plnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb. V řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta podle $ 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, soud není oprávněn pře- zkoumávat, zda tento kandidát vůbec měl být uveden na podané kandidátní listině s ohledem na tvrzené nerespektování vnitřních pravidel tzv. primárních voleb kan- didující politické strany.
[5] Soudní přezkum voleb do Poslanecké sněmovny je možný podle $ 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. Podle uvedeného zákonného ustanovení je možné podat toliko návrh na neplatnost volby kandidáta, resp. kandidátů, Z obsahu návrhu i formulace petitu je zřejmé, že navrhovatel požaduje vyslovit volbu zvole- ného kandidáta Mgr. Jaroslava Škárky. K to- muto návrhu je navrhovatel aktivně legitimo- ván: podle $ 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. může totiž návrh na neplatnost volby kandi- dáta podat občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen.
[6] Nejvyšší správní soud dále připomíná, že soudní přezkum volebního procesu je roz- dělen do několika fází. Každé z těchto fází přitom odpovídá zvláštní typ řízení, které je soudním řádem správním přesně vymezeno. Jedná se o řízení ve věcech seznamu voličů (S 88 s. ř. s.), řízení ve věcech registrace kandi- dátních listin ($ 89 s. ř. s.) a řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování ($ 90 s. ř. s.).
[7] V nyní projednávané věci navrhovatel zjevně nebrojí proti „finální“ fázi voleb, tj. proti samotnému aktu hlasování, jemu před- cházející volební kampani anebo vyhodnocení volebních výsledků, nýbrž proti fázi registra- ce kandidátních listin. Tvrdí totiž, že Mgr. Ja- roslav Škárka neměl být vůbec jako kandidát zaregistrován. Jinak řečeno, argumentace navrhovatele se ve skutečností netýká plat- nosti či neplatnosti zvolení jmenovaného kandidáta, nýbrž toho, zda vůbec měl být uveden na kandidátní listině, tj. zda ho s ohledem na svoje vnitřní pravidla mohla navrhnout dotčená politická strana Věcí ve- řejné. Takto položená námitka však přesahu- je možnosti soudu posoudit její důvodnost a případně jí vyhovět.
[8] Pojmově se totiž jedná o námitku, kte- rá spadá do řízení ve věci registrace kandi- dátních listin. V tomto řízení, které patří do působnosti krajských soudů ($ 86 ve spojení s $ 88 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb.), je totiž poskytována soudní ochrana ve fázi předvo- lební, nikoliv až poté, co se volby již uskuteč- nily. V řízení ve věcech platnosti volby a hla- sování, tj. ve fázi povolební, již proto není možné přezkoumávat tvrzené pochybení, které bylo možné účinně napadnout dříve.
[9] Pro řízení ve věcech registrace je okruh aktivně legitimovaných subjektů, tedy těch, kteří jsou oprávněni podat návrh v této věci, omezen v případě voleb do Posianecké sněmovny na politickou stranu, nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politic- kých hnutí a nezávislých kandidátů, které po- dalo kandidátní listinu ($ 89 odst. 4 s. ř. s.). Pouze tyto subjekty se mohou domáhat vydá- ní rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny jiných soupeřů ve volebním klání. Vo- lič, resp. potenciální volič, v jehož postavení je i navrhovatel, tedy není aktivně legitimo- ván k podání návrhu na soudní přezkum ve věci registrace kandidátní listiny.
[10] Jak k tomu nicméně uvedl zdejší soud již v usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. Vol 11/2004, č. 471/2005 Sb. NSS, v rámci ří- zení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle $ 90 a násl. s. ř. s. nelze brojit proti va- dám v registraci přihlášky. K napadání regist- race kandidáta slouží samostatné řízení týka- jící se ochrany ve věcech registrace, upravené v $ 89 s. ř. s. a v 6 86 zákona č. 247/1995 Sb. Občan zapsaný do stálého vo- lebního seznamu „vůbec není osobou legiti- movanou k podání návrhu na zrušení roz- hodnutí o registrací přihlášky určitého kandidáta, a rozhodnutí o registrací nemů- že tím spíše zpochybňovat ani prostřednic- tvím návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby kandidáta, tedy v ji- ném řízení s jiným předmětem.
Tento závěr Je plně v souladu s účelem a smyslem regist- račního řízení, v rámci nějž pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu toliko přezkou- mává formální náležitosti podané přihlášky. Jedná se tedy o vztah mezi tím, kdo podává přihlášku k registraci, a pověřeným obecním úřadem se sídlem ve volebním obvodu; volič jím nemůže být na svých právech nijak zkrá- cen, a proto je logické, že ani rozhodnutí o registraci čí o odmítnutí registrace nemůže s úspěchem napadat návrhem u soudu“ [11] Tento názor je konzistentní i s právním názorem, který Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 16.
12. 2003, sp. zn. I. ÚS 699/02, č. 29/2003 Sb. ÚS (http/nalus.usoud.cz): „Toto taxativní omezení aktivní legitimace přitom nelze považovat za protiústavní. Jeho účelem Je zajištění soudního dohledu nad dodržová- ním rovných podmínek politické soutěže o získání senátorského mandátu a realizace ústavně zaručeného rovného přístupu k vo- leným funkcím, avšak takovým způsobem, který by neumožňoval volby mařit, např. zjevně účelovým soudním napadáním pro- vedených registrací. Případné maření voleb, které by usilovalo o zablokování soutěže, je totiž také porušením pravidel soutěže.
Proto 885 2121 Jsou aktivně legitimování účastníci před- mětné politické soutěže, protože právě kon- kurenti jsou případným porušováním pravi- del nejvíce poškozování a protože jsou zároveň nejlépe informováni o průběhu sou- těže (jde o bohatě empiricky ověřený předpo- klaa).“ Je třeba uvést, že oba citované judikáty se sice výslovně týkají registrace přihlášky, nicméně svým obsahem se bezezbytku vzta- hují i k registračnímu procesu v případě kan- didátních listin.
[12] Nejvyššímu správnímu soudu tedy v dané fázi volebního procesu nepřísluší (do- datečně) zkoumat, zda jmenovaný kandidát Mgr. Jaroslav Škárka měl či neměl být uveden na kandidátní listině Věcí veřejných v Plzeň- ském kraji. Pokud bylo rozhodnuto o regist- raci kandidátní listiny politické strany a pří- padný návrh na zrušení provedené registrace nebyl úspěšný, příp. vůbec nebyl podán, v rámci přezkumu voleb samotných po jejich uskutečnění již není možné případné nezá- konnosti při procesu registrace kandidátních listin přenášet do další fáze přezkumu voleb. Ve volbách je totiž jen na svobodné úvaze vo- ličů, kterého kandidáta (politickou stranu) zvolí. Tuto volbu pak již nelze bez dalšího zpo- chybňovat poukazem na případné nesrovna- losti v rámci procesu registrace, resp. uvnitř autonomního procesu sestavování kandidát- ních listin politickou stranou.
[13] Za těchto okolností musel být poda- ný návrh shledán nedůvodným, a to aniž by soudu příslušelo meritorně se zabývat tím, zda se Věci veřejné v průběhu tzv. primárních voleb dopustily porušení vnitřních pravidel či nikoliv.
[14] K tomu je možné na okraj a v obecné rovině uvést, že vydávání vnitřních předpisů (stanovy, příspěvkové a nominační řády apod.) spadá do autonomní působnosti poli- tických stran. Princip vnitrostranické auto- nomie je přitom jedním ze základních princi- pů existence politických stran, přičemž do vnitřního života stran státní moc zásadně ne- zasahuje. Stát je toliko oprávněn kontrolovat, zda politická strana splňuje základní atributy vnitrostranické demokracie, neboť „[v]zní- kat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnu- tí, které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány“ [$ 4 písm. b) zákona č. 424/1991 Sb.].
Případ- ný přezkum toho, zda politické strany toto kritérium neporušují, je však již předmětem řízení o existenci nebo činnosti politické stra- ny podle zákona č. 424/1991 Sb. Nejedná se tak o téma soudního přezkumu voleb ve sho- ra popsaném smyslu, nýbrž o problematiku rozsahu soudního přezkumu (zejména) roz- hodnutí politických stran samotných, resp. jejich orgánů, tak jak plyne z $ 16a citované- ho zákona. Zde je vhodné rovněž připome- nout, že tento přezkum rozhodnutí politic- kých stran neprovádí správní soudy v režimu soudního řádu správního, nýbrž soudy civilní podle občanského soudního řádu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.
4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3373/2009, www.nsoud.cz). 2121 Místní referendum: podmínky pro oddělení části obce; občan obce k $ 16odst. 1, $ 17 a $ 21 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zá- kona č. 313/2002 Sb. k $ 91a soudního řádu správního 2“4 I. Splnění všech podmínek pro vyhlášení místního referenda o oddělení části ob- ce ($ 21 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) se musí posuzovat v době, kdy je © něm příslušným orgánem rozhodováno, tj. ke dni zasedání zastupitelstva obce, resp. krajského soudu, pokud je mu podán návrh podle $ 91a s.
ř. s. 886 II. Za občana obce je nutno považovat fyzickou osobu, která je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu (6 16 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), a také fyzickou osobu, která dosáhla věku 18 let, je cizím státním občanem a je v obci hlášena k trvalému pobytu, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ($ 17 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích).
Ing. Aleš H. proti 1) Státní volební komisi a 2) Mgr. Jaroslavu Škárkovi o návrhu na ne- platnost volby kandidáta Mgr. Jaroslava Škárky.
[9] Pro řízení ve věcech registrace je okruh aktivně legitimovaných subjektů, tedy těch, kteří jsou oprávněni podat návrh v této věci, omezen v případě voleb do Poslanecké sněmovny na politickou stranu, nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, které podalo kandidátní listinu (§ 89 odst. 4 s. ř. s.). Pouze tyto subjekty se mohou domáhat vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny jiných soupeřů ve volebním klání. Volič, resp. potenciální volič, v jehož postavení je i navrhovatel, tedy není aktivně legitimován k podání návrhu na soudní přezkum ve věci registrace kandidátní listiny.
[10] Jak k tomu nicméně uvedl zdejší soud již v usnesení ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. Vol 11/2004 (publ. pod č. 471/2005 Sb. NSS), v rámci řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle § 90 a násl. s. ř. s. nelze brojit proti vadám v registraci přihlášky. K napadání registrace kandidáta slouží samostatné řízení týkající se ochrany ve věcech registrace, upravené v § 89 s. ř. s. a v § 86 zákona č. 247/1995 Sb. Občan zapsaný do stálého volebního seznamu „vůbec není osobou legitimovanou k podání návrhu na zrušení rozhodnutí o registraci přihlášky určitého kandidáta, a rozhodnutí o registraci nemůže tím spíše zpochybňovat ani prostřednictvím návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby kandidáta, tedy v jiném řízení s jiným předmětem. Tento závěr je plně v souladu s účelem a smyslem registračního řízení, v rámci nějž pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu toliko přezkoumává formální náležitosti podané přihlášky. Jedná se tedy o vztah mezi tím, kdo podává přihlášku k registraci, a pověřeným obecním úřadem se sídlem ve volebním obvodu; volič jím nemůže být na svých právech nijak zkrácen, a proto je logické, že ani rozhodnutí o registraci či o odmítnutí registrace nemůže s úspěchem napadat návrhem u soudu.“
[11] Tento názor je konzistentní i s právním názorem, který Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. I. ÚS 699/02 (http://nalus.usoud.cz): „Toto taxativní omezení aktivní legitimace přitom nelze považovat za protiústavní. Jeho účelem je zajištění soudního dohledu nad dodržováním rovných podmínek politické soutěže o získání senátorského mandátu a realizace ústavně zaručeného rovného přístupu k voleným funkcím, avšak takovým způsobem, který by neumožňoval volby mařit, např. zjevně účelovým soudním napadáním provedených registrací. Případné maření voleb, které by usilovalo o zablokování soutěže, je totiž také porušením pravidel soutěže. Proto jsou aktivně legitimováni účastníci předmětné politické soutěže, protože právě konkurenti jsou případným porušováním pravidel nejvíce poškozováni a protože jsou zároveň nejlépe informováni o průběhu soutěže (jde o bohatě empiricky ověřený předpoklad).“ Je třeba uvést, že oba citované judikáty se sice výslovně týkají registrace přihlášky, nicméně svým obsahem se bezezbytku vztahují i k registračnímu procesu v případě kandidátních listin.
[12] Nejvyššímu správnímu soudu tedy v dané fázi volebního procesu nepřísluší (dodatečně) zkoumat, zda jmenovaný kandidát Mgr. J. Š. měl či neměl být uveden na kandidátní listině Věcí Veřejných v Plzeňském kraji. Pokud bylo rozhodnuto o registraci kandidátní listiny politické strany a případný návrh na zrušení provedené registrace nebyl úspěšný, příp. vůbec nebyl podán, v rámci přezkumu voleb samotných po jejich uskutečnění již není možné případné nezákonnosti při procesu registrace kandidátních listin přenášet do další fáze přezkumu voleb. Ve volbách je totiž jen na svobodné úvaze voličů, kterého kandidáta (politickou stranu) zvolí. Tuto volbu pak již nelze bez dalšího zpochybňovat poukazem na případné nesrovnalosti v rámci procesu registrace, resp. uvnitř autonomního procesu sestavování kandidátních listin politickou stranou.
[13] Za těchto okolností musel být podaný návrh shledán nedůvodným, a to aniž by soudu příslušelo meritorně se zabývat tím, zda se Věci Veřejné v průběhu tzv. primárních voleb dopustily porušení vnitřních pravidel či nikoliv.
[14] K tomu je možné na okraj a v obecné rovině uvést, že vydávání vnitřních předpisů (stanovy, příspěvkové a nominační řády apod.) spadá do autonomní působnosti politických stran. Princip vnitrostranické autonomie je přitom jedním ze základních principů existence politických stran, přičemž do vnitřního života stran státní moc zásadně nezasahuje. Stát je toliko oprávněn kontrolovat, zda politická strana splňuje základní atributy vnitrostranické demokracie, neboť „vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány“ [§ 4 písm. b) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích]. Případný přezkum toho, zda politické strany toto kritérium neporušují, je však již předmětem řízení o existenci nebo činnosti politické strany podle zákona č. 424/1991 Sb. Nejedná se tak o téma soudního přezkumu voleb ve shora popsaném smyslu, nýbrž o problematiku rozsahu soudního přezkumu (zejména) rozhodnutí politických stran samotných, resp. jejich orgánů, tak, jak plyne z ustanovení § 16a cit. zákona. Zde je vhodné rovněž připomenout, že tento přezkum rozhodnutí politických stran neprovádí správní soudy v režimu s. ř. s., nýbrž soudy civilní podle občanského soudního řádu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3373/2009, in: www.nsoud.cz).
[15] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. června 2010 JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu