1 Azs 36/2023- 21 - text
1 Azs 36/2023 - 23 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: D., zastoupen Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem Varšavská 38, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2022, č. j. OAM 538/ZA
ZA12
HA10
2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2023, č. j. 41 Az 38/2022 50,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Václavu Klepšovi, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Rozhodnutím ze dne 23. 11. 2022, č. j. OAM-538/ZA-ZA12-HA10-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zastavil řízení o žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobce nedostavil dne 22. 11. 2022 k osobnímu pohovoru. Předvolání mu žalovaný dne 1. 11. 2022 zaslal na adresu, kterou uvedl v žádosti o povolení opuštění pobytového střediska, žalobce si písemnost nepřevzal a dne 14. 11. 2022 nastala fikce doručení. Žalobce se k ústnímu pohovoru dne 22. 11. 2022 nedostavil, a žalovaný proto následující den žádost zamítl.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který jí vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se s názorem žalobce, že v jeho věci nedošlo k naplnění podmínek pro zastavení řízení bez dalšího. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že k doručení předvolání k pohovoru došlo. Krajský soud však vyhodnotil, že žalovaný nezkoumal další skutečnosti, ze kterých by bylo možné usoudit, že s ním žalobce nechce dále spolupracovat; žalovanému dále vytkl, že nepřihlédl k žalobcovým pravidelným návštěvám žalovaného, například za účelem prodloužení platnosti průkazu žadatele o mezinárodní ochranu. II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že nesprávně zastavil řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany ihned poté, co se žalobce nedostavil k pohovoru. Dle žalovaného je judikatura, která se týká neochoty žadatele spolupracovat nejasná; nestanovuje podmínky konkludentního zpětvzetí žádosti, ani dobu, za jakou je možné řízení zastavit. Stěžovatel uzavírá, že mu nezbývá než hádat, na základě jakého jednání tak může učinit. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná.
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle § 104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovatel odůvodnil přijatelnost kasační stížnosti tím, že je judikatura v obdobných případech nekonkrétní, obecná a nejednotná.
[7] Kasační stížnost není přijatelná.
[8] Nejvyšší správní soud se zabýval obecnou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel ji uváděl pouze odkazem na § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační soud na tomto místě konstatuje, že tuto vadu neshledal.
[9] Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a náležitě odůvodněný, přičemž závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu. Jediná námitka, kterou stěžovatel vznáší, je nejasnost podmínek pro zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, té však soud nemohl přisvědčit, jelikož judikatura je v této oblasti jednoznačná.
[10] Pro výklad § 25 písm. d) zákona o azylu je rozhodný článek 28 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. Tento článek se zabývá postupem v případě konkludentního zpětvzetí žádosti nebo odstoupení od žádosti. V jeho prvém odstavci je mimo jiné uvedeno, že [č]lenské státy mohou vycházet z domněnky, že žadatel vzal konkludentně svou žádost o mezinárodní ochranu zpět nebo od ní odstoupil, zejména pokud se zjistilo, že: a) nereagoval na žádosti o poskytnutí údajů nezbytných pro žádost podle článku 4 směrnice 2011/95EU nebo se nedostavil k osobnímu pohovoru podle článků 14 až 17 této směrnice, ledaže žadatel v přiměřené lhůtě prokáže, že k tomu došlo z důvodů, které nemohl ovlivnit; b) se skrývá nebo bez povolení opustil místo pobytu nebo místo, kde byl držen, aniž v přiměřené lhůtě kontaktoval příslušný orgán, nebo v přiměřené lhůtě nesplnil svou ohlašovací či jinou oznamovací povinnost, ledaže žadatel prokáže, že k tomu došlo z důvodů, které nemohl ovlivnit.
[11] Tato východiska konstantě využívá i Nejvyšší správní soud, který například v rozsudku ze dne 14. 6. 2018, č. j. 6 Azs 45/2018
32, vyslovil, že se „vyžaduje, aby se jednalo o nedostavení se k pohovoru bez závažného důvodu. Smyslem ustanovení je umožnit zastavení řízení v případech, kdy je zřejmé, že žadatel se správním orgánem nechce spolupracovat, a bez této spolupráce není možné ve věci rozhodnout.“ Shodný postoj k uvedenému ustanovení Nejvyšší správní soud zaujal i ve svých rozhodnutích ze dne 29. 4. 2020, č. j. 3 Azs 100/2018 29, ze dne 23. 6. 2021, č. j. 8 Azs 50/2021 59, či ze dne 31. 8. 2018, č. j. 2 Azs 358/2017
46. V řešené věci žalovaný neobjasnil, že žalobce s ním již nemá zájem spolupracovat, spokojil se pouze s jediným zmeškáním pohovoru.
[12] Kasační soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2021 č. j. 7 Azs 42/2021
29 uvedl, že: „Z uvedeného tedy vyplývá, že předpokladem pro zastavení řízení podle § 25 písm. d) zákona o azylu je takový postup žadatele o mezinárodní ochranu, z nějž bude vyplývat, že vzal konkludentně svou žádost zpět, respektive od ní odstoupil. Na takové jednání však nelze automaticky bez dalšího usuzovat na základě prostého faktu, že se žadatel o udělení mezinárodní ochrany nedostavil ve lhůtě stanovené v § 3c zákona o azylu do přijímacího střediska, zvláště pak pokud žadatel se správním orgánem aktivně komunikuje a ani z jeho jednání neplyne úmysl vyhýbat se projednání své žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Porušení povinnosti dostavit se ve stanovené lhůtě do přijímacího střediska tedy samo o sobě neimplikuje, že se žadatel nedostavil bez závažného důvodu k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ Žalovaný na případnou omluvu, či další procesní aktivitu ze strany žalobce nevyčkal a řízení neprodleně zastavil.
[13] Krajský soud v rozsudku jasně popsal podmínky, za jejichž splnění je zastavení řízení o žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany dle § 25 písm. d) zákona o azylu přípustné, a odkázal na relevantní rozsudky kasačního soudu (např. rozsudek ze dne 16. 7. 2021, č. j. 7 Azs 42/2021 27 nebo ze dne 14. 6. 2018, č. j. 6 Azs 45/2018 32), současně respektoval požadavky na individuální posouzení každého případu (srov. např. rozsudky ze dne 18. 11. 2004, č. j. 1 Azs 46/2004 76, ze dne 17. 2. 2004, č. j. 2 Azs 54/2003 57), to však nelze říci o řízení před stěžovatelem; ten rezignoval na zjištění dalších skutečností rozhodných pro posouzení věci.
[14] Judikatura, na kterou odkazuje ve svých námitkách stěžovatel, není na řešenou věc přiléhavá, jelikož zejména rozsudek ze dne 26. 3. 2020, č. j. 5 Azs 57/2020
43, řeší pouze způsob doručování a nikoliv posouzení individuálních podmínek pro zastavení řízení. Nejvyšší správní soud tak argumentaci stěžovatele, který přijatelnost své stížnost odvozoval od rozporné rozhodovací praxe, nemůže přisvědčit; soud ani neshledal důvod se od výše uvedené judikatury odchýlit.
[15] Krajský soud založil důvod pro zrušení rozhodnutí zejména na skutečnosti, že žalovaný neprověřil, zda má žalobce stále zájem spolupracovat na řízení o své žádosti, a to i přesto, že se nedostavil k ústnímu pohovoru; s tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud zcela (s ohledem na výše uvedenou judikaturu) ztotožnil.
[16] Závěrem kasační soud dodává, že odpověď na hypotetickou otázku naplnění podmínek pro zastavení řízení v řešeném případě lze nalézt v citované judikatuře.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti; nepřikročil proto k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28).
[19] Žalobci žádné náklady v řízení před kasačním soudem nevznikly, jelikož mu byl v řízení před krajským soudem ustanoven zástupce, který jej zastupoval i v řízení o kasační stížnosti žalovaného, a proto mu podle § 35 odst. 2 in fine s. ř. s. „[z]a zastupování náleží odměna; pro určení její výše, nestanoví li zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní právní předpis, jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advokátům za poskytování právních služeb.“ Tímto zvláštním právním předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Odměna advokáta za jeden poskytnutý úkon právní služby vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu per analogiam] je určena podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu částkou 3 100 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Jelikož zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o 21% sazbu této daně, tj. o 714 Kč, celková odměna tedy činí 4 114 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci uhrazena Nejvyšším správním soudem ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. května 2023
JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu