Nejvyšší správní soud usnesení azyl_cizinci

1 Azs 9/2025

ze dne 2025-02-13
ECLI:CZ:NSS:2025:1.AZS.9.2025.29

1 Azs 9/2025- 29 - text

 1 Azs 9/2025 - 30 pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. S., zastoupen Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem se sídlem Masarykova 186, Milevsko, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2024, č. j. OAM 729/BA

BA07

K18

2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 19. 12. 2024 č. j. 54 Az 2/2024 24,

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[1] A. S. (žalobce) podal dne 29. 5. 2024 v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Řízení o první žádosti bylo zastaveno z důvodu neznámého pobytu žalobce. Ministerstvo vnitra (žalovaný) o druhé žádosti rozhodlo v záhlaví uvedeným rozhodnutím, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), neuděluje.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Českých Budějovicích. V žalobě shrnul svůj azylový příběh a uvedl, že žalovaný rozhodoval zcela formálně, aniž by blíže zkoumal nebezpečí, které žalobci hrozí. Závěry žalovaného byly nedostatečně podložené, protože k věci neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací. Žalobce nemusel prokazovat, že byl ve větším ohrožení než kdokoli v jeho azylově relevantní skupině, která byla jako celek terčem pronásledování. Žalovaný dále nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.

[3] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 19. 12. 2024 č. j. 54 Az 2/2024 24. V první řadě konstatoval, že žalobce nevznesl žádné námitky proti závěrům žalovaného ohledně nenaplnění předpokladů § 13 ani § 14 zákona o azylu. Zabýval se proto do detailu pouze otázkou naplnění předpokladů podle § 12 a § 14a. Krajský soud považoval za zásadní, že žalobce nijak nerozporoval závěry žalovaného o účelovosti a nedůvěryhodnosti jeho tvrzení. Nosným důvodem rozhodnutí žalovaného byla nemožnost prokázat skutečnosti rozhodné pro udělení mezinárodní ochrany kvůli četným rozporům ve výpovědích žalobce. To žalobce v rámci podané žaloby zcela pominul a bez vazby na rozhodovací důvody žalovaného pouze opětovně předestřel jednu ze skutkových verzí. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a správně z něj vyvodil závěr, že v případě žalobce nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud rovněž zohlednil otázku žalobcovy příslušnosti ke kurdské národnosti. Z judikatury správních soudů plyne, že příkoří, kterému Kurdové v Turecku čelí, nedosahuje bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu ani hrozby vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 téhož zákona. K nedostatečnému zohlednění možnosti udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu krajský soud uvedl, že k naplnění podmínek tohoto ustanovení žalobce sám nic neuvádí a nic mu ani nenasvědčuje ze zjištěných skutečností.

[4] Rozsudek krajského soudu napadá žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností, a to z důvodu, který podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Stěžovatel „se domnívá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s jeho argumenty uvedenými ve správní žalobě“. V kasační stížnosti shrnuje svůj azylový příběh a uvádí, že žalovaný rozhodoval zcela formálně, aniž by blíže zkoumal nebezpečí, které stěžovateli hrozí. Závěry žalovaného byly nedostatečně podložené, protože k věci neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací. Stěžovatel nemusel prokazovat, že byl ve větším ohrožení než kdokoli v jeho azylově relevantní skupině, která byla jako celek terčem pronásledování. Žalovaný dále nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Stěžovatel dále „nespatřuje ve svých výpovědích rozpory tak, jak uvádí krajský soud“. Stěžovatel „nevidí rozpor v tom, že při svém výslechu uvedl, že byl vězněn pouze dvakrát na 3 a 25 dní. V žalobě pak tvrdí, že byl vězněn opakovaně 3 až 25 dní. Je zřejmé, že pokud se něco děje více než jednou, děje se tak opakovaně.“ Na závěr stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu projednání.

[5] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný, který se plně ztotožnil s napadeným rozsudkem. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (případně zamítl pro její nedůvodnost) a aby nevyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku.

[6] NSS se nejprve zabýval posouzením přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. V § 103 s. ř. s. jsou uvedeny typové důvody vad rozsudku krajského soudu. Tyto důvody musí nicméně směřovat proti napadenému rozsudku, tj. buď proti důvodům, které krajský soud vedly k jeho rozhodnutí, nebo proti jeho postupu v soudním řízení. Nic, co stěžovatel přednesl v kasační stížnosti, však těmto kritériím nevyhovuje.

[7] Kasační stížnost je proto nepřípustná.

[8] Zásadní část stěžovatelovy kasační stížnosti je doslovnou kopií žaloby, o níž rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem. V rozsahu této argumentace je kasační stížnost nepřípustná, neboť je zjevné, že ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, tedy se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 Azs 101/2020 17, body 11 a 12).

[9] Po odhlédnutí od textu zkopírovaného žaloby zůstávají v kasační stížnosti pouze: 1) shrnutí výrokové části napadeného rozsudku, návrh rozhodnutí NSS a návrh na přiznání odkladného účinku; 2) formální označení kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; 3) obecné tvrzení, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s argumenty uvedenými v žalobě; a 4) jedno větný nesouhlas se závěry krajského soudu o přítomnosti rozporů v stěžovatelových výpovědích.

[10] Stěžovatel tedy nijak smysluplně a adresně nereaguje na rozhodnutí krajského soudu. Alespoň částečně konkretizuje pouze svůj nesouhlas se závěry krajského soudu o přítomnosti rozporů v jeho výpovědích. K rozporu ve výpovědích k otázce, kolikrát byl vězněn, stěžovatel namítá, že „pokud se něco děje více než jednou (pozn. NSS: stěžovatel tím míní dvakrát), děje se tak opakovaně“. Přestože toto tvrzení je v rovině formální logiky jistě pravdivé, nic nemění na tom, že stěžovatel takto reaguje jen na podružný rozhodovací důvod krajského soudu (bod 17. napadeného usnesení) a zbytek své argumentace nechává jen v rovině obecného nesouhlasu. Stěžovatel nebrojí relevantním způsobem proti klíčovým rozhodovacím důvodům krajského soudu, ani proti jeho postupu v soudním řízení. Předložené kasační námitky jsou proto nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírají jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s.

[11] Jelikož stěžovatel neuplatnil žádnou přípustnou námitku, je kasační stížnost jako celek nepřípustná (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 18. 12. 2024, č. j. 8 Afs 34/2024 25). NSS ji proto odmítl podle § 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

[12] NSS nerozhodoval samostatně o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť o kasační stížnosti samé rozhodl bez zbytečného odkladu.

[13] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. února 2025

Michal Bobek předseda senátu