Petice připojená ke kandidátní listině podle § 25 odst. 3 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, není peticí podávanou podle zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Jejím smyslem je totiž výhradně vyjádření podpory konkrétnímu
kandidátovi, nikoliv podání žádosti, návrhů či stížnosti ve smyslu čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a není proto dán ani žádný důvod očekávat jejich vyřízení způsobem podle § 5 odst. 3 zákona o právu petičním, tzn. písemně sdělit petičnímu výboru stanovisko k obsahu petice a informovat o způsobu jejího vyřízení.
[12] Soud se neztotožňuje s navrhovatelem v tom, že by petice, kterou přiložil ke své kandidátní listině, byla peticí ve smyslu zákona o právu petičním. Za petice se podle § 1 odst. 1 tohoto zákona pokládají žádosti, návrhy a stížnosti ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu. Peticí přikládanou ke kandidátní listině ve volbách prezidenta republiky ovšem tam podepsaní ničeho nežádají, nic nenavrhují a na nic si nestěžují ve smyslu čl. 18 odst. 1 Listiny a citovaného zákonného ustanovení. Ústavní opora pro tento typ petice totiž plyne přímo z čl. 56 odst. 5 Ústavy a její smysl spočívá ve vyjádření podpory konkrétnímu kandidátovi. V případě těchto peticí proto není dán žádný důvod očekávat jejich vyřízení způsobem podle § 5 odst. 3 zákona o právu petičním, tzn. písemně sdělit petičnímu výboru stanovisko k obsahu petice a informovat o způsobu jejího vyřízení.
[13] Jinak řečeno, v případě petice podle čl. 56 odst. 5 Ústavy jde výhradně o vyjádření podpory konkrétní kandidátní listině, a nejedná se tak na rozdíl od obecné úpravy obsažené v petičním zákoně o samostatný, o sobě stojící dokument, který vyjadřuje, kdo a čeho se domáhá. Petice podle § 25 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky, stejně jako petice podle § 21 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, podle § 6 odst. 2 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích či podle § 61 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, tedy nejsou samostatně stojícími peticemi, tedy peticemi podle zákona o právu petičním, ale jakýmisi akcesorickými peticemi, tedy peticemi coby listinami obsahujícími podpisy občanů shromážděné za určitým cílem, jejichž právní režim je plně vymezen těmito zvláštními zákony.
[14] Všechny tyto zákonné úpravy jsou sice odrazem ústavního práva petičního a také volebního práva v širším pojetí; režimy jednotlivých výše uvedených zákonů jsou však relativně oddělené, podobně jako například
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
zákonné úpravy práva sdružovacího podle článku 20 Listiny. Takže pokud se někdo sdružuje v politické straně nebo politickém hnutí, podléhá výhradně režimu zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, nikoli režimu „obecného“ zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Stejně tak pokud má navrhovatel předložit petice podle zákona o volbě prezidenta republiky, nemůže se domáhat toho, že stačí, pokud před účinností tohoto zákona splňovala podmínky zákona o právu petičním, neboť jde o dvě relativně autonomní právní úpravy. Termín „petice“ byl zákonem o volbě prezidenta republiky, stejně jako zákonem o volbách do zastupitelstev obcí, zákonem o sdružování v politických stranách a v politických hnutích či zákonem o volbách do Parlamentu České republiky, zvolen nikoli jako pojem, který by měl danou listinu podřadit také zákonu o právu petičním, ale pouze jako obecné označení písemného dokumentu, jímž větší množství osob podporuje kandidaturu konkrétní osoby na funkci prezidenta republiky. Petice připojená navrhovatelem k jeho návrhu na registraci kandidátní listiny tedy nespadá do režimu zákona o právu petičním, nýbrž výhradně do režimu zákona o volbě prezidenta republiky a musí splňovat požadavky jeho § 25 odst. 3. Petice připojená ke kandidátní listině navrhovatelem nesplňovala požadavek 50 000 podpisů, a proto nemohla v režimu zákona o volbě prezidenta republiky vyvolat splnění podmínky doložení podpory navrhovatelovy kandidatury.
[15] Nic na tom nemůže změnit ani § 75 zákona o volbě prezidenta republiky. Podle tohoto ustanovení platí, že „nezbytné úkony spojené s volbou prezidenta učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za úkony učiněné podle tohoto zákona“. Na navrhovatelem předloženou petici způsobem, jak tvrdí navrhovatel, ovšem toto ustanovení nedopadá. Muselo by se totiž jednat pouze o „nezbytné“ úkony, přičemž ona nezbytnost by měla spočívat v tom, že je daná osoba musela učinit ještě před účinností zákona, jinak už by jej nestihla provést v zákonem stanovených lhůtách. Uzavření a ode-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
vzdání petice na podporu kandidatury však zjevně není úkonem, který bylo nezbytné učinit ještě před 1. 10. 2012, neboť pro tento úkon byla navrhovateli stanovena zákonem konkrétní lhůta, a to do „nejpozději 66 dnů přede dnem volby prezidenta“, jak vyplývá z § 21 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky. V případě voleb prezidenta republiky konaných v roce 2013 šlo konkrétně o den 6. 11. 2012, do kdy měly být kandidátní listiny, včetně petičních archů, odpůrci předány. V jejím podání před účinností zákona tak lze spatřovat ze strany navrhovatele marnou snahu zákon obcházet, kterou je třeba odmítnout. Z toho, že úkony učiněné přede dnem nabytí účinnosti zákona se považují za úkony učiněné podle tohoto zákona, totiž nelze dovodit, že by tyto úkony vyvolávaly účinky podle daného zákona, přestože by nesplňovaly podmínky, které na ně klade. Naopak je třeba dané ustanovení vyložit tak, že tyto účinky může vyvolávat jedině úkon, který byl sice učiněn ještě před účinností zákona, ale splňuje podmínky jím kladené. Opačný výklad by vedl k tomu, že by kdokoli mohl využít legisvakanční lhůty mezi platností a účinností zákona k tomu, aby v ní učinil úkon nesplňující podmínky zákona, a spoléhal by přitom na to, že účinností zákona bude tento nedostatek konvalidován. Takový přístup by však zjevně protiřečil smyslu legisvakanční lhůty, kterým je dát osobám dotčeným nově přijatým zákonem první příležitost a dostatečný čas na seznámení se s ním, než na ně začne působit, nikoli poslední příležitost k obcházení podmínek, které platný, ale dosud neúčinný zákon stanovuje.
[15] Nic na tom nemůže změnit ani § 75 zákona o volbě prezidenta republiky. Podle tohoto ustanovení platí, že „nezbytné úkony spojené s volbou prezidenta učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za úkony učiněné podle tohoto zákona“. Na navrhovatelem předloženou petici způsobem, jak tvrdí navrhovatel, ovšem toto ustanovení nedopadá. Muselo by se totiž jednat pouze o „nezbytné“ úkony, přičemž ona nezbytnost by měla spočívat v tom, že je daná osoba musela učinit ještě před účinností zákona, jinak už by jej nestihla provést v zákonem stanovených lhůtách. Uzavření a ode-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
vzdání petice na podporu kandidatury však zjevně není úkonem, který bylo nezbytné učinit ještě před 1. 10. 2012, neboť pro tento úkon byla navrhovateli stanovena zákonem konkrétní lhůta, a to do „nejpozději 66 dnů přede dnem volby prezidenta“, jak vyplývá z § 21 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky. V případě voleb prezidenta republiky konaných v roce 2013 šlo konkrétně o den 6. 11. 2012, do kdy měly být kandidátní listiny, včetně petičních archů, odpůrci předány. V jejím podání před účinností zákona tak lze spatřovat ze strany navrhovatele marnou snahu zákon obcházet, kterou je třeba odmítnout. Z toho, že úkony učiněné přede dnem nabytí účinnosti zákona se považují za úkony učiněné podle tohoto zákona, totiž nelze dovodit, že by tyto úkony vyvolávaly účinky podle daného zákona, přestože by nesplňovaly podmínky, které na ně klade. Naopak je třeba dané ustanovení vyložit tak, že tyto účinky může vyvolávat jedině úkon, který byl sice učiněn ještě před účinností zákona, ale splňuje podmínky jím kladené. Opačný výklad by vedl k tomu, že by kdokoli mohl využít legisvakanční lhůty mezi platností a účinností zákona k tomu, aby v ní učinil úkon nesplňující podmínky zákona, a spoléhal by přitom na to, že účinností zákona bude tento nedostatek konvalidován. Takový přístup by však zjevně protiřečil smyslu legisvakanční lhůty, kterým je dát osobám dotčeným nově přijatým zákonem první příležitost a dostatečný čas na seznámení se s ním, než na ně začne působit, nikoli poslední příležitost k obcházení podmínek, které platný, ale dosud neúčinný zákon stanovuje.
[16] Je tak třeba navrhovatelovu třetí námitku odmítnout s tím, že petice, kterou předložil 26. 9. 2012 odpůrci, nebyla peticí ve smyslu zákona o právu petičním, nýbrž peticí podle § 25 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky, provádějícího čl. 56 odst. 5 Ústavy. Požadavky stanovené tímto ustanovením ovšem nesplnila, takže nemohla vyvolat zákonem požadované následky, na čemž nemohl nic změnit ani navrhovatelův chybný výklad § 75 zákona o volbě prezidenta republiky.
[17] Lze tak závěrem konstatovat, že navrhovatelovu kandidátní listinu podpořilo svý-
Ing. Jiří Kesner proti Ministerstvu vnitra o povinnost registrovat kandidátní listinu. nů (zákon o volbě prezidenta republiky) k § 5 odst. 3 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním k čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod