11 Tcu 107/2024-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 6 Ls 300 Js 12773/20, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 3 Ns 300 Js 12773/20, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 6 Ls 300 Js 12773/20, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 3 Ns 300 Js 12773/20, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2022, byl P. L. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže provedené organizovanou skupinou ve třech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 25 odst. 2, § 53, § 73 odst. 1, § 73c německého trestního zákona (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Zwickau, potvrzených rovněž Zemským soudem ve Zwickau, který rozhodoval o podaném odvolání odsouzeného, se P. L. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
odsouzený a nyní již pravomocně odsouzený J. M., rovněž český občan, se seznámili ve věznici v České republice. Bezprostředně poté, co byl odsouzený M. dne 5. 9. 2019, tedy měsíc po odsouzeném, z věznice propuštěn tento informoval odsouzeného L. o svém plánu odcizovat v Německu motorová vozidla tov. zn. Škoda Octavia s tím, že odcizené vozidlo nebo jedno z odcizených vozidel by mělo být převezeno z Německa do České republiky, s čímž odsouzený souhlasil. Řidičem z České republiky do Německa byl O. V., nyní již pravomocně odsouzený, který poté, co byl informován odsouzeným M., resp. hlavně odsouzeným L., odvezl oba dva, tedy P. L. i J. M. do Německa. Tam nyní již pravomocně odsouzený V. čekal v blízkosti míst činu, dokud nedostal zelenou k odjezdu zpět. Ve všech následujících případech odvezl O. V. odsouzeného i J. M. po předchozím pokynu do Německa, kde J. M. a odsouzený opustili vozidlo a vydali se na příslušné místo činu. Tam J. M. v jednotlivých případech vždy rozbil boční okénko nebo pákou otevřel vozidlo a poté mechanicky odstranil zámek zapalování. Poté, po nastartování vozidel, v případech 1) a 3) P. L. nasedl do jednoho z vozidel a v případě 2) do tohoto jednoho vozidla a odvezl je do České republiky. V souladu s tímto společným plánem odcizovat vozidla v Německu a v České republice je výhodně zpeněžit, resp. využít pro sebe, došlo k následujícím trestným činům krádeže: 1) v noci z 1. 10. 2019 na 2. 10. 2019 odvezl odsouzený V. P. L. a J. M. z České republiky do XY, kde J. M. a odsouzený, zatímco O. V. čekal ve svém vozidle v okolí, z areálu autobazaru P. výše popsaným způsobem odcizili dvě osobní motorová vozidla tov. zn. Škoda Octavia, konkrétně motorové vozidlo XY v hodnotě 25.900,00 EUR a druhé vozidlo XY v hodnotě nejméně 20.440,00 EUR, načež první z vozidel odvezl do České republiky odsouzený, zatímco J. M. řídil druhé vozidlo. Automobil řízený P. L. byl nalezen na pozemku domu jeho rodičů v XY v České republice dne 3. 10. 2019, zatímco druhé vozidlo zůstalo nezvěstné.
2) již následující noc z 2. 10. na 3. 10. 2019 odjeli odsouzený a J. M. opět do Německa, konkrétně do XY, přičemž řidičem byl opět O. V. Zatímco O. V. čekal ve svém vozidle poblíž místa činu, P. L. a J. M. z areálu autobazaru Z. odcizili ojeté osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, v hodnotě 28.000,00 EUR. Jelikož se J. M. nepodařilo nastartovat žádné jiné vozidlo, odjel tento s O. V. zpět do České republiky, zatímco P. L. zavezl odcizené vozidlo do České republiky, kde bylo toto nalezeno a zajištěno dne 3. 10. 2019 v obci XY, kde se nachází nemovitost rodičů odsouzeného.
3) v noci ze 7. 10. na 8. 10. 2019 odsouzený a J. M. opět odjeli s O. V. z České republiky do Německa, v tomto případě do autosalonu H. v XY, kde se tito, zatímco O.
V. čekal ve svém vozidle, vydali do areálu společnosti a výše popsaným způsobem odcizili osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, v hodnotě 27.969,00 EUR a osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, v hodnotě 19.000,00 EUR. Odsouzený L. s prvním vozidlem odjel do České republiky a zaparkoval jej ve skladu v Praze, kde bylo ještě téže noci nalezeno a zajištěno. Naproti tomu J. M. odjel s druhým vozidlem do České republiky a zaparkoval jej za hranicemi, pravděpodobně z důvodu technické závady, kde bylo ještě téže noci nalezeno a zajištěno.
3. Dne 28. 11. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 6 Ls 300 Js 12773/20, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 3 Ns 300 Js 12773/20, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2022, ve vztahu k osobě P. L. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů již dne 8. 12. 2022 (viz č. l. 4 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. písm. b), odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním, jako člen organizované skupiny a způsobil jím na cizím majetku značnou škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 1.000.000,- Kč]. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem třech dílčích útoků v rámci velmi krátkého období cca jednoho týdne, přičemž jím fakticky způsobená škoda několikanásobně přesáhla minimální hranici značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, která je zákonným znakem zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1995 až 2020 byl na území České republiky celkem dvanáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl P. L. v roce 2014 pravomocně odsouzen za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Rakouské republiky. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. L. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu