1 Azs 149/2025- 31 - text
1 Azs 149/2025 - 32
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: V. C. N., zast. Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem Lidická 960/81, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č. j. OAM 1335/ZA
ZA11
HA06
2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2025, č. j. 22 Az 26/2024 28,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2024, č. j. OAM 1335/ZA ZA11 HA06 2024, žalovaný zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu pro její nedůvodnost dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 6. 2025, č. j. 22 Az 26/2024 28, jako nedůvodnou zamítl.
[3] Krajský soud shrnul, že je především na žadateli o mezinárodní ochranu, aby v rámci pohovoru věrohodně tvrdil a prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Pokud žadatel uvádí relevantní skutečnosti, je na žalovaném, aby shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda dotyčnému hrozí v zemi původu pronásledování nebo vážná újma.
[4] Žalovaný vedl pohovor k žádosti tak, že žalobce měl prostor uplatnit tvrzení o možném pronásledování v zemi původu a dodržel standard stanovený judikaturou NSS. Žalobce při pohovoru uvedl, že se v případě návratu do Vietnamu obává toho, že si nenajde práci a bude muset uhradit dluh. Žádné další skutečnosti k možnému pronásledování ze strany věřitelů neuvedl, a to ani v pohovoru, ani v rámci seznámení s podklady rozhodnutí. Krajský soud proto uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn zcela dostatečně a adekvátně k tvrzenému azylovému příběhu žalobce. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítá, že žalovaný mu nevytvořil dostatečný prostor k tomu, aby v úplnosti vylíčil všechny důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pokud stěžovatel v rámci pohovoru k žádosti uvedl, že se obává návratu do země původu kvůli svým dluhům, měl se pohovor dále ubírat tímto směrem a žalovaný se měl zejména dotázat, zda mu v souvislosti s nesplaceným dluhem nehrozí v zemi původu pronásledování.
[6] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že se podrobně zabýval tvrzeními stěžovatele, přičemž neshledal důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Pokud stěžovatel uvedl, že jeho obava z návratu do vlasti souvisí s existencí dluhů, je na něm, aby blíže specifikoval, zda se v důsledku toho obává pronásledování či vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Při pohovoru stěžovatel uvedl ekonomické problémy, netvrdil ale, že by v jejich důsledku čelil hrozbě trestního stíhání, uvěznění či jiného postihu, který by dosahoval intenzity pronásledování. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je proto v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. nutné nejprve posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není
li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro její nepřijatelnost. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (i) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (ii) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (iii) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (iv) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[9] Sám stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v zásadním pochybení krajského soudu spočívajícím ve způsobu, jakým posoudil otázku, zda skutkový stav, ze kterého vycházel žalovaný, měl oporu ve spise. K tomu uvádí Nejvyšší správní soud následující. Zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí shledá NSS především tehdy, pokud krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39). Současně platí, že kasační soud není v rámci hodnocení přijatelnosti kasační stížnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
[10] V nyní projednávané věci shledal NSS rozsudek krajského soudu přezkoumatelným a náležitě odůvodněným (k přezkoumatelnosti viz rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 75). Krajský soud se při svém rozhodování rovněž neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe NSS a nepochybil při výkladu hmotného nebo procesního práva, natož zásadně.
[11] Ekonomické důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany nelze považovat za hrozbu pronásledování či vážné újmy ve smyslu § 12 a § 14a zákona o azylu (rozsudky NSS ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 64, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 65, a ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 54). Mají
li ekonomické důvody nabýt relevance, musí k nim přistoupit další okolnosti, např. ekonomické problémy musí žadatele ohrožovat existenčně a zároveň k nim dochází z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu (usnesení NSS ze dne 27. 8. 2008, č. j. 5 Azs 60/2008 69, a rozsudek NSS ze dne 23. 1. 2023, č. j. 10 Azs 321/2022 26). Žalovaný nepochybil, zamítl
li žádost stěžovatele jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel skutečně uváděl pouze ekonomické důvody.
[12] V řízení o udělení mezinárodní ochrany je to právě žadatel, kdo je primárním zdrojem informací podstatných pro její udělení (usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 38, a ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 48). Správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, jež žadatel uvedl jako důvody, pro které o mezinárodní ochranu žádá (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003
42). Pokud žadatel v řízení před správním orgánem sdělil pouze důvody ekonomické, nemůže v řízení o kasační stížnosti účinně namítat [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, pokud nezjišťoval důvody jiné, žadatelem v řízení před správním orgánem neuváděné.
[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že poskytnutí mezinárodní ochrany je specifickým důvodem pobytu cizinců na území ČR, který nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců (rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 48). Snaha o legalizaci pobytu stejně jako ekonomické důvody nemohou být relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (usnesení NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. 7 Azs 84/2024 22).
[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v nyní projednávané věci neshledal žádné zásadní pochybení krajského soudu, který se svým postupem nikterak neodchýlil od ustálené judikatury. Za těchto okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s. odmítl.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, či usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021
28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud mu tedy náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. října 2025
Lenka Kaniová
předsedkyně senátu