Opomenutí pracovníků kontrolního orgánu předložit služební průkaz či pověření k provedení kontroly dle $ 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, nemění nic na skutečnosti, že taková kontrola byla platně zahájena, pokud kontrolovaná 2x4 osoba předložení průkazu či pověření nepožaduje, neboť nemá žádné pochybnosti o tom, že skutečně jde o pracovníky kontrolního orgánu oprávněné k provedení kontroly.
C.) V předmětné věci žalobce nepopírá, že jeho pracovník nevpustil veterinární in- spektory do objektu kontrolovaného provo- zu, neboť se řídil příkazem jednatele a jediné- ho společníka žalobce, že do objektu nesmí být nikdo vpuštěn v jeho nepřítomnosti. Spor- nou skutečností je, zda veterinární inspektoři oznámili kontrolované osobě zahájení kontroly a zda při zahájení kontroly předložili služební průkaz či pověření k provedení kontroly. Soud především konstatuje, že zákon o státní kontrole a tím spíše ani veterinární zákon nevyžadují fyzickou přítomnost statu- tárního orgánu nebo člena statutárního orgá- nu kontrolované osoby při provedení kontro- ly.
Je zřejmé, že takovou právní úpravou by 232 byl v řadě případů, mezi něž patří i výkon státního veterinárního dozoru, zmařen účel kontroly. V tomto ohledu soud odkazuje na ustálenou judikaturu správních soudů, ze- jména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2006, čj. 8 As 12/2005-51, publikovaný pod č. 865/2006 Sb. NSS. Podle názoru Nejvyššího správního soudu vyjádře- ném v citovaném rozsudku směřuje povin- nost kontrolních pracovníků oznámit kontro- lované osobě zahájení kontroly dle $ 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole k možnosti kontrolované osoby bránit svá práva v průbě- hu kontroly.
Kontrolní pracovníci jsou tudíž podle Nejvyššího správního soudu povinni oznámit zahájení kontroly statutárnímu orgá- nu kontrolované osoby, je-li přítomen, v opačném případě jiné odpovědné osobě. Není tudíž možné, aby kontrolní pracovník jednal např. s osobou, u níž je sporné, zda je vůbec zaměstnancem kontrolované osoby, nebo aby prováděl kontrolu bez jakékoli sou- činnosti s kontrolovaným subjektem. V předmětné věci veterinární inspektoři tuto povinnost dodrželi, neboť je nepochyb- né, že oznámili zahájení kontroly odpovědné osobě žalobce, kterou je ředitel společnosti.
Ustanovení $ 12 odst. 2 písm. a) zákona o stát- ní kontrole nelze interpretovat tak, že by kon- trolní pracovníci museli odpovědné osobě doslovně sdělit, že „se zahajuje státní kontro- la“, Podstatné je, že veterinární inspektoři se dožadovali vstupu do objektu provozovny ža- lobce a předložení příslušných dokladů za účelem výkonu státního veterinárního dozo- ru. Tím dali zahájení kontroly odpovědné oso- bě žalobce jasně najevo. Pracovník žalobce ne- měl v tomto ohledu žádné pochybnosti, což potvrzuje i skutečnost, že předložil požadova- né doklady a že kontrola dokladů proběhla.
Povinnost kontrolních pracovníků před- ložit pověření k provedení kontroly, jež rov- něž vyplývá z $ 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole, je třeba interpretovat v sou- ladu se zvláštním právním předpisem, jímž je v daném případě veterinární zákon. Soud se plně ztotožňuje se žalovaným, že ustanovení veterinárního zákona o výkonu státního vete- rinárního dozoru jsou v poměru speciality u ——————————=— 7 k obecné procesní úpravě stanovené záko- nem o státní kontrole (viz též $ 8 odst. 2 zá- kona o státní kontrole).
Ustanovení $ 53 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona hovoří o vete- rinárních inspektorech jako o úředních vete- rinárních lékařích orgánů veterinární správy pověřených výkonem státního veterinárního dozoru. Z dikce tohoto ustanovení i ze smys- lu a účelu státního veterinárního dozoru právě zejména v oblasti výroby a zpracování masa, který se podle veterinárního zákona provádí soustavně, vyplývá, že v daném případě jsou ve- terinární inspektoři pověřováni k výkonu stát ního veterinárního dozoru obecně, a že tudíž nemusí předkládat zvláštní pověření ke každé jednotlivé kontrole.
Obecné oprávnění k výko- nu státního veterinárního dozoru pak veterinár- ní inspektoři osvědčují ve smyslu $ 53 odst. 2 písm. c) veterinárního zákona služebním prů- kazem. To samozřejmě na druhou stranu ne- znamená, že by výběr kontrolovaných objektů a osob mohl být výsledkem libovůle veterinár- ních inspektorů nebo že by státní veterinární dozor mohli provádět šikanózním způsobem. Ze skutkové podstaty v předmětné věci však v žádném případě nevyplývá, že by k takovému jednání v daném případě docházelo.
Obecně stanovená povinnost předložit pověření k provedení kontroly ve smyslu $ 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole tedy podle názoru soudu pro oblast státního veterinárního dozoru znamená, že veterinár- ní inspektoři jsou povinni vykázat se při pro- vádění kontroly služebním průkazem, jenž je- jich oprávnění k výkonu tohoto dozoru plně osvědčuje. Soud souhlasí s žalobcem, že vete- rinární inspektoři jsou povinni tak učiniti bez vyzvání na počátku kontroly. V daném přípa- dě je sporné, zda tak skutečně učinili.
Bylo by jistě vhodné, aby splnění této povinnosti bylo zaznamenáno v kontrolním protokolu. Na druhou stranu soud souhlasí s žalovaným, že takový údaj nepatří mezi obligatorní náleži- tosti kontrolního protokolu. Soud má za to, že i kdyby inspektoři tuto svou povinnost nesplnili, nemělo by takové pochybení za následek nicotnost zahájení kontroly, jak tvrdí žalobce. Nicotnost rozhod- nutí či jiného úkonu správního orgánu nastá- vá podle teorie správního práva i judikatury správních soudů ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí vydá nebo jiný úkon provede absolutně věcně nepříslušný orgán, nebo je zde jiná závažná vada, jež má za následek nu- litu, tedy neexistenci tohoto rozhodnutí ne- bo úkonu správního orgánu, k níž soud při- hlíží z úřední povinnosti.
V předmětné včci se o takovou vadu nejedná. Z tohoto hlediska je podstatné, že v daném případě kontrolu prováděli k tomu oprávnění veterinární in- spektoři, jejichž jména a služební kódy jsou zaznamenány v kontrolním protokolu pode- psaném odpovědnou osobou žalobce. Ředi- tel společnosti neměl žádné pochybnosti o tom, že se jedná o kontrolní pracovníky oprávněné k provedení kontroly, což vyplývá nejen z častého provádění veterinárních kon- trol v předmětné provozovně, ale zejména ze skutečnosti, že ředitel společnosti předložil veterinárním inspektorům požadované do- klady a že nevyjádřil žádné pochybnosti o je- jich oprávnění k provedení kontroly.
Vstup do provozovny byl veterinárním inspekto- rům odepřen z důvodu nepřítomnosti jedna- tele a společníka žalobce, což samozřejmě ne- ní, jak již bylo vysvětleno, legitimní důvod. Pokud by odpovědná osoba žalobce požado- vala předložení služebních průkazů veterí- nárních inspektorů, byla by samozřejmě oprávněna jejich vstupu do provozovny za- bránit v případě, že by se služebním průka- zem neprokázali. K tomu však v daném pří- padě nedošlo a protiprávní jednání žalobce nemá s eventuálním nepředložením služeb- ních průkazů žádnou souvislost.
Soud tedy uzavírá, že za daných skutkových okolností by ani případné formální pochybení veterinárních inspektorů v podobě nepředlo- žení služebních průkazů nemohlo nic změnit na skutečnosti, že veterinární kontrola byla v daném případě zahájena a že v rámci této kontroly se žalobce dopustil protiprávního jed- . nání, když odmítl veterinární inspektory vpus- tit do provozu, jež měl být předmětem kontro- ly. Tímto jednáním žalobce zmařil výkon státního veterinárního dozoru, a tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle $ 72 odst. 1 písm. c) bodu 5 veterinárního zákona.
233 1088 1088 Správní řízení: nevrácení věci k dalšímu řízení k $ 59 odst. 2 a 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)» k $ 41 odst. 1 písm. d) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)** Skutečnost, že opatření k nápravě uložené správním orgánem prvního stupně již bylo realizováno, nemůže být důvodem pro to, aby odvolací orgán - vyhovíli od- volání opomenutého účastníka řízení - nevrátil věc k dalšímu řízení správnímu or- gánu prvního stupně.
Společnost s ručením omezeným J. proti Státní veterinární správě České republiky o ulo-