I. Zajištění cizince pro účely jeho předání do jiného členského státu Evropské
unie příslušného k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a článku 28 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní
ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (nařízení Dublin III), není možné, absentuje-li
reálný předpoklad dosažení účelu zajištění, tedy je-li evidentní, že cizinec nebude
do jiného členského státu Evropské unie ve lhůtách stanovených čl. 28 odst. 3 citovaného nařízení předán. zákona o pobytu cizinců, podle kterého se
rozhodnutí o správním vyhoštění nevydává,
„jde-li o předání cizince podle mezinárodní
smlouvy sjednané s jiným členským státem
Evropské unie přede dnem 13. 1. 2009“ . Žalovaná proto nepochybila, pokud nezahájila
řízení o správním vyhoštění ihned po zadržení stěžovatele dne 30 . 9 . 2015 a nezajistila ho
za tímto účelem, ale nejprve na základě readmisní dohody s Rakouskem využila možnosti
požádat o převzetí stěžovatele . [38] Přestože rozhodnutí o zajištění ze
dne 1 . 10 . 2015 nebylo formálně zrušeno,
jeho účinky fakticky pominuly vydáním nového rozhodnutí . S účinností od 18 . 12 . 2015
takový účinek nového rozhodnutí o zajištění
výslovně předvídá § 125 odst . 6 zákona o pobytu cizinců, podle kterého „[j]sou-li v průběhu zajištění zjištěny nové skutečnosti odůvodňující zajištění z jiného důvodu, vydá
policie nové rozhodnutí o zajištění. Vydáním nového rozhodnutí o zajištění dosavad- *) S účinností od 18. 12. 2015 změněn zákonem č. 314/2015 Sb. ní platnost rozhodnutí o zajištění zaniká;
doba zajištění se počítá od okamžiku omezení osobní svobody .“ Podle důvodové zprávy k návrhu zákona č . 314/2015 Sb . předmětné ustanovení zakotvuje standardní praxi . [39] Soud neshledal, že by postup žalované zkrátil stěžovatele na jeho právech . Stěžovatel nebyl zajištěn bez právního důvodu, naopak veškeré podmínky pro zajištění podle
§ 124 odst . 1 písm . b) zákona o pobytu cizinců byly splněny . Žalovaná i v novém rozhodnutí stanovila dobu zajištění již od počátku
omezení stěžovatele na svobodě a nebyla překročena ani maximální přípustná doba zajištění podle § 125 odst . 1 tohoto zákona . Jak již
také podotkla žalovaná, zajištění podle § 124
citovaného zákona přineslo stěžovateli práva, která nenáleží cizincům zajištěným podle
§ 129 téhož zákona . Stěžovatel neupřesnil,
v čem spatřuje porušení práva na spravedlivý
proces, soud proto neshledal důvod se touto
námitkou podrobněji zabývat . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016 II. Ze statistik, které vypovídají o nízké až mizivé úspěšnosti předávání cizinců
do jiného členského státu Evropské unie v minulém období, nelze mechanicky a bez
dalšího dovozovat, že i do budoucna absentuje reálný předpoklad dosažení účelu
zajištění [§ 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky,
a článek 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez
státní příslušnosti v některém z členských států].
I. Zajištění cizince pro účely jeho předání do jiného členského státu Evropské
unie příslušného k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a článku 28 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní
ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (nařízení Dublin III), není možné, absentuje-li
reálný předpoklad dosažení účelu zajištění, tedy je-li evidentní, že cizinec nebude
do jiného členského státu Evropské unie ve lhůtách stanovených čl. 28 odst. 3 citovaného nařízení předán. zákona o pobytu cizinců, podle kterého se
rozhodnutí o správním vyhoštění nevydává,
„jde-li o předání cizince podle mezinárodní
smlouvy sjednané s jiným členským státem
Evropské unie přede dnem 13. 1. 2009“ . Žalovaná proto nepochybila, pokud nezahájila
řízení o správním vyhoštění ihned po zadržení stěžovatele dne 30 . 9 . 2015 a nezajistila ho
za tímto účelem, ale nejprve na základě readmisní dohody s Rakouskem využila možnosti
požádat o převzetí stěžovatele . [38] Přestože rozhodnutí o zajištění ze
dne 1 . 10 . 2015 nebylo formálně zrušeno,
jeho účinky fakticky pominuly vydáním nového rozhodnutí . S účinností od 18 . 12 . 2015
takový účinek nového rozhodnutí o zajištění
výslovně předvídá § 125 odst . 6 zákona o pobytu cizinců, podle kterého „[j]sou-li v průběhu zajištění zjištěny nové skutečnosti odůvodňující zajištění z jiného důvodu, vydá
policie nové rozhodnutí o zajištění. Vydáním nového rozhodnutí o zajištění dosavad- *) S účinností od 18. 12. 2015 změněn zákonem č. 314/2015 Sb. ní platnost rozhodnutí o zajištění zaniká;
doba zajištění se počítá od okamžiku omezení osobní svobody .“ Podle důvodové zprávy k návrhu zákona č . 314/2015 Sb . předmětné ustanovení zakotvuje standardní praxi . [39] Soud neshledal, že by postup žalované zkrátil stěžovatele na jeho právech . Stěžovatel nebyl zajištěn bez právního důvodu, naopak veškeré podmínky pro zajištění podle
§ 124 odst . 1 písm . b) zákona o pobytu cizinců byly splněny . Žalovaná i v novém rozhodnutí stanovila dobu zajištění již od počátku
omezení stěžovatele na svobodě a nebyla překročena ani maximální přípustná doba zajištění podle § 125 odst . 1 tohoto zákona . Jak již
také podotkla žalovaná, zajištění podle § 124
citovaného zákona přineslo stěžovateli práva, která nenáleží cizincům zajištěným podle
§ 129 téhož zákona . Stěžovatel neupřesnil,
v čem spatřuje porušení práva na spravedlivý
proces, soud proto neshledal důvod se touto
námitkou podrobněji zabývat . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016 II. Ze statistik, které vypovídají o nízké až mizivé úspěšnosti předávání cizinců
do jiného členského státu Evropské unie v minulém období, nelze mechanicky a bez
dalšího dovozovat, že i do budoucna absentuje reálný předpoklad dosažení účelu
zajištění [§ 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky,
a článek 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez
státní příslušnosti v některém z členských států].
[17] Podle § 129 odst . 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 17 . 12 . 2015 policie
zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který
neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území,
za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie . Podle
odstavce 5 téhož ustanovení policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění
s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání . Je-li to nezbytné k pokračování
přípravy předání, je policie oprávněna dobu
trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně .
Podle odstavce 6 je policie povinna jednat tak,
aby byl cizinec předán v nejbližším možném
termínu ode dne zajištění .
[18] Přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, na který odkazuje výše
citovaný § 129 odst . 1 zákona o pobytu cizinců, je v nyní projednávané věci nařízení
Dublin III . Jeho čl . 28 odst . 3 pododstavec 1
stanoví, že „[z]ajištění musí být co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je
nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení
přemístění podle tohoto nařízení “ . Pododstavec 2 téhož ustanovení pak stanoví, že
„[p]okud je osoba zajištěna podle tohoto
článku, lhůta pro předložení žádosti o převzetí nebo přijetí zpět nesmí překročit jeden
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
měsíc od okamžiku podání žádosti o mezinárodní ochranu. Členský stát, který vede
řízení v souladu s tímto nařízením, požádá
v těchto případech o urychlenou odpověď.
Tato odpověď musí být poskytnuta do dvou
týdnů od okamžiku obdržení žádosti. Není-
-li odpověď poskytnuta v této dvoutýdenní
lhůtě, má se za to, že bylo žádosti vyhověno, což má za následek vznik povinnosti
převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět,
včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd .“
Pododstavec 3 stanoví, že „[p]okud je osoba
zajištěna podle tohoto článku, přemístění
této osoby z dožadujícího členského státu
do příslušného členského státu se provede,
jakmile je to z praktického hlediska možné,
a nejpozději do šesti týdnů od implicitního
nebo explicitního vyhovění žádosti o převzetí či přijetí dotčené osoby zpět ze strany
jiného členského státu nebo od okamžiku,
kdy skončí odkladný účinek odvolání nebo
žádosti o přezkum podle čl. 27 odst. 3 “ . Konečně dle pododstavce 4 téhož ustanovení
platí, že „[v] případě, že dožadující členský
stát nedodrží lhůty pro předložení žádosti
o převzetí nebo přijetí zpět, nebo pokud se
přemístění neuskuteční ve lhůtě šesti týdnů
uvedené v třetím pododstavci, nesmí být osoba dále zajištěna“ .
[18] Přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, na který odkazuje výše
citovaný § 129 odst . 1 zákona o pobytu cizinců, je v nyní projednávané věci nařízení
Dublin III . Jeho čl . 28 odst . 3 pododstavec 1
stanoví, že „[z]ajištění musí být co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je
nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení
přemístění podle tohoto nařízení “ . Pododstavec 2 téhož ustanovení pak stanoví, že
„[p]okud je osoba zajištěna podle tohoto
článku, lhůta pro předložení žádosti o převzetí nebo přijetí zpět nesmí překročit jeden
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
měsíc od okamžiku podání žádosti o mezinárodní ochranu. Členský stát, který vede
řízení v souladu s tímto nařízením, požádá
v těchto případech o urychlenou odpověď.
Tato odpověď musí být poskytnuta do dvou
týdnů od okamžiku obdržení žádosti. Není-
-li odpověď poskytnuta v této dvoutýdenní
lhůtě, má se za to, že bylo žádosti vyhověno, což má za následek vznik povinnosti
převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět,
včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd .“
Pododstavec 3 stanoví, že „[p]okud je osoba
zajištěna podle tohoto článku, přemístění
této osoby z dožadujícího členského státu
do příslušného členského státu se provede,
jakmile je to z praktického hlediska možné,
a nejpozději do šesti týdnů od implicitního
nebo explicitního vyhovění žádosti o převzetí či přijetí dotčené osoby zpět ze strany
jiného členského státu nebo od okamžiku,
kdy skončí odkladný účinek odvolání nebo
žádosti o přezkum podle čl. 27 odst. 3 “ . Konečně dle pododstavce 4 téhož ustanovení
platí, že „[v] případě, že dožadující členský
stát nedodrží lhůty pro předložení žádosti
o převzetí nebo přijetí zpět, nebo pokud se
přemístění neuskuteční ve lhůtě šesti týdnů
uvedené v třetím pododstavci, nesmí být osoba dále zajištěna“ .
[19] Mezi žalobcem a stěžovatelkou není
sporu o dodržení maximální délky zajištění
dle čl . 28 odst . 3 nařízení Dublin III . Spor nevedou ani o to, zda bylo předání žalobce do
Maďarska možné z právního hlediska . V řízení o kasační stížnosti se přou, zda v době
vydání rozhodnutí o prodloužení zajištění
žalobce dle § 129 zákona o pobytu cizinců
mohl být fakticky naplněn účel zajištění, tj .
zda bylo možné předpokládat, že nejpozději ve lhůtě stanovené čl . 28 odst . 3 nařízení
Dublin III bude žalobce předán do Maďarska .
[19] Mezi žalobcem a stěžovatelkou není
sporu o dodržení maximální délky zajištění
dle čl . 28 odst . 3 nařízení Dublin III . Spor nevedou ani o to, zda bylo předání žalobce do
Maďarska možné z právního hlediska . V řízení o kasační stížnosti se přou, zda v době
vydání rozhodnutí o prodloužení zajištění
žalobce dle § 129 zákona o pobytu cizinců
mohl být fakticky naplněn účel zajištění, tj .
zda bylo možné předpokládat, že nejpozději ve lhůtě stanovené čl . 28 odst . 3 nařízení
Dublin III bude žalobce předán do Maďarska .
[20] Předně je třeba uvést, že reálný předpoklad dosažení účelu zajištění sice není výslovně uveden v zákoně o pobytu cizinců ani
v nařízení Dublin III, nicméně vyplývá přímo
ze zákazu svévolného zbavení či omezení
svobody zakotveného v čl . 8 odst . 2 Listiny základních práv a svobod, čl . 5 odst . 1 písm . f)
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (č . 209/1992 Sb .; dále jen „Úmluva“)
a také z článku 6 Listiny základních práv Evropské unie . Aby byl zásah do osobní svobody cizince přípustný, musí mimo jiné sledovat vymezený účel, kterým je v tomto případě
předání cizince do státu příslušného k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu .
Zajištění cizince tedy není účel sám o sobě,
nejde o nějaký trest, ale o prostředek k dosažení cíle, kterým je právě předání cizince do
jiného členského státu Unie .
[21] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v citovaném usnesení čj . 7 As
79/2010-150 dospěl k závěru, že správní orgán má povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129
zákona o pobytu cizinců možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo
předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto
překážky v době rozhodování o zajištění
známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky před
rozhodnutím o zajištění cizince předběžně
posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je
správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince
nebude pravděpodobně možné uskutečnit.
Správní orgán je naopak povinen v takovém
případě cizince neprodleně propustit na svobodu . Nároky, které dopadají na rozhodování
o samotném zajištění, se rovněž vztahují na
prodloužení doby zajištění cizince (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2 . 11 .
2011, čj . 1 As 119/2011-39, bod [30]) .
[21] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v citovaném usnesení čj . 7 As
79/2010-150 dospěl k závěru, že správní orgán má povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129
zákona o pobytu cizinců možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo
předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto
překážky v době rozhodování o zajištění
známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky před
rozhodnutím o zajištění cizince předběžně
posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je
správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince
nebude pravděpodobně možné uskutečnit.
Správní orgán je naopak povinen v takovém
případě cizince neprodleně propustit na svobodu . Nároky, které dopadají na rozhodování
o samotném zajištění, se rovněž vztahují na
prodloužení doby zajištění cizince (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2 . 11 .
2011, čj . 1 As 119/2011-39, bod [30]) .
[22] Požadavek reálného předpokladu
naplnění účelu zajištění je výslovně obsažen
zejména v čl . 15 odst . 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských
státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále
jen „návratová směrnice“), podle kterého
„[u]káže-li se, že reálný předpoklad pro vyhoštění přestal z právních nebo jiných důvodů existovat nebo že přestaly existovat
podmínky uvedené v odstavci 1, ztrácí zajiš-
tění odůvodnění a dotčená osoba musí být
bezodkladně propuštěna“ . Tato směrnice se
ovšem s ohledem na její čl . 2 odst . 1 ve spojení s bodem 9 jejího odůvodnění na nyní
projednávaný případ neuplatní (viz rozsudek
Soudního dvora ze dne 30 . 5 . 2013, Arslan,
C-534/11; první závěr Soudního dvora zněl,
že čl . 2 odst . 1 návratové směrnice ve spojení
s bodem 9 jejího odůvodnění „musí být vykládán v tom smyslu, že se tato směrnice nevztahuje na státního příslušníka třetí země,
který podal žádost o mezinárodní ochranu
ve smyslu směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských
státech o přiznávání a odnímání postavení
uprchlíka, a to v době od podání uvedené
žádosti do přijetí rozhodnutí o této žádosti
v prvním stupni, či případně do rozhodnutí
o opravném prostředku podaném proti uvedenému rozhodnutí “) . Soudní dvůr vysvětlil
požadavek reálného předpokladu dosažení
účelu zajištění mj . v rozsudku velkého senátu ze dne 30 . 11 . 2009, Kadzoev, C-357/09
PPU, Sb . rozh ., s . I-11189 . Podle bodu 67
tohoto rozsudku „čl. 15 odst. 4 směrnice
2008/115 musí být vykládán v tom smyslu,
že pouze skutečný předpoklad, že může
dojít k úspěšnému vyhoštění s ohledem na
lhůty stanovené v odstavcích 5 a 6 téhož
článku, odpovídá reálnému předpokladu
pro vyhoštění a že tento neexistuje, jestliže
se zdá nepravděpodobné, že dotyčný bude
s přihlédnutím k uvedeným lhůtám přijat
ve třetí zemi “ . (shodně rozsudek Evropského soudu ze dne 5 . 6 . 2014, Mahdi, C-146/14
PPU, bod 60) .
[22] Požadavek reálného předpokladu
naplnění účelu zajištění je výslovně obsažen
zejména v čl . 15 odst . 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských
státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále
jen „návratová směrnice“), podle kterého
„[u]káže-li se, že reálný předpoklad pro vyhoštění přestal z právních nebo jiných důvodů existovat nebo že přestaly existovat
podmínky uvedené v odstavci 1, ztrácí zajiš-
tění odůvodnění a dotčená osoba musí být
bezodkladně propuštěna“ . Tato směrnice se
ovšem s ohledem na její čl . 2 odst . 1 ve spojení s bodem 9 jejího odůvodnění na nyní
projednávaný případ neuplatní (viz rozsudek
Soudního dvora ze dne 30 . 5 . 2013, Arslan,
C-534/11; první závěr Soudního dvora zněl,
že čl . 2 odst . 1 návratové směrnice ve spojení
s bodem 9 jejího odůvodnění „musí být vykládán v tom smyslu, že se tato směrnice nevztahuje na státního příslušníka třetí země,
který podal žádost o mezinárodní ochranu
ve smyslu směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských
státech o přiznávání a odnímání postavení
uprchlíka, a to v době od podání uvedené
žádosti do přijetí rozhodnutí o této žádosti
v prvním stupni, či případně do rozhodnutí
o opravném prostředku podaném proti uvedenému rozhodnutí “) . Soudní dvůr vysvětlil
požadavek reálného předpokladu dosažení
účelu zajištění mj . v rozsudku velkého senátu ze dne 30 . 11 . 2009, Kadzoev, C-357/09
PPU, Sb . rozh ., s . I-11189 . Podle bodu 67
tohoto rozsudku „čl. 15 odst. 4 směrnice
2008/115 musí být vykládán v tom smyslu,
že pouze skutečný předpoklad, že může
dojít k úspěšnému vyhoštění s ohledem na
lhůty stanovené v odstavcích 5 a 6 téhož
článku, odpovídá reálnému předpokladu
pro vyhoštění a že tento neexistuje, jestliže
se zdá nepravděpodobné, že dotyčný bude
s přihlédnutím k uvedeným lhůtám přijat
ve třetí zemi “ . (shodně rozsudek Evropského soudu ze dne 5 . 6 . 2014, Mahdi, C-146/14
PPU, bod 60) .
[23] Kritérium reálnosti dosažení účelu
zajištění, resp . provádění zajištění s náležitou pečlivostí (anglicky due diligence, resp .
francouzsky diligence requise), si osvojil
také Evropský soud pro lidská práva (srov .
rozsudek velkého senátu ze dne 15 . 11 . 1996,
Chahal proti Spojenému království, stížnost
č . 22414/93, Reports 1996-V, bod 113, a rozsudky ze dne 11 . 10 . 2011, Auad proti Bulharsku, stížnost č . 46390/10, body 128 a násl ., ze
dne 26 . 7 . 2011, M. a další proti Bulharsku,
stížnost č . 41416/08, body 61 a násl ., či ze dne
22 . 9 . 2015, Nabil a další proti Maďarsku,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
stížnost č . 62116/12, bod 29) . Z jeho judikatury plyne, že pokud stát zajistí cizince pro
účely jeho vyhoštění nebo předání třetímu
státu, musí včas činit všechny rozumné kroky k realizaci účelu zajištění, tedy transportu
cizince do onoho třetího přijímajícího státu .
Zbavení svobody nesmí být ani svévolné . Zajištění souladné s čl . 5 odst . 1 písm . f) Úmluvy
proto musí být realizováno v dobré víře, musí
být úzce vázáno na jeho účel, místo a podmínky zajištění musí být přiměřené a délka
zajištění nesmí překročit délku rozumně vyžadovanou pro dosažení účelu zajištění, tedy
transportu cizince do třetího státu (rozsudek
velkého senátu Evropského soudu pro lidská
práva ze dne 19 . 2 . 2009, A. a další proti Spojenému království, stížnost č . 3455/05, Reports 2009, bod 164) .
[23] Kritérium reálnosti dosažení účelu
zajištění, resp . provádění zajištění s náležitou pečlivostí (anglicky due diligence, resp .
francouzsky diligence requise), si osvojil
také Evropský soud pro lidská práva (srov .
rozsudek velkého senátu ze dne 15 . 11 . 1996,
Chahal proti Spojenému království, stížnost
č . 22414/93, Reports 1996-V, bod 113, a rozsudky ze dne 11 . 10 . 2011, Auad proti Bulharsku, stížnost č . 46390/10, body 128 a násl ., ze
dne 26 . 7 . 2011, M. a další proti Bulharsku,
stížnost č . 41416/08, body 61 a násl ., či ze dne
22 . 9 . 2015, Nabil a další proti Maďarsku,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
stížnost č . 62116/12, bod 29) . Z jeho judikatury plyne, že pokud stát zajistí cizince pro
účely jeho vyhoštění nebo předání třetímu
státu, musí včas činit všechny rozumné kroky k realizaci účelu zajištění, tedy transportu
cizince do onoho třetího přijímajícího státu .
Zbavení svobody nesmí být ani svévolné . Zajištění souladné s čl . 5 odst . 1 písm . f) Úmluvy
proto musí být realizováno v dobré víře, musí
být úzce vázáno na jeho účel, místo a podmínky zajištění musí být přiměřené a délka
zajištění nesmí překročit délku rozumně vyžadovanou pro dosažení účelu zajištění, tedy
transportu cizince do třetího státu (rozsudek
velkého senátu Evropského soudu pro lidská
práva ze dne 19 . 2 . 2009, A. a další proti Spojenému království, stížnost č . 3455/05, Reports 2009, bod 164) .
[24] V projednávaném případě krajský
soud založil právní závěr o nedostatku potenciality předání žalobce ve lhůtě dle čl . 28
odst . 3 nařízení Dublin III zejména na statistických údajích o dublinském řízení, jež jsou
veřejně dostupné z internetových stránek
ministerstva vnitra . Konkrétně uvedl, že „[z]e
statistiky ministerstva vnitra zveřejněné
dne 8. 9. 2015 odborem azylové a migrační
politiky (přístupné na http://www.mvcr.cz/
clanek/statisticke-zpravy-o-mezinarodni-
-ochrane-za-jednotlive-mesice-v-roce-2015.
aspx) za měsíc srpen 2015, která mapuje
fungování Dublinského řízení z hlediska
počtu přijatých a odeslaných žádostí a uskutečněných transferů do jednotlivých států,
ve vztahu k Maďarsku vyplývá, že za měsíc
srpen ČR odeslala do Maďarska 258 žádostí,
přičemž byl na základě nich realizován jeden transfer. Krajský soud dále provedl před
vydáním citovaného rozsudku dokazování
statistikou ministerstva za měsíc září 2015,
jíž se dovolávala žalovaná ve svém vyjádření k žalobě. Z této statistiky vyplývá, že bylo
odesláno 330 žádostí podle Dublinského
nařízení, z čehož bylo 328 žádostí o přijetí
cizince zpět (tzn. ve věcech, v nichž je řízení
o mezinárodní ochraně vedeno v dožádaném státě) a z toho 2 žádosti o převzetí cizince (tzn. ve věcech, v nichž dožádaný stát
dříve cizinci udělil vízum či povolení k poby-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
tu) .“ Přitom odkázal na svůj závěr z rozsudku
ze dne 5 . 11 . 2015, čj . 33 A 60/2015-59, v němž
konstatoval, že „[z]míněná data vypovídají
podle přesvědčení krajského soudu jednoznačně o tom, že ani v měsíci říjnu nebylo
možno hovořit o tom, že by existovala reálná pravděpodobnost, že se transfer žalobce
uskuteční. Přepočítáno na procentuální vyjádření činil rozdíl úspěšnosti transferů mezi
měsíci srpen 2015 cca 2,3 %, což nepochybně
dokládá vzrůstající úspěšnost transferů cizinců do Maďarska. Nicméně z pohledu si-
tuace k datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 5. 10. 2015) nebylo zjevně
možno hovořit o reálné pravděpodobnosti
předání žalobce do Maďarska, neboť predikce vyplývající ze statistických dat za měsíc
srpen 2015 a září 2015 to neodůvodňovala.
Stále je tedy třeba trvat na závěru, že i v měsíci říjnu byla úspěšnost transferů do Maďarska poměrně zanedbatelná .“ Krajský soud
proto uzavřel, že předání žalobce do Maďarska v patnáctidenní lhůtě bylo naprosto nepravděpodobné .
[24] V projednávaném případě krajský
soud založil právní závěr o nedostatku potenciality předání žalobce ve lhůtě dle čl . 28
odst . 3 nařízení Dublin III zejména na statistických údajích o dublinském řízení, jež jsou
veřejně dostupné z internetových stránek
ministerstva vnitra . Konkrétně uvedl, že „[z]e
statistiky ministerstva vnitra zveřejněné
dne 8. 9. 2015 odborem azylové a migrační
politiky (přístupné na http://www.mvcr.cz/
clanek/statisticke-zpravy-o-mezinarodni-
-ochrane-za-jednotlive-mesice-v-roce-2015.
aspx) za měsíc srpen 2015, která mapuje
fungování Dublinského řízení z hlediska
počtu přijatých a odeslaných žádostí a uskutečněných transferů do jednotlivých států,
ve vztahu k Maďarsku vyplývá, že za měsíc
srpen ČR odeslala do Maďarska 258 žádostí,
přičemž byl na základě nich realizován jeden transfer. Krajský soud dále provedl před
vydáním citovaného rozsudku dokazování
statistikou ministerstva za měsíc září 2015,
jíž se dovolávala žalovaná ve svém vyjádření k žalobě. Z této statistiky vyplývá, že bylo
odesláno 330 žádostí podle Dublinského
nařízení, z čehož bylo 328 žádostí o přijetí
cizince zpět (tzn. ve věcech, v nichž je řízení
o mezinárodní ochraně vedeno v dožádaném státě) a z toho 2 žádosti o převzetí cizince (tzn. ve věcech, v nichž dožádaný stát
dříve cizinci udělil vízum či povolení k poby-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
tu) .“ Přitom odkázal na svůj závěr z rozsudku
ze dne 5 . 11 . 2015, čj . 33 A 60/2015-59, v němž
konstatoval, že „[z]míněná data vypovídají
podle přesvědčení krajského soudu jednoznačně o tom, že ani v měsíci říjnu nebylo
možno hovořit o tom, že by existovala reálná pravděpodobnost, že se transfer žalobce
uskuteční. Přepočítáno na procentuální vyjádření činil rozdíl úspěšnosti transferů mezi
měsíci srpen 2015 cca 2,3 %, což nepochybně
dokládá vzrůstající úspěšnost transferů cizinců do Maďarska. Nicméně z pohledu si-
tuace k datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 5. 10. 2015) nebylo zjevně
možno hovořit o reálné pravděpodobnosti
předání žalobce do Maďarska, neboť predikce vyplývající ze statistických dat za měsíc
srpen 2015 a září 2015 to neodůvodňovala.
Stále je tedy třeba trvat na závěru, že i v měsíci říjnu byla úspěšnost transferů do Maďarska poměrně zanedbatelná .“ Krajský soud
proto uzavřel, že předání žalobce do Maďarska v patnáctidenní lhůtě bylo naprosto nepravděpodobné .
[25] Nejvyšší správní soud nepovažuje
tyto závěry krajského soudu za správné .
[25] Nejvyšší správní soud nepovažuje
tyto závěry krajského soudu za správné .
[26] Proti použití důkazu statistikou nelze krajskému soudu nic vytýkat, ostatně české soudy v některých případech statistikou
při zjišťování skutkových otázek argumentují
(srov . nedávno např . nález Ústavního soudu
ze dne 12 . 8 . 2015, sp . zn . III . ÚS 1136/13,
řešící prokazování nepřímé diskriminace
romských dětí při jejich umísťování do zvláštních škol) . Statistické údaje vskutku mohou
pomoci ke zjištění míry pravděpodobnosti
splnění účelu zajištění . Stěžejní otázkou tohoto případu však není, jaké důkazy soud
v řízení připustí, ale jak s nimi pracuje . K použití statistiky je třeba přistoupit s náležitou
opatrností a pečlivostí . Statistické ukazatele
mohou být v soudním řízení významným
důkazem, avšak jen a pouze za předpokladu,
že zkoumaný vzorek odpovídá skutečnosti,
nebyl vybrán arbitrárně a výsledky statistické analýzy byly rozumně interpretovány .
V opačném případě nelze se statistickými
údaji pracovat jako s číselnými hodnotami
reprezentujícími skutečnost, či je považovat
za indikátory budoucího vývoje přemísťování
žadatelů o mezinárodní ochranu dle nařízení
Dublin III .
[27] Krajský soud v napadeném rozsudku
některým z těchto základních požadavků nedostál .
[28] Stěžovatelka předně v kasační stížnosti namítla, že krajským soudem použité
podkladové údaje nejsou relevantní ve vztahu k závěru o pravděpodobnosti předání žalobce do Maďarska . Již ve vyjádření k žalobě
ze dne 4 . 11 . 2015 stěžovatelka upozornila,
že Odbor cizinecké policie Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, jako
jedna z místních organizačních složek stěžovatelky, zajistil v měsíci září 2015 za účelem
předání dle § 129 zákona o pobytu cizinců
celkem 6 cizinců, kteří měli být předáni do
Maďarska, a ve stejném období do Maďarska
předal 7 cizinců zajištěných v předchozím
období . Krajský soud dovozoval míru pravděpodobnosti předání žalobce do Maďarska
z dat, která byla oficiálně zveřejněna na stránkách ministerstva vnitra; odkaz stěžovatelky
na poměr mezi počtem cizinců zajištěných
konkrétní organizační složkou stěžovatelky
a počtem touto organizační složkou provedených předání cizinců do Maďarska přitom
nijak nezohlednil .
[28] Stěžovatelka předně v kasační stížnosti namítla, že krajským soudem použité
podkladové údaje nejsou relevantní ve vztahu k závěru o pravděpodobnosti předání žalobce do Maďarska . Již ve vyjádření k žalobě
ze dne 4 . 11 . 2015 stěžovatelka upozornila,
že Odbor cizinecké policie Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, jako
jedna z místních organizačních složek stěžovatelky, zajistil v měsíci září 2015 za účelem
předání dle § 129 zákona o pobytu cizinců
celkem 6 cizinců, kteří měli být předáni do
Maďarska, a ve stejném období do Maďarska
předal 7 cizinců zajištěných v předchozím
období . Krajský soud dovozoval míru pravděpodobnosti předání žalobce do Maďarska
z dat, která byla oficiálně zveřejněna na stránkách ministerstva vnitra; odkaz stěžovatelky
na poměr mezi počtem cizinců zajištěných
konkrétní organizační složkou stěžovatelky
a počtem touto organizační složkou provedených předání cizinců do Maďarska přitom
nijak nezohlednil .
[29] Nejvyšší správní soud předpokládá,
že soubor statistických dat ministerstva vnitra, z něhož krajský soud vycházel, obsahoval
údaje, které věrným způsobem ilustrovaly
činnost českých správních orgánů při předávání cizinců dle nařízení Dublin III . Pokud
ovšem vyplynuly jakékoliv pochybnosti o relevanci těchto údajů, krajský soud měl u ministerstva vnitra jejich pravdivost ověřit . Co
do obsahu v tomto souboru dat byly zahrnuty
celostátní údaje o absolutním počtu žádostí
o předání cizinců do Maďarska za každý kalendářní měsíc a o počtu skutečně realizovaných transferů . Stěžovatelka poukazovala na
to, že v měsíci předcházejícím rozhodnému
období zajistila dokonce méně cizinců, než
předala podle nařízení Dublin III . Krajský
soud se tímto tvrzením měl podrobněji zabývat . Tyto relevantní údaje totiž zcela logicky
mohly vedle celostátních statistik poukazo-
vat na úspěšnost konkrétní místní organizační složky stěžovatelky při předávání žadatelů
o mezinárodní ochranu do Maďarska . Takový
údaj může mj . podepřít závěr o tom, že právě
zajištění žalobce mohlo naplnit svůj zákonem
předpokládaný účel .
[30] Stěžovatelka dále v kasační stížnosti polemizuje se způsobem výpočtu míry
potenciality předání žalobce, jak jej provedl
krajský soud . Namítá, že krajský soud použil
„opožděnou matematiku“ .
[31] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že krajský soud při zjišťování reál-
nosti předání žalobce do Maďarska použil nesprávný algoritmus . Ze statistik provádění nařízení Dublin III uveřejněných na stránkách
ministerstva vnitra je patrné, že zachycují
absolutní počet žádostí o předání (převzetí zpět) žadatelů o mezinárodní ochranu za
jednotlivé měsíce roku 2015 . Kromě toho se
v nich uvádí počet transferů cizinců realizovaných každý měsíc . Krajský soud pochybil,
pokud jednoduchým porovnáním těchto dat
(podílem zaslaných žádostí a realizovaných
transferů za každý měsíc) vypočetl pravděpodobnost faktického předání cizince .
[31] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že krajský soud při zjišťování reál-
nosti předání žalobce do Maďarska použil nesprávný algoritmus . Ze statistik provádění nařízení Dublin III uveřejněných na stránkách
ministerstva vnitra je patrné, že zachycují
absolutní počet žádostí o předání (převzetí zpět) žadatelů o mezinárodní ochranu za
jednotlivé měsíce roku 2015 . Kromě toho se
v nich uvádí počet transferů cizinců realizovaných každý měsíc . Krajský soud pochybil,
pokud jednoduchým porovnáním těchto dat
(podílem zaslaných žádostí a realizovaných
transferů za každý měsíc) vypočetl pravděpodobnost faktického předání cizince .
[32] Stěžovatelka zcela správně poukázala
na skutečnost, že procedura předání žadatelů
z praktického hlediska zpravidla neproběhne
v řádu několika dní, ba dokonce ani jednoho
měsíce . Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na maximální administrativní lhůty,
s nimiž nařízení Dublin III při proceduře
předání počítá . Článek 28 odst . 3 nařízení
Dublin III stanovuje prvotní dobu zajištění až
jeden měsíc od podání žádosti o mezinárodní ochranu, v níž dožadující členský stát předloží žádost o přijetí cizince zpět dožádanému
státu . Pak plyne maximálně dvoutýdenní
lhůta dožádaného státu na odpověď . Není-li
odpověď v této lhůtě poskytnuta, platí fikce
souhlasu dožádaného státu s převzetím cizince zpět . Konečně by pak ve lhůtě nejpozději
šest týdnů od explicitního nebo implicitního
souhlasu dožádaného státu mělo dojít k předání, resp . přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do dožádaného státu . Tyto lhůty
v součtu správním orgánům dožadujícího
státu poskytují maximálně cca tři měsíce
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
k provedení úkonů předání žadatelů o mezinárodní ochranu (při stanovování délky zajištění ovšem výše uvedené lhůty nelze jednoduše sčítat; k tomu viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19 . 2 . 2015, čj . 7 Azs
11/2015-32) . V posuzovaném případě je relevantní pouze délka druhé a třetí zmíněné lhůty, neboť při výpočtu maximální možné doby
od podání žádosti o předání cizince do dožádaného státu může uplynout nejvíce 8 týdnů
(lhůta 2 týdnů k odpovědi dožádaného + lhůta 6 týdnů k realizaci přemístění cizince do
dožádaného státu) .
[32] Stěžovatelka zcela správně poukázala
na skutečnost, že procedura předání žadatelů
z praktického hlediska zpravidla neproběhne
v řádu několika dní, ba dokonce ani jednoho
měsíce . Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na maximální administrativní lhůty,
s nimiž nařízení Dublin III při proceduře
předání počítá . Článek 28 odst . 3 nařízení
Dublin III stanovuje prvotní dobu zajištění až
jeden měsíc od podání žádosti o mezinárodní ochranu, v níž dožadující členský stát předloží žádost o přijetí cizince zpět dožádanému
státu . Pak plyne maximálně dvoutýdenní
lhůta dožádaného státu na odpověď . Není-li
odpověď v této lhůtě poskytnuta, platí fikce
souhlasu dožádaného státu s převzetím cizince zpět . Konečně by pak ve lhůtě nejpozději
šest týdnů od explicitního nebo implicitního
souhlasu dožádaného státu mělo dojít k předání, resp . přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do dožádaného státu . Tyto lhůty
v součtu správním orgánům dožadujícího
státu poskytují maximálně cca tři měsíce
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
k provedení úkonů předání žadatelů o mezinárodní ochranu (při stanovování délky zajištění ovšem výše uvedené lhůty nelze jednoduše sčítat; k tomu viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19 . 2 . 2015, čj . 7 Azs
11/2015-32) . V posuzovaném případě je relevantní pouze délka druhé a třetí zmíněné lhůty, neboť při výpočtu maximální možné doby
od podání žádosti o předání cizince do dožádaného státu může uplynout nejvíce 8 týdnů
(lhůta 2 týdnů k odpovědi dožádaného + lhůta 6 týdnů k realizaci přemístění cizince do
dožádaného státu) .
[33] Nejvyšší správní soud předpokládá,
že ne každé takovéto předání cizince trvá až
8 týdnů . Neztotožňuje se však ani s východisky krajského soudu, který porovnával počty
žádostí o předání zaslaných do Maďarska
v jednom měsíci s počty provedených předání v tomtéž měsíci . S ohledem na shora uvedené přece nelze rozumně očekávat, že v měsíci podání žádosti o předání bude současně
tentýž cizinec do Maďarska také přemístěn .
Krajský soud opomněl zohlednit skutečnost,
že procedura předání zpravidla není otázkou
jednoho týdne či měsíce, neboť vyžaduje
součinnost nejen českých správních orgánů
navzájem, ale také jejich spolupráci s protějšky z dožádaného státu . Tuto skutečnost měl
také promítnout do práce se statistickými
údaji, pokud s nimi zamýšlel pracovat jako
s relevantními údaji o pravděpodobnosti realizace předání žalobce do Maďarska . Přitom
by zřejmě bylo nejpřesnější od ministerstva
vnitra vyžádat statistiku délky a úspěšnosti konkrétních řízení o předání cizinců dle
data podání žádosti o převzetí zpět do dožádaného státu .
[33] Nejvyšší správní soud předpokládá,
že ne každé takovéto předání cizince trvá až
8 týdnů . Neztotožňuje se však ani s východisky krajského soudu, který porovnával počty
žádostí o předání zaslaných do Maďarska
v jednom měsíci s počty provedených předání v tomtéž měsíci . S ohledem na shora uvedené přece nelze rozumně očekávat, že v měsíci podání žádosti o předání bude současně
tentýž cizinec do Maďarska také přemístěn .
Krajský soud opomněl zohlednit skutečnost,
že procedura předání zpravidla není otázkou
jednoho týdne či měsíce, neboť vyžaduje
součinnost nejen českých správních orgánů
navzájem, ale také jejich spolupráci s protějšky z dožádaného státu . Tuto skutečnost měl
také promítnout do práce se statistickými
údaji, pokud s nimi zamýšlel pracovat jako
s relevantními údaji o pravděpodobnosti realizace předání žalobce do Maďarska . Přitom
by zřejmě bylo nejpřesnější od ministerstva
vnitra vyžádat statistiku délky a úspěšnosti konkrétních řízení o předání cizinců dle
data podání žádosti o převzetí zpět do dožádaného státu .
[34] Je současně zavádějící do výpočtu
pravděpodobnosti realizace předání započíst
statistické údaje o počtu podaných žádostí
o předání do dožádaného státu, pokud tyto
údaje obsahují nikoliv jen přípustné a právně realizovatelné žádosti o předání . Pokud
krajský soud zamýšlel vypočíst pravděpodobnost realizace transferu do Maďarska,
měl hrubá data o počtu podaných stížností
očistit zejména od jednotek opožděně podaných žádostí o zpětné převzetí (žádosti, které
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
ministerstvo vnitra zaslalo po lhůtě jednoho
měsíce) a také od žádostí ve věci cizinců, kteří zamlčeli, že jim již byla mezinárodní ochrana jiným členským státem Evropské unie
přiznána, nebo zamlčeli, že jejich žádost byla
zamítnuta . Nepřesnost v hrubých statistikách
může zapříčinit i situace, kdy Česká republika zaslala žádost o převzetí cizince do státu,
v němž cizinec sice prvně o mezinárodní
ochranu požádal, ale k posouzení jeho žádosti, např . z důvodu slučování rodiny, je příslušný jiný členský stát . U takových z právního
hlediska nerealizovatelných žádostí nelze počítat se skutečným naplněním jejich účelu,
tj . s předáním cizince do dožádaného státu .
Proto tyto intervenující proměnné nelze, jak
učinil krajský soud, ani zahrnout do výpočtu
pravděpodobnosti praktického předání žadatele o mezinárodní ochranu dle nařízení
Dublin III .
[34] Je současně zavádějící do výpočtu
pravděpodobnosti realizace předání započíst
statistické údaje o počtu podaných žádostí
o předání do dožádaného státu, pokud tyto
údaje obsahují nikoliv jen přípustné a právně realizovatelné žádosti o předání . Pokud
krajský soud zamýšlel vypočíst pravděpodobnost realizace transferu do Maďarska,
měl hrubá data o počtu podaných stížností
očistit zejména od jednotek opožděně podaných žádostí o zpětné převzetí (žádosti, které
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016
ministerstvo vnitra zaslalo po lhůtě jednoho
měsíce) a také od žádostí ve věci cizinců, kteří zamlčeli, že jim již byla mezinárodní ochrana jiným členským státem Evropské unie
přiznána, nebo zamlčeli, že jejich žádost byla
zamítnuta . Nepřesnost v hrubých statistikách
může zapříčinit i situace, kdy Česká republika zaslala žádost o převzetí cizince do státu,
v němž cizinec sice prvně o mezinárodní
ochranu požádal, ale k posouzení jeho žádosti, např . z důvodu slučování rodiny, je příslušný jiný členský stát . U takových z právního
hlediska nerealizovatelných žádostí nelze počítat se skutečným naplněním jejich účelu,
tj . s předáním cizince do dožádaného státu .
Proto tyto intervenující proměnné nelze, jak
učinil krajský soud, ani zahrnout do výpočtu
pravděpodobnosti praktického předání žadatele o mezinárodní ochranu dle nařízení
Dublin III .
[35] Práce se statistikou je o to problematičtější, že tato čísla vypovídají o velké
migrační vlně roku 2015, která, jak obecně
známo, nemá v historii několika posledních
dekád v Evropě paralelu . Je obecně známou
skutečností, že počty uprchlíků v průběhu
roku 2015 se dramaticky měnily, což souviselo se změnami počasí, ročního období
a reálnou možností dostat se přes nejčastěji
překračovanou řecko-tureckou hranici, respektive přes další hranice směrem do střední Evropy . Zatímco jeden měsíc byla záchytná centra v Maďarsku přeplněna a možnost
realizace přemístění cizinců byla vskutku
malá, následující měsíc se situace mohla zcela
proměnit . Z údajů o počtu žádostí o předání
žadatelů o mezinárodní ochranu za poslední
měsíce a počtu v tomto období realizovaných
transferů nelze proto bez dalšího zjistit pravděpodobnost předání cizince, a to ani tehdy,
měl-li být cizinec předán do Maďarska v relativně krátké lhůtě, jak je tomu v případě
žalobce (nejpozději do 22 dnů od data vydání rozhodnutí, tj . do 7 . 11 . 2015) . Statistické
údaje za rok 2015 je proto nutné považovat
spíše za určité indikátory příštího vývoje než
za důkazy o tom, jak úspěšné bude předávání
žadatelů o mezinárodní ochranu v dalším, byť
bezprostředně navazujícím období .
[35] Práce se statistikou je o to problematičtější, že tato čísla vypovídají o velké
migrační vlně roku 2015, která, jak obecně
známo, nemá v historii několika posledních
dekád v Evropě paralelu . Je obecně známou
skutečností, že počty uprchlíků v průběhu
roku 2015 se dramaticky měnily, což souviselo se změnami počasí, ročního období
a reálnou možností dostat se přes nejčastěji
překračovanou řecko-tureckou hranici, respektive přes další hranice směrem do střední Evropy . Zatímco jeden měsíc byla záchytná centra v Maďarsku přeplněna a možnost
realizace přemístění cizinců byla vskutku
malá, následující měsíc se situace mohla zcela
proměnit . Z údajů o počtu žádostí o předání
žadatelů o mezinárodní ochranu za poslední
měsíce a počtu v tomto období realizovaných
transferů nelze proto bez dalšího zjistit pravděpodobnost předání cizince, a to ani tehdy,
měl-li být cizinec předán do Maďarska v relativně krátké lhůtě, jak je tomu v případě
žalobce (nejpozději do 22 dnů od data vydání rozhodnutí, tj . do 7 . 11 . 2015) . Statistické
údaje za rok 2015 je proto nutné považovat
spíše za určité indikátory příštího vývoje než
za důkazy o tom, jak úspěšné bude předávání
žadatelů o mezinárodní ochranu v dalším, byť
bezprostředně navazujícím období .
[36] Jak správně uvádí stěžovatelka, pokud by ze statistik o předávání cizinců za poslední období vyplynulo, že úspěšnost předání byla rovna nule, nelze bez dalšího uzavřít,
že i v dalším období neexistuje rozumná šance na realizaci účelu zajištění, tedy předání
cizince do Maďarska . Právě k takovémuto závěru ovšem krajský soud míří . Na základě takového výkladu statistických údajů by stěžovatelka musela navždy rezignovat na plnění
svých zákonných úkolů, neboť v návaznosti
na první období s „nulovou úspěšností “ předání by paušálně bylo vyloučené jakékoliv budoucí zajišťování cizinců za účelem jejich předání (srov . přiměřeně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16 . 3 . 2016, čj . 3 Azs
283/2015-62) . Případné vyprázdnění právního institutu zajištění za účelem předání žadatele o mezinárodní ochranu do státu, který je
příslušný o jeho žádosti rozhodnout, by zcela
jistě neprospělo ani dalšímu použití nařízení
Dublin III v praxi .
[36] Jak správně uvádí stěžovatelka, pokud by ze statistik o předávání cizinců za poslední období vyplynulo, že úspěšnost předání byla rovna nule, nelze bez dalšího uzavřít,
že i v dalším období neexistuje rozumná šance na realizaci účelu zajištění, tedy předání
cizince do Maďarska . Právě k takovémuto závěru ovšem krajský soud míří . Na základě takového výkladu statistických údajů by stěžovatelka musela navždy rezignovat na plnění
svých zákonných úkolů, neboť v návaznosti
na první období s „nulovou úspěšností “ předání by paušálně bylo vyloučené jakékoliv budoucí zajišťování cizinců za účelem jejich předání (srov . přiměřeně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16 . 3 . 2016, čj . 3 Azs
283/2015-62) . Případné vyprázdnění právního institutu zajištění za účelem předání žadatele o mezinárodní ochranu do státu, který je
příslušný o jeho žádosti rozhodnout, by zcela
jistě neprospělo ani dalšímu použití nařízení
Dublin III v praxi .
[37] Nejvyšší správní soud tedy opakuje,
že práce se statistickými údaji vyžaduje opatrnost a pečlivost . Vždy je třeba zkoumat, nakolik jsou vnesená data relevantním obrazem
skutečnosti, je třeba si zvolit vhodnou metodu jejich zkoumání a nakonec se při výkladu
výsledků neuchýlit k jejich nepřípustnému
zjednodušení . Statistika jako výpověď o reáliích vnějšího světa jinak ztrácí jak na přesnosti, tak na přesvědčivosti . Právě uvedené
nemá vést k rezignaci na používání statistiky
jako relevantního důkazu, ale k jeho používání racionálním způsobem . Ke statistickým
údajům o vývoji předávání cizinců dle nařízení Dublin III by vždy měly přistoupit další
skutečnosti, a to zejména jiné než statistické
prokázání aktuálních systémových překážek
předání cizinců na straně dožadujícího či dožádaného státu (např . zavalení a paralyzace
příslušných orgánů z důvodu množství probíhajících řízení) . Nabízí se i použití oficiálních
zpráv Evropské unie či vyjádření dotčeného
státu k praxi provádění nařízení Dublin III .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
POZNÁMKY:
POZNÁMKY:
Asjad M . proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kra- je, Odboru cizinecké policie, o prodloužení doby zajištění cizince .