11 Tcu 1/2025-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky I. M., rozsudkem Zemského soudu v Ingolstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 1 J KLs 12 Js 6118/21 jug., který nabyl právní moci dne 31. 3. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Ingolstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 1 J KLs 12 Js 6118/21 jug., který nabyl právní moci dne 31. 3. 2022, byla I. M. (dále též jen „odsouzená“) uznána vinnou trestným činem napomáhání ke třem případům braní rukojmí ve vícečinném souběhu, vždy v jednočinném souběhu s trestným činem nebezpečného ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 2 a č. 4, § 230, § 239b odst. 1, § 27, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku (StGB), za což byla odsouzena k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Ingolstadtu se odsouzená I. M. shora uvedené trestné činnosti násilného charakteru dopustila v podstatě tím, že:
v období od prosince 2020 do 15. 4. 2021 obžalovaný V. M. a další osoba v oblasti XY za účelem zisku prodávali marihuanu a kokain, přičemž od března 2021 si ukryli nejméně dva kilogramy marihuany a 200 gramů kokainu ve sklepní kóji odděleně stíhaného W., který za to obdržel odměnu 50 EUR, když drogy byly uloženy v černém kufru a uzamykatelné tašce Penny. Když si obžalovaný V. M. chtěl dne 15. 4. 2021 kolem 19:20 hodin v přítomnosti poškozeného W. drogy vyzvednout, všiml si, že již nejsou ukryty na popsaném místě. Za účelem zjištění, kde se narkotika nacházejí, se obžalovaný V. M. nejprve zmocnil poškozeného W. a proti jeho vůli jej bil a násilně odvezl do jeho bytu na adrese XY, XY, který obývali mimo jiné obžalovaný a I. M. Tam obžalovaný V. M. nejméně jednou bodl poškozeného W. do pravého lýtka kuchyňským nožem, který mu za tímto účelem podala I. M., která byla v bytě rovněž přítomna. Po opakovaném bití ze strany obžalovaného V. M., který rovněž vyhrožoval poškozenému W. zabitím, poškozený W. nakonec uvedl, že o drogách věděli i poškození K. a F.
Obžalovaný V. M. se poté kolem 20:30 hod. vydal do bytu svědka D. na adrese XY, XY, kde v té době pobýval poškozený K., přičemž poškozený W. ho doprovázel. Tam obžalovaný V. M. ve vědomé a záměrné spolupráci s dalšími dvěma přivolanými spoluobžalovanými společně bili poškozené K. a W. pěstmi a gumovým kolíkem. Poškozený W. byl nakonec jedním ze spoluobžalovaných vyveden před byt na adrese XY, XY, kde jej tento jednou udeřil pěstí do obličeje a několikrát kopl nohou. Poté obžalovaný V. M. a další dva spoluobžalovaní poškozené W. a K. proti jejich vůli odvezli ve vozidle tov. zn. Mercedes, registrační značky XY, odděleně stíhaného E. B., do bytu na adrese XY v XY, přičemž odděleně stíhaný E. B., který v průběhu trestného činu čekal před dveřmi bytu svědka D., toto vozidlo s plným vědomím předchozího trestného činu řídil. V bytě obžalovaných E. a V. M. se poškození W. a K. museli nejprve svléknout do spodního prádla, načež byli svázáni. Poté obžalovaný V. M. s dalším spoluobžalovaným v souladu se společným plánem trestného činu, ve vědomé a záměrné spolupráci s odděleně stíhaným E. B., několikrát udeřili poškozené W. a K. pěstmi, přičemž obžalovaný V. M. také několikrát bodl poškozené do nohou dalším kuchyňským nožem, který mu opět podala I. M., která byla stále přítomna v bytě, aby je přiměli prozradit, co vědí o odcizených drogách. Obžalovaný V. M. dále již vážně zraněným poškozeným K. a W. vyhrožoval smrtí, pokud neřeknou, kde se drogy nacházejí. Kromě toho V. M. poškozeným opakovaně řekl, že zabije jejich rodiny, přičemž jeden ze spoluobžalovaných na podporu těchto výhrůžek celou dobu držel v ruce nůž.
Poté, co odděleně stíhaný B. E. a jeden ze spoluobžalovaných opustili byt na adrese XY v XY, dorazil další poškozený F., kterého obžalovaný V. M. na adresu XY v XY vylákal lstí. Jeho jméno uvedli poškození W. a K. v důsledku výhrůžek, bodnutí a úderů ze strany zúčastněných. Tam ho vyzvedl obžalovaný V. M. a odvezl ho do XY, XY, kde mu tento obžalovaný nastříkal do obličeje pepřový sprej, odvedl ho také do bytu a svázal ho, přičemž mu vyhrožoval, že pokud bude křičet, bodne ho do břicha. Obžalovaný V. M. poté v souladu se společným plánem trestného činu, ve vědomé a záměrné součinnosti s dalším spoluobžalovaným dvakrát bodl poškozeného F. kuchyňským nožem s délkou čepele cca 25 cm, který mu za tímto účelem podala I. M., přičemž jedno bodnutí zasáhlo poškozeného do levého lýtka. V. M. přitom ve vědomé a úmyslné součinnosti s dalším ze spoluobžalovaných vyhrožoval všem třem poškozeným, že je zabije, pokud neprozradí, kde se nachází drogy. Nakonec v důsledku výhrůžek, úderů a bodnutí nožem tři poškození uvedli, že o ztracených drogách věděl i svědek M.
Dne 16. 4. 2021 kolem 03:00 hodin ráno byli poškození F. a W. propuštěni. Poškozený K. byl však proti své vůli držen v bytě obžalovaného V. až do 14:00 hodin dne 16. 4. 2021. V důsledku tohoto činu a jak obžalovaný V. předpokládal a v každém případě vědomě akceptoval, utrpěl poškozený F. bolesti a bodnou ránu na levém lýtku, dále dušnost v důsledku použití pepřového spreje, jakož i několik hematomů a otoky obličeje, krvácení do levého oka, několik povrchových poranění kůže na rukou, tři bodné rány na nohou, hematomy kolem obou očí a krvácení do očí, podkožní krvácení v oblasti levého kyčle a předloktí, pět kožních defektů na levé noze, kožní defekt na pravé noze a poruchy citlivosti na levé noze.
3. Dne 7. 1. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Ingolstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 1 J KLs 12 Js 6118/21 jug., který nabyl právní moci dne 31. 3. 2022, ve vztahu k osobě I. M. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že I. M. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů dne 5. 5. 2022 (viz č. l. 15 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a se zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaných ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že odsouzená byla účastníkem na dokonaném trestném činu, když jinému svojí pomocí usnadnila spáchání trestného činu spočívajícího jednak v nucení jiné osoby násilím a pohrůžkou násilí, za současného užití zbraně k tomu, aby tato osoba něco konala, dále v úmyslném ublížení na zdraví jinému ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku (ježto jednání pachatele, kterému odsouzená svým jednáním poskytla aktivní pomoc, vedlo u jednotlivých poškozených osob k poruše zdraví, která jim znesnadňovala obvyklý způsob života po dobu delší než sedm kalendářních dnů a jejich stav vyžadoval lékařské ošetření), jakož i v neoprávněném bránění jinému užívat osobní svobody v úmyslu usnadnit tím jiný trestný čin. Předmětného jednání se navíc odsouzená dopustila jako členka organizované skupiny celkem třemi dílčími útoky, které však z pohledu hmotného práva tvoří jeden skutek, a tedy jeden trestný čin, neboť tyto jednotlivé dílčí útoky byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně lidského zdraví, svobody rozhodování a svobody pohybu, které odsouzená svým úmyslným jednáním opakovaně porušila, a to v rámci jediného dne. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je vedle způsobu provedení činu a jeho charakteru současně zvyšována tím, že svým jednáním souběžně naplnila zákonné znaky skutkových podstat více závažných úmyslných trestných činů násilného charakteru. Přehlédnout nelze ani její trestní minulost, neboť v letech 2006 a 2011 byla celkem dvakrát pravomocně odsouzena na území Spolkové republiky Německo, byť pro trestnou činnost jiného charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzené k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, když ani předchozí pravomocné odsouzení této nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzené byla za jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Zemského soudu v Ingolstadtu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a čtyř měsíců. Za tohoto stavu, zejména s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestných činů, jimiž byla uznán vinnou, jakož i druhu a výši pravomocně uloženého trestu, tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení I. M. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzené zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu