Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmít- nout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.
Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmít- nout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.
Nejvyšší správní soud se nejprve mu- sel zabývat námitkou nepřezkoumatel- nosti rozsudku krajského soudu pro ne- dostatek důvodů ve vztahu k posouzení otázky přezkoumatelnosti či naopak ne- přezkoumatelnosti rozhodnutí žalované- ho pro nedostatek důvodů. Pokud by ta- to námitka byla důvodná, již tato okolnost samotná by musela vést ke zru- šení rozhodnutí krajského soudu. Dle setrvalé judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný pod č. 34 ve svazku č. 3 Sbír- ky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. IL ÚS 94/97, zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02, dosud nezveřejněn) jedním z principů, představujícím sou- část práva na řádný proces, jakož i po- jmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odů- vodnit (ve správním soudnictví viz usta- novení $ 54 odst. 2 s. ř. s.). Zodůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení dů- kazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné roz- hodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaru- čené právo na spravedlivý proces. Uvedená stálá judikatura Ústavního soudu měla - ve vztahu k odůvodnění správních rozhodnutí, pro něž platí zá- sadně stejné principy - svého předchůd- ce v judikatuře Vrchního soudu v Praze, např. v jeho rozhodnutí ze dne 26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92 (zveřejněno v Soudní judikatuře ve věcech správních pod č. 27/1994 a ve Správním právu č. 2/1994, str. 90) a našla svůj odraz i v ju- dikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správ- ního soudu ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, rozsudek Nejvyššího správní- ho soudu ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74, rozsudek Nejvyššího správ- ního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 7 As 60/2003-75, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, čj. 7 Afs 3/2003-93). Této judikatuře je spo- lečné, že není-li z odůvodnění napadené- ho rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastní- ka považuje za liché, mylné nebo vyvrá- cené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argu- mentaci z hlediska účastníka klíčovou, na níž je postaven základ jeho žaloby. Ne- stačí, pokud soud při vypořádávání se s touto argumentací účastníka pouze konstatuje, že je nesprávná, avšak neuve- de, v čem (tj. v jakých konkrétních aspek- tech, resp. důvodech právních či případ- ně skutkových) její nesprávnost spočívá. Jak vyplývá ze soudního spisu, stěžo- vatelka v žalobě proti rozhodnutí správ- ního orgánu pod bodem III. b) této žalo- by napadla rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost z důvodu, že žalo- vaný ve svém správním rozhodnutí toli- ko konstatuje, Že i zajišťovací převod vlastnického práva k nemovitosti podlé- há dani z převodu nemovitostí, aniž by však bylo jakkoli zřejmé, jak žalovaný k takovému tvrzení dospěl. Tuto právní argumentaci stěžovatelky nutno z hle- diska obsahu její žaloby považovat za klí- čovou; neboť nepochybně byla jádrem jejích žalobních bodů, jež byly ve své . podstatě založeny především na námit- ce nepřezkoumatelnosti správního roz- hodnutí žalovaného a teprve ve druhé rovině (podpůrně) na polemice s práv- ními závěry, k nimž žalovaný v tomto rozhodnutí dospěl Krajský soud se s touto námitkou vypořádal v prvním od- stavci na. čtvrté straně odůvodnění svého rozhodnutí tak, že uvedl, že roz- hodnutí žalovaného shledává přezkou- matelným, přestože učiněné právní hod- nocení institutu zajišťovacího převodu práva z hlediska jeho daňového dopadu je velmi strohé. Dále již krajský soud po- kračoval nikoli odůvodněním závěru, proč rozhodnutí žalovaného není nepře- zkoumatelné, nýbrž svojí vlastní právní argumentací, podporující tezi, že zajišťo- vací převod vlastnického práva k nemo- vitosti dani z převodu nemovitostí pod- léhá Úejím jádrem byl argument, že zajišťovací převod vlastnického práva k nemovitosti je převodem s rozvazovací 957 690 podmínkou uhrazení půjčky, přičemž převod je úplatný, jelikož úplatou je v okamžiku převodu finanční částka po- skytnutá jako půjčka). Odůvodnění -rozhodnutí krajského soudu proto nutno v té jeho části, v níž se zabývá námitkou nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí žalovaného, pova- žovat za nepřezkoumatelné. Soud při vy- pořádávání se s touto - z hlediska obsahu žaloby klíčovou - právní argumentací účastníka totiž pouze konstatoval, že roz- hodnutí žalovaného přezkoumatelným shledává, přestože žalovaným učiněné právní hodnocení institutu zajišťovacího převodu práva z hlediska jeho daňového dopadu je velmi strohé. Krajský soud ne- uvedl, v čem (tj. v jakých konkrétních aspektech) se stěžovatelka mýlí, pokud rozhodnutí žalovaného za nepřezkouma- telné považuje, třebaže stěžovatelka kon- krétní argumenty pro nepřezkoumatel nost ve své žalobě uvedla. (im)
Jana L. v H. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobkyně.