10 As 39/2022

10 As 39/2022- 20 - text

 10 As 39/2022 - 22 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: EKO Logistics, s. r. o., Tyršova 68, Týnec nad Labem, zastoupené advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo financí, Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2020, čj. MF 12137/2020/3901

4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, čj. 54 Af 7/2020 26,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do rukou jejího advokáta Mgr. Jakuba Hajdučíka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Popis věci [1] Společnost EKO Logistics vede s orgány finanční správy spor o úroky z prodlení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období května a srpna 2012. Finanční úřad pro Středočeský kraj o úrocích rozhodl dvěma platebními výměry z listopadu 2018. Odvolací finanční ředitelství zamítlo odvolání společnosti proti platebním výměrům rozhodnutím z listopadu 2019. V březnu 2020 však Generální finanční ředitelství nařídilo přezkoumání tohoto odvolacího rozhodnutí z listopadu 2019 (pro procesní pochybení). I proti nařízení přezkoumání se společnost odvolala. Její odvolání zamítlo Ministerstvo financí rozhodnutím z června 2020. [2] Společnost napadla rozhodnutí ministerstva žalobou, a to u Krajského soudu v Praze. Jeho místní příslušnost podle ní založilo to, že původní platební výměry vydal finanční úřad, jehož obvodem působnosti je Středočeský kraj. S tím však krajský soud nesouhlasil a postoupil věc Městskému soudu v Praze (§ 7 odst. 2 soudního řádu správního). Místní příslušnost soudu se totiž v tomto případě odvozuje od sídla orgánu, který nařídil přezkoumání – nikoli od místní působnosti orgánu, který původně rozhodl o úrocích.

2. Kasační stížnost [3] Proti usnesení krajského soudu podala společnost kasační stížnost. Podle ní neobstojí závěr, že přezkumné řízení podle daňového řádu (zákona č. 280/2009 Sb.) je s původním „doměřovacím řízením“ (jak to formuloval krajský soud) spojeno jen volněji. Jednak tu šlo o předpis úroků, ne o doměřovací řízení; především ale § 123 odst. 5 daňového řádu umožňuje přezkoumávané rozhodnutí jen zrušit nebo změnit (nevydává se tedy rozhodnutí nové). Toto konečné rozhodnutí pak případně soud podrobuje přezkumu společně s původním rozhodnutím. Správnost názoru společnosti potvrzuje i usnesení NSS ze dne 9. 9. 2021, čj. Nad 148/2021

45. Věc měl tedy projednat Krajský soud v Praze.

3. Právní hodnocení [4] Kasační stížnost není důvodná. [5] Správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem (§ 121 odst. 1 daňového řádu). Příslušný k tomu je správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§ 122 odst. 1 daňového řádu) a vlastní přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§ 123 odst. 1 daňového řádu). [6] Krajský soud správně připomněl, že rozhodnutí NSS, jichž se společnost dovolávala v žalobě, řešila jiné otázky než tu nyní spornou: - Usnesení ze dne 28. 5. 2014, čj. Nad 85/2014 26, a rozsudek ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 As 282/2017 41, se netýkaly nařízení přezkoumání rozhodnutí, ale prohlášení nicotnosti podle § 105 daňového řádu. - Rozsudek ze dne 31. 10. 2018, čj. 2 As 188/2018 19, č. 3824/2019 Sb. NSS, se zabýval řízením o povolení či nařízení obnovy řízení (a odlišil je od řízení o prohlášení nicotnosti). Rozhodování o obnově nemá úzkou souvislost s původním řízením. Místní příslušnost soudu se proto určí podle obvodu působnosti správce daně, který v prvním stupni rozhodl o obnově, nikoli podle obvodu působnosti správce daně, který v prvním stupni rozhodl v původním daňovém řízení. - Rozsudek ze dne 30. 4. 2019, čj. 2 As 106/2019 15, se týkal rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 a § 97 odst. 3 správního řádu. Takové rozhodnutí má úzkou souvislost s původním řízením a rozhodnutím ve věci. [7] NSS se s krajským soudem shoduje v tom, že tato rozhodnutí se v nynější věci neuplatní. Společnost se snaží argumentovat ve prospěch úzké souvislosti rozhodnutí původního a rozhodnutí nově vydaného; není proto třeba věnovat se rozsudku 2 As 188/2018, v němž žádná taková souvislost (při obnově řízení) shledána nebyla. Případy, v nichž taková souvislost shledána byla (nicotnost, zkrácené přezkumné řízení), pak nejsou podobné projednávané věci. [8] Prohlášení nicotnosti není žádným procesním mezikrokem, který by se děl poněkud stranou rozhodování o věci samotné – naopak. Vydání takového rozhodnutí má bezprostřední a přímý dopad na osud původního rozhodnutí, úzká souvislost je tu tedy dána. Ve zkráceném přezkumném řízení podle správního řádu je pak jediným úkonem vydání rozhodnutí, jímž přezkumný orgán zruší či změní původní rozhodnutí, případně je zruší a věc vrátí orgánu nižšího stupně k dalšímu řízení. Právě v tom je dána úzká procesní souvislost původního rozhodnutí a rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení: bezprostředně na sebe procesně navazují, ani zde není žádný procesní mezikrok. Není to tak, že by „zkrácené přezkumné rozhodnutí“ teprve předávalo věc samotnou k meritornímu rozhodnutí jinam: naopak už přímo jde o rozhodnutí ve věci. [9] Od těchto případů se liší rozhodnutí, jímž správce daně nařizuje přezkoumání rozhodnutí a k němuž se NSS vyjádřil v usnesení ze dne 17. 1. 2019, čj. Nad 147/2018 49 (body 10 až 13), nebo stručněji v usnesení ze dne 28. 4. 2021, čj. Nad 73/2021 156 (bod 7). Z nich plyne, že přezkumné řízení podle daňového řádu nelze chápat jako pokračování odvolacího řízení či jako řízení tvořící s odvolacím řízením jeden celek. Jedná se o samostatné řízení o dozorčím prostředku, relativně nezávislé na původním řízení. Úzká souvislost mezi původním rozhodnutím a rozhodnutím, jímž správce daně nařizuje jeho přezkoumání, tu tedy není dána. [10] Ve věci Nad 147/2018 pak soud zdůraznil, že přezkumné řízení podle daňového řádu je rozděleno do dvou samostatných a zároveň navazujících fází. V první z nich rozhoduje nadřízený správce daně o nařízení přezkoumání původního rozhodnutí ve věci; ve druhé pak probíhá vlastní přezkumné řízení vedené správcem daně, který ve věci původně rozhodl v posledním stupni. [11] První fáze přezkumného řízení (o niž jde i v této věci) nemá podle usnesení Nad 147/2018 těsnou souvislost s původním řízením. Jeho předmětem není přezkoumávané rozhodnutí v úzkém slova smyslu (jako tomu je v řízení o prohlášení nicotnosti), nýbrž to, zda jsou dány důvody k opětovnému „otevření“ věci, která už původním rozhodnutím byla jednou vyřešena. Správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni, posuzuje jen to, zda jsou splněny podmínky pro nařízení přezkoumání rozhodnutí. Tento nejblíže nadřízený správce daně naopak nerozhoduje o věci samé, která byla předmětem onoho původního řízení. [12] NSS považuje tuto argumentaci nadále za přesvědčivou a platnou i pro nynější věc. Jeho judikatura k této otázce je ustálená a není důvod se od ní odchylovat (z poslední doby třeba rozsudek ze dne 18. 5. 2022, čj. 6 As 58/2022 17). Společnost se navíc mýlí, tvrdí li, že NSS nedávno zaujal opačný názor, a to v usnesení sedmého senátu ze dne 9. 9. 2021, čj. Nad 148/2021 45, MCU Koloseum. I tam šlo tak či onak o přezkumné řízení podle daňového řádu. Skutkové okolnosti oné věci však nejsou „prakticky totožné“ jako v nynější věci, jak společnost tvrdí, ale podstatně jiné: - Finanční úřad pro Liberecký kraj vydal platební výměry (listopad 2018), - Odvolací finanční ředitelství (se sídlem v Brně) výměry k odvolání změnilo – snížilo výši odvodů za porušení rozpočtové kázně (únor 2020), - Generální finanční ředitelství nařídilo přezkoumání rozhodnutí o odvolání (září 2020), - Odvolací finanční ředitelství výměry změnilo a podruhé snížilo výši odvodů (říjen 2020), - Generální finanční ředitelství k odvolání změnilo rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství tak, že samo změnilo platební výměry a do třetice snížilo výši odvodů (březen 2021). [13] Žalobu proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství z března 2021 podala obecně prospěšná společnost MCU Koloseum u Krajského soudu v Brně. Ten však měl za to, že by věc měla být postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, a NSS mu dal za pravdu. Zdůvodnil to tím, že rozhodnutí napadené žalobou bylo vydáno už v oné druhé fázi přezkumného řízení: správce daně jím jen nenařídil, že se o věci bude znovu rozhodovat, ale přímo o ní znovu rozhodl. Je tu tedy podle sedmého senátu úzká souvislost mezi původními rozhodnutími z listopadu 2018 a února 2020 na straně jedné – a rozhodnutím z března 2021 na straně druhé. [14] Rozhodnutí, jímž bylo nařízeno přezkoumání rozhodnutí v nynější věci, se tedy podobá rozhodnutí vydanému ve věci MCU Koloseum v září 2020 (kdy nadřízený správce daně nařídil přezkoumání rozhodnutí o odvolání) – a naopak se nepodobá rozhodnutí ve věci MCU Koloseum z března 2021. Vydal je sice jak v září 2020, tak v březnu 2021 stejný orgán (Generální finanční ředitelství), ovšem pokaždé v jiné procesní roli. Sedmý senát NSS ve věci MCU Koloseum postoupil věc do Libereckého kraje proto, že v březnu 2021 rozhodovalo Generální finanční ředitelství už jako odvolací orgán o věci samé. [15] V nynější věci mají ovšem soudy co do činění teprve s první fází přezkumného řízení, pro niž se uplatní závěry usnesení Nad 147/2018. Společnost tyto fáze nesprávně zaměňuje. O tom svědčí i bod 9 její kasační stížnosti, v němž se k prokázání úzké souvislosti s původním řízením dovolává § 123 odst. 5 daňového řádu. Ten ovšem upravuje až druhou fázi přezkumného řízení. (Jestliže správce daně po zahájení přezkumného řízení zjistí, že byly naplněny podmínky podle § 121 odst. 1 – tedy že původní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy –, vydá rozhodnutí, kterým původní rozhodnutí zruší nebo změní. V opačném případě přezkumné řízení zastaví.) [16] Pro úplnost NSS dodává, že otázkou místní příslušnosti soudu, který má přezkoumávat rozhodnutí vzešlé z druhé fáze přezkumného řízení, se nyní bude zabývat rozšířený senát. Obrátil se na něj pátý senát NSS (usnesením ze dne 28. 7. 2022, čj. 5 As 84/2022 19) a ptá se, zda bude k řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 daňového řádu místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správce daně, který rozhodoval v původním daňovém řízení v prvním stupni, nebo krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správce daně, který rozhodoval v původním daňovém řízení v posledním stupni, a tedy v přezkumném řízení v prvním stupni. Nynější věci se však tato otázka netýká: o nedostatečně těsném vztahu mezi rozhodnutím původním a rozhodnutím, jímž je nařízeno jeho přezkoumání, je NSS přesvědčen a ve své judikatuře k ní nezaujímá odlišné názory.

3. Právní hodnocení [4] Kasační stížnost není důvodná. [5] Správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem (§ 121 odst. 1 daňového řádu). Příslušný k tomu je správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§ 122 odst. 1 daňového řádu) a vlastní přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§ 123 odst. 1 daňového řádu). [6] Krajský soud správně připomněl, že rozhodnutí NSS, jichž se společnost dovolávala v žalobě, řešila jiné otázky než tu nyní spornou: - Usnesení ze dne 28. 5. 2014, čj. Nad 85/2014 26, a rozsudek ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 As 282/2017 41, se netýkaly nařízení přezkoumání rozhodnutí, ale prohlášení nicotnosti podle § 105 daňového řádu. - Rozsudek ze dne 31. 10. 2018, čj. 2 As 188/2018 19, č. 3824/2019 Sb. NSS, se zabýval řízením o povolení či nařízení obnovy řízení (a odlišil je od řízení o prohlášení nicotnosti). Rozhodování o obnově nemá úzkou souvislost s původním řízením. Místní příslušnost soudu se proto určí podle obvodu působnosti správce daně, který v prvním stupni rozhodl o obnově, nikoli podle obvodu působnosti správce daně, který v prvním stupni rozhodl v původním daňovém řízení. - Rozsudek ze dne 30. 4. 2019, čj. 2 As 106/2019 15, se týkal rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 a § 97 odst. 3 správního řádu. Takové rozhodnutí má úzkou souvislost s původním řízením a rozhodnutím ve věci. [7] NSS se s krajským soudem shoduje v tom, že tato rozhodnutí se v nynější věci neuplatní. Společnost se snaží argumentovat ve prospěch úzké souvislosti rozhodnutí původního a rozhodnutí nově vydaného; není proto třeba věnovat se rozsudku 2 As 188/2018, v němž žádná taková souvislost (při obnově řízení) shledána nebyla. Případy, v nichž taková souvislost shledána byla (nicotnost, zkrácené přezkumné řízení), pak nejsou podobné projednávané věci. [8] Prohlášení nicotnosti není žádným procesním mezikrokem, který by se děl poněkud stranou rozhodování o věci samotné – naopak. Vydání takového rozhodnutí má bezprostřední a přímý dopad na osud původního rozhodnutí, úzká souvislost je tu tedy dána. Ve zkráceném přezkumném řízení podle správního řádu je pak jediným úkonem vydání rozhodnutí, jímž přezkumný orgán zruší či změní původní rozhodnutí, případně je zruší a věc vrátí orgánu nižšího stupně k dalšímu řízení. Právě v tom je dána úzká procesní souvislost původního rozhodnutí a rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení: bezprostředně na sebe procesně navazují, ani zde není žádný procesní mezikrok. Není to tak, že by „zkrácené přezkumné rozhodnutí“ teprve předávalo věc samotnou k meritornímu rozhodnutí jinam: naopak už přímo jde o rozhodnutí ve věci. [9] Od těchto případů se liší rozhodnutí, jímž správce daně nařizuje přezkoumání rozhodnutí a k němuž se NSS vyjádřil v usnesení ze dne 17. 1. 2019, čj. Nad 147/2018 49 (body 10 až 13), nebo stručněji v usnesení ze dne 28. 4. 2021, čj. Nad 73/2021 156 (bod 7). Z nich plyne, že přezkumné řízení podle daňového řádu nelze chápat jako pokračování odvolacího řízení či jako řízení tvořící s odvolacím řízením jeden celek. Jedná se o samostatné řízení o dozorčím prostředku, relativně nezávislé na původním řízení. Úzká souvislost mezi původním rozhodnutím a rozhodnutím, jímž správce daně nařizuje jeho přezkoumání, tu tedy není dána. [10] Ve věci Nad 147/2018 pak soud zdůraznil, že přezkumné řízení podle daňového řádu je rozděleno do dvou samostatných a zároveň navazujících fází. V první z nich rozhoduje nadřízený správce daně o nařízení přezkoumání původního rozhodnutí ve věci; ve druhé pak probíhá vlastní přezkumné řízení vedené správcem daně, který ve věci původně rozhodl v posledním stupni. [11] První fáze přezkumného řízení (o niž jde i v této věci) nemá podle usnesení Nad 147/2018 těsnou souvislost s původním řízením. Jeho předmětem není přezkoumávané rozhodnutí v úzkém slova smyslu (jako tomu je v řízení o prohlášení nicotnosti), nýbrž to, zda jsou dány důvody k opětovnému „otevření“ věci, která už původním rozhodnutím byla jednou vyřešena. Správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni, posuzuje jen to, zda jsou splněny podmínky pro nařízení přezkoumání rozhodnutí. Tento nejblíže nadřízený správce daně naopak nerozhoduje o věci samé, která byla předmětem onoho původního řízení. [12] NSS považuje tuto argumentaci nadále za přesvědčivou a platnou i pro nynější věc. Jeho judikatura k této otázce je ustálená a není důvod se od ní odchylovat (z poslední doby třeba rozsudek ze dne 18. 5. 2022, čj. 6 As 58/2022 17). Společnost se navíc mýlí, tvrdí li, že NSS nedávno zaujal opačný názor, a to v usnesení sedmého senátu ze dne 9. 9. 2021, čj. Nad 148/2021 45, MCU Koloseum. I tam šlo tak či onak o přezkumné řízení podle daňového řádu. Skutkové okolnosti oné věci však nejsou „prakticky totožné“ jako v nynější věci, jak společnost tvrdí, ale podstatně jiné: - Finanční úřad pro Liberecký kraj vydal platební výměry (listopad 2018), - Odvolací finanční ředitelství (se sídlem v Brně) výměry k odvolání změnilo – snížilo výši odvodů za porušení rozpočtové kázně (únor 2020), - Generální finanční ředitelství nařídilo přezkoumání rozhodnutí o odvolání (září 2020), - Odvolací finanční ředitelství výměry změnilo a podruhé snížilo výši odvodů (říjen 2020), - Generální finanční ředitelství k odvolání změnilo rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství tak, že samo změnilo platební výměry a do třetice snížilo výši odvodů (březen 2021). [13] Žalobu proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství z března 2021 podala obecně prospěšná společnost MCU Koloseum u Krajského soudu v Brně. Ten však měl za to, že by věc měla být postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, a NSS mu dal za pravdu. Zdůvodnil to tím, že rozhodnutí napadené žalobou bylo vydáno už v oné druhé fázi přezkumného řízení: správce daně jím jen nenařídil, že se o věci bude znovu rozhodovat, ale přímo o ní znovu rozhodl. Je tu tedy podle sedmého senátu úzká souvislost mezi původními rozhodnutími z listopadu 2018 a února 2020 na straně jedné – a rozhodnutím z března 2021 na straně druhé. [14] Rozhodnutí, jímž bylo nařízeno přezkoumání rozhodnutí v nynější věci, se tedy podobá rozhodnutí vydanému ve věci MCU Koloseum v září 2020 (kdy nadřízený správce daně nařídil přezkoumání rozhodnutí o odvolání) – a naopak se nepodobá rozhodnutí ve věci MCU Koloseum z března 2021. Vydal je sice jak v září 2020, tak v březnu 2021 stejný orgán (Generální finanční ředitelství), ovšem pokaždé v jiné procesní roli. Sedmý senát NSS ve věci MCU Koloseum postoupil věc do Libereckého kraje proto, že v březnu 2021 rozhodovalo Generální finanční ředitelství už jako odvolací orgán o věci samé. [15] V nynější věci mají ovšem soudy co do činění teprve s první fází přezkumného řízení, pro niž se uplatní závěry usnesení Nad 147/2018. Společnost tyto fáze nesprávně zaměňuje. O tom svědčí i bod 9 její kasační stížnosti, v němž se k prokázání úzké souvislosti s původním řízením dovolává § 123 odst. 5 daňového řádu. Ten ovšem upravuje až druhou fázi přezkumného řízení. (Jestliže správce daně po zahájení přezkumného řízení zjistí, že byly naplněny podmínky podle § 121 odst. 1 – tedy že původní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy –, vydá rozhodnutí, kterým původní rozhodnutí zruší nebo změní. V opačném případě přezkumné řízení zastaví.) [16] Pro úplnost NSS dodává, že otázkou místní příslušnosti soudu, který má přezkoumávat rozhodnutí vzešlé z druhé fáze přezkumného řízení, se nyní bude zabývat rozšířený senát. Obrátil se na něj pátý senát NSS (usnesením ze dne 28. 7. 2022, čj. 5 As 84/2022 19) a ptá se, zda bude k řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 daňového řádu místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správce daně, který rozhodoval v původním daňovém řízení v prvním stupni, nebo krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správce daně, který rozhodoval v původním daňovém řízení v posledním stupni, a tedy v přezkumném řízení v prvním stupni. Nynější věci se však tato otázka netýká: o nedostatečně těsném vztahu mezi rozhodnutím původním a rozhodnutím, jímž je nařízeno jeho přezkoumání, je NSS přesvědčen a ve své judikatuře k ní nezaujímá odlišné názory.

4. Závěr a náklady řízení [17] Krajský soud v Praze tak správně postoupil žalobu Městskému soudu v Praze, protože místní příslušnost soudu se v této věci odvíjí od sídla Generálního finančního ředitelství. [18] Společnost se svými námitkami neuspěla, a NSS proto kasační stížnost zamítl. Neúspěšná společnost nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s.); žalovanému ministerstvu nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti. [19] Společnost zaplatila při podání kasační stížnosti soudní poplatek, ačkoli k tomu u tohoto typu kasační stížnosti není povinna (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, bod 27, a rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 As 282/2017 41, bod 18). NSS jí proto tento poplatek vrací.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. července 2023

Michaela Bejčková předsedkyně senátu