11 Tcu 101/2024-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. T., rozsudkem Okresního soudu v Öhringenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 Ls 46 Js 978/21, který nabyl právní moci téhož dne, při zahrnutí trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 27 Ds 303 Js 12307/21, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 27 Ds 303 Js 12307/21, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, byl T. T. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 1 a 2, č. 1, č. 2, č. 3, § 303 odst. 1, § 303c a § 52 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Regensburgu se T. T. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 6. 8. 2020 kolem 07:08 hod. ve vědomé a úmyslné spolupráci s dalšími nejméně dvěma neznámými pachateli v souladu s jejich společným plánem trestné činnosti úmyslně a záměrně vnikl do obchodních prostor autosalonu XY, XY, a to tak, že se do těchto obchodních prostor s ostatními pachateli dostali přes přízemní okno na zadní straně budovy tím, že vypáčili plastikový rám tohoto okna, načež odsouzený a další neznámí pachatelé získali přes salon a další mezidveře přístup do prostoru dílny, kde v účtárně pomocí pájky násilně otevřeli stojící trezor a odcizili z něj finanční hotovost v celkové výši 23.381,12 EUR, aby si ji ponechali pro sebe, ačkoliv věděli, že na to nemají právo. Dále odcizili z neuzamčené skříňky a neuzamčené kasičky na pití hotovost ve výši cca 40,00 EUR a centrální klíč v hodnotě cca 50,00 EUR, aby si tyto věci ponechali pro sebe, aniž by na ně měli nárok, čehož si byli vědomi. Celkem tak odsouzený a další dosud neznámí pachatelé odcizili hotovost a jeden klíč v celkové hodnotě cca 23.471,12 EUR, přičemž jejich jednáním vznikla na venkovním okně a trezoru majetková škoda v celkové výši cca 5.510,17 EUR. Útěk pachatelů s kořistí se pak uskutečnil přes dvojité dveře autosalonu.
3. Následně byl T. T. rozsudkem Okresního soudu v Öhringenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 Ls 46 Js 978/21, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, č. 2, č. 3, § 55, § 73, § 73c německého trestního zákoníku (StGB). Za to byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pěti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 27 Ds 303 Js 12307/21, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 1 a 2, č. 1, č. 2, č. 3, § 303 odst. 1, § 303c a § 52 německého trestního zákoníku (StGB).
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Öhringenu se T. T. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
se rozhodl, že opakovaným pácháním krádeží získá podstatný zdroj příjmů v určité výši a délce trvání, načež v rámci realizace tohoto rozhodnutí si v době od 12:30 hod. dne 14. 12. 2019 do 06:30 hod. dne 16. 12. 2019 násilím zajistil přístup do autosalonu XY, v XY, a to tak, že vypáčil okno do místnosti pro likvidaci odpadu na zadní straně budovy, které bylo zakryto kontejnerem, a přes něj vnikl do autosalonu. V autosalonu pak odsouzený vstoupil do dílny, odtud do skladu dílů, poté do prodejní místnosti, a nakonec do místnosti s trezorem, přičemž vypáčil také dveře z dílny do skladu dílů a dveře ze skladu dílů do prodejní místnosti. V místnosti s trezorem pomocí svářečky z dílny udělal do jednoho trezoru otvor velikosti pěsti a vyndal pokladnu, kterou vypáčil a vzal z ní 1.759,- EUR, které odcizil pro svou vlastní potřebu. Naproti tomu jeho pokus o otevření dalších dvou trezorů byl neúspěšný.
5. Dne 31. 10. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Öhringenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 Ls 46 Js 978/21, který nabyl právní moci téhož dne, při zahrnutí trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 27 Ds 303 Js 12307/21, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, jenž byl citovaným rozsudkem Okresního soudu v Öhringenu sp. zn. 3 Ls 46 Js 978/21 v rámci ukládaného souhrnného trestu zrušen, ve vztahu k osobě odsouzeného T. T. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
9. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. T. je občanem České republiky, který byl v obou případech odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž daná odsouzení byla notifikována českému Rejstříku trestů shodně již dne 9. 8. 2022 (viz č. l. 5 a 16 spisu). Předmětná odsouzení se navíc týkají skutků, které v obou případech vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to v případě rozsudku Okresního soudu v Regensburgu ze dne 6.
12. 2021, sp. zn. 27 Ds 303 Js 12307/21, přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem poškození věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený společným jednáním s dalšími osobami jednak přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000,- Kč]. Současně tímto svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. V případě rozsudku Okresního soudu v Öhringenu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 Ls 46 Js 978/21, by pak jednání odsouzeného bylo podle české právní úpravy posouzeno jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč].
10. Oboustranná trestnost jednání popsaných ve výrokové části rozsudku obou německých soudů je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání v obou shora popsaných případech dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený výše uvedeného jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudky Okresního soudu v Regensburgu ze dne 6.
12. 2021 a Okresního soudu v Öhringenu ze dne 18. 1. 2022, dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 15. 12. 2017 pravomocně odsouzen rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, sp. zn. 37 Hv 151/17p, mimo jiné za trestný čin krádeže po neoprávněném vniknutí do majetku podle § 15, § 127, § 128 odst. 1 bod 5 a § 129 odst. 1 bod 1, 2 a 3 rakouského trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, když ve vztahu k tomuto odsouzení rakouským soudem (tj. soudem jiného členského státu Evropské unie) bylo následně usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.
11. 2021, sp. zn. 11 Tcu 134/2021, rozhodnuto podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, tak, že se na toto odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
11. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout četnost jednotlivých skutků, jimiž se odsouzený během relativně krátkého období opakovaně dopustil majetkově motivované trestné činnosti, dále celkovou výši jím fakticky způsobené škody [která v případě odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu více než pětinásobně přesáhla minimální hranici škody větší ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, a více než třináctinásobně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu poškození věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku], jakož i skutečnost, že svým jednáním popsaným v rozsudku Okresního soudu v Regensburgu souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1997 až 2011 byl na území České republiky celkem čtyřikrát trestně stíhán a odsouzen, a to výhradně pro trestnou činnost stejného charakteru, byť je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba (částečně) hledět tak, jako by nebyl odsouzen.
Vyjma České republiky však byl T. T. v letech 2015 a 2017 dvakrát pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo a v Rakouské republice (vyjma výše citovaných rozsudků Okresního soudu v Regensburgu ze dne 6. 12. 2021 a Okresního soudu v Öhringenu ze dne 18. 1. 2022, jenž jsou předmětem tohoto rozhodnutí), a to opět výhradně za trestnou činnost majetkového charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
12. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Öhringenu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 Ls 46 Js 978/21 (při zahrnutí trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. 27 Ds 303 Js 12307/21), uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a pěti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. T. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru přitom Nejvyšší soud dospěl i přes určitý časový odstup od spáchání dotčeného jednání, neboť pominout nelze zejména charakter trestné činnosti odsouzeného, četnost jím spáchaných skutků, jimiž (zčásti) souběžně naplnil zákonné znaky více trestných činů, jakož ani celkovou výši jím způsobené škody či druh a výměru ukládaného trestu.
13. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu