Účast na nemocenském pojištění podle § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, vzniká zaměstnanci dnem faktického započetí jeho výkonu
práce, nikoli dnem formálního nástupu do práce, který je uveden v pracovní smlouvě.
Účast na nemocenském pojištění podle § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, vzniká zaměstnanci dnem faktického započetí jeho výkonu
práce, nikoli dnem formálního nástupu do práce, který je uveden v pracovní smlouvě.
[53] Stížní námitka tedy není důvodná .
(…)
nost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců . Dle přesvědčení soudu
vzniklo pojištění podle § 10 odst . 1 písm . a)
zákona o nemocenském pojištění žalobci
až dne 3 . 9 . 2012, přičemž právní úpravu za
středníkem nelze na danou věc aplikovat, neboť za neděli v tom měsíci (2 . 9 .) nepříslušela
náhrada mzdy .
Podle § 13a odst . 3 zákona č . 589/1992 Sb .,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je
osoba samostatně výdělečně činná „povinna
platit zálohy na pojistné naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti
uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona
o důchodovém pojištění “ . Posledním dnem
kalendářního měsíce, v jehož průběhu se
z hlavní samostatně výdělečné činnosti stala
vedlejší samostatně výdělečná činnost, jež nezakládá účast na pojištění, zaniká povinnost
takovéto osoby hradit zálohy na pojistné . Podle § 13a odst . 8 zákona č . 589/1992 Sb . se
pro účely placení záloh na pojistné „osoba
samostatně výdělečně činná považuje za
osobu samostatně výdělečně činnou vyko-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
návající vedlejší samostatnou výdělečnou
činnost v kalendářním měsíci, ve kterém po
celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9
odst. 6 zákona o důchodovém pojištění “ .
Žalobce sice vykonával zaměstnání, tedy
činnost zakládající účast na nemocenském
pojištění, ale toto vzniklo podle § 10 odst . 1
písm . a) zákona o nemocenském pojištění
až dnem, kdy žalobce nastoupil do práce,
tj . dnem 3 . 9 . 2012 . Skutečnosti uvedené
v § 10 odst . 6 druhé větě zákona o důchodovém pojištění nastaly až v září 2012, avšak netrvaly zde po celý měsíc skutečnosti uvedené
v § 9 odst . 6 zákona o důchodovém pojištění .
Krajský soud tedy uzavřel, že žalobce v roce
2012 vykonával samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní podle citované právní úpravy
v měsících leden až září 2012 včetně a v měsících říjen až prosinec 2012 jako vedlejší samostatnou výdělečnou činnost . Proto až od
října 2012 zanikla žalobci povinnost platit
zálohu na pojistném . Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, v níž namítal, že krajský soud nevěnoval individuálnímu posouzení stěžovatelova případu adekvátní pozornost a v odůvodnění odkázal pouze na právní úpravu . Učinil
v dané věci stejný závěr jako správní orgány,
aniž by se vypořádal s konkurenční argumentací stěžovatele . Takovýto postup je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního
soudu (srov . rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14 . 7 . 2005, čj . 2 Afs 24/2005-44,
č . 689/2005 Sb . NSS) . Stručnost odůvodnění
napadeného rozsudku považuje za extrémní
a neakceptovatelnou . Krajský soud se rovněž
dostatečně nevypořádal s argumentací stěžovatele ohledně vznesené právní otázky .
Stěžovatel dále uvedl, že právní posouzení řešené záležitosti, jak jej (náznakem) podal
krajský soud, zcela míjí podstatu věci a především je nesprávné . Stěžovatel, prostřednictvím svého zaměstnavatele, splnil platební
povinnost na úseku důchodového pojištění
a státní politiky zaměstnanosti . Přesto by
měl v návaznosti na názor krajského soudu
znovu uhradit zálohu na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti . Takovýto dopad do práv
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
stěžovatele je absurdní a navíc nerespektuje základní principy spravedlnosti . Při po-
užití výkladových metod bylo nutné dospět
k opačnému závěru, než jaký učinily správní orgány i soud . Dále zdůraznil, že v situaci,
kdy se dopředu dohodl se zaměstnavatelem
na pracovní smlouvě s datem nástupu do
práce ke dni 1 . 9 . 2012 a k témuž dni nabyla
účinnosti související dohoda o mzdě, musel
stěžovatel být ke sjednanému dni připraven
pro zaměstnavatele vykonávat práci, na čemž
nic nemění ani to, že se jednalo o sobotu . Stěžovatel od samého počátku září 2012 fakticky nevykonával svou samostatně výdělečnou
činnost . Míří-li smysl a účel příslušné právní
úpravy k tomu, aby jednotlivci odváděli předepsané příspěvky na důchodové pojištění
a na státní politiku zaměstnanosti zásadně
ze své primární výdělečné činnosti, pak je
přístup krajského soudu pro nesprávnost
neakceptovatelný . Stěžovatel byl nucen bez
dalšího být připraven vykonávat práci pro
zaměstnavatele již od 1 . 9 . 2012 a fakticky již
nepodnikal, a tedy dne 1 . 9 . 2012 splnil podmínky pro vznik jeho účasti v systému nemocenského pojištění . Zaměstnavatel vyplatil
stěžovateli mzdu za celé září, nedošlo tedy
k žádnému zkrácení, a proto je nutné i sobotu 1 . 9 . a neděli 2 . 9 . 2012 považovat za dobu,
kdy je vyloučeno, aby se uplatňoval režim
hlavní samostatně výdělečné činnosti .
Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu,
přičemž opětovně uvedla argumentaci podanou již v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost ža-
lobce zamítl .
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(…)
IV.B Posouzení právní otázky
[53] Stížní námitka tedy není důvodná .
(…)
nost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců . Dle přesvědčení soudu
vzniklo pojištění podle § 10 odst . 1 písm . a)
zákona o nemocenském pojištění žalobci
až dne 3 . 9 . 2012, přičemž právní úpravu za
středníkem nelze na danou věc aplikovat, neboť za neděli v tom měsíci (2 . 9 .) nepříslušela
náhrada mzdy .
Podle § 13a odst . 3 zákona č . 589/1992 Sb .,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je
osoba samostatně výdělečně činná „povinna
platit zálohy na pojistné naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti
uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona
o důchodovém pojištění “ . Posledním dnem
kalendářního měsíce, v jehož průběhu se
z hlavní samostatně výdělečné činnosti stala
vedlejší samostatně výdělečná činnost, jež nezakládá účast na pojištění, zaniká povinnost
takovéto osoby hradit zálohy na pojistné . Podle § 13a odst . 8 zákona č . 589/1992 Sb . se
pro účely placení záloh na pojistné „osoba
samostatně výdělečně činná považuje za
osobu samostatně výdělečně činnou vyko-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
návající vedlejší samostatnou výdělečnou
činnost v kalendářním měsíci, ve kterém po
celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9
odst. 6 zákona o důchodovém pojištění “ .
Žalobce sice vykonával zaměstnání, tedy
činnost zakládající účast na nemocenském
pojištění, ale toto vzniklo podle § 10 odst . 1
písm . a) zákona o nemocenském pojištění
až dnem, kdy žalobce nastoupil do práce,
tj . dnem 3 . 9 . 2012 . Skutečnosti uvedené
v § 10 odst . 6 druhé větě zákona o důchodovém pojištění nastaly až v září 2012, avšak netrvaly zde po celý měsíc skutečnosti uvedené
v § 9 odst . 6 zákona o důchodovém pojištění .
Krajský soud tedy uzavřel, že žalobce v roce
2012 vykonával samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní podle citované právní úpravy
v měsících leden až září 2012 včetně a v měsících říjen až prosinec 2012 jako vedlejší samostatnou výdělečnou činnost . Proto až od
října 2012 zanikla žalobci povinnost platit
zálohu na pojistném . Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, v níž namítal, že krajský soud nevěnoval individuálnímu posouzení stěžovatelova případu adekvátní pozornost a v odůvodnění odkázal pouze na právní úpravu . Učinil
v dané věci stejný závěr jako správní orgány,
aniž by se vypořádal s konkurenční argumentací stěžovatele . Takovýto postup je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního
soudu (srov . rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14 . 7 . 2005, čj . 2 Afs 24/2005-44,
č . 689/2005 Sb . NSS) . Stručnost odůvodnění
napadeného rozsudku považuje za extrémní
a neakceptovatelnou . Krajský soud se rovněž
dostatečně nevypořádal s argumentací stěžovatele ohledně vznesené právní otázky .
Stěžovatel dále uvedl, že právní posouzení řešené záležitosti, jak jej (náznakem) podal
krajský soud, zcela míjí podstatu věci a především je nesprávné . Stěžovatel, prostřednictvím svého zaměstnavatele, splnil platební
povinnost na úseku důchodového pojištění
a státní politiky zaměstnanosti . Přesto by
měl v návaznosti na názor krajského soudu
znovu uhradit zálohu na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti . Takovýto dopad do práv
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
stěžovatele je absurdní a navíc nerespektuje základní principy spravedlnosti . Při po-
užití výkladových metod bylo nutné dospět
k opačnému závěru, než jaký učinily správní orgány i soud . Dále zdůraznil, že v situaci,
kdy se dopředu dohodl se zaměstnavatelem
na pracovní smlouvě s datem nástupu do
práce ke dni 1 . 9 . 2012 a k témuž dni nabyla
účinnosti související dohoda o mzdě, musel
stěžovatel být ke sjednanému dni připraven
pro zaměstnavatele vykonávat práci, na čemž
nic nemění ani to, že se jednalo o sobotu . Stěžovatel od samého počátku září 2012 fakticky nevykonával svou samostatně výdělečnou
činnost . Míří-li smysl a účel příslušné právní
úpravy k tomu, aby jednotlivci odváděli předepsané příspěvky na důchodové pojištění
a na státní politiku zaměstnanosti zásadně
ze své primární výdělečné činnosti, pak je
přístup krajského soudu pro nesprávnost
neakceptovatelný . Stěžovatel byl nucen bez
dalšího být připraven vykonávat práci pro
zaměstnavatele již od 1 . 9 . 2012 a fakticky již
nepodnikal, a tedy dne 1 . 9 . 2012 splnil podmínky pro vznik jeho účasti v systému nemocenského pojištění . Zaměstnavatel vyplatil
stěžovateli mzdu za celé září, nedošlo tedy
k žádnému zkrácení, a proto je nutné i sobotu 1 . 9 . a neděli 2 . 9 . 2012 považovat za dobu,
kdy je vyloučeno, aby se uplatňoval režim
hlavní samostatně výdělečné činnosti .
Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu,
přičemž opětovně uvedla argumentaci podanou již v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost ža-
lobce zamítl .
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(…)
IV.B Posouzení právní otázky
[16] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení právní
otázky . Ani tato námitka není důvodná .
[16] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení právní
otázky . Ani tato námitka není důvodná .
[17] Meritem dané věci je otázka, kdy
vzniklo stěžovateli nemocenské pojištění jakožto zaměstnanci, resp . od jakého momentu je nutné samostatnou výdělečnou činnost
stěžovatele považovat za činnost vedlejší,
se kterou není spojena povinnost platit zálohy na pojistné podle § 13a odst . 1 zákona
č . 589/1992 Sb . Po posouzení této otázky je
možné konstatovat, zda stěžovateli přísluší
nárok na vrácení přeplatku na pojistném na
důchodové pojištění a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti za rok 2012 .
[18] Podle § 13a odst . 3 zákona
č . 589/1992 Sb . „[o]soba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců naposledy za
kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona
o důchodovém pojištění“ .
[19] Ustanovení § 10 odst . 6 zákona o důchodovém pojištění stanoví, že „[ú]čast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění
zaniká […] posledním dnem kalendářního
měsíce, v jehož průběhu se z hlavní samostatné výdělečné činnosti stala vedlejší samostatná výdělečná činnost, která nezakládá účast na pojištění “ .
[20] Dle § 13a odst . 8 zákona č . 589/1992 Sb .
se „[p]ro účely placení záloh na pojistné […]
osoba samostatně výdělečně činná považuje
za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v kalendářním měsíci, ve kterém po celý
měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6
zákona o důchodovém pojištění“ .
[21] Samostatná výdělečná činnost se
podle § 9 odst . 6 písm . a) zákona o důchodovém pojištění považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, „pokud osoba
samostatně výdělečně činná v kalendářním
roce vykonávala zaměstnání (odstavec 8
věta první)“, přičemž zaměstnáním se rozumí podle § 9 odst . 8 téhož zákona „činnost
zakládající účast na nemocenském pojištění
zaměstnanců “ . Dále platí, že „[s]amostatná
výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve
kterém se podle odstavců 6 až 8 samostatná
výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost “ (§ 9 odst . 9
zákona o důchodovém pojištění) .
[22] Podle § 10 odst . 1 písm . a) zákona
o nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci pojištění „dnem, ve kterém nastoupil do
práce, a zaniká dnem skončení pracovního
poměru; za den, ve kterém tento zaměstnanec nastoupil do práce, se považuje též den
přede dnem nástupu do práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za
který se mzda nebo plat nekrátí “ .
[22] Podle § 10 odst . 1 písm . a) zákona
o nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci pojištění „dnem, ve kterém nastoupil do
práce, a zaniká dnem skončení pracovního
poměru; za den, ve kterém tento zaměstnanec nastoupil do práce, se považuje též den
přede dnem nástupu do práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za
který se mzda nebo plat nekrátí “ .
[23] Nejvyšší správní soud s ohledem
na citovanou právní úpravu posuzoval, od
kterého dne se samostatná výdělečná činnost stěžovatele měla považovat za vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost, se kterou
není spojena povinnost odvádět zálohy na
pojistném . Z obsahu § 13a odst . 8 zákona
č . 589/1992 Sb . vyplývá, že samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší, pokud
po celý měsíc trvaly skutečnosti podle § 9
odst . 6 zákona o důchodovém pojištění . Je
tedy nutno zkoumat, zda stěžovatel po celý
měsíc vykonával zaměstnání, kterým se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském
pojištění zaměstnanců . Klíčové tedy bylo určit, od kterého dne byl stěžovatel účastníkem
systému nemocenského pojištění .
[24] Z § 10 odst . 1 zákona o nemocenském
pojištění vyplývá, že pojištění vzniká dnem,
ve kterém zaměstnanec nastoupí do práce .
Odborná literatura k tomu uvádí, že „nemocenské pojištění zaměstnanců vzniká dnem
vstupu do zaměstnání (pojistný poměr), které zakládá účast na nemocenském pojištění.
Jeho vznik nemusí být totožný se vznikem
pracovněprávního vztahu, ale vzniká dnem
faktického nástupu do zaměstnání. Pojištění
vznikne tehdy, jestliže zaměstnanec do práce skutečně nastoupil, což je rozdíl od pracovního poměru, který vzniká dnem, který
byl sjednán v pracovní smlouvě jako den
nástupu do práce. Může tedy nastat situace,
že pracovní poměr vznikl, ale pokud zaměst-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
nanec ve sjednaný den do práce nenastoupí,
nevznikne pojistný poměr .“ (Tröster, P . a kol .
Právo sociálního zabezpečení . 4 . vyd . Praha :
C . H . Beck, 2008, s . 156) . Dále pak „účast na
pojištění vzniká dnem vstupu zaměstnance
do zaměstnání. Za den vstupu zaměstnance
do zaměstnání se pro tyto účely považuje
i den před vstupem do zaměstnání, za který
příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za
který se mzda nebo plat nekrátí. Jde o novou
úpravu, která se týká situací, kdy sjednaným
dnem nástupu do práce v pracovní smlouvě
je den, kdy zaměstnanec fakticky nenastoupí
do práce, neboť čerpá náhradu mzdy (např.
státní svátek) nebo dovolenou. Jestliže by
zaměstnanec skutečně nastoupil do práce
později, než měl sjednáno v pracovní
smlouvě a za žádný den před vstupem do
zaměstnání mu nenáleží náhrada mzdy
(ani nejde o skutečnost, že se jeho plat nekrátí
z důvodu, že na jeho obvyklý pracovní den
připadl státní svátek), vzniká jeho pojištění
až dnem vstupu do zaměstnání.“ (Tröster, P .
a kol ., op . cit ., s . 153) .
[24] Z § 10 odst . 1 zákona o nemocenském
pojištění vyplývá, že pojištění vzniká dnem,
ve kterém zaměstnanec nastoupí do práce .
Odborná literatura k tomu uvádí, že „nemocenské pojištění zaměstnanců vzniká dnem
vstupu do zaměstnání (pojistný poměr), které zakládá účast na nemocenském pojištění.
Jeho vznik nemusí být totožný se vznikem
pracovněprávního vztahu, ale vzniká dnem
faktického nástupu do zaměstnání. Pojištění
vznikne tehdy, jestliže zaměstnanec do práce skutečně nastoupil, což je rozdíl od pracovního poměru, který vzniká dnem, který
byl sjednán v pracovní smlouvě jako den
nástupu do práce. Může tedy nastat situace,
že pracovní poměr vznikl, ale pokud zaměst-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
nanec ve sjednaný den do práce nenastoupí,
nevznikne pojistný poměr .“ (Tröster, P . a kol .
Právo sociálního zabezpečení . 4 . vyd . Praha :
C . H . Beck, 2008, s . 156) . Dále pak „účast na
pojištění vzniká dnem vstupu zaměstnance
do zaměstnání. Za den vstupu zaměstnance
do zaměstnání se pro tyto účely považuje
i den před vstupem do zaměstnání, za který
příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za
který se mzda nebo plat nekrátí. Jde o novou
úpravu, která se týká situací, kdy sjednaným
dnem nástupu do práce v pracovní smlouvě
je den, kdy zaměstnanec fakticky nenastoupí
do práce, neboť čerpá náhradu mzdy (např.
státní svátek) nebo dovolenou. Jestliže by
zaměstnanec skutečně nastoupil do práce
později, než měl sjednáno v pracovní
smlouvě a za žádný den před vstupem do
zaměstnání mu nenáleží náhrada mzdy
(ani nejde o skutečnost, že se jeho plat nekrátí
z důvodu, že na jeho obvyklý pracovní den
připadl státní svátek), vzniká jeho pojištění
až dnem vstupu do zaměstnání.“ (Tröster, P .
a kol ., op . cit ., s . 153) .
[25] Další komentář uvádí, že „nemocenské pojištění vzniká dnem nástupu do práce
nebo služby nebo započetím výkonu sjednané práce či zahájením jiné činnosti; vznik
pojištění tedy není obecně vázán na vznik
právního vztahu, ale na faktické započetí výkonu činnosti (účast na nemocenském pojištění proto nevznikne ani v případě, že v den,
v němž měl zaměstnanec nastoupit do práce
nebo zahájit výkon jiné pojištěné činnosti,
ještě před tímto nástupem nebo zahájením
byl uznán dočasně práce neschopným). Výjimka z této zásady je stanovena pouze pro
zaměstnance v pracovním poměru v případě, že za den před nástupem do práce mu příslušela náhrada mzdy nebo platu, nebo za
který se mzda nebo plat nekrátí; to platí jak
v případě svátků (podle § 115 odst. 3 zákoníku práce z roku 2006 přísluší zaměstnanci,
který nepracoval proto, že svátek připadl na
jeho obvyklý pracovní den, náhrada mzdy ve
výši průměrného výdělku nebo jeho části za
mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku; podle § 135 odst. 1 zákoníku
práce z roku 2006 se plat nekrátí zaměstnan-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
ci, který nepracoval proto, že svátek připadl
na jeho obvyklý pracovní den), tak jiných
překážek v práci (srov. § 199 zákoníku práce z roku 2006 o jiných důležitých osobních
překážkách v práci, § 203 zákoníku práce
o jiných úkonech v obecném zájmu a § 205
zákoníku práce z roku 2006 o překážkách
v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy
nebo studia) nebo dovolené (§ 222 odst. 1
zákoníku práce z roku 2006). Podle § 36
odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 pracovní
poměr vzniká dnem, který byl sjednán
v pracovní smlouvě jako den nástupu do
práce (popřípadě dnem, který byl uveden
jako den jmenování na pracovní místo
vedoucího zaměstnance), přičemž tento den
nemusí být dnem, v němž má zaměstnanec
začít fakticky pracovat; tímto sjednaným
dnem tedy může být i sobota, neděle nebo
svátek, tj. den, který není pro zaměstnance
dnem, v němž by měl vykonávat práci.“
(Přib, J . Zákon o nemocenském pojištění. Komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2009, 320 s .)
[25] Další komentář uvádí, že „nemocenské pojištění vzniká dnem nástupu do práce
nebo služby nebo započetím výkonu sjednané práce či zahájením jiné činnosti; vznik
pojištění tedy není obecně vázán na vznik
právního vztahu, ale na faktické započetí výkonu činnosti (účast na nemocenském pojištění proto nevznikne ani v případě, že v den,
v němž měl zaměstnanec nastoupit do práce
nebo zahájit výkon jiné pojištěné činnosti,
ještě před tímto nástupem nebo zahájením
byl uznán dočasně práce neschopným). Výjimka z této zásady je stanovena pouze pro
zaměstnance v pracovním poměru v případě, že za den před nástupem do práce mu příslušela náhrada mzdy nebo platu, nebo za
který se mzda nebo plat nekrátí; to platí jak
v případě svátků (podle § 115 odst. 3 zákoníku práce z roku 2006 přísluší zaměstnanci,
který nepracoval proto, že svátek připadl na
jeho obvyklý pracovní den, náhrada mzdy ve
výši průměrného výdělku nebo jeho části za
mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku; podle § 135 odst. 1 zákoníku
práce z roku 2006 se plat nekrátí zaměstnan-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
ci, který nepracoval proto, že svátek připadl
na jeho obvyklý pracovní den), tak jiných
překážek v práci (srov. § 199 zákoníku práce z roku 2006 o jiných důležitých osobních
překážkách v práci, § 203 zákoníku práce
o jiných úkonech v obecném zájmu a § 205
zákoníku práce z roku 2006 o překážkách
v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy
nebo studia) nebo dovolené (§ 222 odst. 1
zákoníku práce z roku 2006). Podle § 36
odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 pracovní
poměr vzniká dnem, který byl sjednán
v pracovní smlouvě jako den nástupu do
práce (popřípadě dnem, který byl uveden
jako den jmenování na pracovní místo
vedoucího zaměstnance), přičemž tento den
nemusí být dnem, v němž má zaměstnanec
začít fakticky pracovat; tímto sjednaným
dnem tedy může být i sobota, neděle nebo
svátek, tj. den, který není pro zaměstnance
dnem, v němž by měl vykonávat práci.“
(Přib, J . Zákon o nemocenském pojištění. Komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2009, 320 s .)
[26] Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu je nutné právní úpravu § 10 odst . 1
zákona o nemocenském pojištění interpretovat tak, že pojištění vzniká faktickým reálným nástupem zaměstnance do práce, což
potvrzuje i výše citovaná odborná literatura . Nelze tedy přisvědčit stěžovateli, že mu
nemocenské pojištění vzniklo dnem sjednaným v pracovní smlouvě jako den nástupu do
zaměstnání . Z obsahu § 36 odst . 1 zákoníku
práce z roku 2006 mj . vyplývá, že stanovení
dne nástupu do zaměstnání má primárně vliv
na vznik pracovněprávního vztahu, přičemž
faktický začátek výkonu práce může nastat
i v jiný den . V posuzovaném případě tomu
tak bylo, což stěžovatel nerozporoval .
[26] Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu je nutné právní úpravu § 10 odst . 1
zákona o nemocenském pojištění interpretovat tak, že pojištění vzniká faktickým reálným nástupem zaměstnance do práce, což
potvrzuje i výše citovaná odborná literatura . Nelze tedy přisvědčit stěžovateli, že mu
nemocenské pojištění vzniklo dnem sjednaným v pracovní smlouvě jako den nástupu do
zaměstnání . Z obsahu § 36 odst . 1 zákoníku
práce z roku 2006 mj . vyplývá, že stanovení
dne nástupu do zaměstnání má primárně vliv
na vznik pracovněprávního vztahu, přičemž
faktický začátek výkonu práce může nastat
i v jiný den . V posuzovaném případě tomu
tak bylo, což stěžovatel nerozporoval .
[27] Nemocenské pojištění vzniklo stěžovateli až spolu s reálným nástupem do
zaměstnání, tj . v pondělí dne 3 . 9 . 2012 . Podmínkou pro posouzení samostatné výdělečné činnosti stěžovatele jako vedlejší činnosti
je, aby stěžovatel vykonával zaměstnání, resp .
měl nemocenské pojištění po celý kalendářní
měsíc (§ 13a odst . 8 zákona č . 589/1992 Sb .
ve spojení s § 9 odst . 6 zákona o důchodovém
pojištění) . V posuzované věci by byla samo-
Ing . Vladimír K ., Ph .D ., proti České správě sociálního zabezpečení o přeplatek na pojistném na důchodovém pojištění a o příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační
stížnosti žalobce . *) Ustanovení § 10 odst. 1 bylo s účinností od 1. 1. 2013 změněno zákonem č. 401/2012 Sb. a s účinností od tedy zřejmé, že opatření, které by mělo pracovní úrazy toho typu, jaký utrpěli pánové
T . a H ., eliminovat, objektivně existovalo, jen
nebylo stěžovatelkou identifikováno a aplikováno . Proto, vzhledem k zásadně objektivní povaze odpovědnosti podle shora citova-