10 As 97/2015- 15 - text
10 As 97/2015 - 17
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2014, čj. MMR-15837/2014-83/1054, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, čj. 48 A 52/2014 – 28,
I. Žalobci se neustanovuje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Žalobou ze dne 27. 9. 2014 podanou dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2014, čj. MMR-15837/2014-83/1054. Součástí žaloby byla žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Na výzvu soudu stěžovatel doložil vyplněný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Z tohoto prohlášení vyplývá, že stěžovatel není zaměstnán a z důvodu údajného podvodu mu není vyplácen starobní důchod. Stěžovatel dále uvedl, že na dluh splácí 200 Kč měsíčně, a jeho celkové měsíční výdaje činí 2 850 Kč.
[3] Napadeným usnesením krajský soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce. Krajský soud nehodnotil majetkové poměry stěžovatele, neboť dospěl k závěru, že u něj existují důvody, pro které mu nelze osvobození od soudních poplatků přiznat. Zájmem stěžovatele totiž zjevně není dospět k meritornímu vyřešení věci. Stěžovatel podává značné množství účelových návrhů a podání, včetně hojných účelových a nedůvodných námitek podjatosti. Žaloba stěžovatele se vyznačuje znaky sériovosti a je (kromě označení napadených rozhodnutí) zcela identická s dalšími podáními stěžovatele, přičemž u ní zcela absentují jakékoli relevantní námitky; není zřejmé, o co stěžovatel usiluje. Námitky uvedené v podáních stěžovatele obsahují pouze výčet domnělým křivd spáchaných na stěžovateli různými orgány. Postup stěžovatele proto dle krajského soudu vykazuje znaky zneužití práva dle judikatury Nejvyššího správního soudu.
III. Kasační stížnost
[4] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu včas podanou a kasační stížností, v níž namítal, že krajský soud prokazatelně postupuje dle politické objednávky. Nesouhlasí přitom s rozhodnutím krajského soudu. Podle stěžovatele je napadené usnesení zatíženo korupčním jednáním, klientelismem a zločinným spolčením správních orgánů se soudy. V kasační stížnosti je dále uvedeno, že stěžovatel byl krajským soudem hrubě napadán a urážen ve stylu totalitních metod. Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce.
IV. Posouzení důvodnosti kasační stížnost
[5] Kasační stížnost je podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012 – 43, dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval touto žádostí.
[7] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem. V případě kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce z řad advokátů by totiž docházelo pouze k řetězení problému, které by popíralo smysl samotného řízení a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení, jež se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 – 77). Žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů je však potřeba se zabývat a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
[8] Z ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí o ustanovení zástupce v řízení zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka řízení. Z důvodu již zmíněného řetězení řešeného problému posouzení majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození od soudních poplatků zdejší soud splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků neposuzoval a zabýval se rovnou druhou podmínkou, tj. nezbytností ustanovení zástupce k ochraně práv stěžovatele.
[9] Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele v kasačním řízení prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně uvedl, proč a z jakých důvodů považuje napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o stěžovatelem formulované kasační stížnosti věcně rozhodl. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Jak je již výše uvedeno, netrval zdejší soud na povinném zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti, dále se proto Nejvyšší správní soud věnoval věcnému přezkumu usnesení krajského soudu napadeného kasační stížností.
[10] Na základě ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám tedy Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení z těchto důvodů a žádné z výše uvedených pochybení v řízení před krajským soudem neshledal.
[11] Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že stěžovateli nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno z důvodu jeho procesního postoje a využívání procesních institutů obstrukčním způsobem. Žaloby stěžovatele dle napadeného usnesení vykazují znaky sériovosti a účelovosti, přičemž z postupu stěžovatele je zřejmé, že jeho cílem není meritorní vyřešení věci.
[12] Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jedná se o možnost ochrany účastníka, pro něhož by samotné zaplacení soudního poplatku nebylo možné, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, a který důvodně hájí svá práva před činností správních orgánů zasahující do jeho osobní právní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2012, čj. 2 Ans 6/2012 – 12). Podle § 36 odst. 3 věty první a druhá s. ř. s. [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou
li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[13] V projednávaném případě nelze odhlédnout od povahy sporů, které stěžovatel vede. Stěžovatel vede značné množství sporů s orgány veřejné správy. Žaloba stěžovatele přitom vykazuje znaky sériovosti, je téměř identická s dalšími podáními činěnými stěžovatelem v dalších soudních řízeních. Obsahem žaloby jsou tvrzení stěžovatele o spáchaných křivdách, podvodech a trestných činech vůči jeho osobě různými správními orgány a soudy. Ve shodě s krajským soudem je nutno konstatovat, že žaloba neobsahuje žádné relevantní věcné námitky týkající se posuzované věci. Stěžovatel navíc v řízeních opakovaně podává zcela nedůvodné námitky podjatosti soudců.
[14] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že za určitých okolností lze nepřiznat osvobození od soudních poplatků i případně nemajetnému účastníku řízení. O takový případ se může jednat, uplatňuje-li účastník řízení svá práva zjevně svévolným a šikanózním způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010 – 91). Krajský soud se touto otázkou zabýval, přičemž dovodil, že v posuzovaném případě se jedná o tuto situaci. Nejvyšší správní soud se s ohledem na výše uvedené a na povahu sporu, žaloby, kasační stížnosti a dalších podání stěžovatele učiněných v projednávané věci s uvedeným závěrem krajského soudu ztotožnil.
[15] Vzhledem k tomu, že u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, uzavírá zdejší soud, že v důsledku toho nedošlo ani k naplnění předpokladů pro ustanovení zástupce stěžovateli dle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. V řízení o žalobě přitom není povinné zastoupení advokátem.
V. Závěr a náklady řízení
[16] Kasační stížnost uplatněnou stěžovatelem neshledal Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného důvodnou a ani z přezkumu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného usnesení krajského soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuta.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu