při volební kampani. Způsobit neplatnost volby kandidáta totiž může pouze taková nezákonnost, která hrubě ovlivní výsledek volby daného kandidáta (§ 57 odst. 2 zákona o volbách do Evropského parlamentu). Ve zbylém rozsahu je na voličích, aby svůj nesouhlas s tím, jak daný volební subjekt vede volební kampaň, promítli při volbě samotné (usnesení NSS ze dne 18. února 2013, čj. Vol 27/2013-83, bod 13). Jiný způsob ochrany proti nečestné či nepoctivé volební kampani zákon o volbách do Evropského parlamentu v současné době neposkytuje, ačkoliv Ústavní soud na nedostatek mírnějších opatření k nápravě porušení volebního procesu upozornil již skoro před dvaceti lety (nález ÚS ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, senátor Jan Nádvorník, a i Nejvyšší správní soud na potřebu kultivace volební kampaně upozorňuje dlouhodobě (naposledy usnesení ze dne 14. července 2020, čj. Ars 4/2019-53, bod 34). Zákonodárce zakotvil alespoň pravidla financování volebních kampaní, nicméně pravidla cílící na poctivost a čestnost v politickém boji i nadále ponechal bez jiné sankce, než je možný zásah volebního soudu, který však přichází v úvahu jen ve zcela výjimečných případech.“

IV. Závěr a náklady řízení

[24] Další navrhovatelčina obecná tvrzení o nedostatečnosti soudní ochrany v případech, kdy volební kampaň vybočí z pravidel stanovených zákonem nebo Ústavou, jsou zcela mimo kompetenci Nejvyššího správního soudu v řízení o neplatnosti volby kandidátů. Soud se jimi proto nemůže věcně zabývat a může toliko zopakovat, co již vyslovil při přezkumu voleb do Evropského parlamentu ve vztahu k jinému návrhu téže navrhovatelky v bodě 18 usnesení ze dne 26. 6. 2024, č. j. Vol 13/2024 – 8: „Soudy ve volebním soudnictví nejsou povolány k tomu, aby řešily všechny možné neférovosti či prohřešky při volební kampani. Způsobit neplatnost volby kandidáta totiž může pouze taková nezákonnost, která hrubě ovlivní výsledek volby daného kandidáta (§ 57 odst. 2 zákona o volbách do Evropského parlamentu). Ve zbylém rozsahu je na voličích, aby svůj nesouhlas s tím, jak daný volební subjekt vede volební kampaň, promítli při volbě samotné (usnesení NSS ze dne 18. února 2013, čj. Vol 27/2013-83, bod 13). Jiný způsob ochrany proti nečestné či nepoctivé volební kampani zákon o volbách do Evropského parlamentu v současné době neposkytuje, ačkoliv Ústavní soud na nedostatek mírnějších opatření k nápravě porušení volebního procesu upozornil již skoro před dvaceti lety (nález ÚS ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, senátor Jan Nádvorník, a i Nejvyšší správní soud na potřebu kultivace volební kampaně upozorňuje dlouhodobě (naposledy usnesení ze dne 14. července 2020, čj. Ars 4/2019-53, bod 34). Zákonodárce zakotvil alespoň pravidla financování volebních kampaní, nicméně pravidla cílící na poctivost a čestnost v politickém boji i nadále ponechal bez jiné sankce, než je možný zásah volebního soudu, který však přichází v úvahu jen ve zcela výjimečných případech.“

IV. Závěr a náklady řízení

[25] Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidáta Ing. Mgr. Tomáše Doležala není důvodný, a proto jej zamítl. Ve vztahu k volbě Ing. Mgr. Jana Hrnčíře, MBA, LL.M., a Radka Kotena návrh odmítl.

[26] O nákladech řízení soud rozhodl podle § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2025

Vojtěch Šimíček

předseda senátu