I. Podle Studijního a zkušebního řádu Vysoké školy ekonomické v Praze pro studium v doktorských studijních programech ze dne 26. 11. 2013 může člen zkušební komise pro obhajoby disertačních prací při tajném hlasování hlasovat tak, že označí jednu z alternativ „obhájil“ anebo „neobhájil“ disertační práci. Studijní a zkušební řád ani § 47 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nepřipouští možnost zdržení se hlasování anebo neplatného hlasu.
II. Existence neplatných hlasů členů zkušební komise bude mít dopad na zákonnost státní doktorské zkoušky (§ 47 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) tehdy, je-li s to zvrátit výsledek hodnocení zkušební komise. Bude se tedy jednat o situace, kdy z hlasování o výsledku obhajoby vzejdou neplatné hlasy a současně žádná z alternativ „obhájil“ či „neobhájil“ nedosáhne většiny z celkového počtu přítomných členů zkušební komise (čl. 20 bod 8 Studijního a zkušebního řádu Vysoké školy ekonomické v Praze pro studium v doktorských studijních programech ze dne 26. 11. 2013).
[8] Jádrem sporu je to, zda lze při hlasování zkušební komise o výsledku obhajoby disertační práce připustit existenci neplatných hlasů a jaký je rozhodný počet členů pro výpočet většiny potřebné pro stanovisko „obhájil“. Sporné je tedy dodržení řádného procesu při hodnocení výsledku obhajoby disertační práce, nikoliv samotné hodnocení znalostí žalobce (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, čj. 9 As 1/2009-141, srov. však též usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 8. 2014, čj. 6 As 68/2012-47, č. 3104/2014 Sb. NSS, body [45]-[47]).
[9] Doktorské studium se „řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a veřejnou obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti“ (§ 47 odst. 4 zákona o vysokých školách). Obhajoba disertační práce se koná před zkušební komisí, její průběh a vyhlášení výsledku jsou veřejné (srov. § 53 zákona o vysokých školách).
[10] Studijní a zkušební řád stěžovatelky stanoví podrobná pravidla pro hodnocení obhajoby. Podle čl. 16 bodu 2 studijního a zkušebního řádu je zkušební komise pro obhajoby disertačních prací alespoň šestičlenná. V souladu s čl. 20 bodem 3 je zkušební komise usnášeníschopná, je li přítomno alespoň pět jejích členů. Čl. 20 bod 6. stanoví, že „obhajoba disertační práce zahrnuje úvodní slovo studenta, vyjádření školitele a oponentů, odpovědi na otázky z posudků a vědeckou rozpravu. Po skončení obhajoby zkušební komise hlasuje v neveřejném zasedání o výsledku.“ Podle bodu 7 je „hlasování zkušební komise o výsledku tajné. Na hlasovacích lístcích označují všichni hlasující jednu z alternativ ‚Obhájil‘ nebo ‚Neobhájil‘ disertační práci. […] Výsledek oznamuje předseda studentovi veřejně bezprostředně po skončeném sčítání hlasů.“ Bod 8 dále specifikuje, že „stanovisko ‚Obhájil‘ je přijato, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů zkušební komise. V opačném případě student disertační práci neobhájil.“
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí rektorky stěžovatelky, kterou ve svém rozhodnutí dovodil městský soud. K tomuto závěru městský soud dospěl, jelikož prý není jasné, co způsobilo neplatnost hlasů, a rektorka stěžovatelky se k této otázce nevyjádřila. V reakci na to stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že neplatnost hlasů nepochybně způsobí jakýkoliv jiný projev vůle než označení jedné z alternativy („obhájil“ či „neobhájil“) stanovené studijním a zkušebním řádem. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující. Skutečnost, že dva z odevzdaných hlasů byly neplatné, je mezi účastníky nesporná. Žalobce se nedožadoval v žádosti rektorce v této souvislosti bližšího vysvětlení. Stejně tak v obecné rovině je zřejmé, že platným projevem hlasování bude pouze postup podle čl. 20 bodu 7 studijního a zkušebního řádu, tedy označení jedné z variant „obhájil“ nebo „neobhájil“. Rozhodnutí stěžovatelčiny rektorky proto není nepřezkoumatelné.
[12] Dále Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podstaty sporu. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že výskyt neplatných hlasů je logickým důsledkem tajného hlasování, kterému nelze předejít. Existence neplatných hlasů je prý přípustná bez ohledu na to, zda je tato možnost výslovně zakotvena ve studijním a zkušebním řádu, či nikoliv. Navíc podle stěžovatelky z čl. 20 bodu 8 studijního a zkušebního řádu jasně vyplývá, že neplatné hlasy jsou součástí tam stanoveného kvóra. Naproti tomu podle městského soudu institut neplatného hlasu zkušební komise při hodnocení disertační práce vůbec nemůže existovat. Článek 20 bod 7 studijního a zkušebního řádu totiž existenci neplatných hlasů nepřipouští. Hlasování, které vygenerovalo dva neplatné hlasy, městský soud považuje za zatížené podstatnou vadou, která je v rozporu se studijním a zkušebním řádem stěžovatelky.
[13] Podle čl. 20 bodu 8 studijního a zkušebního řádu je obhajoba disertační práce úspěšná, pokud pro stanovisko „obhájil“ hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů zkušební komise. Znění tohoto ustanovení je podle Nejvyššího správního soudu jednoznačné. Z uvedeného ustanovení jasně vyplývá, že celkový počet členů zkušební komise pro výpočet většiny podle čl. 20 bodu 8 se stanoví ze všech přítomných členů, kteří se zúčastnili obhajoby, a to bez ohledu na to, jakým způsobem hlasování dopadlo, resp. jakým způsobem o výsledku jednotliví přítomní členi hlasovali. Městský soud jako obiter dictum poznamenal, že odevzdání neplatného hlasu by mělo být ekvivalentem neúčasti člena zkušební komise. Takový výklad čl. 20 bodu 8 je podle Nejvyššího správního soudu nepřípustně zužující. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se stěžovatelkou, že v uvedené kauze se většina potřebná pro přijetí stanoviska „obhájil“ vypočítá z celkového počtu přítomných členů, kterých podle prezenční listiny z obhajoby disertační práce žalobce bylo celkem sedm.
[14] Následně Nejvyšší správní soud přezkoumal, zda je podle studijního a zkušebního řádu stěžovatelky přípustná existence neplatných hlasů při hodnocení výsledku obhajoby disertační práce. Článek 20 bod 7 stanoví, že všichni hlasující v tajném hlasování označí na hlasovacích lístcích jednu z alternativ „obhájil“ nebo „neobhájil“ disertační práci. Institut neplatného hlasu studijní a zkušební řád stěžovatelky nijak neupravuje, nijak s ním nepočítá.
[15] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že neplatný hlas při rozhodování zkušební komise za uvedených podmínek nelze připustit. Členovi komise dává studijní a zkušební řád jen dvojí alternativu, hlasovat „obhájil“ nebo „neobhájil“. Člen komise se tedy nemůže zdržet hlasování, takovou možnost mu studijní a zkušební řád nedává. Institut neplatného hlasování nemůže být členy zkušební komise zneužíván a vnímán jako určitá strategická možnost hodnocení výsledku obhajoby, jako variace na zdržení se hlasování. Člen komise musí být odborníkem v dané oblasti, proto nemůže nevědět, zda disertační práce požadavky na ni kladené splňuje, či nikoliv. Základním posláním zkušební komise je posoudit kvalitu práce a odbornou úroveň znalostí doktoranda v dané oblasti. Doktorand zakončuje své postgraduální studium na vysoké škole obhajobou disertační práce, která je výsledkem mnohaletého úsilí v oblasti vědeckého bádání. Státní doktorská zkouška přes to všechno zůstává zkouškou. Jistě by nebylo ani u jiného typu zkoušky přípustné, aby se zkoušející zdržel hodnocení nebo dokonce podal své hodnocení neplatnou formou. Forma hlasování (zde tajné hlasování) na tomto závěru nemůže nic změnit.
[16] Nikoliv každé neplatné hlasování má samozřejmě dopad na zákonnost výsledku státní doktorské zkoušky. Existence neplatných hlasů bude mít dopad na zákonnost tehdy, když je s to zvrátit výsledek hodnocení zkušební komise. Bude se tedy jednat o situace, kdy z hlasování o výsledku obhajoby vzejdou neplatné hlasy a současně žádná z alternativ „obhájil“ či „neobhájil“ nedosáhne většiny z celkového počtu přítomných členů zkušební komise (srov. čl. 20 bod 8 studijního a zkušebního řádu stěžovatelky). Hlasování zkušební komise musí mít pro doktoranda především vypovídající hodnotu. Doktorand by byl v těchto situacích vystaven extrémní nejistotě ohledně odborné kvality práce a její obhajoby. Neplatný hlas totiž nemá hodnotící povahu a není z něj patrné, zda se jedná o neúmyslné pochybení člena komise, či pokud jde o úmysl, jaký postoj člen zkušební komise odevzdáním neplatného hlasu vyjadřuje. V extrémním případě by obhajoba doktoranda mohla skončit neúspěšně, přestože nebude odevzdán jediný hlas s hodnocením „neobhájil“. Existence neplatných hlasů je proto podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nepřípustná. Určení konečného výsledku obhajoby na základě takto vadného hlasování považuje Nejvyšší správní soud za porušení řádného procesu při hodnocení obhajoby disertační práce.
[17] Optikou výše uvedené argumentace dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že hlasování zkušební komise v nynější kauze bylo vadné a mělo zásadní dopad na výsledek zkoušky. Pro variantu „obhájil“ hlasovali pouze tři z členů zkušební komise, další dva hlasovali pro alternativu „neobhájil“ a zbylé dva hlasy byly neplatné. Pokud by byly tyto dva hlasy platné, mohly by zvrátit celkový výsledek obhajoby. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že rozhodnutí o výsledku obhajoby na základě takového hlasování bylo zatíženo podstatnou vadou. Zkušební komise porušila podmínky řádného procesu, pokud v žalobcově případě nepřistoupila k opakování hlasování.
[18] Žalobce má ve smyslu § 68 odst. 7 zákona o vysokých školách právo žádat o opakování obhajoby disertační práce tak, aby bylo zachováno jeho právo disertační práci obhajovat v souladu se zákonem o vysokých školách a studijním a zkušebním řádem stěžovatelky.