I. Odstraňování případných vad návrhu na registraci občanského sdružení dle S 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, se děje ještě před zahájením samotného registračního řízení. Proto může Ministerstvo vnitra posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v $ 6 odst. 2 a 4 téhož zákona vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže $ 7 odst. 2 téhož zákona považuje za va- du návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení řízení. Jakékoli věcné posuzování stanov ministerstvem v té- to „předprocesní“ fázi je nepřípustné; zahájení registračního řízení nesmí být oddalo- váno nesplněním podmínek - náležitostí návrhu, jež nejsou v $ 6 odst. 2 a 4 citované- ho zákona vypočteny, a zakládají se tak pouze na úsudku správního orgánu. Je tedy vyloučeno, aby žalovaný v upozornění provedeném dle $ 7 odst. 2 zákona přípravné- mu výboru vytýkal i vady návrhu stanov, které mohou být důvodem odmítnutí návr- hu dle $ 8 odst. 1 zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není patrné, které z vy- týkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem odmítnutí návrhu. Ministerstvo vnitra musí upozornění podle $ 7 odst. 2 zákona o sdružování obča- nů provést bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. První z uvede- ných lhůt je především projevem obecných zásad činnosti správních úřadů, když vybízí ministerstvo, aby zjišťovalo vady návrhu a provedlo upozornění bez neodů- vodněných průtahů od jeho doručení. Druhá pak vymezuje nejzazší lhůtu pro upo- zornění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy mi- nisterstvo nemá možnost toto upozornění provést. Registrační řízení je tak zahájeno i v případě, že ministerstvo, přestože doručený návrh shledá vadným, pří- pravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní. II. Ustanovení $ 34 odst. 1 s. ř. s. je třeba aplikovat také na řízení 0 žalobách na ochranu proti nečinnosti, jimiž se žalobce domáhá vydání osvědčení, byť z jeho do- slovného výkladu vyplývá, že osoby zúčastněné na řízení přicházejí v úvahu, pouze domáhá-li se žalobce žalobou na ochranu proti nečinnosti vydání rozhodnutí. Ani v případech nevydání osvědčení totiž není vyloučeno, že mohou existovat subjekty, jejichž právní sféra byla dotčena. Trvání na doslovném výkladu by tak mohlo v ně- kterých případech vést k nepřípustnému odepření práva na přístup k soudu. III. V případě žaloby na nečinnost Ministerstva vnitra při vydávání osvědčení o registraci spolku přicházejí jako osoby zúčastněné na řízení v úvahu členové pří pravného výboru spolku.
I. Odstraňování případných vad návrhu na registraci občanského sdružení dle S 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, se děje ještě před zahájením samotného registračního řízení. Proto může Ministerstvo vnitra posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v $ 6 odst. 2 a 4 téhož zákona vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže $ 7 odst. 2 téhož zákona považuje za va- du návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení řízení. Jakékoli věcné posuzování stanov ministerstvem v té- to „předprocesní“ fázi je nepřípustné; zahájení registračního řízení nesmí být oddalo- váno nesplněním podmínek - náležitostí návrhu, jež nejsou v $ 6 odst. 2 a 4 citované- ho zákona vypočteny, a zakládají se tak pouze na úsudku správního orgánu. Je tedy vyloučeno, aby žalovaný v upozornění provedeném dle $ 7 odst. 2 zákona přípravné- mu výboru vytýkal i vady návrhu stanov, které mohou být důvodem odmítnutí návr- hu dle $ 8 odst. 1 zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není patrné, které z vy- týkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem odmítnutí návrhu. Ministerstvo vnitra musí upozornění podle $ 7 odst. 2 zákona o sdružování obča- nů provést bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. První z uvede- ných lhůt je především projevem obecných zásad činnosti správních úřadů, když vybízí ministerstvo, aby zjišťovalo vady návrhu a provedlo upozornění bez neodů- vodněných průtahů od jeho doručení. Druhá pak vymezuje nejzazší lhůtu pro upo- zornění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy mi- nisterstvo nemá možnost toto upozornění provést. Registrační řízení je tak zahájeno i v případě, že ministerstvo, přestože doručený návrh shledá vadným, pří- pravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní. II. Ustanovení $ 34 odst. 1 s. ř. s. je třeba aplikovat také na řízení 0 žalobách na ochranu proti nečinnosti, jimiž se žalobce domáhá vydání osvědčení, byť z jeho do- slovného výkladu vyplývá, že osoby zúčastněné na řízení přicházejí v úvahu, pouze domáhá-li se žalobce žalobou na ochranu proti nečinnosti vydání rozhodnutí. Ani v případech nevydání osvědčení totiž není vyloučeno, že mohou existovat subjekty, jejichž právní sféra byla dotčena. Trvání na doslovném výkladu by tak mohlo v ně- kterých případech vést k nepřípustnému odepření práva na přístup k soudu. III. V případě žaloby na nečinnost Ministerstva vnitra při vydávání osvědčení o registraci spolku přicházejí jako osoby zúčastněné na řízení v úvahu členové pří pravného výboru spolku.
Z,M:X V rozsudku, jímž zrušil dřívější rozhodnu- tí městského soudu v této věci, vyslovil zdejší soud právní názor, že vyznačení dne registra- ce na stanovách ve smyslu $ 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů má povahu osvědčení o vzniku spolku, a jeho vydání se lze domáhat žalobou proti nečinnosti dle $ 79 odst. 1 s. ř. s. Dále konstatoval, že jako předběžnou otázku musí městský soud posoudit, kdy bylo řízení 0 registraci zahájeno, tj. kdy žalovaný obdržel formálně bezvadný návrh, a zda marně uply- nula lhůta čtyřiceti dnů od zahájení tohoto ří- zení. Přitom se měl vypořádat i s rozhodnu- tím žalovaného ze dne 9. 8. 2004, jímž byla odmítnuta registrace spolku Ú. s tím, že po- kud již před tímto dnem žalobce vznikl (fikcí registrace), je toto rozhodnutí bez právního významu. 1061 1387 Při posuzování takto vymezené předběž- né otázky však městský soud neaplikoval právní názor ohledně fází registračního řízení a rozsahu oprávnění žalovaného v těchto fá- zích dle $ 7 a 8 zákona o sdružování občanů, vyjádřený již v rozsudku Nejvyššího správní- ho soudu sp. zn. 6 A 137/2001-42 a připome- nutý v dřívějším rozsudku zdejšího soudu v této věci. Dle tohoto názoru se žalovaný při hodnocení návrhu podle $ 7 odst. 2 zákona za- bývá pouze formální stránkou návrhu, nikoliv jeho obsahem. Pokud návrh na registraci spolku a stanovy k němu připojené prokaza- telně obsahují formální náležitosti vyžadova- né ustanovením $ 6 odst. 2 písm. a) až £) zá- kona, nemá výzva k odstranění vad podání dle $ 7 odst. 2 zákonný podklad. Zasláním ta- kové výzvy by žalovaný v této fázi nedovole- ným způsobem překročil zákonnou pravo- moc omezenou pouze na kontrolu formální správnosti návrhu na registraci. Výhrady ža- lovaného k obsahu stanov, tj. k materiálním podmínkám registrace sdružení, nemohou být podřazeny režimu $ 7 odst. 2. zákona o sdružování občanů, ale může o nich být usuzováno pouze v řízení o odmítnutí návr- hu podle $ 8 tohoto zákona. Pro městský soud byla důvodem pro ne- aplikaci uvedeného právního názoru nová úprava správního soudnictví účinná od 1. 1. 2003, která přinesla možnost domáhat se ochrany proti nečinnosti při vydání osvědče- ní - vyznačení data registrace na vyhotovení stanov. Zdejší soud však již ve svém dřívějším rozsudku v této věci poznamenal, že rozhod- nutí sp. zn. 6 A 137/2001-42 je sice částečně překonané v důsledku změn v právní úpravě správního soudnictví, avšak z hlediska inter- pretace ustanovení zákona o sdružování ob- čanů je toto rozhodnutí použitelné i nadále. Onu překonanost právního názoru lze při- tom spatřovat jedině v tom, že v době, kdy vznikající spolek neměl k dispozici žalobu na ochranu proti nečinnosti, Nejvyšší správní soud v případě, kdy žalované Ministerstvo vnitra zaslalo přípravnému výboru spolku opakovaně výzvu k odstranění vad návrhu, považoval v pořadí druhou výzvu za (ve své podstatě) rozhodnutí o odmítnutí registrace 1062 dle $ 8 odst. 2 zákona. Takové rozhodnutí sice postrádalo zákonné náležitosti a řízení před- cházející jeho vydání bylo nutně stiženo va- dami, bylo však přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Jak stěžovatel v kasační stížnosti správně poukázal, nová právní úprava prostředků soudní ochrany nemohla mít bez dalšího za následek jakoukoli změnu výkladu oprávnění žalovaného dle zákona o sdružování občanů, pokud jde o rozsah přezkoumání náležitostí návrhu na registraci spolku. Povinnosti nále- žitého postupu podle tohoto zákona nemohl být žalovaný nijak „zproštěn“ rozšířením možností soudní obrany vznikajícího spolku. v“ 4 Nejvyšší správní soud tak neshledává dů- vod se od dříve vyjádřeného právního názoru odchylovat. Je nicméně třeba tento právní ná- zor precizovat s ohledem na konkrétní okol- nosti souzeného případu. Svůj závěr, že řízení o registraci se skládá ze dvou fází, přičemž v rámci prvé z nich se žalovaný zabývá vnitřními poměry spolku a v rámci druhé působením spolku navenek, učinil městský soud zřejmě na základě obec- ného pojetí stanov jako dokumentu upravují- cího vnitřní právní poměry právnické osoby, včetně její vnitřní organizační struktury. Toto pojímání je samo o sobě sice správné, nicmé- ně městský soud z toho, že $ 7 odst. 2 zákona vyžaduje, aby předložené stanovy spolku, resp. jejich jednotlivé náležitosti dle $ 6 odst. 2 a 4 zákona, byly také přesné, dále do- vodil, že žalovaný v této fázi zkoumá i samot- né vnitřní poměry spolku. Takový závěr však nemá v $ 6 až 9 zákona o sdružování občanů žádné opory. Podle $ 7 odst. 2 zákona o sdružování ob- čanů nemá-li návrh na registraci náležitosti podle $ 6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné), žalovaný na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraněny, ří- zení o registraci nebude zahájeno. Ustanove- ní $ 6 odst. 2 zákona vyžaduje, aby návrh na registraci byl podán přípravným výborem tvořeným nejméně třemi občany, z nichž alespoň jeden musí být starší 18 let, dále aby členové přípravného výboru návrh podepsa- li a uvedli v něm svá jména, příjmení, rodná čísla, bydliště, a kdo z členů starších 18 let je zmocněncem oprávněným jednat jejich jmé- nem. K návrhu musí být připojeny stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uveden název a sídlo spolku, cíl jeho činnosti, orgány spolku, způsob jejich ustavování, určení orgá- nů a funkcionářů oprávněných jednat jménem spolku, ustanovení o organizačních jednot- kách spolku, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, a zásady hospo- daření. Podle $ 6 odst. 4 zákona, ve znění účinném ke dni podání návrhu na registraci stěžovatele, se název spolku musel lišit od ná- zvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky; nyní účinné znění tohoto ustanovení rovněž vyžaduje, aby se ná- zev spolku lišil od názvu orgánu veřejné mo- ci České republiky, od názvu mezinárodní or- ganizace, jejího orgánu nebo její instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů, a aby obsahoval označení „občanské sdruže- ní“ nebo zkratku „o. s.“. Ustanovení $ 7 odst. 3 zákona o sdružová- ní občanů podmiňuje zahájení registračního řízení tím, že žalovanému je doručen návrh, který nemá vady. Odstraňování případných vad návrhu dle $ 7 odst. 2 zákona se tedy v po- rovnání se standardním správním řízením za- hajovaným na návrh děje ještě před zaháje- ním samotného registračního řízení. Proto může žalovaný posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v $ 6 odst. 2 a 4 zákona vyža- dované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže $ 7 odst. 2 zákona po- važuje za vadu návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřes- nost, která by bránila zahájení řízení, typicky nepřesně uvedený název či sídlo spolku. Ja- kékoli věcné posuzování stanov žalovaným v této „předprocesní“ fázi je nepřípustné. Opačný výklad by totiž vedl k tomu, že zahá- jení registračního řízení by mohlo být odda- lováno nesplněním podmínek - náležitostí návrhu, jež nejsou v $ 6 odst. 2 a 4 zákona vy- počteny, a zakládají se tak pouze na úsudku » Publikováno na www.nssoud.cz. správního orgánu. Tím by mohl být ohrožen výkon spolčovacího práva, založeného v čl. 20 Listiny základních práv a svobod. Na tom ne- může nic změnit ani skutečnost, že od 1. 1.2003 měl vznikající spolek k dispozici také žalobu na ochranu proti nečinnosti dle $ 79 s. ř. s. Proto je také vyloučeno, aby žalovaný V upozornění provedeném dle $ 7 odst. 2 zá- kona přípravnému výboru vytýkal i vady ná- vrhu stanov, které mohou být důvodem od- mítnutí návrhu dle $ 8 odst. 1 zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není patr- né, které z vytýkaných vad brání zahájení říze- ní a které by byly důvodem odmítnutí návrhu. Postupuje-li žalovaný popsaným způsobem, překračuje své zákonem stanovené pravomo- ci. Jestliže žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na usnesení sp. zn. 6 A 9/2002, v němž měl zdejší soud potvrdit, že „vydáním výzvy k upřesnění náležitostí návt- hu nedošlo k překročení pravomocí správní- ho orgánu“, je třeba uvést, že tímto usnese- ním byla toliko odmítnuta žaloba proti upozornění dle $ 7 odst. 2 zákona o sdružo- vání občanů; takový úkon totiž nelze ani po formální, ani po materiální stránce považovat za rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 42 s.ř. s., a je tak z přezkumu soudem vyloučeno. Žád- né další závěry z uvedeného usnesení však dovodit nelze, a pro argumentaci v daném případě je tak toto usnesení nerelevantní. Uvedenému výkladu rozsahu oprávnění žalovaného dle $ 7 odst. 2 zákona o sdružová- ní občanů pak svědčí i délka (či spíše krát- kost) lhůty, v níž může žalovaný přípravný vý- bor spolku na vady návrhu upozornit. Žalovaný by měl upozornění provést bezod- kladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. Ve skutečnosti tak uvedené ustano- vení stanoví nikoli jedinou lhůtu, ale lhůty dvě. První z nich je stanovena poněkud neur- čitě, a (tím spíše) s jejím uplynutím není spo- jen žádný nezvratitelný právní následek; je te- dy především projevem obecných zásad činnosti správních úřadů, jestliže vybízí žalo- vaného, aby zjišťoval vady návrhu a provedl upozornění bez neodůvodněných průtahů 1063 1387 od jeho doručení. Druhá ze lhůt však jasně stanoví, že takové upozornění může být pro- vedeno nejpozději do pěti dnů od doručení. Tím je vymezena nejzazší lhůta pro upozor- nění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy žalovaný ne- má možnost toto upozornění provést. Pěti- denní lhůta objektivně nahlíženo nedává ža- lovanému dostatečný časový úsek na to, aby mohl náležitým způsobem vyhodnotit vnitř- ní poměry vznikajícího spolku. Naopak tato lhůta reálně poskytuje žalovanému toliko čas na formální kontrolu náležitostí návrhu. K uvedenému je pak možné pro úplnost uči- nit do jisté míry technickou poznámku, že vzhledem k tomu, že sám zákon o sdružování občanů nijak neupravuje běh lhůt, je z důvo- dů právní jistoty nancjvýš vhodné při jeho aplikaci využít obecných pravidel počítání času zakotvených ve správním řádu (dnes $ 40 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). V zájmu zachování právní jistoty je třeba z uvedeného dovodit, že neučiní-li žalovaný upozornění dle $ 7 odst. 2 zákona o sdružo- vání občanů ve stanovené lhůtě, byť shledal podaný návrh vadným, má se návrh za bez- vadný a řízení za zahájené dnem doručení ná- vrhu žalovanému. Žalovaný takový výklad v řízení před městským soudem zpochybňo- val poukazem na skutečnost, že zákon o sdru- žování občanů fikci bezvadnosti návrhu na registraci neupravuje, a to narozdíl od zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, a jeho $ 7 odst. 3. Argumentace a contrário ustanovením zákona č. 424/1991 Sb. nicméně není namís- tě. Sdružování v politických stranách a hnutích je totiž zvláštní formou realizace spolčovací- ho práva zakotveného v čl. 20 Listiny, přičemž úprava vzniku spolku dle zákona o sdružová- ní občanů a úprava vzniku politické strany či hnutí dle zákona č. 424/1991 Sb. jsou založe- ny na stejném (registračním) principu. Při in- terpretaci a aplikaci zákona o sdružování ob- čanů je tedy spíše namístě přihlížet k zákonu č. 424/1991 Sb. jako ke smyslem a účelem nej- bližší úpravě obsahující podstatně podrob- včetně registračního principu. Nedokonalos- 1064 ti právní úpravy zákona o sdružování občanů pak nemohou ve svých důsledcích vést k omezování spolčovacího práva. S přihlédnutím k předchozímu rozhod- nutí zdejšího soudu v této věci lze na tomto místě shrnout, že registrační řízení (jež stěžo- vatel v kasační stížnosti označuje jako řízení o odmítnutí návrhu) je zahájeno dnem doru- čení bezvadného návrhu na registraci žalova- nému, a to bez ohledu na to, zda jej za bez- vadný považuje žalovaný, a dále doručením podání, jímž přípravný výbor k upozornění žalovaného, učiněnému v souladu s ustanove- ním $ 7 odst. 2 zákona, odstranil vady návrhu. Řízení je však zahájeno rovněž v případě, že žalovaný, přestože doručený návrh shledá vadným, přípravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní. O dni zahájení řízení by měl žalovaný bezodkladně vyrozu- mět zmocněnce přípravného výboru (druhá věta $ 7 odst. 3 zákona). V samotném registračním řízení pak žalo- vaný přezkoumává doručený návrh, přede- vším tedy stanovy vznikajícího spolku, po ob- sahové stránce, a to konkrétně z hledisek taxativně stanovených v $ 8 odst. 1, resp. v těch ustanoveních zákona, na něž $ 8 odst. 1 odkazuje. Tato ustanovení zákona pak dávají žalovanému poměrně široký rámec pro hod- nocení stanov spolku, když například $ 8 odst. 1 ve spojení s $ 4 písm. b) zákona vymezu- jí jako důvod odmítnutí návrhu okolnost, po- kud by spolek sledoval dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zá- kony. Žalovaný je nicméně fakticky limitován tím, že v této fázi může závěry o odmítnutí či- nit toliko na základě předložených stanov. Dospěje-li žalovaný k závěru, že nejsou dány důvody pro odmítnutí návrhu stanové- né v $ 8 odst. 1 zákona, provede do 10 dnů od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyho- tovení stanov, na němž vyznačí den registra- ce ($ 9 odst. 1 zákona). O registraci se nevy- dává rozhodnutí ve správním řízení. Pokud naopak žalovaný shledá, že jsou dá- ny důvody pro odmítnutí návrhu na registra- ci spolku, musí o tom vydat rozhodnutí do 10 dnů od zahájení řízení a toto rozhodnutí doručit zmocněnci přípravného výboru ($ 8 odst. 2 zákona). Toto rozhodnutí je pak pře- zkoumatelné ve správním soudnictví; $ 8 odst. 3 zákona, který upravuje možnost podá- ní opravného prostředku k nejvyššímu soudu republiky, je třeba vyložit jako pouhou zákon- nou deklaraci možnosti nechat přezkoumat rozhodnutí o odmítnutí registrace (od 1. 1. 2003) v řízení dle soudního řádu správního. Jako jistou formu ochrany před nečinnos- tí $ 8 odst. 5 zákona stanoví, že pokud do 40 dnů od zahájení řízení žalovaný nedoručí přípravnému výboru rozhodnutí o odmítnutí registrace, vzniká spolek dnem následujícím po uplynutí této lhůty; tento den je dnem re- gistrace. Spolek proto v tomto případě vznik- ne fikcí registrace 41. dnem následujícím po dni zahájení řízení. Spolek tedy vznikne buď registrací prove- denou žalovaným do 10 dnů od zahájení říze- ní ($ 9 odst. 1 zákona), nebo fikcí registrace 41. dnem následujícím po dni zahájení řízení. V obou případech pak platí, že vyznačení da- ta registrace na vyhotovení stanov je osvěd- čením o registraci spolku. Jestliže již spolek vznikl, má žalovaný pouze možnost jej rozpustit, to však ve zcela samostatném řízení upraveném v $ 12 odst. 3 zákona o sdružování občanů za tam stanove- ných podmínek. Yy4 Nejvyšší správní soud se tedy z výše vylo- žených hledisek zabýval otázkou, zda v souze- ném případě bylo řízení o registraci stěžova- tele - spolku zahájeno dnem 10. 4. 2003, kdy byl návrh doručen žalovanému, a zda tak stě- žovatel (spolek) skutečně vznikl fikcí registra- ce dle $ 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů. S ohledem na obsah správního spisu musí zdejší soud konstatovat, že dne 10. 4. 2003 doručil přípravný výbor stěžovatele, složený ze tří fyzických osob starších 18 let, v návrhu identifikovaných údaji stanovenými v $ 6 odst. 2 zákona návrh stěžovateli včetně po- třebného počtu vyhotovení stanov. V nich byl uveden název a sídlo spolku (či. Ď, cíle čin- nosti spolku (čl. ID, orgány spolku a způsob jejich ustavování (čl. IV), určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem spolku (čl. V) a zásady hospodaření (čl. VID. Návrh rovněž jednoznačně identifikoval zmocněnce přípravného výboru. Tento ná- vrh byl úplný a ani nevykazoval žádné formál- ní nepřesnosti, které by bránily zahájení re- gistračního řízení. Nadto, jestliže žalovaný vytkl návrhu na registraci jakékoli vady, uči- nil tak až přípisem ze dne 16. 5. 2003, a tedy po lhůtě stanovené ustanovením $ 7 odst. 2 zákona. Kromě toho v uvedeném přípise ža- lovaný stěžovateli vytkl takové nedostatky, -které považoval jak za vady ve smyslu $ 7 odst. 2 zákona, tak za důvody pro odmítnutí návrhu dle $ 8 odst. 1, a dokonce i jiné vady. Toto rozlišení však žalovaný provedl až ve svém vyjádření k žalobě. Z jeho přípisu stěžo- vateli ze dne 16. 5. 2003 žádné rozlišení vytý- kaných vad nevyplývalo. Tím však žalovaný podmínil zahájení řízení odstraněním všech nedostatků v tomto přípise uvedených. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že ná- vrh stěžovatele, doručený žalovanému dne 10. 4. 2003, byl z hlediska $ 7 odst. 2 zákona o sdružování občanů bez vad a řízení o re- gistraci bylo téhož dne zahájeno. Podle $ 8 odst. 5 citovaného zákona tak den následující po uplynutí lhůty 40 dnů od zahájení řízení byl dnem registrace spolku, a tedy i dnem vzniku spolku ($ 6 odst. 1 zákona). Pokud jde o rozhodnutí ze dne 9. 8. 2004, jímž žalovaný odmítl registraci spolku s ná- zvem Ú., městský soud se jeho významem pro souzenou věc v napadeném usnesení již ne- zabýval. Nicméně vzhledem ke vzniku stěžo- vatele fikcí 41. dnem ode dne 10. 4. 2003, toto rozhodnutí, stejně jako skutečnost, že bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 14. 9. 2005, a že žalovaný registraci spolku od- mítl znovu rozhodnutím ze dne 1. 10. 2005, jsou pro rozhodování o souzené věci bez práv- ního významu. Z uvedeného pak také plyne, že jakékoli návrhy na registraci spolku s názvem, který byl totožný s názvem stěžovatele, bylo namístě posuzovat jako nové návrhy na regist- raci spolku. Stěžovatel byl jako existující subjekt práv a povinností způsobilý být účastníkem řízení ($ 33 odst. 2 s. ř. s.) před městským soudem 1065 1387 i řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se tak neztotožnil se závěrem městské- ho soudu ohledně nedostatku podmínek ří- zení ve smyslu $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a přisvědčil důvodům uplatněným stěžovate- lem v kasační stížnosti. Dále však Nejvyšší správní soud shledal usnesení městského soudu vadným v tom směru, že jako účastníka řízení - stěžovatele městský soud v napadeném usnesení označil zmocněnce přípravného výboru spolku s odůvodněním, že spolek nevznikl, a nemá tedy procesní způsobilost. Podle městského soudu pak zmocněnec přípravného výboru podal žalobu v části týkající se nevydání osvědčení (nevyznačení dne registrace na vy- hotovení stanov), zatímco ve zbytku žalobu podal právě spolek, který nikdy nevznikl. S výhradou jazykové nemožnosti vyjádřit zjednodušeně rozdíl mezi subjektem a enti- tou bez právní subjektivity, není podle zdejší- ho soudu v prvé řadě z napadeného usnesení zřejmé, jak mohl mít závěr o tom, že spolek nikdy nevznikl, vliv na posouzení otázky, zda je účastníkem řízení (stěžovatelem) zmocně- nec přípravného výboru nebo spolek. V sa- motné žalobě a jejím doplnění byl jako účast- ník řízení (stěžovatel označen spolek. Jeho vznik pak byl coby předběžná otázka také předmětem posouzení soudem. Je sice pochopitelné, že záměrem měst- ského soudu při označení zmocněnce pří- pravného výboru jako účastníka řízení (stě- žovatele) bylo zachovat jeho prostřednictvím procesní práva členům přípravného výboru, kteří mohli být případnou nečinností žalova- ného dotčeni na svém ústavně zaručeném právu svobodně se sdružovat. Za tím účelem však soudní řád správní upravuje postavení osoby zúčastněné na řízení. Pokud jde o říze- ní na ochranu proti nečinnosti, $ 34 odst. 1 s. ř. s. definuje osoby zúčastněné na řízení ja- ko ty, které byly přímo dotčeny na svých prá- vech tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být dotčeny vydáním rozhod- nutí podle výroku rozsudku, nejsou-li účast- níky a výslovně oznámily, že budou svá práva na řízení uplatňovat. Z doslovné citace před- mětného ustanovení sice vyplývá, že osoby 1066 zúčastněné na řízení přicházejí v úvahu pou- ze, domáhá-li se žalobce žalobou na ochranu proti nečinnosti vydání rozhodnutí; toto ustanovení je však třeba analogicky aplikovat také na řízení o žalobách na ochranu proti nečinnosti, jimiž se žalobce domáhá vydání osvědčení. Ani v takovýchto případech totiž není vyloučeno, že mohou existovat subjekty, jejichž práva byla především nevydáním osvědčení dotčena. Trvání na doslovném vý- kladu by tak v mnoha případech vedlo k ne- přípustnému odepření práva na přístup k soudu. Osoba zúčastněná na řízení není ni- jak omezena v právu podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost (srov. $ 102 s. ř. S.), a napadnout tak případně i usnesení o odmítnutí žaloby spolku pro neodstranitel- ný nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci procesní způsobilosti žalobce. Jestliže tedy žaloba na ochranu proti ne- činnosti byla podána jménem spolku, při- čemž předmětem následného řízení před soudem je (i) otázka vzniku tohoto spolku, je třeba členy přípravného výboru považovat za v úvahu přicházející osoby zúčastněné na tomto soudním řízení. Právě členové příprav- ného výboru byli účastníky řízení o registraci spolku, když dle $ 6 odst. 2 zákona o sdružo- vání občanů návrh, jímž se řízení zahajuje, podávají členové přípravného výboru; zmoc- něnec přípravného výboru je pak pouze oprávněn na základě v podstatě smluvního pověření učiněného již při podávání návrhu na registraci spolku žalovanému jednat jejich jménem, a tedy je v řízení před soudem ve smyslu $ 35 odst. 6 s. ř. s. zastupovat. K tomu zdejší soud již jen poznamenává, že $ 34 odst. 2 s. ř. s. předpokládá aktivní po- stup soudu při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení, a to zejména na podkladu správního spisu, takže není roz- hodné, zda žalobce osoby zúčastněné v žalo- bě označí, či nikoli (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, čj. 1 As 39/2004-75, dostupný na www.nssoud.cz). Právní názor zdejšího soudu vyjádřený v předchozím rozhodnutí v této věci ohledně nutnosti odmítnutí žaloby z důvodu případ- ného neodstranitelného nedostatku podmí- nek řízení pak platí pouze v případě absence procesní způsobilosti u účastníka řízení — ža- lobce. Jestliže tedy městský soud za žalobce v tomto případě označil zmocněnce příprav- ného výboru, tedy konkrétní fyzickou osobu, nemůže z logiky věci svůj závěr o odmítnutí odůvodnit absencí procesní způsobilosti spol- ku. V takovém případě by bylo spíše namístě o žalobě rozhodnout zamítavým rozsudkem. Kromě toho, městský soud v odůvodnění svého usnesení nijak nevyložil, proč považo- val část žaloby za podanou zmocněncem pří- pravného výboru a část za podanou spolkem, když celkově žaloba byla obsažena v jednom návrhu a v jeho doplnění, v nichž byl jako účastník řízení (žalobce) označen spolek. S ohledem na to, že výše popsanou vadou bylo stiženo celé usnesení městského soudu, Nejvyšší správní soud jej zrušil v plném rozsa- hu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm tedy městský soud nejprve postu- pem dle $ 34 odst. 2 s. ř. s. zjistí případnou účast členů přípravného výboru jako osob zú- častněných na řízení a pro ten případ jim po- skytne možnost k uplatnění jejich práv. Dále se bude znovu zabývat všemi třemi částmi žaloby, resp. všemi třemi žalobními petity. Přitom bu- de dbát náležitých procesních forem rozhodo- vání a ustanovení soudního řádu správního upravujících zvláštnosti rozhodování o jednot- livých typech žalob (k žalobě na ochranu proti nečinnosti srov. $ 81 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Ohledně prvního z petitů, jímž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vy- značit den 20. 5. 2003 jako den registrace spolku na vyhotovení stanov žalobce a zaslat toto vyhotovení žalobci, žalovaný v posledku také namítal, že v případě zahájení řízení dne 10. 4. 2003 by datum registrace připadlo na 21. 5. 2003. Zdejší soud k tomu poznamená- vá, že již ve svém předchozím rozsudku v této věci uvedl, že osvědčením je samotné vyzna- čení dne registrace na vyhotovení stanov dle $ 8 odst. 5 zákona o sdružování občanů. Z hle- diska výroku, jímž by soud ukládal žalované- mu povinnost vyznačit den registrace, tak ne- ní rozhodné, zda k registraci došlo 20. 5. 2003, nebo o den později. Pokud jde o povinnost žalovaného přidělit identifikační číslo, městský soud především zváží, zda má přidělení identifikačního čísla po- dle $ 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, povahu rozhodnutí, nebo osvědčení ve smyslu $ 79 odst. 1 s. ř. s. 1388 Řízení před soudem: aktivní legitimace vlastníka a přihlašovatele ochranné známky Ochranné známky: převod zapsané ochranné známky; převod (přechod) přihlášky k $ 15 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb. , o sou- dech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zá- kon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách) k $ 107a občanského soudního řádu Ustanovení $ 15 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, rozlišuje mezi převodem zapsané ochranné známky a převodem či přechodem přihlášky. V řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí při- hlášky ochranné známky může být na straně žalobce pouze taková osoba, která by- la jejím přihlašovatelem, případně za splnění podmínek $ 107a o. s. ř. ten, na koho byla převedena práva vztahující se k přihlášce ochranné známky v souladu s $ 15 odst. 4 zákona o ochranných známkách. 1067 Převede-li po zahájení žalobního řízení původní vlastník ochranné známky písem- nou smlouvou dle $ 15 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, na nového vlastníka pouze zapsanou ochrannou známku, a nikoliv práva vztahující se k při- hlášce stejné ochranné známky pro dosud nezapsané výrobky či služby, pak nový vlastník ochranné známky není oprávněn vstoupit do žalobního řízení týkajícího se zamítnutí přihlášky ochranné známky na místo původního žalobce dle $ 107a o. s. ř.
Spolek Ú. proti Ministerstvu vnitra o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobce. Členové přípravného výboru žalobce po- — odst. 2 žalovaný nevydal žádnou výzvu k od- dali dne 10. 4. 2003 žalovanému návrh na re- © stranění vad podání. Ani ve lhůtě dle $ 8 odst. 5 gistraci, k němuž připojili ve dvojím vyhoto- | nebylo zmocněnci přípravného výboru doru- vení stanovy. Ve lhůtě pěti dnů uvedenév$7 | čeno rozhodnutí o odmítnutí registrace.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení nejprve z hlediska důvodů uplatněných v kasační stížnosti a shledal tuto stížnost důvodnou. Lze pouze připomenout, že v případě odmítnutí návrhu přichází v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího správního soudu např. ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 - 49 - publikovaný pod č. 427/04 Sb. NSS, nebo ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/05 Sb. NSS). Důvody, které žalobce podřadil jiným ustanovením § 103 s. ř. s., pak samozřejmě Nejvyšší správní soud posuzuje v rámci ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
V rozsudku, jímž zrušil dřívější rozhodnutí městského soudu v této věci, vyslovil zdejší soud právní názor, že vyznačení dne registrace na stanovách ve smyslu § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb. má povahu osvědčení o vzniku spolku, a jeho vydání se lze domáhat žalobou proti nečinnosti dle § 79 odst. 1 s. ř. s. Dále konstatoval, že jako předběžnou otázku musí městský soud posoudit, kdy bylo řízení o registraci zahájeno, tj. kdy žalovaný obdržel formálně bezvadný návrh, a zda marně uplynula lhůta čtyřiceti dnů od zahájení tohoto řízení. Přitom se měl vypořádat i s rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 8. 2004, č. j. VS
3490/SDR/1
2003, jímž byla odmítnuta registrace spolku Ústav práva a právní vědy s tím, že pokud již před tímto dnem žalobce vznikl (fikcí registrace), je toto rozhodnutí bez právního významu.
Při posuzování takto vymezené předběžné otázky však městský soud neaplikoval právní názor ohledně fází registračního řízení a rozsahu oprávnění žalovaného v těchto fázích dle § 7 a 8 zákona č. 83/1990 Sb., vyjádřený již v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 137/2002 a připomenutý v dřívějším rozsudku zdejšího soudu v této věci. Dle tohoto názoru se žalovaný při hodnocení návrhu podle § 7 odst. 2 zákona zabývá pouze formální stránkou návrhu, nikoliv jeho obsahem. Pokud návrh na registraci spolku a stanovy k němu připojené prokazatelně obsahují formální náležitosti vyžadované ustanovením § 6 odst. 2 písm. a) až f) zákona, nemá výzva k odstranění vad podání dle § 7 odst. 2 zákonný podklad. Zasláním takové výzvy by žalovaný v této fázi nedovoleným způsobem překročil zákonnou pravomoc omezenou pouze na kontrolu formální správnosti návrhu na registraci. Výhrady žalovaného k obsahu stanov, tj. k materiálním podmínkám registrace sdružení, nemohou být podřazeny režimu ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., ale může o nich být usuzováno pouze v řízení o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 8 tohoto zákona.
Pro městský soud byla důvodem pro neaplikaci uvedeného právního názoru nová úprava správního soudnictví účinná od 1. 1. 2003, která přinesla možnost domáhat se ochrany proti nečinnosti při vydání osvědčení – vyznačení data registrace na vyhotovení stanov. Zdejší soud však již ve svém dřívějším rozsudku v této věci poznamenal, že rozhodnutí sp. zn. 6 A 137/2002 je sice částečně překonané v důsledku změn v právní úpravě správního soudnictví, avšak z hlediska interpretace ustanovení zákona č. 83/1990 Sb., je toto rozhodnutí použitelné i nadále. Onu překonanost právního názoru lze přitom spatřovat jedině v tom, že v době, kdy vznikající spolek neměl k dispozici žalobu na ochranu proti nečinnosti, Nejvyšší správní soud v případě, kdy žalované Ministerstvo vnitra zaslalo přípravnému výboru spolku opakovaně výzvu k odstranění vad návrhu, považoval v pořadí druhou výzvu za (ve své podstatě) rozhodnutí o odmítnutí registrace dle § 8 odst. 2 zákona. Takové rozhodnutí sice postrádalo zákonné náležitosti a řízení předcházející jeho vydání bylo nutně stiženo vadami, bylo však přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví.
Jak žalobce v kasační stížnosti správně poukázal, nová právní úprava prostředků soudní ochrany nemohla mít bez dalšího za následek jakoukoli změnu výkladu oprávnění žalovaného dle zákona č. 83/1990 Sb., pokud jde o rozsah přezkoumání náležitostí návrhu na registraci spolku. Povinnosti náležitého postupu podle tohoto zákona nemohl být žalovaný nijak „zproštěn“ rozšířením možností soudní obrany vznikajícího spolku.
Nejvyšší správní soud tak neshledává důvod se od dříve vyjádřeného právního názoru odchylovat. Je nicméně třeba tento právní názor precizovat s ohledem na konkrétní okolnosti souzeného případu.
Svůj závěr, že řízení o registraci se skládá ze dvou fází, přičemž v rámci prvé z nich se žalovaný zabývá vnitřními poměry spolku a v rámci druhé působením spolku navenek, učinil městský soud zřejmě na základě obecného pojetí stanov jako dokumentu upravujícího vnitřní právní poměry právnické osoby, včetně její vnitřní organizační struktury. Toto pojímání je samo o sobě sice správné, nicméně městský soud z toho, že § 7 odst. 2 zákona vyžaduje, aby předložené stanovy spolku, resp. jejich jednotlivé náležitosti dle § 6 odst. 2 a 4 zákona, byly také přesné, dále dovodil, že žalovaný v této fázi zkoumá i samotné vnitřní poměry spolku. Takový závěr však nemá v ustanovení § 6 až 9 zákona č. 83/1990 Sb., žádné opory.
Podle § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., nemá-li návrh na registraci náležitosti podle § 6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné), žalovaný na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraněny, řízení o registraci nebude zahájeno. Ustanovení § 6 odst. 2 zákona vyžaduje, aby návrh na registraci byl podán přípravným výborem tvořeným nejméně třemi občany, z nichž alespoň jeden musí být starší 18 let, dále aby členové přípravného výboru návrh podepsali a uvedli v něm svá jména, příjmení, rodná čísla, bydliště, a kdo z členů starších 18 let je zmocněncem oprávněným jednat jejich jménem. K návrhu musí být připojeny stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uveden název a sídlo spolku, cíl jeho činnosti, orgány spolku, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem spolku,ustanovení o organizačních jednotkách spolku, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, a zásady hospodaření. Podle § 6 odst. 4 zákona ve znění účinném ke dni podání návrhu na registraci žalobce se název spolku musel lišit od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky; nyní účinné znění tohoto ustanovení rovněž vyžaduje, aby se název spolku lišil od názvu orgánu veřejné moci České republiky, od názvu mezinárodní organizace, jejího orgánu nebo její instituce a od názvu Evropské unie a jejích orgánů, a aby obsahoval označení "občanské sdružení" nebo zkratku "o. s.".
Ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. podmiňuje zahájení registračního řízení tím, že žalovanému je doručen návrh, který nemá vady. Odstraňování případných vad návrhu dle § 7 odst. 2 zákona se tedy v porovnání se standardním správním řízením zahajovaným na návrh děje ještě před zahájením samotného registračního řízení. Proto může žalovaný posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v § 6 odst. 2 a 4 zákona vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže § 7 odst. 2 zákona považuje za vadu návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení řízení, typicky nepřesně uvedený název či sídlo spolku. Jakékoli věcné posuzování stanov žalovaným v této „předprocesní“ fázi je nepřípustné. Opačný výklad by totiž vedl k tomu, že zahájení registračního řízení by mohlo být oddalováno nesplněním podmínek – náležitostí návrhu, jež nejsou v § 6 odst. 2 a 4 zákona vypočteny a zakládají se tak pouze na úsudku správního orgánu. Tím by mohl být ohrožen výkon spolčovacího práva, založeného v čl. 20 Listiny základních práv a svobod. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že od 1. 1. 2003 měl vznikající spolek k dispozici také žalobu na ochranu proti nečinnosti dle § 79 s. ř. s.
Proto je také vyloučeno, aby žalovaný v upozornění provedeném dle § 7 odst. 2 zákona přípravnému výboru vytýkal i vady návrhu stanov, které mohou být důvodem odmítnutí návrhu dle § 8 odst. 1 zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není patrné, které z vytýkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem odmítnutí návrhu. Postupuje-li žalovaný popsaným způsobem, překračuje své zákonem stanovené pravomoci. Jestliže žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na usnesení sp. zn. 6 A 9/2002, v němž měl zdejší soud potvrdit, že „vydáním výzvy k upřesnění náležitostí návrhu nedošlo k překročení pravomocí správního orgánu“, je třeba uvést, že tímto usnesením byla toliko odmítnuta žaloba proti upozornění dle § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb.; takový úkon totiž nelze ani po formální ani po materiální stránce považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. a je tak z přezkumu soudem vyloučeno. Žádné další závěry z uvedeného usnesení však dovodit nelze a pro argumentaci v daném případě je tak toto usnesení nerelevantní.
Uvedenému výkladu rozsahu oprávnění žalovaného dle § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., pak svědčí i délka (či spíše krátkost) lhůty, v níž může žalovaný přípravný výbor spolku na vady návrhu upozornit. Žalovaný by měl upozornění provést bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. Ve skutečnosti tak uvedené ustanovení stanoví nikoli jedinou lhůtu, ale lhůty dvě. První z nich je stanovena poněkud neurčitě, a (tím spíše) s jejím uplynutím není spojen žádný nezvratitelný právní následek; je tedy především projevem obecných zásad činnosti správních úřadů, jestliže vybízí žalovaného, aby zjišťoval vady návrhu a provedl upozornění bez neodůvodněných průtahu od jeho doručení. Druhá ze lhůt však jasně stanoví, že takové upozornění může být provedeno nejpozději do pěti dnů od doručení. Tím je vymezena nejzazší lhůta pro upozornění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy žalovaný nemá možnost toto upozornění provést. Pětidenní lhůta objektivně nahlíženo nedává žalovanému dostatečný časový úsek na to, aby mohl náležitým způsobem vyhodnotit vnitřní poměry vznikajícího spolku. Naopak tato lhůta reálně poskytuje žalovanému toliko čas na formální kontrolu náležitostí návrhu. K uvedenému je pak možné pro úplnost učinit do jisté míry technickou poznámku, že vzhledem k tomu, že sám zákon č. 83/1990 Sb., nijak neupravuje běh lhůt, je z důvodů právní jistoty nanejvýš vhodné při jeho aplikaci využít obecných pravidel počítání času zakotvených ve správním řádu (dnes § 40 zákona č. 500/2004 Sb.).
V zájmu zachování právní jistoty je třeba z uvedeného dovodit, že neučiní-li žalovaný upozornění dle § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. ve stanovené lhůtě, byť shledal podaný návrh vadným, má se návrh za bezvadný a řízení za zahájené dnem doručení návrhu žalovanému. Žalovaný takový výklad v řízení před městským soudem zpochybňoval poukazem na skutečnost, že zákon č. 83/1990 Sb. fikci bezvadnosti návrhu na registraci neupravuje, a to narozdíl od zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, a jeho § 7 odst. 3. Argumentace a contrario ustanovením zákona č. 424/1991 Sb. nicméně není na místě. Sdružování v politických stranách a hnutích je totiž zvláštní formou realizace spolčovacího práva zakotveného v čl. 20 Listiny, přičemž úprava vzniku spolku dle zákona č. 83/1990 Sb. a úprava vzniku politické strany či hnutí dle zákona č. 424/1991 Sb. jsou založeny na stejném (registračním) principu. Při interpretaci a aplikaci zákona č. 83/1990 Sb. je tedy spíše na místě přihlížet k zákonu č. 424/1991 Sb. jako ke smyslem a účelem nejbližší úpravě obsahující podstatně podrobnější a propracovanější úpravu sdružování, včetně registračního principu. Nedokonalosti právní úpravy zákona č. 83/1990 Sb., pak nemohou ve svých důsledcích vést k omezování spolčovacího práva.
S přihlédnutím k předchozímu rozhodnutí zdejšího soudu v této věci, lze na tomto místě shrnout, že registrační řízení (jež žalobce v kasační stížnosti označuje jako řízení o odmítnutí návrhu) je zahájeno dnem doručení bezvadného návrhu na registraci žalovanému, a to bez ohledu na to, zda jej za bezvadný považuje žalovaný, a dále doručením podání, jímž přípravný výbor k upozornění žalovaného, učiněnému v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona, odstranil vady návrhu. Řízení je však zahájeno rovněž v případě, že žalovaný, přestože doručený návrh shledá vadným, přípravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní. O dni zahájení řízení by měl žalovaný bezodkladně vyrozumět zmocněnce přípravného výboru (druhá věta § 7 odst. 3 zákona).
V samotném registračním řízení pak žalovaný přezkoumává doručený návrh, především tedy stanovy vznikajícího spolku, po obsahové stránce, a to konkrétně z hledisek taxativně stanovených v § 8 odst. 1, resp. v těch ustanoveních zákona, na něž § 8 odst. 1 odkazuje. Tato ustanovení zákona pak dávají žalovanému poměrně široký rámec pro hodnocení stanov spolku, když například ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) zákona vymezují jako důvod odmítnutí návrhu okolnost, by spolek sledoval dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony. Žalovaný je nicméně fakticky limitován tím, že v této fázi může závěry o odmítnutí činit toliko na základě předložených stanov.
Dospěje-li žalovaný k závěru, že nejsou dány důvody pro odmítnutí návrhu stanovené v § 8 odst. 1 zákona, provede do 10 dnů od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace (§ 9 odst. 1 zákona). O registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení.
Pokud naopak žalovaný shledá, že jsou dány důvody pro odmítnutí návrhu na registraci spolku, musí o tom vydat rozhodnutí do 10 dnů od zahájení řízení a toto rozhodnutí doručit zmocněnci přípravného výboru (§ 8 odst. 2 zákona). Toto rozhodnutí je pak přezkoumatelné ve správním soudnictví; ustanovení § 8 odst. 3 zákona, který upravuje možnost podání opravného prostředku k nejvyššímu soudu republiky, je třeba vyložit jako pouhou zákonnou deklaraci možnosti nechat přezkoumat rozhodnutí o odmítnutí registrace (od 1. 1. 2003) v řízení dle soudního řádu správního.
Jako jistou formu ochrany před nečinností § 8 odst. 5 zákona stanoví, že pokud do 40 dnů od zahájení řízení žalovaný nedoručí přípravnému výboru rozhodnutí o odmítnutí registrace, vzniká spolek dnem následujícím po uplynutí této lhůty; tento den je dnem registrace. Spolek proto v tomto případě vznikne fikcí registrace 41. dnem následujícím po dni zahájení řízení.
Spolek tedy vznikne buď registrací provedenou žalovaným do 10-ti dnů od zahájení řízení (§ 9 odst. 1 zákona) nebo fikcí registrace 41. dnem následujícím po dni zahájení řízení. V obou případech pak platí, že vyznačení data registrace na vyhotovení stanov je osvědčením o registraci spolku.
Jestliže již spolek vznikl má žalovaný pouze možnost jej rozpustit, to však ve zcela samostatném řízení upraveném v § 12 odst. 3 zákona č. 83/1992 Sb., za tam stanovených podmínek.
Nejvyšší správní soud se tedy z výše vyložených hledisek zabýval otázkou, zda v souzeném případě bylo řízení o registraci žalobce-spolku zahájeno dnem 10. 4. 2003, kdy byl návrh doručen žalovanému, a zda tak žalobce (spolek) skutečně vznikl fikcí registrace dle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb.
S ohledem na obsah správního spisu musí zdejší soud konstatovat, že dne 10. 4. 2003 doručil přípravný výbor žalobce, složený ze tří fyzických osob starších 18 let, v návrhu identifikovaných údaji stanovenými v § 6 odst. 2 zákona návrh žalobci včetně potřebného počtu vyhotovení stanov. V nich byl uveden název a sídlo spolku (čl. I), cíle činnosti spolku (čl. II), orgány spolku a způsob jejich ustavování (čl. IV), určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem spolku (čl. V), a zásady hospodaření (čl. VII). Návrh rovněž jednoznačně identifikoval zmocněnce přípravného výboru. Tento návrh byl úplný a ani nevykazoval žádné formální nepřesnosti, které by bránily zahájení registračního řízení. Nadto, jestliže žalovaný vytkl návrhu na registraci jakékoli vady, učinil tak až přípisem ze dne 16. 5. 2003, a tedy po lhůtě stanovené ustanovením § 7 odst. 2 zákona. Kromě toho v uvedeném přípise žalovaný žalobci vytkl takové nedostatky, které považoval jak za vady ve smyslu § 7 odst. 2 zákona, tak za důvody pro odmítnutí návrhu dle § 8 odst. 1, a dokonce i jiné vady. Toto rozlišení však žalovaný provedl až ve svém vyjádření k žalobě. Z jeho přípisu žalobci ze dne 16. 5. 2003 žádné rozlišení vytýkaných vad nevyplývalo. Tím však žalovaný podmínil zahájení řízení odstraněním všech nedostatků v tomto přípise uvedených.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že návrh žalobce, doručený žalovanému dne 10. 4. 2003, byl z hlediska § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. bez vad a řízení o registraci bylo téhož dne zahájeno. Podle § 8 odst. 5 citovaného zákona tak den následující po uplynutí lhůty 40 dnů od zahájení řízení byl dnem registrace spolku, a tedy i dnem vzniku spolku (§ 6 odst. 1 zákona).
Pokud jde o rozhodnutí ze dne 9. 8. 2004, č. j. VS-3490/SDR/1-2003, jímž žalovaný odmítl registraci spolku s názvem Ú. p. a p. v., městský soud se jeho významem pro souzenou věc v napadeném usnesení již nezabýval. Nicméně vzhledem ke vzniku žalobce fikcí 41. dnem ode dne 10. 4. 2003, toto rozhodnutí, stejně jako skutečnost, že bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5 Ca 1/2005 - 56, a že žalovaný registraci spolku odmítl znovu rozhodnutím ze dne 1. 10. 2005, č. j. VS
7608/SDR/1-05, jsou pro rozhodování o souzené věci bez právního významu. Z uvedeného pak také plyne, že jakékoli návrhy na registraci spolku s názvem, který byl totožný s názvem žalobce, bylo na místě posuzovat jako nové návrhy na registraci spolku.
Žalobce byl jako existující subjekt práv a povinností způsobilý být účastníkem řízení (§ 33 odst. 2 s. ř. s.) před městským soudem i řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se tak neztotožnil se závěrem městského soudu ohledně nedostatku podmínek řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a přisvědčil důvodům uplatněným žalobcem v kasační stížnosti.
Dále však Nejvyšší správní soud shledal usnesení městského soudu vadným v tom směru, že jako účastníka řízení - žalobce městský soud v napadeném usnesení označil zmocněnce přípravného výboru spolku s odůvodněním, že spolek nevznikl a nemá tedy procesní způsobilost. Podle městského soudu pak zmocněnec přípravného výboru podal žalobu v části týkající se nevydání osvědčení (nevyznačení dne registrace na vyhotovení stanov), zatímco ve zbytku žalobu podal právě spolek, který nikdy nevznikl.
S výhradou jazykové nemožnosti vyjádřit zjednodušeně rozdíl mezi subjektem a entitou bez právní subjektivity, není podle zdejšího soudu v prvé řadě z napadeného usnesení zřejmé, jak mohl mít závěr o tom, že spolek nikdy nevznikl, vliv na posouzení otázky, zda je účastníkem řízení (žalobcem) zmocněnec přípravného výboru nebo spolek. V samotné žalobě a jejím doplnění byl jako účastník řízení (žalobce) označen spolek. Jeho vznik pak byl coby předběžná otázka také předmětem posouzení soudem.
Je sice pochopitelné, že záměrem městského soudu při označení zmocněnce přípravného výboru jako účastníka řízení (žalobce) bylo zachovat jeho prostřednictvím procesní práva členům přípravného výboru, kteří mohli být případnou nečinností žalovaného dotčeni na svém ústavně zaručeném právu svobodně se sdružovat. Za tím účelem však soudní řád správní upravuje postavení osoby zúčastněné na řízení. Pokud jde o řízení na ochranu proti nečinnosti, § 34 odst. 1 s. ř. s. definuje osoby zúčastněné na řízení jako ty, které byly přímo dotčeny na svých právech tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být dotčeny vydáním rozhodnutí podle výroku rozsudku, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou svá práva na řízení uplatňovat. Z doslovné citace předmětného ustanovení sice vyplývá, že osoby zúčastněné na řízení přicházejí v úvahu pouze domáhá-li se žalobce žalobou na ochranu proti nečinnosti vydání rozhodnutí; toto ustanovení je však třeba analogicky aplikovat také na řízení o žalobách na ochranu proti nečinnosti, jimiž se žalobce domáhá vydání osvědčení. Ani v takovýchto případech totiž není vyloučeno, že mohou existovat subjekty, jejichž práva byla především nevydáním osvědčení dotčena. Trvání na doslovném výkladu by tak v mnoha případech vedlo k nepřípustnému odepření práva na přístup k soudu. Osoba zúčastněná na řízení není nijak omezena v právu podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost (srov. § 102 s. ř. s.) a napadnout tak případně i usnesení o odmítnutí žaloby spolku pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci procesní způsobilosti žalobce.
Jestliže tedy žaloba na ochranu proti nečinnosti byla podána jménem spolku, přičemž předmětem následného řízení před soudem je (i) otázka vzniku tohoto spolku, je třeba členy přípravného výboru, považovat za v úvahu přicházející osoby zúčastněné na tomto soudním řízení. Právě členové přípravného výboru byly účastníky řízení o registraci spolku, když dle § 6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. návrh, jímž se řízení zahajuje, podávají členové přípravného výboru; zmocněnec přípravného výboru je pak pouze oprávněn na základě v podstatě smluvního pověření učiněného již při podávání návrhu na registraci spolku žalovanému jednat jejich jménem a tedy je v řízení před soudem ve smyslu § 35 odst. 6 s. ř. s. zastupovat.
by zúčastněné na tomto soudním řízení. Právě členové přípravného výboru byly účastníky řízení o registraci spolku, když dle § 6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. návrh, jímž se řízení zahajuje, podávají členové přípravného výboru; zmocněnec přípravného výboru je pak pouze oprávněn na základě v podstatě smluvního pověření učiněného již při podávání návrhu na registraci spolku žalovanému jednat jejich jménem a tedy je v řízení před soudem ve smyslu § 35 odst. 6 s. ř. s. zastupovat.
K tomu zdejší soud již jen poznamenává, že ustanovení § 34 odst. 2 s. ř. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení, a to zejména na podkladu správního spisu, takže není rozhodné, zda žalobce osoby zúčastněné v žalobě označí či nikoli (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004 - 75, dostupný na www.nssoud.cz).
Právní názor zdejšího soudu vyjádřený v předchozím rozhodnutí v této věci ohledně nutnosti odmítnutí žaloby z důvodu případného neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, pak platí pouze v případě absence procesní způsobilosti u účastníka řízení - žalobce. Jestliže tedy městský soud za žalobce v tomto případě označil zmocněnce přípravného výboru, tedy konkrétní fyzickou osobu, nemůže z logiky věci svůj závěr o odmítnutí odůvodnit absencí procesní způsobilosti spolku. V takovém případě by bylo spíše na místě o žalobě rozhodnout zamítavým rozsudkem.
Kromě toho, městský soud v odůvodnění svého usnesení nijak nevyložil, proč považoval část žaloby za podanou zmocněncem přípravného výboru a část za podanou spolkem, když celkově žaloba byla obsažena v jednom návrhu a v jeho doplnění, v nichž byl jako účastník řízení (žalobce) označen spolek.
S ohledem na to, že výše popsanou vadou bylo stiženo celé usnesení městského soudu, Nejvyšší správní soud jej zrušil v plném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
rozsudkem.
Kromě toho, městský soud v odůvodnění svého usnesení nijak nevyložil, proč považoval část žaloby za podanou zmocněncem přípravného výboru a část za podanou spolkem, když celkově žaloba byla obsažena v jednom návrhu a v jeho doplnění, v nichž byl jako účastník řízení (žalobce) označen spolek.
S ohledem na to, že výše popsanou vadou bylo stiženo celé usnesení městského soudu, Nejvyšší správní soud jej zrušil v plném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V něm tedy městský soud nejprve postupem dle § 34 odst. 2 s. ř. s. zjistí případnou účast členů přípravného výboru jako osob zúčastněných na řízení a pro ten případ jim poskytne možnost k uplatnění jejich práv. Dále se bude znovu zabývat všemi třemi částmi žaloby, resp. všemi třemi žalobními petity. Přitom bude dbát náležitých procesních forem rozhodování, a ustanovení soudního řádu správního upravujících zvláštnosti rozhodování o jednotlivých typech žalob (k žalobě na ochranu proti nečinnosti srov. § 81 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Ohledně prvního z petitů, jímž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vyznačit den 20. 5. 2004 jako den registrace spolku na vyhotovení stanov žalobce a zaslat toto vyhotovení žalobci, žalovaný v posledku také namítal, že v případě zahájení řízení dne 10. 4. 2003 by datum registrace připadlo na 21. 5. 2003. Zdejší soud k tomu poznamenává, že již ve svém předchozím rozsudku v této věci uvedl, že osvědčením je samotné vyznačení dne registrace na vyhotovení stanov dle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb. Z hlediska výroku, jímž by soud ukládal žalovanému povinnost vyznačit den registrace, tak není rozhodné, zda k registraci došlo 20. 5. 2003 nebo o den později.
Pokud jde o povinnost žalovaného přidělit identifikační číslo městský soud především zváží, zda má přidělení identifikačního čísla podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, povahu rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozsudku i v dřívějším rozsudku v této věci (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v dalším řízení (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu