11 Tcu 104/2024-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. V., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 507 Hv 34/21s, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 507 Hv 34/21s, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2022, byl M. V. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem profesionálně prováděné krádeže podle § 127, § 129 odst. 1 případ druhý, § 130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jedna měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu se M. V. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
v době od 16. 12. 2020 do 17. 12. 2020 v místě XY vloupáním odcizil cizí movité věci, a to za účelem výdělku, konkrétně motorovou pilu, příklepovou vrtačku, ruční kotoučovou pilu, přímočarou pilu, akumulátorový šroubovák, elektrický hoblík, úhlovou brusku, různé elektrické kabely, řezačku šroubů, páčidlo a šroubové svorky v celkové hodnotě cca 2.800 EUR, a to pověřeným osobám společnosti XY s úmyslem se jejich přisvojením neoprávněně obohatit, a to tak, že vypáčil dvě skříně s nářadím umístěné na nákladním vozidle a nářadí a zařízení odnesl.
3. Dne 22. 11. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 507 Hv 34/21s, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2022, ve vztahu k osobě M. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů dne 23. 12. 2022 (viz č. l. 2 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním (tj. vniknutím do uzavřeného prostoru překonáním uzamčení nebo jiné jistící překážky s použitím síly ve smyslu § 121 tr. zákoníku) a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl dne 8. 3. 2019 na základě usnesení Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 6 PP 31/2019, podmíněně propuštěn z výkonu souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře šesti let, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 2 T 15/2013, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 6 To 26/2015, mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to za současného stanovení zkušební doby v trvání šesti let a dohledu probačního úředníka nad jeho osobou (dne 11. 9. 2021 byl odsouzenému výkon tohoto nepodmíněného trestu znovu nařízen, načež k jeho výkonu došlo dne 31. 8. 2024). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout mimo jiné celkovou výši jím fakticky způsobené škody, která několikanásobně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani bohatou trestní minulost odsouzeného, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1997 až 2022 byl na území České republiky celkem devatenáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl v roce 2010 pravomocně odsouzen za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Spolkové republiky Německo. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti jedna měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. V. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu