a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákonů a č. 171/2002 Sb. č. 204/2002 Sb., č. 37/2002 Sb. Za zakázanou volební agitaci ve smyslu $ 16 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb., o vol- bách do Parlamentu České republiky, lze považovat takovou, která je přímo zaměře- na na bezprostřední okolí volebních místností, není jednorázová či dokonce pouze nahodilá a je natolik intenzivní, že v konečném důsledku je reálně způsobilá ovliv- nit chování i takového voliče, který byl bezprostředně před příchodem do volební místnosti již rozhodnut hlasovat určitým způsobem.
C.) Jak vyplývá z dikce $ 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. a ze samotného smyslu před- mětného právního institutu, jak jsou, počína- 174 je usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. Vol 6/2004, č. 354/2004 Sb. NSS, soustavně vykládány ve volební judi- katuře tohoto soudu, je za základní předpo- klady vyhovění tomuto typu volební stížnosti - v obecné rovině - nutno označit především tři následující: (1) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb.; (2) vztah mezi touto protizákonností a zvole- ním kandidáta, jehož zvolení je napadeno vo- lební stížností; a (3) zásadní intenzitu této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta.
Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě do- sahovat takového stupně, že je možno se dů- vodně domnívat, že pokud by k protizákon- nému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen. Zjednodušeně řečeno tedy tato intenzita způsobuje „zatem- nění“ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění. K posouzení splnění prvého kroku takto nastaveného algoritmu soudního přezkumu je tak třeba nejprve shledat, zda navrhovate- lem popisovaná forma volební kampaně po- rušuje zákon, a je třeba ji tedy označit za mož- ný důvod založení protizákonnosti, či nikoliv.
Pravidla pro vedení volební kampaně při vol- bách do Parlamentu ČR jsou v současnosti za- kotvena především (nikoli však výlučně, ne- boť ke shledání protizákonnosti nemusí vést pouze porušení zákona č. 247/1995 Sb., ale i jiných relevantních právních předpisů, jak bylo konstatováno v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2006, sp. zn. Vol 36/2006, č. 960/2006 Sb. NSS - musí jít o tzv. relevantní protiprávnost) v $ 16 zákona č. 247/1995 Sb. Z tohoto ustanovení dopadá na situaci popisovanou navrhovatelem ze- jména odst. 6: „V objektu, v němž je umístě- na volební místnost, a v jeho bezprostřed- ním okolí je ve dnech, ve kterých v těchto objektech probíhá hlasování, zakázána vo- lební agitace pro politické strany, politická hnutí, koalice a kandidáty“ Při posouzení otázky, zda mohlo být toto zákonné ustanovení porušeno formou před- volební agitace, kterou navrhovatel popsal, dospívá zdejší soud k závěru, že nikoliv.
Podle názoru soudu totiž není možno toto ustano- vení vyložit tak přísně, jak činí navrhovatel, tedy vyloučit v okolí objektů, ve kterých se nacházejí volební místnosti, jakékoliv půso- bení na voliče. Pokud by byl totiž příkaz zá- kona vnímán takto důsledně, bylo by napří- klad nutné před okamžikem započetí voleb odstranit z okolí takového objektu i všechny volební plakáty, jež v něm byly vylepeny v do- bě předvolební kampaně. Dle názoru soudu však není smyslem to- hoto ustanovení zabránit tomu, aby se volič při cestě k objektu, v němž je umístěna vo- lební místnost, nemohl v žádném případě setkat s jakýmkoli volebním poselstvím či in- formací, nýbrž zakázat takové formy a umístě- ní technik volební agitace, které by ovlivňo- valy přímo svobodnou vůli voliče při jeho vstupu do volební místnosti či do objektu, v němž se nachází.
Za takové techniky je tře- ba především označit ty, které mají schop- nost v této poslední chvíli zvrátit vůli voliče, nepřiměřeně jej obtěžovat či omezit jeho svo- bodu například tím, že mu je nabídnuta urči- tá protihodnota v případě volby některého kandidáta (například dotazováním se na voli- čovu volbu a snahou jej přesvědčit o její změ- ně, „odkupem“ volebních lístků protikandi- dátů či nabízením materiálních výhod či dárků v případě uskutečnění určité konkrét- ní volby). Je totiž třeba mít neustále na zřete- li, že volební kampaň nepředstavuje nic jiné- ho než určitou specifickou formu reklamy, tj. sebeprezentace, příp. kritiky programu či osob spojených s politickými konkurenty (tzv. pozitivní a negativní kampaň).
Provádě- ní volební kampaně je tak chráněno ústavně zaručenými základními právy, zakotvenými - zejména v čl. 17 Listiny základních práv a svo- bod (svoboda projevu, právo na informace). Lze tak učinit dílčí závěr, že za zakázanou volební agitaci ve smyslu $ 16 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb. lze považovat takovou, která je přímo zaměřena na bezprostřední okolí vo- lebních místností, není jednorázová či do- konce pouze nahodilá a je natolik intenzivní, že v konečném důsledku je reálně způsobilá ovlivnit chování i takového voliče, který byl bezprostředně před příchodem do volební místnosti již rozhodnut hlasovat určitým způsobem.
V nyní projednávané věci proto Nejvyšší správní soud zastává na základě shora popsa- ných obecnějších východisek názor, že i po- kud by byla prokázána navrhovatelem popi- sovaná forma volební propagace, spočívající v jednorázovém projetí dodávky vybavené re- produktory v okolí volební místnosti a vydá- vající výzvy k volbě RNDr. M. Škalouda, nelze tento akt sám o sobě označit za porušení $ 16 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb. Předně, ani na- vrhovatel netvrdí, že by se jednalo o agitaci soustavnou či alespoň déletrvající, která tepr- ve by se mohla dostat do kolize s citovanou zákonnou normou, a dále intenzita této čin- nosti nemohla být taková, že by byla způsobí- lá jakkoliv výrazněji obtěžovat či dokonce ovlivňovat voliče bezprostředně před aktem hlasování a během něho.
Nejvyšší správní soud totiž ve svých úva- hách důsledně vycházel z presumpce racio- nality voličského chování a z toho, že při ces- tě do volební místnosti a při následném hlasování jsou již voliči pevně rozhodnuti, ko- mu odevzdají svůj hlas. Toto jejich přesvědče- ní by mohlo být zvráceno vskutku jen velmi intenzivním atakem, kterým by mohla být na- př. právě zmíněná snaha o přímé či nepřímé podplácení, vyhrožování, zastrašování, vytvá- ření překážek vstupu do objektu, kde se vol- by provádí, či zprostředkování hrubě difamu- jící informace o některém z protikandidátů.
Naopak představa, že by takto rozhodnutí vo- liči ještě mohli být jakkoliv ovlivněni činnos- tí, kterou popsal navrhovatel, by svědčila o velkém podcenění zmíněné racionality je- jich rozhodování. Navíc, nelze vyloučit, že působení navrhovatelem prezentované for- my kampaně i v okolí objektu, v němž byla umístěna volební místnost, mohlo být zcela mimoděčné, a to s ohledem na koncentraci volebních místností v Praze. Z výše uvedeného nicméně nelze dovozo- vat, že by Nejvyšší správní soud takovou for- mu volební kampaně schvaloval, příp. ji po- važoval za vhodnou.
175 2194 Na straně jedné se:totiž sice nejedná 0 for- mu volební agitace protizákonnou, když z dů- vodů popsaných výše nezakládá porušení $ 16 odst. 6 zákona č. 247/1995 Sb. Lze ji ostatně vidět i v kontextu vývoje zákonné úpravy volební kampaně, kdy poté, co bylo zákonem č. 204/2000 Sb. zrušeno v návaz- nosti na judikaturu Ústavního soudu (kon- krétně na jeho nález ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, č. 70/1999 Sb. ÚS) zákonné „mo- ratorium“ na volební kampaň pro dobu 48 hodin před zahájením voleb a v jejich prů- běhu obsažené v původním znění $ 16 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., je nyní možné a zá- konné provádět volební kampaň i v době vo- leb, pokud jsou dodrženy ostatní příkazy ob- sažené zejména v $ 16 tohoto zákona.
Na straně druhé se ovšem jedná i podle názoru zdejšího soudu o formu nepříliš vhodnou a nacházející se na samé hranici zá- kona, neboť jakkoliv nesplňuje z důvodů výše popsaných podmínky protizákonnosti (není přímo zacílena na bezprostřední okolí voleb- ních místností, nesplňuje znak soustavnosti a její intenzita je mizivá), nelze přehlédnout, že se i tohoto okolí alespoň v některých časo- vých intervalech může dotknout právě způ- sobem, který popisuje navrhovatel. Je tak na- místě, aby bylo do budoucna k takovéto formě kampaně v době voleb přistupováno nanejvýš zdrženlivě, neboť jakkoliv zde na straně jedné chybí ono přímé zacílení na zá- konem chráněné bezprostřední okolí voleb- ních místností a na svobodnou vůli voličů, na straně druhé nelze přehlédnout, že při husto- tě rozmístění objektů s volebními místnostmi a to zejména ve větších městech, kde je tako- vým objektem velká část škol se automobil jezdící po celém volebním obvodu okolí těch- to objektů jen obtížně vyhne a způsobem ne- vhodným, byť ne nutně i protizákonným, se jich může dotknout.
Je proto namístě při této formě volební kampaně volit maximální zdr- ženlivost, a to jednak ve vztahu ke způsobu prezentace informací (intenzita hlasitosti re- produktorů; trasy automobilu, které by se ne- měly přibližovat volebním místnostem a ze- jména by v jejich bezprostředním okolí tato vozidla neměla parkovat), tak zejména i k je- 176 jich obsahu (vyloučeny by měly být zejména osobní útoky na protikandidáty, cílené dezin- formace apod.) V každém případě však je při hodnocení důvodnosti takovéto volební stížnosti nutno vycházet i ze skutečnosti (na kterou upozor- ňuje ve svém vyjádření Státní volební komise a na které je založena judikatura zdejšího sou- du - viz např. usnesení ze dne 28.
11. 2006, čj. Vol 83/2006-93), že podle $ láe odst. 3 zá- kona č. 247/1995 Sb. „[klaždá politická stra- na, politické hnutí nebo koalice, jejichž kan- didátní listina pro volbu do Poslanecké sněmovny byla registrována ve volebním kraji, jehož součástí je volební okrsek, a kaž- dá politická strana, politické hnutí a koalice 1 nezávislý kandidát, jejichž přihláška k re- gistraci byla zaregistrována pro volby do Se- nátu ve volebním obvodu, jehož součástí je volební okrsek, může delegovat nejpozději do 30 dnů přede dnem voleb 1 člena a 1 ná- hradníka do okrskové volební komise“.
Smyslem tohoto ustanovení nepochybně je, aby členové okrskové volební komise, která je složena ze zástupců odlišných politických stran, „hlídali“ navzájem řádný průběh voleb v konkrétním volebním okrsku. Podle $ 20 té- hož zákona „[zla pořádek ve volební míst- nosti a jejím bezprostředním okolí odpovídá předseda okrskové volební komise nebo předseda zvláštní volební komise. Jeho poky- ny k zachování pořádku a důstojného prů- běhu hlasování jsou závazné pro všechny přítomné“ Podle názoru Nejvyššího správního sou- du je proto třeba při posuzování této námitky důsledně vycházet z toho, že pokud kdokoliv zjistí porušení volebního zákona, je jeho po- vinností ihned zasáhnout, tedy informovat o tomto porušení okrskovou volební komisi, resp. předsedu této komise.
V nyní projedná- vaném návrhu se však ani netvrdí, že by vo- lební komise byla někým upozorněna na po- rušení zákona č. 247/1995 Sb. či že by její předseda činil nějaká opatření ve smyslu ci- tovaného $ 20 tohoto zákona. Pokud se tak nestalo, nelze teprve ve volební stížnosti po- dané po vyhlášení volebních výsledků rele- vantně tvrdit porušení zákona č. 247/1995 Sb. v uvedeném směru (princip subsidiarity). Ná- vrh na vyslovení neplatnosti volby kandidáta či další návrhy v soudním přezkumu voleb v tomto světle viděno totiž slouží spíše jako nástroje podpůrné, už vzhledem k následnos- ti jejich uplatnění a nemožnosti odstranit sa- motný závadný stav, ale toliko odstranit jeho následky, tedy například prohlásit za neplat- nou volbu provedenou nesvobodnou vůlí vo- ličů, pokud by byla shledána.
(2195 Kompetenční spory: poplatek za komunální odpad k $ 17a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zá- konů č. 275/2002 Sb. a č. 188/2004 Sb. k $ 97 odst. 3 soudního řádu správního Ve věci řízení o poplatku za komunální odpad podle zákona č. 185/2001 Sb., o od- padech, je odvolacím orgánem proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy Minister- stvo financí. xf
Antonín A. proti 1) Státní volební komisi a 2) RNDr. M. Škaloudovi o návrhu na neplat- nost volby kandidáta.