U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. 212 Ds 142 Js 067202/97, a to pro trestné činy převádění cizinců, nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a nedovoleného pobytu bez pasu podle § 4 odst. 1, § 8 odst. 2, věta 1, § 39 odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1 a, b, § 92a odst. 1 č. 1 cizineckého zákona a § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. 212 Ds 142 Js 067202/97, jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 1998, byl V. M. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců, nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a nedovoleného pobytu bez pasu podle § 4 odst. 1, § 8 odst. 2, věta 1, § 39 odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1 a, b, § 92a odst. 1 č. 1 cizineckého zákona a § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s další osobou a za přislíbenou odměnu ve výši 700 DM, byl touto osobou spolu s pěti iráckými státními příslušníky dne 13. 10. 1997 převezen osobním automobilem z D. do blízkosti německo-české hranice u S. Odtud převedl těchto pět iráckých státních příslušníků v nočních hodinách pěšky přes německo-českou hranici mimo povolený hraniční přechod směrem na K., přestože věděl, že jím převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Stejně tak věděl, že byl na základě nařízení cizineckého úřadu, úřadu zemského rady B. ze dne 12. 9. 1996 vyhoštěn a neměl zvláštní povolení pro vstup ani platný pas. Pro tento trestný čin byl V. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 30. 4. 2002 pod sp. zn. 3023/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se za přislíbený finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována okolností vztahující se k osobě odsouzeného (jež se podává z předmětného rozsudku německého soudu), a to že V. M. byl v minulosti před spácháním posuzovaného trestného činu již dvakrát odsouzen německým soudem za trestnou činnost stejného charakteru. Navíc opětovně nerespektoval úřední rozhodnutí, jímž byl vyhoštěn z území Spolkové republiky Německo, když na její území vstoupil a zdržoval se na něm. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch