U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 17. srpna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. H., rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürthu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 1 Kls 352 Js 9809/94, a to pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství v ideálním souběhu s nedovoleným dovozem omamných látek v nemalém množství a v ideálním souběhu s nedovoleným dovozem zakázané věci a nedovoleným přenecháním zakázané věci jinému podle § 25 odst. 2, § 52, § 53, § 45 odst. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona Spolkové republiky Německo o omamných látkách, § 1 odst. 1, § 37 odst. 1 č. 1c, § 53 odst. 3 č. 3 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 3 (tří) měsíců.
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürthu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 1. 2. 1995, byl L. H. uznán vinným trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství v ideálním souběhu s nedovoleným dovozem omamných látek v nemalém množství a v ideálním souběhu s nedovoleným dovozem zakázané věci a nedovoleným přenecháním zakázané věci jinému podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se L. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že v období od října 1993 do 21. 3. 1994 na území Spolkové republiky Německo společně s dalšími osobami kontaktoval zájemce o odběr drogy - kokainu, a to utajeného policistu, kterému opakovaně nabízel větší množství kokainu a jemuž na základě toho také dne 15. 12. 1993 předal vzorky této drogy v množství nejméně 97,84 g a současně mu předal i vystřelovací kuličkové pero s 50 náboji ráže 22, tlumič a přístroj k odstraňování nábojnic. Přitom i poté pokračoval v telefonických kontaktech s tímto utajeným policistou a nabízel mu opatření dalších větších dodávek kokainu. Za tím účelem mu předal na zkoušku dalších 0,4 g kokainu a nabídl mu dodání nejméně 250 g za cenu 95 DM za 1 g. Dne 10. 2. 1994 přislíbil dodávku kokainu v množství nejméně 2,25 kg za cenu 90 DM za 1 g. Dne 21. 3. 1994 pak odsouzený H. přicestoval se dvěma balíčky kokainu o váze 295,39 g s 87% obsahem kokainhydrochloridu, a to přes hraniční přechod N. do S. r. N., přičemž kokain měl předat utajenému policistovi a měl za to obdržet odměnu 5 DM za jeden předaný gram kokainu. Přitom byl zadržen orgány policie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. H. ve více případech, ve větším množství a pro finanční prospěch obchodoval s omamnými látkami, přičemž zprostředkovával jejich dovoz k prodeji do Spolkové republiky Německo. Dopustil se trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
S ohledem na povahu a závažnost předmětné trestné činnosti Nejvyšší soud shledal podaný návrh důvodným i za situace, kdy v posuzované věci od odsouzení cizozemským soudem uplynula již poměrně delší doba (více jak deset let). Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že u odsouzeného L. H. se jedná o závažnou drogovou kriminalitu, a proto i přes delší časový odstup trvá zájem na evidenci takového odsouzení v Rejstříku trestů. Nejvyšší soud přitom nepokládá za překážku zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem ani zjištění, že ke spáchání posuzované trestné činnosti došlo ještě před 1. 1. 1995, tj. před účinností zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů. V tomto směru lze odkázat na právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 265/2003 (uveřejněno pod č. T 662., sešit. č. 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného v nakladatelství C. H. Beck), podle něhož pro zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 2 zákona je rozhodující, zda zaznamenávané rozhodnutí bylo vydáno (učiněno) a nabylo právní moci po účinnosti tohoto zákona, tj. po 1. 1. 1995. V posuzované věci tato podmínka evidentně splněna byla, neboť zapisované rozhodnutí cizozemského soudu je ze dne 1. 2. 1995 a téhož dne nabylo právní moci. Z hlediska povahy, významu a právních důsledků rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů není přitom relevantní, zda ke spáchání trestné činnosti případně došlo i před 1. 1. 1995. Rozhodující je zjištění, že k odsouzení českého státního příslušníka došlo již za účinnosti zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík