Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci
samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích].
Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci
samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích].
[9] Dříve než přistoupil k řešení sporné
otázky, musel rozšířený senát posoudit svoji
pravomoc o ní rozhodnout.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 015
[10] Podle § 17 odst. 1 s. ř. s. „[d]ospěl-li
senát Nejvyššího správního soudu při svém
rozhodování k právnímu názoru, který je
odlišný od právního názoru již vyjádřeného
v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při postoupení věci svůj odlišný právní
názor zdůvodní.“
[11] Rozšířený senát má za to, že podmínky výše citovaného ustanovení jsou splněny.
K dílčímu rozkolu v postupech jednotlivých
senátů při vybírání soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti již došlo (v důsledku
jejich odlišných právních názorů na nutnost
splnění poplatkové povinnosti či samotnou
poplatkovou povinnost), předkládající senát
se chce navíc odchýlit od převažujícího právního názoru výslovně a opakovaně již vyjádřeného v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu. Tento názor přitom v aplikační
praxi přetrvává i po změně právní úpravy
v oblasti soudních poplatků, jež byla v zákoně
o soudních poplatcích i v soudním řádu správním provedena s účinností ode dne 1. 1. 2012
zákonem č. 303/2011 Sb.
III.
Posouzení věci
[12] Úvodem považuje rozšířený senát za
potřebné připomenout podstatu a funkce institutu soudních poplatků a také základní
ustanovení zákona, jež poplatkovou povinnost upravují a do jejichž znění se tato doktrinální východiska promítají.
[13] Soudní poplatky jsou součástí soustavy poplatků (do ní ještě patří zejména poplatky správní a místní), jejichž základním rysem je zpoplatnění úkonů veřejné moci.
Soudní poplatky mají tři základní funkce: fiskální (jejímž cílem je, aby ti, kdo se obracejí
na soudy, přispěli k úhradě nákladů spojených s jejich činností), regulační (jejímž cílem je odradit podatele od svévolných, bezdůvodných anebo malicherných návrhů,
které by soudy zbytečně zatěžovaly) a motivační (jež má působit tak, aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti a účastníci právních vztahů řešili své spory mimosoudně).
[14] Podle § 1 zákona o soudních poplatcích se poplatky „vybírají za a) řízení před
soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků“, „b) jednotlivé
úkony prováděné soudy a úkony prováděné
správou soudů, uvedené v sazebníku poplatků“ (Příloha zákona).
[15] Podle § 3 odst. 1 věty druhé uvedeného zákona rozhoduje ve správním soudnictví
„ve věcech poplatků za řízení soud, který je
věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci“. Podle § 3 odst. 4 téhož zákona
„[v]e věcech poplatků za řízení o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud“.
[16] Podle § 4 odst. 1 zákona, „[j]de-li
o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení [...], d) podáním kasační stížnosti“.
[16] Podle § 4 odst. 1 zákona, „[j]de-li
o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení [...], d) podáním kasační stížnosti“.
[17] Výše uvedená ustanovení, v nichž
jsou zakotvena základní pravidla pro výběr
soudních poplatků, jsou pak s ohledem na
funkce, jež tyto poplatky mají, dále rozvinuta
v § 11 citovaného zákona, kde jsou upraveny
případy osvobození od soudních poplatků.
Ze zákona se osvobození vztahuje buď na řízení v určitých věcech, anebo na osoby, které
zákon taxativně vypočítává. Takovéto osvobození pak platí i pro další fáze řízení ve věci,
ve správním soudnictví tedy i pro řízení o kasační stížnosti.
[18] Kromě osvobození, kterého se dostává účastníkům ze zákona, lze toto dobrodiní
přiznat podle § 36 odst. 3 s. ř. s. též individuálně
rozhodnutím soudu při splnění podmínek
zde uvedených. Také v tomto případě se
osvobození přiznané pro řízení o návrhu (žalobě) vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[19] Ve správním soudnictví se tedy soudní poplatek platí za každý návrh, jímž se zahajuje řízení ve věci samé (za žalobu), není-li řízení od poplatku osvobozeno nebo není-li od
poplatku osvobozen účastník, ať již ze zákona,
či rozhodnutím soudu. Totéž platí i pro kasační stížnost. Zákon o soudních poplatcích
pak v určitých případech stanoví poplatkovou povinnost i nad tento rámec a spojuje ji
i s některými dalšími návrhy; v oblasti správ-
ního soudnictví konkrétně s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby nebo kasační
stížnosti (položka 20 Přílohy), dále s návrhem
na vydání předběžného opatření (položka 5
Přílohy) a s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti (položka 24 Přílohy).
[20] Na základě této výchozí premisy přistoupil rozšířený senát k posouzení sporné
otázky. V projednávané věci směřuje podaná
žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve
věci přestupkové. Řízení v této věci podléhá
poplatkové povinnosti (o čemž není mezi
účastníky sporu), stěžovatel jako přestupce
není od této povinnosti osvobozen ani zákonem, ani rozhodnutím soudu, svoji povinnost
zaplatit poplatek ostatně sám nijak nezpochybnil. Řízení o žalobě bylo ukončeno usnesením o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku. Při aplikaci obecného
pravidla formulovaného v bodě 19 tedy podléhá poplatkové povinnosti i kasační stížnost
proti tomuto usnesení podaná.
[21] Rozšířený senát nenalezl na straně
stěžovatele žádné důvody, proč by soudní poplatek v projednávané věci neměl být vybrán.
Zákon sám neformuluje žádné výjimky pro
tyto případy a o individuální osvobození si
stěžovatel ani v řízení o žalobě, ani v řízení
o kasační stížnosti nepožádal. Dřívější judikaturou definovaný problém „řetězení“ odpadl
ke dni účinnosti zákona č. 303/2011 Sb., jímž
byl novelizován zákon o soudních poplatcích
(tj. ke dni 1. 1. 2012), a proto již v současné
době nemůže být pro modifikaci poplatkové
povinnosti relevantním důvodem.
[21] Rozšířený senát nenalezl na straně
stěžovatele žádné důvody, proč by soudní poplatek v projednávané věci neměl být vybrán.
Zákon sám neformuluje žádné výjimky pro
tyto případy a o individuální osvobození si
stěžovatel ani v řízení o žalobě, ani v řízení
o kasační stížnosti nepožádal. Dřívější judikaturou definovaný problém „řetězení“ odpadl
ke dni účinnosti zákona č. 303/2011 Sb., jímž
byl novelizován zákon o soudních poplatcích
(tj. ke dni 1. 1. 2012), a proto již v současné
době nemůže být pro modifikaci poplatkové
povinnosti relevantním důvodem.
[22] Dotazuje-li se tedy první senát, zda
lze považovat skutečnost, že stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, samu o sobě za důvod k tomu,
aby Nejvyšší správní soud nepožadoval po
stěžovateli zaplacení soudního poplatku za
řízení o kasační stížnosti, pak odpověď zní,
že nikoliv. Jestliže věcí ve smyslu soudního řádu správního i zákona o soudních poplatcích
je zde přezkoumání rozhodnutí o uložení
sankce za přestupek a řízení o žalobě je zpoplatněno, pak nelze řízení o kasační stížnosti
v téže věci nějak oddělit a dovodit, že toto ří-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 015
zení poplatkové povinnosti nepodléhá. Důvody, které krajský soud k jeho rozhodnutí vedly, jsou pro posouzení této otázky irelevantní.
[23] Vzhledem k šíři problematiky, kterou s odkazem na dosavadní judikaturu první
senát v usnesení o postoupení věci předestřel,
považuje rozšířený senát za potřebné vyjádřit
se dále i k poplatkové povinnosti stěžovatelů
za kasační stížnosti podané proti usnesením
krajského soudu o neosvobození od soudních
poplatků nebo o neustanovení zástupce a také
k otázce povinného zastoupení.
[24] Zde je totiž situace odlišná. V předešlém textu bylo zdůrazněno, že poplatková
povinnost stíhá účastníky zásadně za řízení
a její vznik je spojen s podáním návrhu na zahájení řízení ve věci samé (zde žaloby); za jiné návrhy či úkony se poplatek platí jen tehdy, jestliže to zákon výslovně stanoví.
[25] Žádost o osvobození od soudních
poplatků či návrh na ustanovení zástupce
však svou povahou nejsou návrhy na zahájení
řízení ve věci samé ani nepatří mezi jiné zpoplatněné návrhy či úkony vyjmenované v zákoně o soudních poplatcích; jedná se jen
o procesní návrhy podané v probíhajícím řízení o žalobě, které je zpoplatněno a za něž
má být poplatek vybrán. „Řízení“ o těchto
návrzích tak nejsou spojena s další poplatkovou povinností.
[25] Žádost o osvobození od soudních
poplatků či návrh na ustanovení zástupce
však svou povahou nejsou návrhy na zahájení
řízení ve věci samé ani nepatří mezi jiné zpoplatněné návrhy či úkony vyjmenované v zákoně o soudních poplatcích; jedná se jen
o procesní návrhy podané v probíhajícím řízení o žalobě, které je zpoplatněno a za něž
má být poplatek vybrán. „Řízení“ o těchto
návrzích tak nejsou spojena s další poplatkovou povinností.
[26] Kasační stížnost je však připuštěna
i proti usnesením o těchto procesních návrzích (srov. usnesení rozšířeného senátu
ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012-43,
č. 3072/2014 Sb. NSS), je proto otázkou, zda
v těchto případech podléhá řízení o kasační
stížnosti poplatkové povinnosti, či nikoliv.
Rozšířený senát proto zvažoval, zda ve prospěch poplatkové povinnosti svědčí více skutečnost, že i v těchto případech probíhá jakési řízení o návrhu, jenž je v zákoně primárně
koncipován jako (mimořádný) opravný prostředek proti konečným rozhodnutím krajského soudu o návrzích podaných ve věci samé (zde o žalobě proti rozhodnutí), nebo zda
má naopak větší význam skutečnost, že zde
o žádné pokračování řízení ve věci samé nejde a poplatek se za procesní návrhy podané
v řízení u krajského soudu nevybírá.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 015
[27] Po posouzení věci dospěl rozšířený
senát k závěru, že řízení o kasační stížnosti
zde s poplatkovou povinností spojeno není.
V případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku
a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje za
nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony
učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které
slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho
řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích
nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žajež před krajským soudem
lobní řízení,
i v době rozhodování Nejvyššího správního
soudu stále běží.
[28] Jestliže je tedy poplatková povinnost
spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková
povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší).
[29] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od
soudních poplatků, o neustanovení zástupce
či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde
§ 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.
IV.
Závěr
[29] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od
soudních poplatků, o neustanovení zástupce
či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde
§ 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.
IV.
Závěr
[30] Rozšířený senát shrnuje, že stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení
o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační
stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského
soudu o návrhu podaném ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jenž je spojen s poplatkovou povinností. [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2
písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích].
[31] Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím krajského soudu o procesních
Vlastimil U. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o přestupek, o kasační stíž-