1 Afs 276/2024- 37 - text
1 Afs 276/2024 - 39 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ivo Pospíšila a soudců Petra Pospíšila a Lenky Kaniové v právní věci žalobce: GLOBALFOL s. r. o., se sídlem U Korečnice 2293, Uherský Brod, zastoupený Mgr. Tomášem Mikulou, advokátem se sídlem Chrastěšovská 1166, Vizovice, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha, o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 17. 8. 2023, č. j. MPO 62189/23/61100/01000, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 68/2023 43,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval problematikou krácení dotace dle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
[2] Na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 26. 10. 2020 se žalobce stal příjemcem dotace na projekt Digitální transformace ve společnosti GLOBALFOL s. r. o., a to v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 2020. Konkrétně se jednalo o dotaci v rozsahu 45 % způsobilých výdajů projektu ve výši 4 846 443,75 Kč. V návaznosti na žádost o proplacení dotace ze dne 26. 5. 2023 provedl žalovaný kontrolu žádosti a shledal dvě pochybení, která vedla ke krácení dotace. Opatřením ze dne 9. 6. 2023 proto žalovaný dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel výši dotace zkrátil na částku 3 594 220,92 Kč. Pochybení, které žalobce následně učinil předmětem soudního sporu, spočívalo v nedodržení bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů. Žalobce v souvislosti s vyhlášením výběrového řízení „Plně automatizovaný extruder na výrobu bublinkové folie“ nezveřejnil internetovou adresu profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek. Dle bodu 1 Kategorizace sankcí za porušení postupu zadavatele zakázek žalovaný odpovídající část dotace zkrátil o 25 %, konkrétně tedy o částku 785 928 Kč. Proti opatření žalovaného podal žalobce námitky, kterým však ministr průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 17. 8. 2023 nevyhověl a opatření potvrdil.
[3] Žalobu podanou proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu následně zamítl Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem. V odůvodnění uvedl, že cílem požadavku na uveřejnění internetové adresy profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek je dosažení maximální míry transparentnosti zadávacích či výběrových řízení. Každý potenciální dodavatel usilující o účast ve výběrovém řízení má tímto způsobem zajištěnu možnost zjistit z Věstníku veřejných zakázek adresu profilu zadavatele, z něhož pak může čerpat konkrétní údaje o zahájeném výběrovém řízení. Tím, že žalobce internetovou adresu svého profilu žalobce nezveřejnil, jim tuto možnost upřel, čímž porušil i zásadu transparentnosti výběrového řízení. Žalobce přitom nezpochybnil, že k uveřejnění profilu ve Věstníku veřejných zakázek nedošlo, tvrdil však, že mu toto pochybení nelze přičítat. Příslušný formulář CZ 05 totiž není ve výčtu (nabídce) formulářů na internetových stránkách Věstníku veřejných zakázek, struktura věstníku je pak nelogická. Městský soud v prvé řadě shledal, že ministr průmyslu a obchodu se touto námitkou v rozhodnutí, byť „úsporně“, zabýval. Komunikací s provozovatelem Věstníku veřejných zakázek přitom ověřil, že příslušný formulář je standardně zadavatelům přístupný na internetových stránkách Věstníku veřejných zakázek, a lze jej vyhledat v rámci kolonky (oddílu) „Vyhledat profil“.
[4] Městský soud neměl pochyb o tom, že formulář CZ 05 byl dostupný. Odkázal přitom i na rozsudky, v nichž se jednalo o podobné případy, dostupnost formuláře CZ 05 však nebyla žádným způsobem zpochybněna. Formulář byl standardně použit, byť opožděně či nesprávně. Nepochybně tak musel být zadavatelům běžně dostupný. To konečně vyplývá i z vyhlášky č. 168/2016 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele, která byla účinná v době od 1. 10. 2016 do 31. 1. 2024, tj. i v době vyhlášení zakázky. Dle § 15 odst. 1 písm. a) této vyhlášky zadavatel pro oznámení profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek použije národní formulář CZ 05 „Oznámení profilu zadavatele“ uvedený v příloze č. 5. Formulář tedy žalobce mohl mít k dispozici, i kdyby jej snad na webových stránkách Věstníku veřejných zakázek nenalezl. Městský soud dále shledal, že jelikož o skutkovém stavu neexistují důvodné pochybnosti, neuplatní se ani zásada in dubio pro reo. Neztotožnil se ani s žalobním tvrzením o nejasnosti či zmatečnosti bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů či o nesprávném poučení ze strany pracovníka žalovaného, že na danou zakázku se podmínka zveřejnění profilu zadavatele nepoužije. Výše krácení odpovídala bodu 1 dokumentu Kategorizace sankcí za porušení postupu zadavatele zakázek. Žalovaný přitom nekrátil dotaci zcela. Na základě zjištění, že byla dodržena alespoň určitá míra uveřejnění, přistoupil ke krácení ve výši 25 % z částky způsobilých výdajů, což je nejmenší snížení dotace, které lze za tento druh pochybení dle uvedeného dokumentu uložit. II. Kasační stížnost
[5] Žalobce („stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost. Navrhl, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Uvedl, že městský soud nesprávně posoudil jeho námitku vztahující se k nejasnosti či zmatečnosti znění bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů. Pro možnost samotného uveřejnění formuláře Oznámení profilu zadavatele – formulář CZ05 ve Věstníku veřejných zakázek je totiž kolonka (oddíl) „Vyhledat profil“ zcela irelevantní. Uveřejnění jakéhokoliv formuláře ve Věstníku veřejných zakázek musí probíhat přes kolonku (oddíl) „Vyhledat formulář“. Formulář Oznámení profilu zadavatele – formulář CZ05 však ve výčtu formulářů uvedených ve Věstníku veřejných zakázek v rozhodném období chyběl a chybí i nadále.
[7] Bod 5 Pravidel pro výběr dodavatelů tedy bez jakékoliv další konkretizace či specifikace odkazuje na formulář, který ve výčtu formulářů uvedených ve Věstníku veřejných zakázek zcela chybí, což uznává i žalovaný. Tento bod tedy zjevně rezignuje na to, aby zadavateli zakázky poskytl ucelenou informaci o tom, jakým způsobem postupovat. Pokud příslušný formulář chybí ve výčtu formulářů, nelze současně tvrdit, že je tento formulář volně přístupný. Pokud ve Věstníku veřejných zakázek existuje výčet formulářů, neexistuje žádný objektivně ospravedlnitelný důvod, aby některý z nich v tomto výčtu absentoval.
[8] Z výše uvedených skutečností je zřejmý nedbalý postup žalovaného při stanovení podmínek bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů. Při stanovování podmínek si ani neověřil skutečnost, že formulář CZ05 ve výčtu formulářů v rámci Věstníku veřejných zakázek chybí. Jde o nepřípustné zjednodušení bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů. V důsledku toho žalovaný při rozhodování o krácení porušil svou povinnost zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Vzhledem k existenci důvodných pochyb o znění bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů měla být v daném případě uplatněna zásada in dubio pro reo.
[9] Výše uvedené skutečnosti potvrzuje i sdělení projektové manažerky ze dne 31. 10. 2022 (citované ve vyjádření žalovaného k žalobě), v jehož rámci je uvedeno: „Nevím, jaký formulář máte na mysli, každopádně ve věstníku jste měli zveřejnit profil zadavatele.“ Žalobci tedy byla krácena dotace za neuveřejnění formuláře, který ve výčtu formulářů zcela chybí, a o jehož existenci evidentně nemá ponětí ani příslušná projektová manažerka. III. Vyjádření žalovaného
[10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu, odkázal na obsah správního rozhodnutí a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. Shledal, že kasační stížnost není důvodná.
[12] V projednávané věci stěžovatel brojí zejména proti bodu 5 Pravidel pro výběr dodavatelů, který je dle jeho názoru nejasný a zmatečný. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, který v bodě 40 napadeného rozsudku shledal, že dotčené ustanovení je zcela jednoznačné a srozumitelné.
[13] Bod 5 Pravidel pro výběr dodavatelů zní:
Výběrové řízení musí být zahájeno zveřejněním oznámení na profilu zadavatele.
Profilem zadavatele se rozumí elektronický nástroj sloužící k uveřejňování informací a dokumentů definovaný § 28 odst. 1 písm. j) a analogicky § 214 ZZVZ, který splňuje náležitosti vyhlášky č. 168/2016 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele. Internetová adresa profilu zadavatele se povinně uveřejňuje ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „VVZ“). Zadavatel si nejprve založí profil a poté zveřejní internetovou adresu profilu zadavatele ve VVZ (použije se Oznámení profilu zadavatele – formulář CZ05).
[14] Jak správně konstatoval již městský soud, citované ustanovení jednoznačně deklaruje, že výběrové řízení musí být zahájeno zveřejněním oznámení na profilu zadavatele, upřesňuje, co se profilem zadavatele rozumí, a dále výslovně upravuje povinnost zadavatele založit si profil a poté zveřejnit jeho internetovou adresu ve Věstníku veřejných zakázek, k čemuž odkazuje na formulář CZ05 – Oznámení profilu zadavatele. Ani kasační soud nemá o znění a významu citovaného ustanovení pochybnosti. Ostatně, jak plyne z obsahu kasační stížnosti, stěžovatel údajnou nejasnost daného textu spojuje až s problémy, které u něj nastaly při plnění uložené povinnosti.
[15] Konkrétně uvádí, že příslušný formulář chybí v kolonce „Vyhledat formulář“ na webových stránkách Věstníku veřejných zakázek a bod 5 Pravidel pro výběr dodavatelů tak neobsahuje ucelenou informaci, jak přesně má zadavatel v takovém případě postupovat.
[16] S touto problematikou se městský soud komplexním způsobem vypořádal v bodech 35 až 42 napadeného rozsudku. Stěžovatel však v kasační stížnosti této ucelené argumentaci nestaví dostatečnou oponenturu. V zásadě brojí pouze proti závěru uvedenému v bodě 37 napadeného rozsudku o přístupnosti příslušného formuláře na webových stránkách Věstníku veřejných zakázek. Městský soud ovšem nevycházel pouze ze zjištění žalovaného, který v návaznosti na podané námitky dostupnost formuláře ověřoval u provozovatele Věstníku veřejných zakázek.
Odkazoval i na konkrétní řízení z téže doby, v nichž rozhodoval o žalobách týkajících se též zveřejňování profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek, přičemž v žádné z těchto věcí nevznikl problém s nedostupností příslušného formuláře – formulář tudíž objektivně dostupný byl. Dále pak odkázal na § 15 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 168/2016 Sb., který v rozhodném období upravoval způsob oznamování profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek. Příloha 5 této vyhlášky pak stanovila vzor formuláře CZ05.
Z uvedeného lze dovodit, že problémy stěžovatele s údajnou nedostupností příslušného formuláře byly poměrně běžným a snadným způsobem řešitelné.
[17] Městský soud k tomu ve shodě s žalovaným poukázal na odpovědnost stěžovatele za dodržení dotačních podmínek. Nejvyšší správní soud k tomu odkazuje např. na rozsudek ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012
38, č. 2713/2012 Sb. NSS, v němž tuto zásadu pregnantně vyjádřil. Současně v něm mimo jiné i dodal, že předpokladem vzniku práva dovolávat se legitimního očekávání je v případě nejasností poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu (poskytovatele). V nyní projednávané věci je zřejmé, že stěžovatel takové ujištění prokazatelně neobdržel. Městský soud mu v tomto ohledu správně vytkl nedostatek aktivní snahy informovat se o dalším postupu oficiální cestou (viz body 41, 42 napadeného rozsudku). Odkazuje li stěžovatel v této souvislosti na sdělení projektové manažerky ze dne 31. 10. 2022, kasační soud uvádí, že se jednalo o komunikaci, která probíhala až v rámci kontroly výběrového řízení, ani z ní však nelze dovodit ujištění dané poskytovatelem dotace ve výše uvedeném smyslu. Je tomu právě naopak, projektová manažerka uvedla, že profil zadavatele měl být ve Věstníku veřejných zakázek zveřejněn.
[18] Městský soud tedy dospěl ke správnému závěru, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně. Současně nenastala ani situace, v níž by mělo dojít k použití principu in dubio pro reo, neboť věc byla po právní i skutkové stránce jasná a jednoznačná.
V. Závěr a náklady řízení
[19] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není opodstatněná. Proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. podle úspěchu ve věci. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2025
Ivo Pospíšil předseda senátu