č. 192/2002 Sb. Rozhodnutí Rady Českého rozhlasu o odvolání generálního ředitele z funkce po- dle $ 9 odst. 6 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, je úkonem pracovněpráv- ním. K jeho přezkumu je dána pravomoc soudům v občanském soudním řízení po- dle$7o0.s.ř.
č. 192/2002 Sb. Rozhodnutí Rady Českého rozhlasu o odvolání generálního ředitele z funkce po- dle $ 9 odst. 6 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, je úkonem pracovněpráv- ním. K jeho přezkumu je dána pravomoc soudům v občanském soudním řízení po- dle$7o0.s.ř.
vě) [20] Prvně Nejvyšší správní soud, obdob- ně jako Městský soud v Praze, posuzoval, zda projednávaná věc spadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Pokud by tomu tak nebylo, byl by dán důvod pro zrušení napa- deného rozsudku městského soudu a součas- ně pro odmítnutí žaloby podle $ 110 odst. 1 s. ř. s., podle něhož „jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastave- ní řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupe- ní věci, rozhodne o tom současně se zruše- ním rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní souď“ (věta prvá za středníkem). (...) [23] Nejvyšší správní soud předesílá, že rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je na zákonné úrovni vy- mezen soudním řádem správním, konkrétně v $ 4 ve spojení s $ 2 s. ř. s. Pro soudní pře- zkum aktů správních orgánů pak podle ustá- lené judikatury zdejšího soudu musí být ku- mulativně splněny tyto tři podmínky: (1) jde o orgán moci výkonné [či jiný typ orgánu uvedený v $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; (2) ten- to orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob; (3) rozhodová- ní se děje v oblasti veřejné správy (srov. roz- sudek NSS ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS). Naproti tomu pravomoc civilních soudů je specifiko- vána v $ 7 odst. 1 o. s. ř., podle něhož v ob- čanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vy- plývají z občanskoprávních, pracovních, ro- dinných a obchodních vztahů, pokud je po- dle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2009, čj. 1 As 9/2009-86). [24] Naplnění shora uvedených podmí- nek posuzoval Nejvyšší správní soud v pro- jednávaném případě ve vztahu k postavení žalované při odvolávání generálního ředitele podle $ 9 odst. 6 zákona o Českém rozhlasu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zo- hlednil postavení žalované, její působnost, úlohu a funkci, zkoumal rovněž pozici gene- rálního ředitele Českého rozhlasu, způsob je- ho ustavování do funkce, resp. jeho odvolává- ní, jakož i způsob zajišťování chodu Českého rozhlasu a naplňování jeho poslání. [25] Český rozhlas je podle $ 1 zákona o Českém rozhlasu právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, přičemž stát neodpovídá za závazky Českého rozhlasu a Český rozhlas neodpovídá za závazky státu. Poskytuje veřejnou službu v oblasti rozhlaso- vého vysílání tvorbou a šířením rozhlasových 117 2484 programů, popřípadě dalšího multimediální- ho obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky a do zahraničí ($ 2 odst. 1 citovaného zákona). [26] Žalovaná je orgánem, jímž se uplat- ňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. Má devět členů, kteří jsou voleni na funkční období 6 let Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionál- ní, politické, sociální a kulturní názorové proudy; členství je veřejnou funkcí ($ 4 cito- vaného zákona). Důležitou skutečností je ne- slučitelnost členství s funkcemi vymezenými v $ 5 odst. 1 citovaného zákona; členové žalo- vané nesmí rovněž zastávat žádné funkce v politických stranách a hnutích, případně působit v pracovněprávním nebo jiném ob- dobném vztahu k Českému rozhlasu ($ 5 odst. 2 a 3 uvedeného zákona). Ze své činnos- ti je žalovaná odpovědna Poslanecké sněmov- ně. Z $ 7 odst. 1 téhož zákona vyplývá, že se činnost žalované řídí jednacím řádem, který žalovaná přijme do třiceti dnů od začátku funkčního období. Rozhodnutí přijímá žalo- vaná nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů, s výjimkou rozhodnutí o jmeno- vání a odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu, k němuž je zapotřebí alespoň 6 hla- sů členů žalované ($ 7 odst. 2 citovaného zá- kona). Jednání žalované je veřejné. [27] Podle třetího odstavce $ 8 uvedené- ho zákona nesmějí žalovaná ani její členové přímo zasahovat do tvorby a vysílání rozhla- sových pořadů. Působnost žalované pak upravuje $ 8 odst. 1 tohoto zákona o Českém rozhlasu, podle něhož je žalovaná oprávněna: „a) jmenovat a odvolávat generálního ře- ditele a na jeho návrh ředitele rozhlasových studií Českého rozhlasu (dále jen „rozhlaso- vá studia'); rozhodnutí o odvolání generální- ho ředitele musí být písemně odůvodněno a nejpozději do 7 dnů ode dne jeho doručení generálnímu řediteli uveřejněno Radou způ- sobem umožňujícím dálkový přístup, b) schvalovat rozpočet a závěrečný účet Českého rozhlasu a kontrolovat plnění roz- počtu Českého rozhlasu, 118 c) schvalovat na návrh generálního ředi- tele Statut Českého rozhlasu, d) předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex Českého rozhlasu, který sta- noví zásady naplňování veřejné služby v ob- lasti rozhlasového vysílání; porušení Kode- xu Českého rozhlasu je kvalifikováno jako porušení pracovní kázně podle zvláštního zákona, e) schvalovat návrhy generálního ředite- le na zřizování nebo zrušení rozhlasových studií (f 9 odst. 8) a návrhy podle f 9 odst. 7, JD rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele, £) dohlížet na plnění úkolů veřejné služ- by v oblasti rozhlasového vysílání (f 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Ko- dexu Českého rozhlasu a za tím účelem vy- dávat doporučení týkající se programové nabídky, h) schvalovat dlouhodobé plány programo- vého, technického a ekonomického rozvoje, i) zřizovat dozorčí komisi (f 8a) a sta- novit výši odměn členů dozorčí komise (S 8a odst. 7), J) určovat mzdu generálního ředitele“. [28] Generální ředitel je statutárním or- gánem Českého rozhlasu. Ze své činnosti je odpovědný žalované. Vztahují se na něj usta- novení zákoníku práce, nestanoví-li zákon o Českém rozhlasu jinak ($ 9 odst. 3 tohoto zákona). Na základě výsledků výběrového ří- zení je generální ředitel jmenován do funkce žalovanou na funkční období 6 let. Funkce generálního ředitele je neslučitelná s člen- stvím v žalované a platí pro ni obdobně před- poklady podle $ 5 citovaného zákona. Důvody pro odvolání generálního ředitele z funkce jsou zakotveny v $ 9 odst. 6 uvedeného záko- na, který rozlišuje důvody fakultativní, kdy odvolání ředitele je na úvaze žalované [ze- jména neplníli Český rozhlas opakovaně úko- ly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysí- lání podle tohoto zákona ($ 2 a $ 3) nebo povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů nebo nenaplňuje-li svými programy zásady Kodexu Českého rozhlasu], a obliga- torní, kdy žalovaná generálního ředitele odvo- lá v případě, že poruší své povinnosti stanove- né zákonem nebo Statutem Českého rozhlasu anebo přestane-li splňovat předpoklady pro výkon funkce stanovené tímto zákonem. xx [29] Nejvyšší správní soud tedy posuzo- val, zda lze na žalovanou nahlížet jako na správní orgán ve smyslu $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jímž je i jiný orgán rozhodující o prá- vech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Jednotná a ustá- lená definice veřejné správy neexistuje s ohledem na nemožnost komplexně postih- nout tak složitý jev, jakým je správa. Podle od- borné literatury bývá rozlišována správa sou- kromá a správa veřejná podle hlediska zájmového, tedy zda se jedná o činnost sledu- jící cíle soukromé nebo veřejné. Veřejná sprá- va je charakterizována tím, že je vykonávána ve veřejném zájmu, zatímco správa soukromá v zájmu soukromém. Rozlišení obou druhů správy spočívá i v tom, že veřejná správa je, na rozdíl od správy soukromé, více vázána právem. Soukromá správa je často spojována s hospodářskou aktivitou fyzických nebo právnických osob nebo zaměňována s mana- gementem, na rozdíl od správy veřejné jako činnosti převážně vrchnostenské. U veřejné správy se rozlišuje i její právní forma, tedy zo- hledňuje se, kdy veřejná správa používá for- my veřejného práva (vrchnostenská správa) a kdy formy soukromého práva (správa fis- kální). Dnes se o fiskální správě mluví tehdy, jestliže stát nevstupuje do právních vztahů vrchnostensky, ale z pozice rovného partnera typicky ve věcech finančních a státního ma- jetku. V oblasti správního práva se dále z teo- retických i praktických důvodů rozlišují po- jmy subjekt veřejné správy a vykonavatel veřejné správy (nositel veřejné správy), tj. ten, kdo jménem subjektu jako nositele ve- řejné správy jedná. Subjektem veřejné správy pak může být stát, veřejnoprávní korporace, ve- řejný ústav a veřejný podnik, případně fyzické a právnické osoby soukromého práva. (srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo. 7.vyd. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 6-14 a 103-104). [30] Český rozhlas je právnickou osobou se specifickým posláním, jímž je zajištění ve- řejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Podle doktríny představuje Český rozhlas sa- mostatný veřejný ústav (srov. Hendrych, D. Správní věda - Teorie veřejné správy. 2. vyd. Praha : ASPI, 2007, s. 136). Veřejným ústavem pak rozumíme souhrn věcných a osobních prostředků, s nimiž disponuje subjekt veřej- né správy za účelem trvalé služby zvláštnímu veřejnému účelu. Pro veřejný ústav je charak- teristický vztah k osobám, které jeho služeb užívají; skutečnost, zda jde o právní vztah soukromoprávní nebo veřejnoprávní, nemá vliv na status ústavu jako veřejnoprávní insti- tuce. Odborná literatura dále rozlišuje veřej- né ústavy samostatné a nesamostatné. Samo- statné ústavy mohou být zřizovány jen zákonem nebo právním aktem na základě zá- kona, a stávají se tak právnickými osobami ve- řejného práva. Jinak je tomu u nesamostat- ných veřejných ústavů, u nichž je jejich zřízení vnitřní záležitostí subjektu veřejné správy a předmětem jeho interního opatření (srov. Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009). Jak již bylo popsáno výše, jedním z pojmových znaků veřejného ústavu je ten, že zpravidla má uživatele, kteří jeho služeb užívají. Významným hlediskem je tzv. nárokový status (status positivus) občana na užívání ústavu (každý, kdo splní podmín- ky pro použití ústavu, je k jeho použití při- puštěn) a jemu odpovídající právo na spra- vedlivý podíl na službách poskytovaných státem (srov. Beran, K. Právnické osoby ve- řejného práva. Praha : Linde, 2006. s. 96). [31] Smysl specifického postavení veřej- ných ústavů spočívá ve snaze státu o zefektiv- nění výkonu veřejných úkolů. Kontrola veřej- ných ústavů se bude mnohem více vztahovat na dosažený výsledek než na způsob, jakým k výsledku daný subjekt dospěl. Veřejný ústav tedy představuje právní formu umož- ňující řízení podle výsledků s tím, že je zřizo- vateli (státu) ponechána možnost zasáhnout v okamžiku, kdy je výsledků dosahováno ne- adekvátními prostředky. Popsaný způsob ří- zení má opodstatnění tam, kde nezáleží pou- ze na výsledku, ale především na způsobu, jakým má být výsledku dosaženo. Posláním Českého rozhlasu je poskytovat veřejnou 119 2484 službu v oblasti rozhlasového vysílání a sou- časně dosáhnout vyrovnaného či dokonce ziskového hospodaření. Tohoto výsledku (vy- rovnaný, resp. ziskový rozpočet) lze dosáh- nout například snížením počtu rozhlasových studií či zeštíhlením sítě vlastních zpravodajů Českého rozhlasu. Český rozhlas by tak sice dosáhl zisku, může však být narušen nároko- vý status občana na poskytování nezávislého rozhlasového vysílání na určité úrovni. For- ma veřejného ústavu umožňuje zasáhnout již V procesu poskytování těchto služeb. Naopak pokud by služby poskytovala soukromá práv- nická osoba, bylo by ze zákona nepřípustné zasahovat do vedení jejího statutárního orgá- nu, neboť pro statutární orgány soukromých osob platí základní požadavek postupovat v souladu s péčí řádného hospodáře, což lze chápat jako snahu o obchodní řízení společ- nosti za účelem dosažení zisku. Pro služby poskytované veřejným ústavem tedy platí, že uživatelé mají na užívání, resp. na určitý stan- dard poskytování těchto služeb právní nárok; přitom je ústav podřízen svému zřizovateli (srov. Beran, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha : Linde, 2006, s. 102-103). [32] Český rozhlas tedy má formu veřej- ného ústavu, neboť je právnickou osobou pl- nící specifický účel - zajišťuje veřejnou služ- bu v oblasti rozhlasového vysílání. Žalovaná je orgánem veřejného ústavu, nicméně není vykonavatelem veřejné správy, neboť jí zákon nesvěřuje rozhodování v oblasti veřejné sprá- vy (jako např. Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která je podle $ 4 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, správním úřadem, který „vykonává státní správu v oblasti rozhlaso- vého a televizního vysílání, převzatého vysí- lání a v oblasti audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání poskytovaných podle jí- ného právního předpisu, a dohlíží na zacho- vávání a rozvoj plurality programové na- bídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a plní další úkoly stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy“). Z působ- nosti žalované popsané v $ 8 odst. 1 zákona je 120 zřejmé, že není oprávněna rozhodovat vrch- nostensky v oblasti veřejné správy. Jejím po- sláním je uplatňovat právo veřejnosti na kon- trolu nezávislosti a řádné činnosti Českého rozhlasu ($ 4 odst. 1 zákona). [33] Žalovaná je tedy orgánem veřejného ústavu (Český rozhlas) a sleduje ve své čin- nosti zájem veřejný (právo veřejnosti na kon- trolu), nicméně činí tak prostředky práva soukromého, a to především pracovněpráv- ními úkony (jmenování a odvolávání generál- ního ředitele, určování jeho mzdy), podílí se rovněž na ekonomickém řízení Českého roz- hlasu (schvalování rozpočtu, Statutu, schvalo- vání dlouhodobých plánů rozvoje apod.). [34] Ve svých dalších úvahách Nejvyšší správní soud zohlednil také specifika České- ho rozhlasu jakožto veřejného ústavu. Český rozhlas byl zřízen zvláštním zákonem (záko- nem o Českém rozhlasu) za účelem poskyto- vání veřejné služby spočívající v nezávislém rozhlasovém vysílání. Právní forma veřejné- ho ústavu byla zvolena především proto, aby bylo možné specifickým způsobem dohlížet na plnění zmiňovaného poslání Českého roz- hlasu. Nebylo tedy žádoucí, aby byl Český roz- hlas typickou právnickou osobou soukromého práva, proto zákonodárce v zákoně o Českém rozhlasu stanovil specifickou vnitřní organi- zační strukturu tohoto veřejného ústavu: vnitřní orgány Českého rozhlasu jsou odlišné od orgánů obchodních společností, mají od- lišné pravomoci. Jsou např. stanoveny určité podmínky pro funkci generálního ředitele, zákonem vymezené důvody pro jeho odvolá- ní aj. Kontrola řádného výkonu veřejné služ- by a naplnění poslání Českého rozhlasu nále- ží žalované. Ta představuje jednak orgán kontroly Českého rozhlasu a jednak se v urči- tém rozsahu podílí na řízení tohoto veřejno- právního média. Specifický způsob instalace žalované (volba jejích členů Poslaneckou sně- movnou) má zabezpečit řádnou kontrolu čin- nosti Českého rozhlasu a rovněž nezávislost jeho řízení. Stát samotný není oprávněn do- hlížet na činnost Českého rozhlasu ani ho ji- ným způsobem kontrolovat, neboť Český roz- hlas je samostatným veřejným ústavem, odděleným od státu ($ 1 odst. 3 citovaného zákona); to ostatně souvisí rovněž s požadav- kem nezávislého poskytování rozhlasového vysílání. Zákonodárce tedy v zákoně o Čes- kém rozhlasu nastavil specifický způsob říze- ní a chodu této právnické osoby. Samotná skutečnost, že žalovaná vykonává kontrolu veřejnosti a podílí se do určité míry na řízení Českého rozhlasu, však nemůže bez dalšího znamenat, že je nadána vrchnostenskými pra- vomocemi. Proto je nutné sledovat skuteč- nou povahu jejích jednotlivých oprávnění. [35] Konkrétně k pravomoci žalované od- volat generálního ředitele Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento úkon představuje akt řízení Českého rozhlasu; je tedy úkonem pracovněprávním. V právních vztazích mezi žalovanou a generálním ředitelem vznikají- cích při jeho jmenování, resp. odvolávání se kromě prvků soukromoprávních objevují rovněž prvky veřejnoprávní (např. generální ředitel jako statutární orgán nezávislého ve- řejnoprávního média); tato skutečnost však sama o sobě nemůže mít za následek popření názoru, že daný právní vztah je vztahem pra- covněprávním. V tomto ohledu lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 182/05, N 79/41 SbNU 39, v němž Ústavní soud podotkl, že „samo pracovní právo je považováno odbornou naukou za právní odvětví, které zahrnuje část práva soukromého i část práva veřejného, a je tak odvětvím na jejich pomezí [..). Pracovně- právní vztahy jsou tak založeny na vzájem- ném prolnutí soukromoprávních a veřejno- právních aspektů, nelze ovšem jednoznačně tvrdit, že se jedná pouze o vztahy soukromo- právní. (..] Na druhé straně pouze z existen- ce určitých veřejnoprávních prvků v práv- ních vztazích, které jsou předmětem hodnocení, zda je lze považovat za pracov- něprávní či nikoli, nelze dovozovat, že do- tyčné vztahy pracovněprávními nejsou.“ [36] Ze shora citovaných pravomocí Rady nevyplývá, že by vykonávala veřejnou moc či vrchnostenskou veřejnou správu (podle sho- ra citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. L ÚS 182/05 je veřejnou mocí „taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, přičemž subjekt, o jehož právech a povinnostech orgán veřej- né moci rozhoduje, není v rovném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí na vůli tohoto subjektu nezávisí“). Zákon o Českém rozhlasu tedy žalované nesvěřuje pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech nepod- řízených subjektů. Žalovaná reprezentuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České- ho rozhlasu, přičemž z jejích pravomocí lze dovodit, že v rámci popsané kontroly činí ža- lovaná úkony pracovněprávní (ve vztahu k ře- diteli), vykonává dohled na plnění úkonů ve- řejné služby v oblasti rozhlasového vysílání, kontroluje chod Českého rozhlasu apod., nevy- konává však vrchnostenskou správu. Oprávně- ní žalované spolupodílet se na řízení záležitostí Českého rozhlasu (schvalování rozpočtu, schvalování návrhů generálního ředitele na zřizování a zrušení rozhlasových studií, schvalování dlouhodobých plánů programo- vého, technického a ekonomického rozvoje apod.) souvisí s výkonem práva veřejnosti na kontrolu činnosti, hospodaření a kvality vý- stupů Českého rozhlasu. [37] Důležité je zohlednit rovněž charak- ter vzájemných vztahů mezi žalovanou a ge- nerálním ředitelem Českého rozhlasu. Žalo- vaná, kromě toho, že generálního ředitele jmenuje a odvolává, schvaluje návrh ředitele na zřizování a rušení rozhlasových studií [$ 8 odst. 1 písm. e) zákona o Českém rozhlasu], uděluje generálnímu řediteli souhlas ke zci- zení a zatížení nemovitostí na dobu delší než 3 měsíce ($ 9 odst. 7 citovaného zákona), ur- čuje mzdu generálního ředitele [$ 8 odst. 1 písm. j) tohoto zákona] nebo s ním projedná- vá jmenování a odvolání vedoucích zaměst- nanců Českého rozhlasu, stanoví-li tak Statut (S 9 odst. 9 téhož zákona). Současně platí, že generální ředitel je žalované odpovědný ze své činnosti ($ 9 odst. 2 citovaného zákona). Lze uzavřít, že popsané vztahy žalované a ge- nerálního ředitele Českého rozhlasu se blíží spíše pracovněprávním vztahům nadřízenos- ti a podřízenosti nežli správněprávním vrch- nostenským vztahům, což se projevuje mj. v určování mzdy generálního ředitele ža- lovanou. Rozhodování žalované o jmenování, resp. odvolání generálního ředitele proto 121 2484 představuje interní akt řízení v rámci jedno- ho právního subjektu - Českého rozhlasu, nikoli rozhodování veřejné moci (správního orgánu) „navenek“ o určitém veřejném sub- jektivním právu třetí osoby. Byť žalovaná ne- ní typickým vnitřním orgánem Českého roz- hlasu, je součástí jeho vnitřní organizace (k tomu přiměřeně srov. Bartoň, M.; Dienst- bier, F. Může rektor vysoké školy odmítnout jmenovat děkana fakulty? Úvaha k právní po- vaze jmenovacích aktů rektorů vysokých škol. Právní rozhledy, 2009, č. 9). [38] Z citovaných ustanovení zákona o Českém rozhlasu vyplývá, že shora uvedené tři podmínky pro přezkum ve správním soudnictví nejsou kumulativně splněny: žalo- vaná sice je orgánem veřejného ústavu, bylo by možné konstatovat, že rozhoduje o prá- vech a povinnostech fyzické osoby (generál ního ředitele), resp. že svým rozhodnutím za- sáhla její právní sféru (k tomu blíže srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS); nicméně popsané rozhodování o odvo- lání generálního ředitele se neděje v oblasti ve- řejné správy - je úkonem pracovněprávním. [39] Pro jmenování a odvolávání generál- ního ředitele se podpůrně použije zákoník práce, nestanoví-li zákon o Českém rozhlasu jinak. Právní úprava odvolání z vedoucího pracovního místa je obsažena v $ 73 zákoní- ku práce. Podle $ 73 odst. 5 „[o]dvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího za- městnance musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Vý- kon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebybli v odvolání nebo vzdání se místa uveden den pozdější“ Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvo- lání nebo vzdání se tohoto místa, nebylli v odvolání nebo vzdání se místa uveden den pozdější. Úprava jmenování a odvolání gene- rálního ředitele obsažená v zákoně o Českém rozhlasu je tedy úpravou speciální ve vztahu k zákoníku práce. Tato úprava výslovně sta- noví, z jakých důvodů může být generální ře- 122 ditel odvolán ($ 9 odst. 6 zákona o Českém rozhlasu). Zákon o Českém rozhlasu rovněž uvádí, že rozhodnutí o odvolání generálního ředitele musí být písemně odůvodněno a nej- později do 7 dnů ode dne jeho doručení ge- nerálnímu řediteli uveřejněno žalovanou způsobem umožňujícím dálkový přístup [$ 8 odst. 1 písm. a) citovaného zákona]. Pokud by tedy odvolání generálního ředitele těmto zá- konem stanoveným podmínkám nevyhovova- lo, bude neplatné. Neplatnost odvolání může svým rozhodnutím určit soud v občanském soudním řízení, jeli na tom naléhavý právní zájem [$ 80 písm. c) o. s. ř.]. Pokud by soud dospěl k závěru, že odvolání z vedoucího pra- covního místa bylo učiněno, aniž byly napl- něny důvody pro odvolání stanovené ve zvláštním předpisu, bylo by neplatné nejen odvolání z pracovního místa, ale nepochybně i výpověď z pracovního poměru, pokud by se výpovědní důvod opíral o odvolání (Bělina, M. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 146 a 309-315). [40] Tento závěr lze podpořit rovněž od- kazem na judikaturu civilních soudů. Nejvyš- ší soud v řízení o žalobě neúspěšného kandi- dáta na funkci generálního ředitele České televize směřující proti usnesením Rady Čes- ké televize vydaným v průběhu výběrového řízení na pozici generálního ředitele konsta- toval, že podmínkou pravomoci soudu v ob- čanském soudním řízení je, „aby uplatněný nárok byl podle své povahy nárokem vyplý- vajícím z občanskoprávních, pracovních, ro- dinných, družstevních či obchodních vzla- hů. [| V daném případě je tedy předmětem řízení věc vyplývající ze vztahu mezi obča- nem (uchazečem o zaměstnání) a právnic- kou osobou (potenciálním zaměstnavate- lem). Účastníci tohoto vztahu jsou navzájem v rovném postavení odvozeném z určujících zájmů stejného typu (směřujících ke vzniku pracovního poměru) a stejné strukturální úrovně, kdy žádný z účastníků nevystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchova- né moci, a tím jako silnější subjekt, který je právně způsobilý autoritativně (pod správ- ním donucením) rozhodovat o jeho právech a povinnostech“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1860/2003). [41] Jak již bylo shora uvedeno, zákon o Českém rozhlasu stanoví důvody pro odvo- lání generálního ředitele, jejichž naplnění pak k žalobě proti nezákonnému odvolání z funkce, případně k žalobě na neplatnost rozvázání pracovního poměru přezkoumáva- jí obecné soudy. Stěžovatel se tak proti odvo- lání z funkce generálního ředitele může bránit civilní žalobou (k tomu přiměřeně srov. usne- sení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2006, čj. 5 Ca 139/2006-80, č. 1007/2007 Sb. NSS, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2007, čj. 15 Ca 50/2006-25, č. 1175/2007 Sb. NSS). [42] K argumentaci městského soudu zdej- ší soud uvádí, že není pravdou, že by odmítnu- tím přezkumu rozhodnutí o odvolání generál- ního ředitele Českého rozhlasu správními soudy, byl stěžovatel zbaven práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 Listiny. Stěžova- tel má možnost obrany proti nezákonnému od- volání z funkce v rámci občanského soudního řízení prostřednictvím žaloby na určení neplat- nosti odvolání z funkce, případně žaloby na ne- platné rozvázání pracovního poměru. [43] Z judikatury Nejvyššího soudu vyplý- vá, že civilní soudy v řízení o určení neplat- nosti odvolání z funkce posuzují, zda záko- nem stanovené důvody pro odvolání byly v daném případě skutečně dány [srov. rozsu- dek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1407/2004, Soudní judikatura č. 1/2005: „Důvody, pro které jedině lze člena výkonného výboru Fondu národního majet- ku odvolat z funkce před uplynutím jeho funkčního období [..], představují hmotně- právní podmínku platností tohoto jedno- stranného právního úkonu. Neuvedení těch- to důvodů v písemném vyhotovení odvolání z funkce nečiní samo o sobě tento projev vůle neplatným; jestliže je však platnost odvolání zfunkce napadena v občanském soudním ří- zení, je zaměstnavatel povinen skutkově prokázat, že důvodem odvolání člena vý- konného výboru Fondu národního majetku z funkce byla skutečnost, že porušoval své povinnosti nebo že nebyl schopen řádně vy- konávat svou funkci“]. Na tomto místě lze zdůraznit, že podle Nejvyššího správního soudu v tomto konkrétním případě poskytu- je civilní soudnictví vyšší stupeň ochrany než správní soudnictví, neboť v rámci dokazová- ní obecné soudy zjišťují, zda byly skutečně dány zákonem stanovené důvody pro odvolá- ní z funkce. Naopak v případě připuštění soudního přezkumu ve správním soudnictví by soudy mohly posuzovat toliko skutečnost, zda uvážení žalované o odvolání generálního ředitele nevybočilo ze zákonem stanovených mezí, případně zda její úsudek byl učiněn na základě logického uvažování. Naplnění kon- krétních důvodů pro odvolání, případně je- jich správnost by však soudy ve správním soudnictví posuzovat nemohly. [44] Nejvyššímu správnímu soudu je zná- ma judikatura Ústavního soudu, podle níž je z ústavněprávního hlediska nerozhodné, zda se žalobci dostane soudní ochrany „v sousta- vě soudů rozhodujících v občanském soud- ním řízení čí soudy ve správním soudnictví, [..] neboť rozhraničení veřejného a soukro- mého práva je záležitost práva jednoduché- ho, nikoliv základních lidských práv a svo- bod (hmotných či procesních). Ta mohou být stejně dobře ochráněna nebo opomíjena jak civilní, tak i správní větví českého soudnic- tví“ (nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 120/06, N 90/45 SbNU 317). Ob- dobně se Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08, N 155/50 SbNU 365, v němž konstatoval, že „Listinou garantované právo na soudní ochranu Ústavní soud vykládá materiálně, tedy v tom smyslu, že záleží na faktickém naplně- ní jeho obsahu, a je vedlejší, zda reálně je ochrana poskytována soudy na úseku soud- nictví občanskoprávního či správního. Do- brodiní soudního přezkumu musí být nic- méně zachováno.“ I přesto vzal kasační soud vúvahu při posuzování pravomoci správních soudů přezkoumávat rozhodnutí o odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu rov- něž toto hledisko a dospěl k závěru, že v pro- jednávaném případě ochrana práv stěžovate- le poskytovaná obecnými soudy v řízení o žalobě na určení neplatnosti odvolání z funk- ce, případně na neplatné rozvázání pracovní- ho poměru rozhodně není nižší než ve správ- ním soudnictví (k tomu srov. bod [43]). 123 2485 (45] Z komparativního srovnání právních úprav odvolávání generálních ředitelů veřej- noprávních médií, příp. možnosti soudního přezkumu takového odvolání v rámci států Evropské unie je zřejmá nejednotnost přístu- pů k této otázce napříč evropskými státy. Po- dle německé právní úpravy správní rada roz- hlasu uzavírá s ředitelem po dobu jeho funkce služební smlouvu (Dienstvertrag), k jejímuž přezkumu jsou příslušné obecné soudy. V Rakousku je rozhlas považován za „samostatný ústav veřejného práva“ (srov. rozhodnutí Rakouského ústavního soudu ze dne 27. 6. 1975, sp. zn. VfSlg 7593/1975, a ze dne 13. 12. 1975, VfSlg 7717/1975; obě dostupné na © httpy/alex.onb.ac.at/gesetze vgh fs.htm), nicméně orgánům rozhlasu žádné vrchno- stenské pravomoci nenáleží a vykonávání jim náležejících povinností se děje výhradně v rámci soukromoprávní autonomie (k tomu blíže srov. Beran, K. Právnické osoby veřejné- ho práva. Praha : Linde, 2006, s. 39). Rozhod- nutí o odvolání generálního ředitele ORF (Ósterreichischer Rundfunk) by tak podléha- lo přezkoumání obecnými soudy. Naopak ve Francii dochází k odvolání předsedy roz- hlasu (Radio France) formou dekretu prezi- denta republiky po souhlasném stanovisku Nejvyšší audiovizuální rady (Conseil supérie- ur de Vaudiovisuel) přijatém většinou jejích členů, a po veřejném stanovisku příslušných parlamentních komisí. Dekret prezidenta re- publiky, stejně jako souhlasné stanovisko Nej- vyšší audiovizuální rady, musí být odůvodněny a jsou přezkoumatelné ve správním soudnic- tví. Ve Velké Británii dochází k přezkumu roz- hodnutí o odvolání z funkce ředitele BBC (British Broadcasting Corporation) podle občanského soudního řádu (Cívi! Procedure Rules); jedná se o rozhodnutí ve vztahu k veřej- né funkci, která podléhají soudnímu přezku- mu. Lze tak uzavřít, že ani v rámci států Evrop- ské unie neexistuje jednotný model soudního přezkumu rozhodnutí o odvolání z funkce ge- nerálního ředitele veřejnoprávního média. Ve všech zmiňovaných státech je soudní přezkum rozhodnutí o odvolání generálního ředitele za- jištěn, nicméně liší se náhled na povahu samot- ného odvolacího aktu. (...) 2485 Řízení před soudem: doručení rozhodnutí vyvěšením k $ 42 odst. 4 soudního řádu správního Postupu podle $ 42 odst. 4 s. ř. s. (doručení vyvěšením rozhodnutí nebo jiné pí- semnosti na úřední desce soudu) je nezbytné využívat obezřetně a zpravidla jen v těch případech, kdy by snaha doručit každé osobě zúčastněné na řízení vedla s vel- kou pravděpodobností k podstatnému prodloužení délky či dokonce skončení říze- ní fakticky znemožnila nebo kdy by doručování jednotlivým osobám zúčastněným na řízení bylo sice technicky bezproblémové a v reálném čase proveditelné, avšak neúměrně finančně náročné.
Ing. Václav Kasík proti Radě Českého rozhlasu o odvolání z funkce generálního ředitele,