10 Azs 146/2021- 41 - text
10 As 246/2021 - 34 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: A. S., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2020, čj. OAM-177/ZA-ZA11-HA10-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2021, čj. 29 Az 8/2020-28,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 5. 2020 zamítl žádost žalobce, občana Indické republiky, o udělení mezinárodní ochrany. Zdůvodnil, že žádost je podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zjevně nedůvodná, jelikož ČR považuje Indickou republiku za tzv. bezpečnou zemi původu a žalobce neprokázal, že v jeho případě ji za takovou zemi považovat nelze. Žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl, že osvědčil, že je příslušníkem pronásledované menšinové náboženské skupiny sikhů, zmínil i konkrétní incidenty. Žalovaný ve svém rozhodnutí nereflektoval stěžovatelovu obavu. Stěžovatel odkázal na judikaturu NSS týkající se odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Podle žalovaného stěžovatel tvrdil pouze hypotetické problémy v zemi původu. Kasační stížnost míří proti rozhodnutí žalovaného, nikoli vůči napadenému rozsudku. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, případně její odmítnutí pro nepřijatelnost.
[4] Indie se ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a § 2 bodu 8 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje za bezpečnou zemi původu. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (v poslední době např. usnesení NSS ze dne 16. 2. 2021, čj. 10 Azs 258/2020-52).
[5] Stěžovatel podle NSS neuvedl v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani v průběhu řízení žádné azylově podstatné důvody týkající se konkrétně jeho osoby. Správní orgány a následně i krajský soud proto správně dovodily, že v případě stěžovatele je Indie bezpečnou zemí původu.
[6] Ve věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným vadám řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily, proto NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, body 51–53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. července 2021
Ondřej Mrákota předseda senátu