U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky A. S., roz. D., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. KLs 5 Js 4324/98, a to pro trestné činy krádeže a loupežného vydírání s počítačovým podvodem podle § 25 odst. 2, § 52, § 242 odst. 1, § 249 odst. 1, § 255 a § 263a odst. 1 německého trestního zákona k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 3. 1999, byla A. D. uznána vinnou trestnými činy krádeže a loupežného vydírání s počítačovým podvodem podle § 25 odst. 2, § 52, § 242 odst. 1, § 249 odst. 1, § 255 a § 263a odst. 1 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 7. 2. 1998 v Ch. nabídla sexuální služby poškozenému A. F., dovedla ho do svého bytu, kde za součinnosti s dalšími osobami mu odcizili peněženku s částkou nejméně 30 DM na hotovosti, dále koženou bundu v hodnotě 350 DM a platební kartu k jeho žirovému kontu. Poté pod pohrůžkou poškození jeho auta jim poškozený sdělil číslo PIN a odsouzená na základě toho odjela do Spolkové republiky Německo, kde v peněžním automatu v obci W. provedla dva výběry z účtu poškozeného ve výši 900 DM a 1000 DM.
Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla pravomocně odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle § 247 tr. zák., vydírání podle § 235 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila podle předem promýšleného plánu závažné majetkové trestné činnosti, spáchala několik trestných činů a způsobila poměrně vysokou škodu na cizím majetku. Přitom jednala v součinnosti s dalšími osobami. Nelze přehlédnout ani vlastní způsob provedení činu, jakož i to, že provedla opakovaný výběr z vkladu poškozeného prostřednictvím odcizené platební karty.
Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík