11 Tcu 111/2022-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. 4. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 062 Hv 116/17g, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 062 Hv 116/17g, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. B. uznán vinným přečinem pokusu profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle § 15, § 127 a § 130 odst. 1 první případ, rakouského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. B. dopustil trestné činnosti tím, že
dne 30. 8. 2017 ve XY, se pokusil ke škodě poškozené společnosti DM odcizit movité věci, a to šest lahviček parfému v celkové hodnotě 224,20 euro, které ukryl v tašce upravené pomocí hliníkové fólie, a poté prošel oblastí pokladen, aniž by je zaplatil.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Zemského soudu pro trestní věci Vídeň je dána trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech opakovaně odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně vyplývá, že odsouzený se uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2014, sp. zn. 1T 181/2014, pravomocně odsouzen za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, který vykonal dne 17. 8. 2015, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 7T 86/2015, byl pravomocně odsouzen za přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který vykonal dne 27. 6. 2016, a trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2017, sp. zn. 9T 106/2017, který nabyl právní moci dne 5. 8. 2017, byl odsouzen za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 270 hodin, který mu byl následně přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 270 dní. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. B. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 4. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu:
Vypracovala: JUDr. Monika Staniczková soudkyně