11 Tcu 116/2022-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. 4. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. R., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 42 Hv 141/19g, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 42 Hv 141/19g, který nabyl právní moci 28. 1. 2020, byl M. R. uznán vinným přečinem krádeže vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod l a bod 2 rakouského trestního zákona a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. R. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 9. září 2019 v XY, poté, co rozřízl vnější okenní žaluzie a vytlačil sklápěcí okno, vnikl za použití násilí do P. S., kde vylomil pokladní zásuvku, z níž odcizil 100 euro v hotovosti a v dalších prostorách odcizil osm vysílaček Motorola včetně nabíječek v hodnotě 350 euro za jeden kus, iPad mini v hodnotě 500 euro, iPhone X včetně nabíjecího kabelu v hodnotě 900 euro, Sum-Up bankovní zařízení v hodnotě 99 euro, jakož i lahve s minerálkou nezjištěné hodnoty.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. R. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu