11 Tcu 105/2022-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2016, ve spojení s usnesením Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2016 (dále též jen “cizozemské rozhodnutí”), byl J. H. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem řemeslným způsobem prováděného podílnictví spáchaným v organizované skupině v 5 případech a řemeslným způsobem prováděného podílnictví v dalších 33 případech podle § 259 odst. 1, § 260 odst. 1 č. 1, § 260a odst. 1, § 25 odst. 2, § 53, § 73 odst. 1 věta druhá, § 73a, § 73c odst. 1 věta druhá alternativa první německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců.
Usnesením Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2017, bylo následně (již v rámci vykonávacího řízení) rozhodnuto tak, že úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, který byl odsouzenému pravomocně uložen shora citovaným rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, a úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, který byl odsouzenému pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 16.
2. 2015, sp. zn. 201 Ls 424 Js 52341/14, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 11 Ns 424 Js 52341/14 (ve vztahu k tomuto rozsudku přitom bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 11 Tcu 60/2019, rozhodnuto tak, že se na dané odsouzení německým soudem hledí jako na odsouzení soudem České republiky), jsou zpětně (dodatečně) odvozeny na jeden úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a dvou měsíců s tím, že dosud odděleně vytvořené úhrnné tresty jsou do tohoto trestu rozpuštěny.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Drážďany se J. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
odsouzený H. se rozhodl v konkrétně již nezjistitelném okamžiku, v každém případě před rokem 2006, že si nákupem vozidel, o kterých věděl, že předtím byla odcizena, a následným dalším výnosným prodejem – zejména jednotlivých dílů získaných z těchto vozidel – vytvoří zdroj příjmů, který nebude pouze přechodný, a který měl sloužit k financování jeho obživy i obživy jeho rodiny; odsouzený přitom vozidla nakupoval za hodnotu podstatně nižší, než byla jejich tržní hodnota, aby se obohatil dalším výnosným prodejem jednotlivých dílů, přičemž si byl vědom, že bude zachována stávající protiprávní majetková situace. Za tímto účelem nejdříve navázal kontakt s cca 6 až 7 různými, jím osobně prověřenými „známými“, kteří jej plynule zásobovali ukradenými vozy. Navíc získal v XY cca 42.000 m2 velký areál bývalého kamenolomu, který byl optimálně chráněn před pohledy třetích osob. Již v roce 2006 odsouzený zaměstnával nejméně dvě blíže neztotožněné osoby, které mu pomáhaly při rozebírání dodaných vozidel, jež probíhalo velmi profesionálně. Odsouzený přitom určoval svým „dodavatelům“, ke kterým patřili mimo jiné J. P. a zejména skupina vedená V. L., jak potřebný počet vozidel, tak i nákupní ceny za odcizená vozidla. Tímto způsobem se z odsouzeného stal již v roce 2006 největší odběratel odcizených motorových vozidel v severních Čechách, který zásoboval různé firmy náhradními díly do osobních vozidel, přičemž dané obchodní vztahy byly dlouhodobé.
V průběhu let odsouzený stále více rozšiřoval „areál kamenolomu“ tak, že mimo jiné postavil budovu (skladovací halu), zařídil kompletně vybavenou autodílnu s dvěma zvedacími plošinami a do areálu nechal přivézt různé námořní kontejnery, ve kterých uchovával odpovídajícím způsobem tříděné jednotlivé díly z rozebraných vozidel. Odsouzený přitom třídil různé díly vozidel profesionálním způsobem, když např. v jednom kontejneru byly zvlášť uskladněny dveře, které byly proloženy kartony, aby se zabránilo jejich poškození, rovněž v autodílně byly jednotlivé díly zabaleny do fólie, aby byly chráněny před poškozením a bylo možné je poté lépe transportovat, ve skladovací hale byla mimo jiné v regálech uložena zvlášť vytříděná směrová světla, reflektory, kabelové svazky apod. Celý sklad tak budil dojem, že se jedná o profesionálně vedený podnik, který ve velkém stylu provozuje obchod s náhradními díly osobních motorových vozidel továrních značek Škoda a VW.
Navíc se odsouzený postaral o to, aby identifikační znaky, kterými byly jednotlivé díly původně označeny - podle toho, o jaký díl vozidla se jednalo, to přitom bylo až šest různých znaků - byly v co největší míře odstraněny nebo alespoň upraveny k nepoznání, čímž se mělo vyloučit přiřazení k určitému vozidlu; tímto způsobem byla mimo jiné identifikační čísla vozidel (VIN), vyražená v bloku motoru, odsouzeným, popř. jinými účastníky činu, téměř odstraněna pomocí vrtačky, přičemž odsouzený postupoval mimořádně pečlivě, když např. vstřikoval do airbagů černý inkoust, aby sériová čísla uvnitř airbagů nebyla čitelná.
Rovněž skelety vozidel, které zůstaly po jejich rozebrání, byly „zbaveny“ identifikačních znaků a navíc ještě rozebrány na více dílů, aby se zabránilo jejich přiřazení k některému z odcizených vozidel.
Nejpozději od ledna 2014 přitom odsouzený vytvořil spolu s B. K. přezdívaným „B.“, a V. V. přezdívaným „V.“ nebo „M.“, organizovanou skupinu, která se specializovala na nákup – jak všichni členové organizované skupiny věděli – odcizených vozidel koncernu VW, zejména značky Škoda, jejich rozebírání na jednotlivé díly a následný výnosný další prodej, aby si pokračujícím a delší dobu trvajícím pácháním činů podílnictví vytvořil zdroj příjmů jistého rozsahu, který nebude pouze přechodný. Cílem skupiny bylo rozebírání motorových vozidel koncernu VW, zejména vozidel značky Škoda, které byly předtím odcizeny mimo jiné J. P. a skupinou okolo V. L., mimo jiné na území Spolkové republiky Německo, zejména v širokém okolí XY, ale také v České republice, a další prodej převážné části jednotlivých dílů, cca 90 %, dílnám a prodejnám automobilů jako „zánovní“ náhradní díly, s úmyslem obohatit se. Všichni členové skupiny věděli a chtěli, aby jejich jednáním byla zachována stávající protiprávní majetková situace. Prodej jednotlivých dílů přitom probíhal nejen přes odsouzeného, nýbrž také prostřednictvím obou jeho spolupracovníků „V.“ a „B.“, kteří mimo jiné prováděli také rozebírání vozidel a odstraňování identifikačních znaků na jednotlivých dílech. Takto přijaté peníze byly mimo jiné použity k zaplacení členů organizované skupiny a nákup dalších vozidel.
Skupina si navíc zajistila další osoby, které jim byly při jejich skutcích nápomocné. Odsouzený H., jakož i jeho manželka, která mimo jiné dále vedla v roce 2006 obchody odsouzeného v areálu kamenolomu během jeho pobytu ve vězení, tak měl kontakty s policejními úředníky v XY, kteří jej informovali o nastávajících vyšetřováních a starali se o to, aby on, jakož i osoby, se kterými byl v „obchodním kontaktu“, byly chráněny, včas varovány, popř. nebyly pronásledovány kvůli krádežím. Odsouzený byl navíc v kontaktu s osobou jménem „M.“, která jej informovala o opatřeních státního zastupitelství nebo soudu v Ústí nad Labem, takže měl před plánovaným vyšetřováním dostatek času přijmout příslušná opatření, aby zabránil odhalení trestných činů.
Při realizaci svého zločinného plánu a od ledna 2014 na základě přijaté dohody organizované skupiny získal odsouzený nejméně ve 38 případech celkem 55 motorových vozidel, která byla několik hodin po krádeži na dobu cca jednoho až dvou dnů za účelem tzv. „vychladnutí“ příslušnými zloději odstavována na doposud neznámých místech v XY, načež bezprostředně po uplynutí této „fáze vychladnutí“ byla vozidla příslušnými zloději, popř. bandami zlodějů, dodávána odsouzenému H., který byl díky velikosti kamenolomu a svému odbytovému systému schopen přijmout současně několik vozidel.
3. Dne 29. 3. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2016, ve spojení s usnesením Zemského soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 4 KLs 424 Js 29708/14, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2017, ve vztahu k osobě J. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to konkrétně pokračujícího zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2, odst. 4 písm. c), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, zastíral původ věcí, které byly výnosem z trestné činnosti spáchané v cizině jinou osobou, popř. osobami, a to zejména tím, že zakrýval jejich skutečnou povahu a i jinak usiloval o to, aby bylo znemožněno nebo alespoň podstatně ztíženo zjištění jejich původu, přičemž daný čin spáchal ve vztahu k věcem majícím značnou hodnotu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku hodnotu dosahující nejméně částky 1.000.000 Kč] a současně tento čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, ježto nelze pominout vyšší četnost jednotlivých útoků (tj. celkem 38 případů a 55 dotčených motorových vozidel), kterých se odsouzený během relativně krátkého období dopustil, ani celkovou hodnotu motorových vozidel, jež byla výnosem trestné činnosti páchané jinými osobami a jejichž původ odsouzený svým aktivním jednáním společně s dalšími osobami opakovaně zakrýval (cca 357.895 eur). V této souvislosti nelze pominout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v rozmezí let 1995 až 2017 na území České republiky celkem šestkrát trestně stíhán a odsouzen, a to zpravidla pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v roce 2015 dopustil další trestné činnosti majetkového charakteru i na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Drážďany, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi let a tří měsíců (následně společně s dalším odsouzením sloučený na dodatečně vytvořený jeden úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti let a dvou měsíců). Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru je přitom Nejvyšší soud veden i přes delší časový odstup od spáchání dotčené trestné činnosti, jež byla realizována již v období roku 2014. V tomto ohledu totiž nelze pominout zejména okolnosti provedení činu, konkrétně jeho rozsah (když se jednalo o celkem 55 odcizených motorových vozidel, na jejichž demontáži a následném prodeji takto získaných náhradních dílů se odsouzený aktivně podílel) a značnou hodnotu motorových vozidel, která byla tímto jednáním odsouzeného přímo dotčena (tj. 357.895 eur), jakož ani citelnost odsouzenému uložené sankce.
9. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2022 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu