10 As 7/2025- 33 - text
10 As 7/2025 - 34 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Ing. K. D., zastoupené advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Heineken Česká republika, a. s., U pivovaru 1, Krušovice, zastoupené advokátem JUDr. Milanem Kyjovským, Jaselská 19, Brno, proti rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 12. 3. 2021, čj. O 549055/D20084417/2020/ÚPV a čj. O
549057/D20084420/2020/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, čj. 15 A 51/2021 120,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobkyně v roce 2018 přihlásila u Úřadu průmyslového vlastnictví dvě obrazové ochranné známky, které tvořil portrét Mikuláše Dačického. Úřad obě přihlášky zamítl podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (a předseda úřadu později zamítl rozklad žalobkyně). Heineken totiž má už od roku 2000 zapsánu slovní ochrannou známku „DAČICKÝ“ a přihlášená označení byla této starší ochranné známce podobná. Výrobky, pro které byla přihlášena, současně byly stejné jako piva všeho druhu, pro která byla zapsána starší ochranná známka, či jim byly podobné.
[2] Žalobkyně se bránila u Městského soudu v Praze. Ten shledal důvodnou jen jedinou žalobní námitku. Na rozdíl od úřadu měl za to, že ne všechny výrobky, pro které žalobkyně přihlásila svá označení, byly shodné či podobné s výrobky, pro které byla zapsána ochranná známka společnosti Heineken. Pivům všeho druhu nejsou podle něj podobné nealkoholické nápoje ve třídě 32 mezinárodního třídění, pro které byla přihlášena nová označení, konkrétně minerální a sycené vody a jiné nealkoholické nápoje, ovocné nápoje a ovocné šťávy a sirupy a jiné přípravky pro přípravu nápojů. Proto městský soud rozhodnutí předsedy úřadu zrušil (rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, čj. 15 A 51/2021 62).
[3] NSS poté – na základě kasační stížnosti úřadu – naopak rozhodl, že piva všeho druhu jsou v různé míře podobná všem uvedeným kategoriím výrobků (rozsudek ze dne 18. 10. 2024, čj. 10 As 208/2023 71, č. 4650/2024 Sb. NSS). S tímto závazným právním názorem věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Po zrušení svého rozsudku městský soud rozhodl tak, že žalobu zamítl. Řídil se závazným právním názorem NSS a tentokrát už neshledal důvodnou ani námitku nepodobnosti výrobků.
[5] Proti novému rozsudku se nyní žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností.
[6] Kasační stížnost je nepřípustná.
[7] Nepřípustná je mimo jiné i kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno u NSS; to neplatí, je li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.].
[8] Smyslem této úpravy je, aby se NSS nemusel opakovaně zabývat věcí, k níž už jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro krajský (městský) soud; to za předpokladu, že se krajský (městský) soud tímto názorem řídil. Tímto právním názorem je totiž v řízení o opakované kasační stížnosti vázán i sám NSS (usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007
56, č. 1723/2008 Sb. NSS). Přípustnost opakované kasační stížnosti je tedy omezena na důvody, které NSS v téže věci dosud neřešil. Není přitom ani podstatné, že v prvém případě podal kasační stížnost žalovaný a ve druhém případě žalobce (tak i usnesení NSS ze dne 5. 2. 2013, čj. 8 Afs 47/2012 39, body 20 a 21, či ze dne 8. 3. 2021, čj. 6 Afs 229/2020 59, bod 27).
[9] Stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje, proč piva všeho druhu nejsou podobná minerálním a syceným vodám a jiným nealkoholickým nápojům, ovocným nápojům a ovocným šťávám, sirupům a jiným přípravkům pro přípravu nápojů. Jde v podstatě – a převážně i doslova – o tytéž argumenty, které uvedla ve vyjádření k dřívější kasační stížnosti úřadu a které NSS při rozhodování ve věci 10 As 208/2023 vzal v úvahu. Stěžovatelka tedy nenamítá, že se městský soud neřídil závazným právním názorem NSS, ale snaží se naopak NSS přesvědčit, aby svůj původní právní názor změnil. To však soud učinit nemůže.
[10] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost. Protože byla kasační stížnost odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. To platí i pro osobu zúčastněnou na řízení, která v řízení neplnila žádnou povinnost uloženou soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. února 2025
Michaela Bejčková předsedkyně senátu