I. Skutečnost, že se kandidát ve volbách do Poslanecké sněmovny vý- slovně nevzdá do posledního dne konání těchto voleb mandátu senátora, - nezakládá bez dalšího neplatnost jeho volby do Poslanecké sněmovny ($ 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů).
II. Jestliže je senátor ve volbách do Poslanecké sněmovny platně zvolen poslancem, zaniká jeho mandát senátora současně se vznikem mandátu po- slance [$ 6 písm. e) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve spo- jení s čl. 22 odst. 2 a čl. 25 písm. c) Ústavy ČR], tj. druhým dnem konání ta- kových voleb ($ 53 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve spoje- ní s čl. 19 odst. 3 Ústavy ČR).
Nejvyšší správní soud se nejprve mu- sel vypořádat se skutečností, že navrho- vatel se ve svém návrhu domáhá jak ur- čení toho, -že volba druhého. odpůrce byla neplatná, tak i rozhodnutí o tom, že mandát druhému odpůrci nevznikl. K tomu je na místě poznamenat, že soud může v případě voleb do Poslanecké sněmovny v souladu s $ 87 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. ve spojení s $ 90 odst. 1 s. ř. s. rozhodovat výhradně ve vě- ci návrhu na neplatnost volby příslušné- ho kandidáta. Mandát poslance vzniká zvolením [$ 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále jen „zákon č. 90/1995 Sb.“), ve spojení-s čl.
19 odst. 3 Ústavy), přičemž Státní volební komise vydá kandidátům zvoleným za poslance Poslanecké sně- movny do 1 měsíce od uveřejnění vý- sledku voleb osvědčení o tom, že byli zvoleni; tento dokument má ovšem pou- ze deklaratorní charakter a stvrzuje, že uvedený kandidát byl zvolen poslancem druhým dnem voleb (tj- v projednáva- ném případě dne 3. 6. 2006). Jedná se te- dy o ústavně odlišnou koncepci než např. v případě prezidenta republiky či soud- ců, kteří se svého úřadu (funkce) ujímají až složením slibu (srov. čl.
55 a čl. 93 Ústavy). Pokud by pak soud případně shledal oprávněným návrh na neplat- © nost volby kandidáta, hledí se na takový mandát, jako by nevznikl, a Státní voleb- ní komise osvědčení o zvolení poslan- cem vydá dalšímu kandidátovi v pořadí podle $ 51 zákona č. 247/1995 Sb. (odkaz na ustanovení $ 51 je ovšem zjevně chybný; lze se pouze domnívat, že zákonodárce měl na mysli ustanovení $ 54 téhož zákona). Vzhledem tedy k tomu, že mandát může vzniknout pouze takovému kandidátovi, je- hož volba nebyla prohlášena soudem za ne- platnou, zabýval se soud nadále již jen návr- hem na neplatnost volby druhého odpůrce.
Neplatnost volby druhého odpůrce poslancem Poslanecké sněmovny by mohl soud vyslovit pouze v případě, kdy by bylo prokázáno porušení některého ustanovení zákona č. 247/1995 Sb. způ- sobem, který mohl ovlivnit výsledek vol- by daného kandidáta. Na rozdíl od ně- kterých doktrinálních názorů [např.
V. Pavlíček ve svém komentáři Ústavy uvádí, že poslanec, respektive senátor, by mohl kandidovat do druhé komory, „pokud by se ovšem vzdal stávající funkce nejpozději do svého zvolení“ (Pavlíček V., Hřebejk, J.: Ústava a ústavní řád České republiky. Komentář. 1. díl. 2. vydání, Praha 1998, str. 139)] je podle soudu zřejmé, že druhý odpůrce jedno- značně splňuje veškeré požadavky pro výkon svého pasivního volebního práva (volitelnost) tak, jak je stanovuje Ústava (ci- tovaný čl. 19 odst. 1), tak i požadavky sta- novené zákonem ($ 25 zákona č. 247/1995 Sb. ve spojení s čl.
20 Ústavy). Skutečnost, že určitý kandidát do Po- slanecké sněmovny současně vykonává svůj senátorský mandát, rozhodně tako- vého kandidáta nezbavuje jeho pasivní- ho volebního práva ve volbách do Posla- necké sněmovny a není ani překážkou k výkonu tohoto práva (tou je pouze zba- vení způsobilosti k právním úkonům). Opačný názor by znamenal upření zá- kladního práva garantovaného v čl. 21 ódst. 4 Listiny základních práv a svobod, tedy ucházet se za rovných podmínek o volené a jiné veřejné funkce.
Ostatně ucházet se o funkce neznamená ještě ve svobodné soutěži politických sil uspět, a proto nelze spravedlivě požadovat na uchazeči o takovou funkci, aby se pře- dem zbavil jiné funkce, již zastává, a kte- rá by mohla vyvolat ústavní či zákonný střet. Je třeba respektovat projev politic- kého práva spočívající v kandidatuře na volenou funkci poslance, a zajistit v pří- padě volebního úspěchu pak jen způsob „odklizení“ případného střetu s funkcí ji- nou, dříve zastávanou. Nelze tedy dovodit, že by kandidatu- ra senátora do Poslanecké sněmovny by- la v rozporu se zákonem č. 247/1995.Sb. či dokonce s Ústavou.
Z tohoto důvodu soud ani nemusel přistupovat k dalším krokům algoritmu přezkumu volebních stížností tak, jak jej použil např. ve svém usnesení ze dne 2. 7. 2004, publikova- ném pod č. 354/2004. Sb. NSS. Návrh ve volební věci je totiž důvodný. pouze v případě, kdy dojde nejen k porušení některého ustanovení příslušného vo- lebního zákona (protizákonnosti), ale musí existovat i vztah mezi takovou pro- tizákonností a zvolením kandidáta, jehož volba je napadena. Závěrečným krokem tohoto algoritmu pak musí být zjištění, zda namítaná protizákonnost byla nato- lik intenzivní, že vedla ke skutečně zá- 7“ sadnímu zpochybnění („zatemnění“) vo- 953 961 lebních výsledků.
Vzhledem k tomu, že v. projednávané věci nebyl předmětný ná- vrh úspěšný již v prvním kroku shora na- značeného algoritmu, je třeba uzavřít, že druhý odpůrce byl ve volbách konaných ve dnech 2. - 3. 6. 2006 nepochybně platně zvolen poslancem Poslanecké sněmovny. Teorie ústavního práva rozlišuje mezi neslučitelností (inkompatibilitou) funk- cí na straně jedné, kdy není možné být současně ve dvou funkcích a lze mít buď jednu, nebo druhou, a neslučitelností vý- konu funkcí na straně druhé, kdy je sice možné být držitelem obou funkcí, lze však vykonávat pouze jednu z nich.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústava ne- předpokládá jakékoliv „pozastavení“ vý- konu funkce poslance či senátora (např. v podobě tzv. klouzavého mandátu) a ho- voří jednoznačně pouze o zániku (defi- nitivním) mandátu, je v projednávané věci na místě posuzovat jen „přísnější“ neslučitelnost funkcí poslance a senáto- ra, která - jak správně navrhovatel uvádí - plyne přímo z čl. 21 Ústavy. Soud proto dále považoval za vhodné vypořádat se nad rámec přezkumu platnosti volby druhého odpůrce i s námitkou navrho- vatele, že druhý odpůrce, nevzdalli se senátorského mandátu, nemůže vykoná- vat svůj mandát poslanecký.
Výše bylo uzavřeno, že volba dru- „hého odpůrce do Poslanecké sněmov- ny proběhla z přezkoumávaného hledis- ka v souladu s Ústavou i zákonem č. 247/1995 Sb., a je tedy platná. Vzhle- dem k tomu, že druhý odpůrce výslovně neučinil žádný přímý úkon, ze kterého by bylo zřejmé, jaký z obou mandátů hodlá vykonávat [např. vzdání se mandá- tu senátora podle čl. 25 písm. c) Ústavy], musel soud dovodit, který z mandátů druhému odpůrci od 3. 6. 2006 přísluší vykonávat. 954 Neslučitelnost výkonu funkce po- slance či senátora s jinou funkcí přímo upravuje Ústava v čl.
21 ačl.
22. Podle na- vrhovatele čl. 22 Ústavy ovšem vymezuje inkompatibilitu funkce poslance či sená- tora pouze ve vztahu k jiným složkám státní moci a čl. 21 ex lege vylučuje mož- nost aplikace čl. 22 Ústavy na inkompati- bilitu funkcí v rámci zákonodárné moci už z toho důvodu, že čl. 21 Ústavy sou- běžné členství v obou komorách Parla- mentu vylučuje. Shora nastíněný výklad navrhovatele ovšem soud nepovažuje za správný. Dal- šími výkladovými metodami jej naopak lze bezpečně vyvrátit. Z čl. 22 odst. 2 Ústavy nesporně plyne, že dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal neslučitelné funkce (o níž tak stanoví zákon), zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.
Z jazykového (a koneckonců ani syste- matického) výkladu tedy nevyplývá, že by citované ustanovení vylučovalo svoji aplikaci ve věci vzájemné neslučitelnosti funkcí poslance a senátora. Za použití výkladu logického, konkrétně argumen- tace a minori ad maius, je pak možno dovodit, že pokud lze čl. 22 Ústavy apli- kovat na „další funkce, o nichž to stano- ví zákon“, tím spíše lze uvedený článek Ústavy aplikovat na neslučitelné funkce, o nichž tak přímo a výslovně stanoví Ústava v čl.
21. Nejen z těchto důvodů proto lze podle názoru soudu čl. 22 odst. 2 Ústavy aplikovat i na posuzovaný případ. K zániku mandátu není třeba, aby se senátor (poslanec) mandátu vý- slovně vzdal, neboť zánik mandátu nastá- vá přímo z Ústavy (ex constitutione). Předmětné ustanovení Ústavy nicmé- ně neřeší výslovně situaci, kdy ten, kdo zastává funkci, jež je označena za neslu- čitelnou přímo z Ústavy nebo na základě zákona s funkcí poslance nebo senátora, se stane poslancem nebo senátorem, ji- nak řečeno, v Ústavě není výslovně uve- deno pravidlo, z něhož by vyplývalo, který z mandátů (zda poslanecký či senátorský) druhému odpůrci v důsledku zvolení do Poslanecké sněmovny zanikl.
Druhý odpůrce vyjádřil svoji vůli stát se poslancem Poslanecké sněmovny na úkor svého mandátu senátorského ne- přímo již tím, že výslovně souhlasil s kandidaturou do Poslanecké sněmov- ny ($ 32 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb.), navíc na druhém místě kandidátní listi- ny, a to zvláště za situace, kdy jeho sená- torský mandát vznikl již v roce 2000, a na podzim tohoto roku (2006) by tedy uplynulo příslušné volební období, a je- ho mandát tedy zanikl; to mimo jiné zna- mená, že se v příslušném volebním ob- vodě nebudou konat ani doplňovací .
volby, a takto uvolněný senátorský man- dát tak zůstane určitý omezený časový úsek neobsazen ($ 80 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb.). Ostatně shora uvedený názor vzal za svůj jak druhý odpůrce, což mimo jiné vyplývá ze stenozáznamu z 3. dne 12. schůze Senátu ze dne 21. 6. 2006, tak i Mandátový a imunitní výbor Senátu a Senát jako celek, což je zřejmé z usnesení, které jsou přílohami vyjádře- ní druhého odpůrce k návrhu. Z čl. 25 písm. f) Ústavy a ze zákonů na něj navazujících lze dovodit, že v projed- návané věci dnem zvolení do Poslanecké sněmovny zanikl druhému odpůrci man- dát senátora, tedy že již od 3.
6. 2006 vy- konává druhý odpůrce pouze svůj man- dát poslanecký. Jiné řešení nastalé situa- ce za stávající právní úpravy ani možné není. Ustanovení $ 6 písm. £) zákona č. 90/1995 Sb. totiž říká, že mandát po- slance zaniká okamžikem, kdy se posla- nec ujme úřadu nebo funkce, jejichž ne- slučitelnost s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon. Ve stejném duchu pak hovoří i ustanovení $ 6 písm. e) zá- kona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Se- nátu („mandát senátora zaniká dnem, kdy se senátor ujal úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost s funkcí senátora stanoví Ústava nebo zákon“).
Z citova- ných ustanovení tedy jednoznačně vyplývá, že pokud v projednávané věci za trvání senátorského mandátu vznikl dru- hému odpůrci mandát poslanecký, zanikl jeho mandát senátora dnem zvolení do Poslanecké sněmovny, nikoliv naopak (takový výklad by byl zjevně nelogický). Tomuto názoru soudu pak svědčí i dří- vější úprava volebního práva u nás, na kterou ve vyjádření k návrhu druhého odpůrce též poukazuje. Například zákon č. 124/1920 Sb., o složení a pravomoci se- nátu, totiž v $ 1 výslovně stanovil, že „kona- jeli se volby do obou sněmovem nejpozději 4 neděle po sobě, nesmí nikdo kandidova- ti do obou sněmoven.
Volba kandidáta přes toto ustanovení jest neplatná .. Je-li mimo případ právě uvedený ten, kdo již jest členem sněmovny poslanecké, zvolen senátorem, aneb naopak jeli ten, kdo již jest členem senátu, zvolen do sněmovny poslanecké, podrží mandát v oné sněmov- ně, jejímž členem byl zvolen pozdějí“. 955 962 962 Volby do Poslanecké sněmovny: vedení volební kampaně k $ 16 odst. 2 a $ 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (v textu též „volební zákon“) k $ 90 odst. 1 soudního řádu správního I.
Nelze považovat za porušení zásad čestného a poctivého vedení voleb- ní kampaně ve smyslu $ 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Par- lamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, směřuje-li volební kampaň pouze k určitým skupinám voličů.
II. Platnost volby kandidátů určité politické strany nelze účinně zpo- chybnit obecným poukazem na nesplnitelnost jejich volebních slibů.
Ing. Josef N. proti 1) Státní volební komisi, 2) Ing. Milanovi Šimonovskému o ur-