1 Azs 364/2021- 34 - text
1 Azs 364/2021 - 35 pokračování
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Y. M., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2021, č. j. KRPA 286431
13/ČJ
2021
000022
ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2021, č. j. 20 A 79/2021 33,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
[1] Žalovaná napadeným rozhodnutím zajistila žalobce na dobu 90 dnů ode dne omezení svobody podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce nevycestoval z území České republiky v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.
[2] Proti napadenému rozhodnutí žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji napadeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil žalobcově námitce, dle které je třeba na něj nahlížet jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Není proto vyňat z působnosti zákona o pobytu cizinců a zajištění podle tohoto zákona nemůže být z tohoto důvodu nezákonné. Dne 10. 8. 2021, tedy ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, totiž nabylo právní moci usnesení, kterým městský soud nepřiznal odkladný účinek žalobcově žalobě proti usnesení Ministerstva vnitra o zastavení řízení o další opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, čímž žalobce pozbyl právní postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že jeho chování nelze bez dalšího považovat za naplnění § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná byla povinna již dne 4. 6. 2021, kdy se stěžovatel dostavil do přijímacího střediska s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu, zahájit úkony k jeho zajištění (či uložení zvláštního opatření), avšak v režimu zákona o azylu, popř. úkony trestního řízení. Již v té době totiž mařil výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a byl zařazen do Evidence nežádoucích osob a policejnímu orgánu v přijímacím středisku byly tyto skutečnosti známy.
[5] V důsledku předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany se stěžovatel dostal do neřešitelné situace a pobýval na území ČR neoprávněně. Má obavy z nuceného návratu do Běloruska kvůli skutečnostem, které byly důvodem podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu. V roce 2018 mu český správní orgán doručil na jeho adresu v zemi původu písemnost, kterou převzal jeho bratr. Zásilka však byla otevřená. Bezprostředně po jejím převzetí se k bratrovi dostavili zástupci bezpečnostních složek a činili na něj slovní i fyzický nátlak s cílem zjistit, kdy se stěžovatel vrátí zpět do Běloruska. Následně byl bratr zajištěn a během výslechu mu bylo sděleno, že ihned po překročení státní hranice Běloruska bude stěžovatel zadržen a uvězněn.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Ve věci stěžovatele však tyto podmínky naplněny nejsou.
[8] Kasační soud není oprávněn zabývat se námitkou stěžovatele stran nezákonného postupu žalované, která dle něj byla povinna v důsledku jeho neoprávněného pobytu na území činit příslušné úkony ihned poté, co stěžovatel vyjádřil svou vůli podat žádost o mezinárodní ochranu, tedy v době, kdy mu příslušelo postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel totiž tuto námitku neuplatnil v žalobě. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Tato kasační námitka tedy není přípustná.
[9] Námitka o obavách z pronásledování ze strany běloruských bezpečnostních složek pak není přijatelná. Stěžovatel v žalobě neuplatnil rovněž tuto námitku. Podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Platí nicméně, že v případě, kdy hrozí porušení principu non refoulement, je soud povinen se tímto důvodem pro zrušení správního rozhodnutí zabývat nad rámec žalobních námitek (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
Požadavek na „úplný a ex nunc přezkum“ totiž Evropský soud pro lidská práva dovodil obecněji pro případ, kdy by mohlo dojít právě k porušení principu non refoulement (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 3. 2016 ve věci F. G. proti Švédsku, stížnost č. 43611/11, odst. 111 116). Požadavek úplného a ex nunc posouzení dopadá i na případy existence hájitelné námitky porušení čl. 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech v rámci řízení ve věci zajištění cizinců.
[10] Městský soud se nedopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva a rovněž postupoval v souladu s dosavadní judikaturou, jestliže se nad rámec žalobních námitek nezabýval stěžovatelovými obavami z porušení zásady non refoulement. Ze skutečností, které měla k dispozici žalovaná, ani z tvrzení uplatněných stěžovatelem v řízení před městským soudem totiž nevyplynulo, že by měl mít stěžovatel oprávněné obavy z pronásledování či mu hrozila vážná újma. Při podání vysvětlení žalované uvedl, že mu hrozí nebezpečí ze strany státní správy z důvodu politického pronásledování a že byl v zemi původu několikrát vězněn za politické aktivity a protivládní názory.
Toto své tvrzení však dále nerozvedl. Ministerstvo vnitra se v závazném stanovisku k možnosti vycestování cizince tímto jeho tvrzením zabývalo, přičemž zohlednilo i aktuální nejistou bezpečnostní a politickou situaci v Bělorusku, a dospělo k závěru, že vycestování stěžovatele je možné. Konkrétně uvedlo, že stěžovatel ze země původu vycestoval před více než deseti lety, a současných demonstrací proti režimu se proto nemohl zúčastnit. Citoval také informace o zemi původu, ze kterých vyplývá, že hrozba pronásledování z důvodu vycestování ze země hrozí po návratu pouze např. osobám, které měly již z dřívějška záznam u Výboru státní bezpečnosti či Ředitelství pro boj s organizovanou trestnou činností a korupcí.
Ostatně důvody uplatněnými stěžovatelem v kasační stížnosti se již zabývalo Ministerstvo vnitra v řízení o jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou mu neudělilo. Toto rozhodnutí potvrdil městský soud a následně i Nejvyšší správní soud (viz rozsudek ze dne 9. 2. 2021, č. j. 2 Azs 214/2020 46). Informace uvedené v závazném stanovisku byly dle Nejvyššího správního soudu dostatečné k tomu, aby městský soud mohl dospět k závěru, že stěžovateli nehrozí pronásledování ani vážná újma.
[11] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se městský soud nijak neodchýlil od judikatury kasačního soudu a nedopustil se ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Kasační stížnost proto soud odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021
28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak nevznikly jí žádné náklady, a proto jí soud nepřiznal náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. března 2022
JUDr. Ivo Pospíšil předseda senátu