U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Zemského soudu v Ellwangenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 1 Kls 25 Js 174/02, a to pro trestný čin napomáhání k loupežnému vydírání podle § 253, § 255, § 249 odst. 1, § 27, § 25 odst. 2 a § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Ellwangenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 10. 11. 2004, byl P. M. uznán vinným trestným činem napomáhání k loupežnému vydírání podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že blíže nezjištěného dne koncem září až počátkem října 2001, v bytě M. F., M., K./J., S. r. N., tlumočil požadavky dalších spolupachatelů, kteří fyzickým násilím (údery rukou do obličeje, kopáním do obličeje, ohýbáním prstů) nutili poškozeného S. B. k vydání peněz, takže v důsledku použitého násilí jim vydal peněženku s částkou 800 DM. Poté jej donutili zavolat další poškozené M. H. a T. B. s tím, aby donesli peníze. Po jejich příchodu do bytu je fyzicky napadli a převzali od nich peníze (1.600 DM a mobilní telefon). Poté požadovali další peníze, takže pod hrozbou násilí jim poškozený B. vydal ještě dalších 500 DM. Odsouzený M. pak odjel s poškozeným B. pro poškozeného R. K., kterého v bytě M. F. pak bitím a pohrůžkou užití násilí donutili vydat peníze (celkem 1.000 DM) a mobilní telefon. Za tuto svou činnost obdržel blíže nezjištěný podíl na získaných penězích a věcech.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /přinejmenším účastenství na trestném činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 234 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. M. se dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem, jehož stupeň nebezpečnosti je zvyšován i okolnostmi případu, zejména tím, že se jednalo o opakované použití násilí ze strany několika osob. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík