1 As 417/2020- 17 - text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. L. H., Ph.D., zastoupený Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. MV 81255-40/KM-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 A 225/2016 – 139,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatel podal kasační stížnost předčasně.
[3] Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu zaslal pouze neodůvodněnou (blanketní) kasační stížnost, v níž označil rozsudek, který napadá, a zaslal jeho zkrácené znění (bez odůvodnění). Dotazem u Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zjistil, že v uvedené věci rozsudek dosud nebyl vyhotoven, doručen účastníkům řízení, a tudíž nenabyl právní moci. Soudkyni zpravodajce byla prodloužena lhůta k jeho vyhotovení.
[4] Rozsudek krajského (městského) soudu lze napadnout kasační stížností ve lhůtě do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí [§ 106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Z ustanovení § 102 s. ř. s. dále vyplývá, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu; právní moc rozsudku je přitom spojena s jeho doručením (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Ustanovení o lhůtě k podání kasační stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího okamžiku, kdy může být kasační stížnost podána; nýbrž také jako stanovení počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám zúčastněným na řízení zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků).
Dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti tedy počíná stěžovateli běžet až po doručení napadeného rozsudku krajského soudu (srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 As 165/2018 – 11).
[5] Ostatně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již ve svém usnesení ze dne 4. 11. 2003, č. j. 1 As 4/2003 - 48, dospěl k závěru, že proti usnesení krajského soudu ve správním soudnictví, jež pro nedoručení nenabylo právní moci, nelze brojit kasační stížností, resp. že je předčasná, a musí být proto odmítnuta (předtím usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2003, č. j. 7 As 8/2003 - 41). V citovaném usnesení tento závěr rozšířený senát spojoval právě s důsledkem doručení spočívajícím v nabytí právní moci příslušného rozhodnutí (výslovně přitom odkazoval na § 54 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 55 odst. 5 s. ř. s.).
[6] Uvedený závěr odpovídá i smyslu a účelu stanovení počátku běhu lhůty k podání kasační stížnosti. Kasační stížnost má již při svém podání obsahovat všechny náležitosti (srov. § 106 odst. 3 s. ř. s.), včetně kasačních námitek, které pochopitelně nelze formulovat dříve, než se stěžovatel seznámí s písemným vyhotovením rozsudku a jeho odůvodněním. Kasační stížnost stěžovatele takové náležitosti obsahovat nemohla, neboť napadený rozsudek nebyl dosud písemně vyhotoven a rozeslán. Nejvyšší správní soud by při běžném postupu v řízení, v němž by vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti, mohl stěžovateli upřít právo na odstranění jejích případných vad, pokud by lhůta k podání kasační stížnosti začala plynout (nebo dokonce i mohla uplynout) dříve, než by byl napadený rozsudek vyhotoven a stěžovateli doručen.
[7] V nyní projednávané věci ještě vůbec nedošlo k písemnému vyhotovení rozsudku krajského soudu. Stěžovatel proto bude mít možnost napadnout rozsudek kasační stížností ve lhůtě dvou týdnů od okamžiku, kdy mu bude městským soudem řádně doručen, a tedy nabude právní moci (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl jako předčasnou.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2020
JUDr. Josef Baxa předseda senátu