Úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, který přerušuje lhůtu pro vybrání a vymáhání daně podle § 70 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2006, přerušuje i lhůtu pro sdělení předpisu penále dle § 63 odst. 4 věty čtvrté části za středníkem tohoto zákona a tato lhůta začne běžet znovu způsobem uvedeným v § 70 odst. 2 tohoto zákona.
[16] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc rozhodnout v předložené věci ve smyslu § 17 odst . 1 s . ř . s .
[17] Spornou otázkou se soud zabýval v citovaném rozsudku čj . 7 Afs 52/2013-34 a uvedl následující: „Spornou otázkou v dané věci je, zda platební výměr na penále podle § 63 odst. 4 a § 70 [daňového řádu z roku 1992] musí být vydán v šestileté lhůtě, jejíž běh počíná ode dne původní splatnosti daně [ . . .], nebo se tato lhůta přerušuje podle § 70 odst. 2 [daňového řádu z roku 1992] .“ Dále bylo v tomto rozsudku obsáhle citováno z usnesení rozšířeného senátu ve věci Ježek, v němž rozšířený senát dle sedmého senátu vycházel z úvahy, že „zatímco lhůta k promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky je lhůtou promlčecí, je lhůta podle § 63 odst. 4 věty čtvrté části věty za středníkem [daňového řádu z roku 1992] lhůtou prekluzivní, neboť citované ustanovení říká, že vyrozumět daňového dlužníka o předpisu daně lze pouze v této lhůtě. […] Z výše uvedeného vyplývá, že počátek běhu lhůty podle § 63 odst. 4 [daňového řádu z roku 1992] je totožný s počátkem běhu lhůty podle § 70 odst. 1 tohoto zákona, přičemž nedochází k přerušení této lhůty podle § 70 odst. 2 .“
[18] Nejvyšší správní soud ovšem při posouzení této sporné otázky dospěl k odlišnému názoru v citovaném rozsudku čj . 5 Afs 12/2012-59: „Nejen z povahy institutu daňového penále, ale i z jeho systematického zařazení v zákoně je zřejmé, že jeho předepisování nespadá do vyměřovací fáze daňového řízení, ale do fáze placení daně. Jediná lhůta, kterou je předpis penále vázán, je proto šestiletá promlčecí lhůta k vybrání daně, a právě v této lhůtě musí být jeho předpis nejpozději sdělen platebním výměrem daňovému dlužníkovi (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2007, čj. 1 Afs 148/2005-45, nebo ze dne 30. 9. 2008, čj. 8 Afs 38/2008-57). K této otázce se již ostatně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení (ve věci Ježek, na které v podrobnostech zdejší soud odkazuje, v němž uvedl: ‚Daňového dlužníka lze vyrozumět o předpisu penále nejpozději ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání nedoplatku, jenž je základem pro určení penále (§ 63 odst . 4 věta třetí část věty za středníkem [daňového řádu z roku 1992]
ve znění účinném do 31 . 12 . 2006 ve spojení s § 70 odst . 1 téhož zákona) . Tato lhůta začne plynout od data původní splatnosti daně . Skutečnost, kdy byl vyměřen samotný tento nedoplatek, je pro určení počátku běhu uvedené lhůty nerozhodná . „Sdělení předpisu penále daňovému dlužníkovi tedy není omezeno samostatnou lhůtou, nýbrž je vázáno na běh šestileté promlčecí lhůty pro vybrání daně. Jestliže je běh lhůty pro vybrání daně zákonem stanoveným způsobem přerušen (kvalifikovaným úkonem správce daně směřujícím k vybrání, zajištění nebo vymožení předmětného nedoplatku ve smyslu § 70 odst. 2 [daňového řádu z roku 1992]), počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven, a tato nová lhůta platí nejen pro vybrání daně, ale též pro sdělení předpisu penále .“
[19] Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v citovaném rozsudku čj . 7 Afs 100/2013-56 .
[20] Předkládající senát se chce odchýlit od názoru vysloveného v citovaném rozsudku čj . 7 Afs 52/2013-34 a rozhodnout v souladu s citovanými rozsudky čj . 5 Afs 12/2012-59 a čj . 7 Afs 100/2013-56 .
[21] Nezbývá proto než konstatovat, že pravomoc rozšířeného senátu k rozhodnutí o sporné právní otázce je dána .
IV.2 Posouzení věci
[22] Pro posouzení věci je rozhodná právní úprava obsažená v daňovém řádu z roku 1992 ve znění účinném do 31 . 12 . 2006 (srov . čl . VI bod 3 zákona č . 230/2006 Sb ., resp . § 264 odst . 13 zákona č . 280/2009 Sb ., daňového řádu) . V rozhodné době zněl § 63 odst . 4 takto: „Penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně .“ V § 70 odst . 1 se uvádělo: „Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným .“ Podle odstavce 2 tohoto ustanovení platilo: „Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5 .“
[23] Rozšířený senát se výkladem uvedených ustanovení daňového řádu z roku 1992 zabýval v již citovaném rozhodnutí ve věci Ježek . Zde vyjádřil názor ohledně výkladu § 63 odst . 4 věty čtvrté části za středníkem, že „[u]ve- denému ustanovení nelze rozumět jinak než jako zákazu pro správce daně ‚vytvořit‘ si vydáním platebního výměru na penále exekuční titul na toto příslušenství daně, uplyne-li lhůta, na niž uvedené ustanovení odkazuje. Tou je lhůta podle § 70 odst. 1 [daňového řádu z roku 1992], který stanoví, že ‚[p]rávo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným‘ “ . Jakkoli se ovšem následně rozšířený senát vyjádřil k tomu, že penále není automaticky zahrnuto v pojmu daňového nedoplatku a že lhůta pro sdělení předpisu penále je svou povahou lhůtou prekluzivní, zatímco lhůta pro vybrání a vymáhání daně je lhůtou promlčecí, nelze v rozhodnutí rozšířeného senátu nalézt žádnou úvahu ohledně vlivu přerušení lhůty k vybrání a vymáhání úkonem směřujícím k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku na lhůtu pro sdělení předpisu penále, jak se domníval sedmý senát v citovaném rozsudku čj . 7 Afs 52/2013-34 . Naopak, rozšířený senát se zabýval pouze otázkou, kdy začíná běžet lhůta pro sdělení předpisu penále, a dospěl k závěru, že lhůta začne plynout od
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
data původní splatnosti daně, k níž se penále vztahuje . Skutečnost, kdy došlo k vyměření nedoplatku této daně, je dle rozšířeného senátu nerozhodná .
[24] Rozšířený senát nyní uvádí, že rozdíl mezi promlčecí lhůtou (k vybrání a vymáhání daně) a prekluzivní lhůtou (ke sdělení předpisu penále) nespočívá v tom, že by první z nich bylo možné přerušit, zatímco druhou nikoli . I prekluzivní lhůta může být přerušena (srov . přerušení lhůty pro vyměření daně úkonem podle § 47 odst . 2 daňového řádu z roku 1992 v rozhodném znění) . Rozdíl mezi prekluzivní a promlčecí lhůtou spočívá v účincích spojených s jejich uplynutím (srov . Weinhold, D . Promlčení a prekluze v soukromém právu . Praha : C . H . Beck, 2015, s . 13: „Rozlišujícím znakem promlčení a prekluze je právní následek vyvolaný marným uplynutím příslušné lhůty .“) . Ačkoli se tedy lhůty podle § 70 odst . 1, resp . § 63 odst . 4 věty čtvrté daňového řádu z roku 1992 liší v tom, jaké jsou následky jejich uplynutí, nelze z toho dovozovat odlišný běh obou lhůt . Ustanovení § 63 odst . 4 daňového řádu z roku 1992 ke lhůtě pro sdělení předpisu penále výslovně odkazuje na lhůtu pro vybrání a vymožení daně . Toto ustanovení odkazuje na lhůtu pro vybrání a vymožení daně jakožto celistvý institut, nikoli pouze na délku této lhůty upravenou v § 70 odst . 1 .
[25] Je proto nutné vycházet z toho, že součástí uvedeného odkazu je i odstavec 2 citovaného ustanovení, který upravuje přerušení lhůty pro vybrání daně . Z toho vyplývá, že běh lhůty pro sdělení předpisu penále je shodný s během lhůty pro vybrání a vymožení daně . Stejný závěr je ostatně implicitně obsažen i v citovaném usnesení rozšířeného senátu ve věci Ježek, neboť stanovilo shodný počátek běhu u obou lhůt . Lze nyní pouze upřesnit, že přerušením lhůty pro vybrání a vymáhání daně podle § 70 odst . 2 se přerušuje i lhůta pro sdělení předpisu penále dle § 63 odst . 4 daňového řádu z roku 1992 a tato lhůta začne běžet znovu způsobem uvedeným v § 70 odst . 2, a také konec běhu obou lhůt je shodný . Na tuto skutečnost nemá vliv to, zda se úkon přerušující běh lhůty podle
Akciová společnost VIKTORIAPETROL proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň *) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňovým řádem.