10 Azs 84/2020- 24 - text
10 Azs 84/2020 - 26 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. A. I., zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2019, čj. CPR 32147-9/ČJ-2018-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, čj. 4 A 77/2019-32,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. povahu a závažnost dotčeného veřejného zájmu,
2. délku pobytu cizince v hostitelském státě,
3. dobu, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby,
4. rodinnou situaci cizince,
5. počet dětí a jejich věk,
6. rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen,
7. rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát,
8. „imigrační historii “ dotčené osoby a
9. věk a zdravotní stav cizince. [14] Již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně je přiměřenost zásahu dostatečně odůvodněna, a to zejména na str. 9 až 13, kde správní orgán I. stupně detailně rozvedl, jaký soukromý a rodinný život stěžovatel vede, jak dlouho se nachází v ČR apod. a proč v tomto případě převáží zájem na ochraně veřejného pořádku. Správní orgán I. stupně se podrobně zabýval výše nastolenými kritérii; jeho rozhodnutí tak výše uvedeným požadavkům plně dostálo. [15] Jak vyplývá z § 174a zákona o pobytu cizinců, zákonodárce v demonstrativním výčtu skutečností, které musí správní orgán při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí zohlednit, zakotvil v prvé řadě závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince. Intenzita narušení právem chráněných hodnot hostitelského státu je tedy kritériem, které se při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí musí brát v potaz především. V rozsudku ze dne 19. 10. 2016, čj. 2 Azs 147/2016-30, NSS uvedl, že „…se žalobce dopustil natolik závažného protiprávního jednání, že nelze ani výše popsaný zásah do jeho soukromého a rodinného života, resp. i rodinného života jeho manželky a dětí, považovat za nepřiměřený (…). Stěžovatel si měl a mohl být při páchání natolik závažného úmyslného trestného činu vědom veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení předmětné trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i rovině zákona o pobytu cizinců (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97). Žije-li na území státu, jehož není občanem, musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům tohoto státu, jehož se dopustí, může mít s velkou pravděpodobností za následek, že daný stát ukončí právo stěžovatele na jeho území pobývat. Stěžovatel tak mohl a měl předpokládat, že svým jednáním vystaví obtížím spojeným s ukončením svého kvalifikovaného pobytového režimu v České republice vedle sebe sama i své rodinné příslušníky, a o to více se měl zavrženíhodného jednání vyvarovat“. [16] NSS se ztotožňuje s hodnocením přiměřenosti rozhodnutí z hlediska zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života provedeným správními orgány i městským soudem. Stěžovatel má v ČR manželku a dceru. Na základě šetření učiněných správním orgánem I. stupně lze předpokládat, že jeho vyhoštění bude zásahem do jeho rodinného života zejména s ohledem na jeho dceru, se kterou se pravidelně vídá. Zároveň však, jak již bylo vysvětleno výše, rozhodně nebyla stěžovatelem páchaná trestná činnost jednorázovým přestoupením zákona, ale dlouhodobým vědomým porušováním trestních předpisů a zájmů státu. Stěžovatel si v době páchání trestné činnosti měl být vědom následků svého jednání, a to i s ohledem na to, že byl za svou činnost opakovaně pravomocně shledán vinným. Stěžovatel páchal závažnou trestnou činnost a během svého pobytu v ČR si zjevně vytvořil zásadní vazby zejména v oblasti drogové kriminality. Jak dovodil NSS ve shora citovaném rozsudku čj. 2 Azs 147/2016-30, stěžovatel musel počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti právem chráněným zájmům ČR může vést k ukončení jeho pobytového oprávnění, případně k jeho vyhoštění, a měl počítat s tím, že svým jednáním vystaví obtížím nejen sebe, ale i své rodinné příslušníky. Přesto proti veřejnému pořádku opakovaně, úmyslně a soustavně jednal. K určitému zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele samozřejmě může dojít, neboť v ČR žije jeho dcera, která je v péči matky. Na výživu své dcery stěžovatel řádně přispívá a projevuje o ni starost, ale nad tímto zájmem převažuje zájem na zachování veřejného pořádku, který již stěžovatel svým opakovaným jednáním zvlášť závažným způsobem narušil. Za této situace žalovaná správně uzavřela, že zásah do jeho soukromého a rodinného života není nepřiměřený veřejnému zájmu na ochraně veřejného pořádku. IV. Závěr a náklady řízení [17] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl. [18] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. června 2020
Ondřej Mrákota předseda senátu