1 As 183/2022- 31 - text
1 As 183/2022 - 32 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. K 42/2019, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelů: a) Ing. J. T., a b) Yellow Dragon Enterprise LLC, se sídlem 1095 Sugar View Drive, Suite 500, Sheridan, Wyoming, Spojené státy americké, oba zastoupeni JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 3 Ad 6/2022 192,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Stěžovatelé a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni a žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě a současně určil, že stěžovatelé nejsou osobami zúčastněnými na řízení. Žalobkyně se bránila proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované. Ten potvrdil rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované, který rozhodl o vyškrtnutí žalobkyně ze seznamu advokátů. Důvodem rozhodnutí bylo to, že žalobkyně neoprávněně disponovala s prostředky klientů, jež měla v advokátní úschově. Mezi tyto klienty patřili také stěžovatelé.
[2] Stěžovatelé se domáhali určení, že jakožto bývalým klientům žalobkyně jim má být v řízení před městským soudem přiznáno postavení osob zúčastněných na řízení. Žalobkyně městskému soudu sdělila, že stěžovatelé jsou jejími klienty a že výkonem napadeného rozhodnutí bylo porušeno jejich právo na důvěrný vztah mezi advokátem a klientem a důvěra v mlčenlivost advokáta ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaná podle žalobkyně lže, jestliže tvrdí, že J. T. jakožto zástupce právnické osoby G&C Pacific Nieu Ltd. nepodepsal souhlas s dispozicí s prostředky v advokátní úschově, neboť ze spisu plyne opak. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[3] Usnesení městského soudu napadli stěžovatelé kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V ní uvedli, že městský soud pochybil, jestliže jim nepřiznal postavení osob zúčastněných na řízení. Značná část kasační stížnosti obsahuje citace z oborné literatury s vyznačenými odkazy na judikaturu. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelé uvedli, že smyšlené tvrzení žalované o absenci souhlasu J. T. s dispozicí s uschovanými prostředky zasahuje do právní sféry stěžovatelů tak hrubě, že je tím naplněna hypotéza § 34 odst. 1 s. ř. s. a je tak naplněna podmínka přímého dotčení na právech stěžovatelů. Městský soud měl proto přiznat stěžovatelům postavení osob zúčastněných na řízení. Stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že veřejný pořádek v občanském právu je souhrnem psaných i nepsaných pravidel, na jejichž dodržování je podle panujícího přesvědčení v daném prostředí nutno bezvýhradně trvat za účelem zachování stěžejních základů právního řádu v demokratické společnosti. Závěry žalované jsou pak zásadním porušením veřejného pořádku. To ostatně žalobkyně namítala v podání ze dne 1. 7. 2022. Městský soud se měl s jejími námitkami vypořádat. Žalobkyně se tak s návrhem stěžovatelů ztotožnila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a osobami oprávněnými a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná (k tomu srov. rozsudek kasačního soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005 53). Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem upozorňuje, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává rozhodnutí a postup krajských soudů, stěžovatelé jsou proto v kasační stížnosti povinni uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí městského soudu (srov. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016-38, bod 12, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012-351, bod 140). Námitky stěžovatelů jsou však velmi obecné a prakticky nesměřují proti napadenému usnesení městského soudu. Kasační stížnost je s výjimkou úvodu a závěru souborem citací z odborné literatury. Ta má podpořit názor stěžovatelů, že jim měl městský soud přiznat postavení osob zúčastněných na řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační argumence je navzdory své obecnosti vymezena srozumitelně a jednoznačně, a proto je stížnost projednatelná (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
[7] Osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat (§ 34 odst. 1 s. ř. s.).
[8] V nynější věci je sporné, zda mělo být stěžovatelům přiznáno postavení osob zúčastněných na řízení. Nejvyšší správní soud má však za to, že městský soud vyhodnotil tuto otázku řádně. S ohledem na to, že J. T. je manželem žalobkyně a jednatelem některých bývalých klientů žalobkyně, je možné, že může mít na výsledku řízení zájem. Ten však sám o sobě nestačí. Soudní řád správní požaduje přímé dotčení, a to na veřejných subjektivních právech a povinnostech (viz rozsudek ze dne 14. 7. 2009, č. j. 2 As 44/2009
44). V nynější věci však stěžovatelé mohou být dotčeni nanejvýš nepřímo, a to na soukromém, a nikoliv veřejném subjektivním právu. V tomto případě nelze hovořit o zásahu do soukromého a rodinného života, jak tvrdí stěžovatel. Stejně tak nelze uvažovat o dotčení na právu na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny). Advokacie patří mezi tzv. svobodná povolání, avšak navzdory tomu jde o výrazně regulované povolání s profesní autonomií, vnitřní regulací a kontrolou. Bylo by tak absurdní uvažovat o tom, že stěžovatelé jsou přímo dotčeni činností profesní komory, která kontroluje dodržování podmínek řádného výkonu té či oné profese. Stěžovatelům nic nebrání, aby se obrátili na jiného advokáta a využili jeho služby. Z rozhodnutí profesního orgánu, který zákonem předepsaným způsobem odejme povolení k výkonu povolání určité osobě, však přímé dotčení na veřejných subjektivních právech jiných osob (zde klientů advokáta) dovodit nelze.
[9] Pokud jde o namítaný postup žalované v rozporu se spisem, jde o skutečnost, jejíž posouzení je v nynější fázi řízení předčasné. Městský soud se jím bude zabývat při věcném posouzení. Nyní však nezbývá než zopakovat, že v nynější věci není dána podmínka přímého dotčení stěžovatelů na veřejných subjektivních právech, a usnesení městského soudu proto obstojí.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a s ohledem na to ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení, nestanoví li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, a proto jim nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně učinila vyjádření ke kasační stížnosti, nicméně nebyla v řízení zastoupena, tedy jí žádné náklady nevznikly. Nejvyšší správní soud jí proto náhradu nákladů nepřiznal. Žalované, která byla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, pak soud náhradu nákladů řízení taktéž nepřiznal, neboť v řízení před Nejvyšším správním soudem neučinila žádný úkon.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. září 2022
JUDr. Ivo Pospíšil předseda senátu